OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Protiklad lásky - Kapitola desátá

03.09.2012 (11:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 853×

EDIT: Článek neprošel korecí!

Protikla lásky

Kapitola desátá

„A co má být?. Myslíš, že to spraví jedna kytice? Dneska si se choval jako idiot!“ Vykřikla jsem ještě hlasitěji. Můj hlas se ozýval chodbou. A já znovu viděla, jak se jeho výraz mění. Rozzuřil se. Jeho tvář se změnila.

„Přišel jsem se ti jenom omluvit,“ řekl klidným hlasem. Ale i tak se mi třásl potlačovaným vztekem.

„Nemám čas na tvoje omluvy,“ odvětila jsem a chtěla zavřít dveře. Zabránil mi v tom svojí rukou. „Co ještě?“ dodala jsem nedočkavě. Podruhé za dva dny mě někdo překvapilo.

***

Prudce si mě k sobě přitáhl a políbil. Byl to jiný polibek než s Maxem. Tenhle byl plný našeho společného hněvu a vášně. Nevěděla jsem, co to do mě vjelo, ale zatáhla jsem ho dovnitř. On přejal vedení a odvedl mě do ložnice, kde nás oba povalil na postel.

„Ne,“ zašpetla sjem najednou. „Cože?“ Nadzvedl se nade mnou.

„Ne, já tohle Maxovi neudělám!“ řekla jsem pevným hlasem. V jeho očích se objevila dřívější zloba.

„Fajn,“ řekl a prudce se zvedl z postele. Vzápětí na to odešel. A já se podruhé toho dne sesypala. Po chvíli se ozvalo klepání a já se pomalu zvedla. Otřela jsem si slzy a otevřela dveře. Čekal jsem, že tam bude Nikolas, ale místo něj tam tentokrát byl Max. Když mě viděl takhle uslzenou okamžitě mě popadl do náručí.

 „Co se děje?“ zašeptal mi do vlasů. Odvedl mě na pohovku, kde si mě přitáhl do náručí a já mu všechno řekla. O tom, jak jsme se s Nikolajem pohádali v tělocvičně, o tom, jak mě chytil pod krkem, ale i o tom, jak se mi přišel omluvit a jak jsme se políbili. Poslouchal mě v klidu bez přerušování. Když jsem domluvila podívala se mu do tváře viděla jsem mu v očích bolest. Litovala sjem toho, že jsem Nikolase políbila, Teď jsem viděla, že to Maxovi ublížilo. On mě má opravdu rád.  Pomalu si mě stáhl z náručí a zvedl se. Na tváři se mi objevil bolestný výraz, tak jako ten jeho byl naprosto kamenný.

„Maxi, já..“ nevěděla sem, co říct.

„Jen potřebuju chvilku.“ S těmi slovy zmizel.

Pohled Maxe

On to vážně udělal. Zuřil jsem. Byl to můj přítel a on udělá tohle. Naštvaně jsem přešel chodbu a zaklepal. Tam mi otevřel Nikolas překvapený mojí návštěvou. Dřív než to mohl postřehnou jsem mu vrazil takovou, že se zakymácel.

„To si říkáš přítel?“ zeptal jsem se ho. Z nosu mu tekla krev, ale on se ho narovnal a podíval se na mě.

„Miluji ji,“ zašpetl a já na něj zíral.

„Vždycky jsi to byl jen ty. Jestli sis toho nevšiml mám ji já,“ řekl jsem. „Ty ji chceš jen, proto

že je tak podobná Agnes.“

„To není pravda a ty to víš. Uvidíme, koho si vybere.“ Odpověděl a zavřel mi před nosem.

Pohled nikoho

A tak začal boj. Láska je boj bez pravidel, hlásí jeden citát a v tomhle boji tomu opravdu tak bylo. Lily byla zraněná Maxovou reakcí, ale zároveň se cítila vinná, že mu provedla něco takového. Nikolas litoval toho, co udělal a Lily mu dávala jasně najevo, že chce ,aby dělal ,jako by se nic nestalo.

 Jak čas plynul Lily se neustále zdokonalovala a konečně nastal čas na to, aby se zúčastnila svojí první mise. Když se druhého dne vrátila byla zničená. Nevěřila tomu, že pro ni bude tak těžké někoho zabít. Kde byla její krvelačnost, pokládali si tou otázku stále dokola. Nic jí nepřidávalo, to jak se s ní snažil mluvit Nikolas. 

 Po nějakém čase se Nikolas vzdal, nebo to tak spíše vypadlo a začal se věnovat výcviku. Lily byla už skoro tak dobrá, že ho častokrát porazila. Vzápětí po něm byla ta nejlepší. Do agentury nastoupil další chlapec, který měl karty tohohle příběhu ještě zamíchat.

Pohled Michaela

„Těší mě, pane. Já jsem Michael Wind.“ Představil jsem se.

„Já jsem Nikolas Green. Jsem ten, co to tu vede.“ Hmm, takže šéfík. Objasnil mi, co mě tady čeká a nemine a pak mi ukázal, kde co je. Na každém desátém poschodí je tělocvična a patro pod mojí trenérkou mám byt já. Namohl jsem se dočkat až konečně poznám tu, která mě bude cvičit.

„Michaele tohle je Lily. Tvoje trenérka.“ Chvíli jsem na něj zůstal zíral jestli si nedělá srandu, ale pak jsem pochopil, že je to myšleno vážně.  Přede mnou stála drobná dívka. Mohla jí být maximálně devatenáct. Byla o hlavu menší, štíhlé postavy. Tipl bych ji spíše na modelku než na agenta.

„Taky tě rád poznávám,“ řekla, když jsem dlouho nemluvil a zíral na ni. Když mi stiskla ruku uvědomil jsem si, že se jenom nezdá. Měla na sobě volné tepláky a tričko, ale pod tím vším se skrývaly svaly bojovníka.

„Já vás taky, madam.“ Jemně jsem ji políbil na hřbet ruky a zahrál si tím na gentlemana.

„Trénink začíná v sedm,“ s těmi slovy odešla. Oh, takže kočička škrábe.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Protiklad lásky - Kapitola desátá: