Přátelství až za hrob II - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Arie konečně začalo docházet, co se stalo. Dokonce zde se nám vybarví Nate.

30.09.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 577×

ARIA

Pořádně jsem se nadechla, podívala se na ni a spustila.

„Byly jsme nejlepší kamarádky, Jade.“ Podívala jsem se na ni ve snaze vydolovat z ní tu starou Jade, ale nešlo to.

„Ne, pamatovala bych si tě,“ zavrtila hlavou, věděla jsem, že je to marný.

„Co se to s tebou stalo?“

„Se mnou? Nechápu, o čem mluvíš.“ Byla jsem si jistá, že ví. Buď to byla hra, a nebo co když vážně netušila, co se tu děje?

„Tohle ti udělal on, že jo.“

„Kdo on?“ nechápavě se na mě podívala, měla jsem chuť do něčeho praštit. Ale ovládala jsem se, nemohla jsem dopustit, aby se něco dalšího stalo.

„Ty to moc dobře víš, Jade, nemám ráda tyhle hry,“ zamračila jsem se.

„Jo, Chris?“ zamyslela se, ale nic z ní nevypadlo.

„Počkat, jak znáš jeho a jak víš...“ Jade se zasekávala, páni, tak tohle se nikdy nestalo. Střelila jsem letmo pohledem k Adamovi, který stál poblíž a sledoval nás.

„Pane bože! Protože nás učil. Jade, vzpomeň si prosím. Ve všem má prsty on!“ zaklela jsem.

„To, co říkaš, je lež!“ Najednou jsem cítila, jak mě její ruká svírá pod krkem, zalapala jsem po dechu.

„Jade.“ Vůbec nereagovala na to, že se na nás dívají ostatní. Co se s ní, sakra, stalo?!

„To by stačilo.“ Hned se u nás objevil Nate, položil letmo ruku na Jadeino rameno. Nadechla se a pustila mě. Rozkašlala jsem se a snažila se promnout si krk. Tak tohle mi zcela nevyšlo, jak jsem měla v plánu.

„Ty se taky musíš plést do všeho,“ zavrčela na něj.

„Protože vidím, co můj bratr s tebou zvrtal.“ Viděla jsem, jak mu chtěla vrazit facku a nebo se aspoň k tomu chystala, ale Nate byl silnější a rychlejší. Zkroutil Jade ruku za záda. Vzdálila jsem se co nejdál od ní a počkala si na vhodnou příležitost, až ji budu moct sledovat a nebo aspoň Natea.

*Jade P.O.V.*

Zavrčela jsem, když mě odvedl ven mezi stromy, kde mě pustil. Otočila jsem se, abych se vrátila, ale zastoupil mi cestu.

„Uhni mi, Nate,“ procedila jsem skrz zuby.

„Jade, copak to necítíš? Tohle nejsi ty, teda, ne ta pravá ty.“ Zasmála jsem se.

„Pořád ten ochotný, mírumilovný a slabý,“ dodala jsem a sledovala jej. Byl v klidu, což mě znervózňovalo.

„Jade, Aria a ten kluk jsou tví nejlepší kamarádi. Nechceš jim ubližovat.“ Pohlédla jsem pohledem alá nezajímá mě to jinam, ale poslouchala jsem. „Před půl rokem tě Chris unesl i s Erikem, a když se tě snažili osvobodit, Erik tě zabil.“ Teď už jsem se podívala na něj.

„Lžeš.“ Najednou stál těsně u mého obličeje, cítila jsem jeho dech na mém.

„Vážně lžu? Nebo si jen přeješ, abych lhal?“ Nadechla jsem se a podívala se mu zpříma do očí.

„Já tu dívku neznám dýl než pár dní, a toho kluka též.“ Nate si prohrábnul vlasy a vydal slabý sten.

„Fajn, tak to uděláme jinak.“ Koukla jsem na něj a čekala, co bude. Chytil mě pod krkem. Zamrkala jsem.

„Co to děláš?!“ vyštěkla jsem po něm.

„Chce ti pomoct, Jade.“ Pohlédla jsem dozadu, ne, počkat, jak se to jmenují? Derek, Justin a Isaac. Co ti tady, do prdele, dělají?

„Jade, zabolí to.“

„Co? Nate, prosím... prosím...“ špitla jsem, ale to už mi trhl s krkem a já se propadla do temnoty, poslední, co jsem zahlédla, byla běžící k nám Aria a Adam.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování