OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Protiklad lásky - Kapitola pátá



Protiklad lásky - Kapitola pátáTak a je tu další kapitola povídky Protiklad lásky. Lily se konečně dostává do agentury, kde se setkává s Nikolasem. Kdo je Nikolas? Bude zde v příběhu hrát důležitopu roli? A co, jaký bude vztak Lily a Maxe? To a mnohem víc v kapitole. Příjemné čtění, Vaše LittleGii.

Protiklad lásky

Kapitola pátá

„Však ty to zvládneš. Nikdo není jako ty Lily to si pamatuj. A kdykoliv mě můžeš znovu najít.“ Když Max konečně dorazil, byla Lily smutná. Objal jsem ji ještě naposledy na rozloučenou a políbil na tvář. Když odcházela ještě se na mě naposledy otočila a usmála se tam, jak to uměla jen ona. Pak mě navždy opustila.

„Neboj se. Postarám se ti o ni.“ Max mi stiskl rameno a pak také odešel. A já znovu zůstal sám. Tak jako tomu bylo už tolikrát, ale nikdy jsem se necítil tak prázdný. Jako by s Lily odešla i část mě. Ty myšlenky jsem se snažil hodit za hlavu vydal se do knihovny. Čeká mě práce.

 ***

 

Pohled Lily

Max byl velice příjemný. Něco jako Viktor. Během letu mi řekl, co mě všechno čeká a nemine a já se mohla v klidu připravit. Letěli jsme první třídou, takže jsem měla dost klidu. Když jsme přiletěli do Seattlu čekala na nás v garáži limuzína. Max se jen usmál a vysvětlil mi, jak je na tom agentura, u které nyní už oba pracujeme. Jedná se o velice výdělečnou společnost, která udržuje pořádek mezi upíry, ale i mezi lidmi. Hlavní vláda spojených států o ní ví a nemálo z agentů společnosti je nasazeno v lidských válkách. Když jsme dojeli na místo byla jsem celkem překvapená. Před námi stál obyčejný dům.

„Tohle je pouze zástěrka, všechno je skryté pod zemí.“ A byla to pravda v domě byl schovaný výtah. Když jsme do něj vstoupili a dveře se zavřely, ozval se nějaký ženský hlas.

„Identifikujte se.“

„Jsem agent Max Drake a vedu budoucí agentku Lily Delacer.“ Výtah se vzápětí sám rozjel. Nejeli jsme moc dlouho a proto mě překvapilo, když tentýž hlas zahlásil, že jsme v sedmdesátém osmém patře – Oddělení zařazování.

„Počkej chvíli tady,“ řekl mi Max, když jsme se objevili u dveří jedné kanceláře. Teprve tehdy jsem se pořádně rozhlédla. Všechno to tu bylo tak světlé. Barvy byly barvy sněhu nebo krému a vše bylo dekorováno tmavým dřevem. Vypadalo to tady, tak elegantně. Když se dveře znovu otevřely, objevil se v nich s Maxem i další muž. Byl ještě mladší než Max. Měl světlé vlasy spíše dohněda a zelené oči, ne tak nefritové jako já, ale i tak pěkné. Byl vysoký a vypracovaný. Nezdál se jako kancelářský typ.

„Lily, dovol mi, abych ti představil tvůrce tohohle všeho. Toto je Nikolas Green.“ Nikolas mě jemně chytl za ruku a políbil mě na hřbet. „Jsem Nikolas,“ představil se.

„Lily,“ odpověděla jsem.

„Já jsem ten, co to tu vede. Jak už si mohla slyšet, tedy pokud ti to Max všechno řekl,“ při tom se na Maxe zašklebil. „Viktor je naším agentem, který pro nás připravuje agenty nové. Jak mi sám řekl při telefonátu, který jsem s ní každý pátek vedl, jsi ta nejlepší. Agentura existuje teprve kolem šestnácti let. To mi bylo osmnáct. Když jsem ji založil byl jsem už  upírem. Abych uvedl na pravou míru je mi něco kolem sto šedesáti, v podstatě jsem nejstarší ze všech tady až na Maxe, proto je taky můj zástupce. No, ale bych neodbočoval. Já tě budu trénovat. Chci tě mít pod svými křídly,“ při těch slovech jsem se mírně začervenala, protože to od něj znělo jako lichotka. Více mě, ale zaujala ta část o Viktorovi. On… byla to jeho práce. To všechno byla jen práce. Nikolas, ale ještě neskončil a já tyhle myšlenky odsunula do ústranní.  „Ale já si tě stejně vyzkouším. Teď ti Max ukáže tvůj byt. Ano máme tady celé byty.“ Dodal, když jsem se zatvářila překvapeně. Pak mě znovu políbil na ruku a já odešla s Maxem.

„Myslela jsem, že to tady vede někdo starší,“ řekla jsem.

„Ale on je starý,“ odpověděl mi.

„No, to ano, ale myslela jsem jako vzhledově staršího.“ Tomu se začal smát. Výtahem jsme dojeli ještě od pár pater níže, přesněji do osmdesátého třetího. Před námi byly dveře a když je Max odemčel málem jsem omdlela. Byla jsem v nebi. Tohle musí být nebe. Jinak to nebylo možné. Přede mnou se rozprostíral krásný, ale jednoduchý byt. Vstupní dveře vedly rovnou do obývacího pokoje, který byl spojený s kuchyní. Pak zde byly ještě troje dveře. Nakoukla jsem do prvních a objevila svoji ložnici, druhé vedli do koupelny a třetí… do posilovny?

„Já tady mám posilovnu?“ zeptala jsem se Maxe, který mě tiše následoval.

„Ano, všichni mají v bytě posilovnu a na každém hlavním patře, což znamená na každém desátém, je pak tělocvična, kde probíhají tréninky,“ odpověděl mi. Nevím, co mě v ten moment popadlo, ale objala jsem ho. Chvíli stál strnule, ale pak okolo mě ovinul jemně svoje paže.

„Děkuji,“ zašeptala jsem.

Nikolas svoje slovo dodržel a když bylo deset večer volal mi Max, že se se mnou chce Nikolas sejít v osmdesátém patře v tělocvičně. Oblékla jsem se tedy do sportovního (top, kraťasy, boty) a svázala si vlasy do culíku. Max již čekal v osmdesátém patře. Přede mnou se rozprostírala obrovská tělocvična. Kousek dál se již procvičoval Nikolas. Měl na sobě volné šedé tepláky a tričko neměl vůbec. Když jsem si prohlédla jeho muskulaturu málem jsem zůstala zírat. Po celém těle mu vystupovaly svaly a šlachy, ale ne tak, že by to vypadalo hnusně, ale právě-že naopak. Pomalu jsem se začínala bát, ale pak mi proběhla slova Viktora v mysli: „Jsi ta nejlepší.“

„Už jsem tady, pane,“ řekla on se na mě podíval. Stejně jako já si mě prohlídl. Věděla jsem, že v tomhle oblečení je vidět moje tělo. Měla jsem přesně to tělo, o kterém spousta lidských dívek snila. Vypracované břicho, pevné ruce a nohy a pěkný obličej k tomu. Ano nyní jsem už věděla, jak dosáhnout toho, jak muže zaujmout. Další věc, kterou mě Viktor naučil.

„To jsem rád a neříkej mi pane. Jsem Nikolas, přece.“ Na konci se usmál a já kývla na souhlas. Přesně jak jsem čekala, zaútočil na mě zcela bez upozornění, ale i přesto jsem jeho útok hravě odrazila. Věděla jsem, že Max zůstal, aby se podíval. Útočil na mě stále znovu a znovu, několikrát mě položil na zem, ale já se mu skoro pokaždé vyvlíkla, ale párkrát taky ne. Byl lepší než já. Nikdo mě nikdy neporazil a on nyní tolikrát. Přesto mě, ale uklidňovala myšlenka toho, že je starší. Zkušenější.

„Jsi dobrá, vážně dobrá,“ řekl souhlasně Nikolas a pomohl mi vstát. „Ne tak, jako já, ale dobrá.“ Mumlal si dál souhlasně. Zdálo se mi, že je trochu egoistický, ale co už.  Pak se na mě znovu otočil a podíval se mi do očí. „Budu tě cvičit já,“ oba jsme s Maxem na něj zůstali zírat. Max už přešel k nám a tak jsem to mohla vidět. „Budu tě cvičit já, zítra v šest.“ S těmi slovy odešel. Otočila jsem se k Maxovi stále vytřeštěná.

„On uznal, že jsem dobrá.“

„On tě chce opravdu cvičit,“ hlas mu na konci trochu povyskočil. Zmateně jsem se na něj podívala.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Protiklad lásky - Kapitola pátá:

1.
Smazat | Upravit | 05.03.2012 [12:16]

*Pozor na shodu přísudku s podmětem.
*Čárky.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!