Prodaná 4 • OurStories.cz ~ naše povídky

Teprve ráno se Farid pořádně podíval na překvapení, které ho v ložnici čekalo. Musel uznat, že je to snad nejkrásnější dívka, co kdy viděl, ale také, že s ní budou rozhodně problémy. To u žen neměl rád... Ona mu to večer jen potvrdí.

06.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 536×

* 4 *

Probudil se a přejel dlaní po tváři. Slunce sotva vycházelo. Bylo ještě dost brzy. Poslední dobou měl ale tolik starostí, že stejně nedokázal v klidu spát déle.

Najednou si vybavil i nečekaný vývoj večera. Rozhlédl se docela zbytečně po posteli. Dost jasně mu včera naznačila, jaky má názor na její využiti.

Sedl si. Teprve pak ji uviděl. Ležela na zemi. Vlastně ležela v nejvzdálenějším koutě od něj.

Vstal a přešel k ní.

Neměl včera možnost si ji pořádně prohlédnout. Teď za světla na ni zůstal mlčky hledět.

Tvář i ramena ji zakrývala záplava světlých vlasů. Nikdy takový odstín neviděl. Jako nejtemnější med. Pleť měla hladkou a světlou. Nebyla odtud. Taková kůže by se ji hned na zdejším slunci spálila. Ta její byla sluncem téměř nedotknutá.

Odhrnul ji vlasy z tváře. Rty měla mírně pootevřené. Vypadala dost mladě. Možná sedmnáct.

Zamračil se.

Začínal si dělat docela jasný přehled o tom, koho mu sem podstrčili. Museli si myslet, jak nebude na větvi z takového dárku.

Podle její zděšené reakce, jen co na ni sáhl, určitě ještě byla panna a kdoví jestli vůbec rozuměla tomu, co jí říkal nebo co tu dělá.

Měl rád povolné ženy co s nimi nejsou problémy. Tahle určitě do jeho vkusu nezapadala ani vzdáleně.

Zvedl ji. Ležela kousek od otevřeného balkonu a byla celá studená. Položil ji na postel.

Jen se zavrtěla a spala dál.

Chvíli ji ještě pozoroval. Rozhodně jim ale musel uznat, že je to nejkrásnější děvče, co kdy viděl.

On teď měl ale na starosti jiné věci než se zabývat tímhle. Přešel ke skříni a začal se oblékat.

* * *

Zavrtěla se hlouběji do tepla. Milovala svou měkkou postel... Do nosu ji uhodila těžká vůně. Teprve pak si začala vybavovat, kde je. Otevřela oči a zamrkala do cizí ložnice. Do té, kam ji včera zavedli a nechali jemu na pospas.

Teď už se marně rozhlédla okolo. Nebyl tam. Netušila, jak se ocitla na posteli. Rozhodně to byla ale nejpohodlnější postel, ve které se za posledních několik dní ocitla.

* * *

Jen chvíli po tom, co se probudila, dorazila nějaká žena. Nerozuměla jí. Stejně jako těm ostatním, Nikdo ze zdejších evidentně nepovažoval za nutné učit se anglicky. Takhle jí nezbývalo, než se snažit zachytit význam všech slov a pokusit se aspoň nějaká zapamatovat.

Většinu dne se nezastavila. Ta žena ji nejprve odvedla do lázní o patro níže. Byly tu jen ženy a bez jakékoliv cudnosti se umývaly jedna před druhou. Její vzhled způsobil docela rozruch. Její zlatavé vlasy i světlá pleť je fascinovaly. Dvě dokonce neodolaly a v nestřežený okamžik si na ni sáhly. Vždy sebou cukla. Připadala si mezi nimi jako exotické zvíře.

Pak nastal výběr oblečení, bot a žena se jí snažila mermomocí nějaké věci vysvětlit. Moc se jí to nedařilo. Docela zbytečně jí ukazovala i některé místnosti, protože za půl hodiny už byla stejně naprosto ztracená.

Skoro si během toho pobíhání ani nevšimla, jak už se venku začíná šeřit. Teprve když ji otevřela dveře a ona se zase ocitla v jeho ložnici, uvědomila si zase realitu.

Mela tu čekat na něj. Za její včerejší chování ji sice nikdo nepotrestal, ale nemohlo jí to projít opakovaně. To si uvědomovala velmi dobře.

Jenže ona nemohla. Jen při vzpomínce, jak se na ni včera sápal, se jí sevřelo hrdlo. Měla díky Hasanovi docela jasnou představu, co pak bude následovat.

Vnímala to ticho okolo. Najednou jí myslí prolétla bláznivá myšlenka. Dnes se pohybovaly po celém domě a nikdo je nezastavil...

Pohlédla na chodbu. Nikde nikdo nebyl. Zavřela tiše dveře a vydala se chodbou tím směrem, kde dnes zahlédla schodiště. Srdce jí bušilo v hrudi, div jí nevylétlo ven. Navenek se však snažila vypadat klidně a jít pomalu. Bezhlavým útěkem by na sebe jen strhla pozornost.

Sešla už čtyři patra. Chvílemi ji ten dům připadal nekonečný. Teprve pak zahlédla velkou halu. Na jejím konci byly velké zdobené dveře, ale také dva strážní.

Zvědavě se po ní ohlédli. To už se ale stočila dozadu a vydala se opačným směrem. Velmi dobře si vybavovala postranní dveře, kudy ji sem přivedl Hasan. Minimálně jeden další východ tu tedy musel být.

Netrvalo dlouho a našla ho. Vedl přes nádvoří k menším budovám, kde pravděpodobně byla prádelna a podobné věci. Prolétlo jí hlavou. Alespoň u nich doma to tak bývalo.

Prošla okolo několika sloužících a také okolo jedné z budov. Slyšela halasnou zábavu nedaleko. Raději přidala trochu do kroku. Potřebovala hlavně odtud a schovat se. Alespoň do rána a pak najít někoho. Koho příslib tučné odměny zláká natolik, aby ji dopravil domu...

Křik za jejími zády se přiblížil. Chvíli ji trvalo, než si uvědomila, že to pokřikují na ni.

Otočila se vyděšeně k nim. Zahlédla tři muže, jak se k ní rychle blížili. Rozběhla se. S úlevou slyšela jejich vzdalující se kroky.

Její radost netrvala dlouho. Doběhla k vysoké zdi. Otočila se. Proto ji nepronásledovali. Neměla kam utéct. Pobaveně se šklebili a byli k ní každým krokem blíž. Strkali do sebe lokty a o něčem se halasně bavili. Pohled při tom upírali na ni.

Rozhlédla se. Neměla kudy pryč. Jediná cesta byla okolo nich.

Neměla šanci. Bylo to ale lepší, než čekat tady na ně přitisknutá ke zdi. Alespoň tu malinkou naději chtěla využít. Rozběhla se. Nečekali to. Prosmýkla se okolo nich. Alkohol zpomalil jejich reakci. Ne dost. Byla už za nimi, když se jí okolo zápěstí omotal pevný stisk a škubl s ní zpátky.

Dopadla přímo na jednoho z nich. Se smíchem ji chytil. Začala se okamžitě snažit vykroutit. Kopala a bušila pěstmi okolo.

Chytil ji za vlasy a přitáhl si ji. Rty přitiskl na její a jazykem se snažil dostat dovnitř. Ucítila, jak jí další ruka vyjela po stehně. Zoufale se pokusila vykřiknout. Místo toho se jí v puse ocitl jeho jazyk.

Prudce sebou cukl, když ho hryzla. Odtáhl se a ve tváři se mu mihl mimo chtíče i vztek.

Přirazil ji prudce ke stěně budovy, až jí náraz vyrazil dech a praštila se do hlavy. V uších jí hučelo a viděla černé mžitky. Znovu se na ni přitiskl a ona cítila jeho ruce snad všude. Pak najednou bylo ticho.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování