OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Prodaná 23



Prodaná 23Eleanora s ostatními dorazí do města a s Faridem se setká dříve, než tušila. Tohle setkání jí příliš radost ale neudělá.

Konečně zastavili před domem sira Bardila. V ulicích jejich skupina budila pozornost. Zaslechla několik poznámek na sebe i na zranění mužů. Jediný Bardil vypadal naprosto přepadením nedotčený. Jak vzhledem, tak i chováním. Ještě hodnou dobu se pak na koni upravoval, aby každý záhyb jeho drahého saka i vlasy byli přesně tak, jak se od slušného džentlemana žádá.

Měla nepříjemný pocit, že tohle nebyl první incident, který ho na zdejších cestách potkal. Minimálně podle toho, jak se rychle oklepal a zase nasadil svůj povýšený výraz. Nedivila se nevoli diplomatů sem jezdit.

* * *

Nejprve se ujistila, aby bylo postaráno o zraněné muže, teprve pak se vydala do domu za hostitelem.

Už jsem nechal připravit pokoj i všechno potřebné. Nenápadně pokynul k jejím zakrváceným a potrhaným šatům.

Děkuji, to je od vás laskavé.

Nemohla se dočkat, až se ponoří do vody a všechno to ze sebe smyje. Tohle rozhodně nebyl ten příjezd, ve který doufala.

 

O dvě hodiny později už mířila dolů v čistých šatech a kromě pár oděrek by na ní nikdo nepoznal, co se stalo. Ještě si upravovala zapínání na zápěstí, když se k ní donesly dva hlasy. Bardilův poznala okamžitě. Ten druhý také. Zastavila se uprostřed kroku. Její srdce se ale rozběhlo závratnou rychlostí. 

Ještě se nadechla a pak znovu vykročila. Hlavu držela vzhůru a na tváři roztomilý úsměv, jak ji vždy vychovatelka učila. Dokonalá dáma připravena na cokoliv. Alespoň vzhledem a vystupováním, tam uvnitř měla do klidu hodně daleko.

Bardil se k ní ohlédl se zářivým úsměvem. Vděčný, že opět vypadá tak, jak by měla žena jejího postavení vypadat.

Ona ho ale jen přelétla a upřela pohled na toho druhého. Farid se pohodlně rozvaloval na křesle. Dlouhé nohy měl před sebou natažené. Pohled přivřených očí se upřel na ni. Neřekl ani slovo.

„Zprávy o našem přepadení se už roznesly po celém městě, tak se pan Farid přišel ujistit, zda jsme v pořádku a zjistit bližší informace,“ prolomil Bardil mlčení. „Málem bych zapomněl. Tohle je Farid, majitel tohoto města a...“

„S Eleonorou už jsme měli tu čest,“ přerušil ho neomaleně.

Přikývla. Něco na jeho chování se jí ani trochu nelíbilo. Cítila napětí rozlévající se jí po celém těle.

„Při mé první návštěvě města,“ potvrdila.

Ještě chvíli ji pozoroval, než stočil pohled znovu k pánu domu.

„Myslím, že jsem už zjistil vše potřebné a ještě jednou se omlouvám za nepříjemnosti cestou.“ Zvedl se. „Doufám, že se mi to podaří brzy konečně vyřešit.“

Téměř zapomněla, jak je vysoký. Teď ji to znovu zaskočilo, stejně jako vliv, jaký na ni měl.

Stála jen pár kroků ode dveří a tak vyrazil přímo k ní. Ani se na ni už nepodíval. Všechno na něm bylo chladné a odtažité. Jako by to byl někdo naprosto jiný.

Už si myslela, že ji jen mine. On se však zastavil ramenem jen kousek od ní.

„Dost mě zaráží, že ses sem vrátila,“ poznamenal k ní.

„Nejsem tady vítaná?“

„Dělej si co chceš,“ pokrčil rameny. „Už to není moje věc. Každý už jsme se zařídili po svém.“

„To ano,“ hlesla tiše.

Věděla přesně, co to znamená. Vykročil dál. Stála tam bez hnutí ještě i chvíli po tom, co za ním zaklaply hlavní dveře.

 

Svou odpověď měla. Ne tu, ve kterou doufala, ale stále to bylo lepší, než zbytečně myslet na něco, co už bylo pryč. Šel dál. Byla jen jednou z řady. Bylo by naivní si dál něco namlouvat. Tady to prostě takhle fungovalo. Věděla to moc dobře. Možná proto to nic na jejích pocitech k němu neměnilo. Byl jaký byl a ona toho zpropadeného namyšlence milovala i přes to.

 

Trvalo jí dlouho, než usnula. I pak se převalovala a mnohokrát vzbudila. Nakonec to vzdala. Otevřela oči a podepřela se na loktech. Měla toho v hlavě příliš, aby dokázala spát. Shodila nohy z postele...

Tichý šramot nejprve ani nezaznamenala, teprve až se pohnul i závěs. Pokládala to za průvan. Dokud nezahlédla něčí postavu. Na kratičký okamžik si myslela, že je to jen klam stínů. Pak se pohnul. Neměla šanci udělat cokoliv. Vrhnul se jejím směrem tak rychle, že nestihla vykřiknout nebo se alespoň pohnout stranou.

Na tváři ucítila látku a známý ostrý zápach. Velmi dobře si ho pamatovala a než se propadla do tmy, sevřela ji čirá hrůza. Přesně tímhle ji omámili, když ji sem Hasan přivezl. Ta vzpomínka bylo to poslední, co vnímala.

 

Probudila se v neznámém pokoji. Prudce se posadila. Byla to velká chyba. To, čím ji omámili, stále ještě účinkovalo a hlava se jí zatočila, až dopadla zpátky. Musela se chvíli prodýchávat a pak to zkusit pomaleji.

Posadila se. Byl to dobře zařízený pokoj, ale nepoznávala tady nic. Opatrně a hlavně tiše se zvedla. Na sobě měla ještě noční košili a bosé nohy. Došla až ke dveřím a zmáčkla kliku. Nic. Bylo zamčené. Zkusila to pro jistotu ještě dvakrát, než to vzdala.

Stočila se a opřela zády zoufale o dveře. Znovu už ne! zaprosila v duchu. Jenže vzdát se, jí nikdy nepomohlo. Obzvláště při vědomí, co s ní měli minule v úmyslu. Nehodlala jen tak nečinně sedět a čekat.

Přešla k protější zdi. Táhlo se tam jedno vysoké okno až po zem a po stranách dvě další i s balkónem. Ta zamčená nebyla. Vyšla ven. Už se rozednívalo. Měla tak možnost vidět město. Alespoň malá útěcha. Tentokrát ji neodtáhli nikam daleko.

Rozhlédla se. Vedlejší pokoj měl také balkón a poměrně blízko.

Říct jí to někdo před půl rokem, dívala by se na něj jako na šílence. Teď se nad tím ani nepozastavila. Pohledem poměřila vzdálenost. Pro jistotu si natrhla spodní okraj noční košile. Byla až po kotníky a bála se, zda v ní dosáhne nohou tak daleko.

Pak už stoupla na ozdobné kování a přehodila nohu přes zábradlí. Držela se křečovitě okraje. Zůstala stát z vnější strany a naposledy kontrolovala, jak je to daleko. Pak natáhla nohu a snažila se jí nahmatat druhý balkón. Už ji chtěla stáhnout, když se konečně palcem dotkla okraje. Natáhla se ještě kousíček a pevně dostoupla.

Párkrát se prodýchla, aby si dodala odvahy. Teď ji čekalo to nejhorší. Musela se pustit zábradlí a chytit toho druhého.

Odrazila se dlaněmi a hmátla. Křečovitě se zachytila. Srdce jí bušilo odeznívajícím strachem. Oddechla si a sklonila hlavu. Nebyl to dobrý nápad. Byla pod ní další čtyři patra. Skoro se jí udělalo mdlo z té hloubky. Ale dokázala to!

Přitáhla se a dostoupla i druhou nohou.

Teď už to byla hračka. Opřela se o kování, aby přelezla na balkón...

Noha jí po hraně sklouzla. Nečekala to a podjela jí i ta druhá.

 

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 23:

5. Janča
08.11.2022 [21:46]

Občas zajdu na tenhle blok trochu z nostalgie. Našla jsem se ve čtení povídek snad před 10 lety a stále je to aktivita, která mě občas chytne. Zejména tvoje povídky jsou úžasný a neskutečně chytlavý. Občas si jdu prostě znovu přečíst některou z tvých povídek. Protože i když jsem je četla už nesčetněkrát, tak mě to vždy vtáhne do děje. Takže ti moc děkuji za vše, co jsi tu zveřejnila. Když jsi začala zase přidávat kapitoly, tak to bylo po tolika letech jako nečekaný vánoční dárek uprostřed léta. Emoticon
Vážně doufám, že se ještě nějaké tvé povídky/kapitoly dočkáme Emoticon A když ne, tak ještě jednou velká poklona tvé dosavadní tvorbě. Emoticon Emoticon Emoticon

4. Edit
13.10.2022 [18:00]

Moc hezké a napínavé. Jen je škoda, že trvá dlouho, než se přidá další díl.

3. Witmy
02.10.2022 [11:48]

No tak tomu říkám drama do posledního Emoticon jsem zvědavá jak to bude dál Emoticon

2. betuška
01.10.2022 [21:29]

Emoticon Emoticon Emoticon

1. Texie admin
01.10.2022 [21:09]

TexieVkládáno a opravováno v mobilu, tak snad tam nebude moc chyb. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!