OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rande s hvězdou za sedm dní 9



Rande s hvězdou za sedm dní 9Tam, kde není štáb, tam je Zoe s Tomem o samotě. Jejich vztahu to ale víceméně prospěje a Tom ji dokonce představí své milované sestřičce Sarah.

9. kapitola – Tak trošku v soukromí

~Zoe~

Nějakým záhadným způsobem jsem se vybelhala z divadla a teď stála před Temží s pohledem na celý osvětlený Londýn. V úžasu jsem si prohlížela všechnu tu nádheru – parníky na osvětlené řece, davy lidí, kteří se většinou objímali a drželi za ruce…

I když byl červen, bylo celkem chladno. Přitáhla jsem si blíž k sobě Ambeřinu bundu a vdechovala čerstvý vzduch. Bob došel ke mně, v ústech měl cigaretu, která na jeho rozměry vypadala jak párátko.

„Nemáš taky?“ žadonila jsem. Čekala bych cokoliv – od ignorujících pohledů až po nějaký řeči, ale sáhl do saka pro krabičku, vytáhl z ní jednu a podal mi i zapalovač. Fajn, zírala jsem.

Nikdy dřív jsem nekouřila. Spolužáci mi to často nabízeli, ale já vždy znechuceně odmítla. Teď jsem viděla ideální příležitost pro tyhle nikotinový kouzla.

„Zo?“ ozvalo se po deseti vteřinách za mnou. Otočila jsem se na patě a podívala se do Tomovy nesmělé tváře. Ve večerním šeru vypadal ještě krásněji než za dne. Jeho oči teď měly barvu bouřkové modré. Přejel po mně pohledem a zamračil se nad cigaretou, kterou jsem držela v ruce. „Ty kouříš?“

„Ne!“ vyjekla jsem automaticky a zahodila zbytek. Omluvně jsem se na Boba usmála. Kouř v mých malých scvrklých plicích mě nutil k dusivému kašli. Tom ke mně přiběhl, poplácal mě po zádech a nabídl mi vodu. „Díky,“ odpověděla jsem. Přikývl a rozhlédl se kolem. Povytáhl rukáv od kabátu a podíval se na hodinky.

„Možná bychom už mohli vyrazit, co ty na to?“

„Kam?“ nechápala jsem. „Ty se nemáš vrátit? Celý jsem to tam podělala. Nevyhodil tě, že ne?“

Zakroutil se smíchem hlavou. „Ne, ani ne. Víš, on se celou dobu smál taky. Ale asi mu došlo, že bychom tebe odhlasovali jako mou Virgilii a celý scénář bychom nechali na tobě. Abych byl upřímný, líbilo by se mi to mnohem víc.“

„Mně taky,“ usmála jsem se. „No a co nás bude čekat teď?“ Povytáhla jsem zvědavě obočí.

„Domov,“ pronesl svatě a objal mě kolem ramen. Byla jsem neskutečně zmatená, ale konec konců bych se takhle nechala odvést Tomem Hiddlestonem i do samotného pekla. Prošli jsme několik uliček, až se dostali na menší parkoviště. Jiný člen ochranky stál u zaparkovaného Jaguáru.

Tom s ním tiše mluvil a bodyguard přikyvoval. Pak se na mě Tom otočil: „Tak pojď, Zoe, nastup si.“

Zůstala jsem stát a váhavě si prohlížela auto.

„Neboj, to tě nekousne,“ dodal se smíchem.

Pokrčila jsem rameny a vlezla si do přidržovaných dveří. Chtěl se přese mě natáhnout a připoutat mě, ale položila jsem mu dlaň na ruku a s malým úsměvem zakroutila hlavou. „Dobrý, já to zvládnu.“

Mrkl na mě a zavřel dveře. Viděla jsem, že se ještě chvíli dohaduje s Bobem a druhým chlápkem, ale nakonec mu uctivě poklonili hlavou a rozloučili se. Tom obešel auto a vlezl si na sedadlo řidiče. Zavřel za sebou dveře a na chvíli vydechl.

„Ách, jak se mi stýskalo, ty můj mazlíku,“ zavrněl – on fakt zavrněl! – a vložil klíčky do zapalování. Motor krásně zapředl, jako kdyby mu odpovídal, a Tom opatrně vycouval z parkoviště. Za chvíli jsme si to štrádovali po silnicích v Londýně. Podle hodin na rádiu bylo už skoro kolem jedenácté. Vykulila jsem překvapeně oči.

„To už je tolik?“

„Jojo,“ zasmál se. „Celý divadlo se protáhlo, ale konec konců, líbilo se ti to, ne?“

„Jasně.“

Nastalo mezi námi napjaté ticho. Rozhlížela jsem se po osvětlených památkách a dívala se i po početných skupinách lidí procházejících se i v takhle nekřesťanskou hodinu. Podívala jsem se po prostředí auta.

„Tome?“

„Hm?“

„To je tvoje?“

Otočil se na mě a zazubil se. „Čekal jsem, kdy ti to dojde.“

„Pěkný,“ zhodnotila jsem ho a pohladila kožené potahy. Tak měkoučký a příjemný. „Už chápu, že se ti z toho luxusu nechce.“

Neodpověděl. Díval se upřeně na cestu před sebou, soustředěně kroutil volantem a řadil spojku. Na křižovatce naskočila červená, takže jsme přibrzdili.

„Kam to jedem?“ uvědomila jsem si, že tuhle část města jsem ještě neviděla.

„Kam bys řekla?“ zeptal se, zvědavý na mou odpověď.

Upřímně jsem zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. „Vůbec netuším.“

„Tak se nech překvapit,“ mrkl na mě a šlápl na plyn.

Ani ne za pět minut záhadné jízdy jsme dorazili před jeden z typických londýnských řadových domů s cihlovou fasádou a černými úzkými balkony a bílým zdobením. Měla jsem dojem, že Tom zaparkuje na ulici, ale kupodivu měl dům i svou podzemní garáž. Mávl na chlápka ve vrátnici, který mu mávnutí s vřelým úsměvem oplatil. Otevřel nám závoru a po chvíli kroužení mezi ostatními auty si našel místo i na bíle označeném velkém X mezi dalšími luxusními auty. Celá ulička pěti aut byla označená pod jedním jménem: Tom Hiddleston.

„Ty máš ještě Range Rover, Audi, Mercedes a Porsche?“ četla jsem značky a udiveně se na něj podívala.

Pokrčil omluvně rameny. „Někdo sbírá známky, já sbírám auta.“

Odfrkla jsem si a odepla pás. V dobře osvětlené garáži jsem se nepatrně rozhlédla a čekala, dokud Tom nevyndal igelitky z auta. Pořád jsem nechápala, kde to jsem, i když už jsem to měla začít tušit.

„Takže?“ zeptala jsem se s rukama v kapsách bundy. Musel být na mě velmi nevábný pohled. Měla jsem určitě rozmazaný celý make-up, vlnité vlasy rozcuchané a rtěnku až někde u lícní kosti. Kupodivu se Tom netvářil nějak znechuceně, ale naopak vlídně a natěšeně. Kývl hlavou na dveře v rohu garáže.

„Tak pojď.“

Vydali jsme se k výtahům, ve kterých zmáčkl páté patro. Moderní výtah se spoustou zrcadel, ve kterém vyhrávala jemná melodie Paganiniho. Rozpačitě jsme s Tomem po sobě pokukovali. Všimla jsem si, že si přes džíny a mikinu vzal kabát a ostatní nacpal do igelitek. Vypadal najednou příjemněji a ležérněji než v elegantních oblecích, ve kterých spíš vypadal sexy, a začala bych z něho slintat. O mně se to v těhle luxusních hadrech moc říct nedalo.

Výtah cinkl a v patách Toma jsem přešla k moderním stříbrným dveřím, které svou bytelností vypadaly jak z trezoru. Že se vůbec divím.

Tom vložil klíč do zámku a začal jemně otáčet. Ještě než otevřel dokořán, prohodil mým směrem: „Promiň za ten nepořádek.“

Chtěla jsem ho ujistit, že kdyby byl u mě v pokoji, rozhodně by považoval svůj dům za reklamu na domestos proti hadrům a krámům poházených v pokoji, ale nějak mi došla slova. Jen co dveře otevřel a za zvuku jemného pípání alarmu naťukal příslušný kód, aby krám utišil, vešla jsem dovnitř. Lidi, já jsem vážně umřela.

Tom měl jednoduchý styl typický pro Londýňany. Převážně světlé barvy v odstínech bílé, šedé a krémové, jemné dekorace, pečlivě sladěný nábytek bílého dřeva s ostatními doplňky. Jednoduchý, moderní a zároveň příjemný styl mě okouzlil. Bylo to mnohem hezčí než v nějakých hotelech. Takhle jsem se cítila víc jako doma.

Prohlížela jsem si vystavené fotky jeho rodiny. Tom měl celkem velkou rodinu, víceméně měl všude vystavené rodiče a dvě děvčata nebo slečny. Hádala jsem to na jeho sestry. Jinde měl zarámované kresby a dopisy svých fanynek. Dojalo mě to natolik, že jsem bezmyšlenkovitě popotáhla.

Tom na mě z jiného pokoje zvolal: „Zo, mám tu nějaký léky, tak se nemusíš bát.“

Bát se? Čeho? Chřipky? Najednou mi bylo po stránce nemoci dobře, ale srdce začalo vynechávat některé údery nad uvědoměním si, že jsem se poprvé od začátku celého týdnu ocitla s Tomem sama. V jeho bytě. Sami.

Našla jsem ho, jak skládá oblečení na jednu hromádku a třídí je do koše na prádlo. Usmál se na mě. „Tak jak se ti to líbí?“

„Líbí?“ zopakovala jsem a zajíkla se. „No, nenacházím slov. Nemůžu uvěřit, že mi důvěřuješ natolik, že sis mě sem přivedl.“

„Mám těch bytů víc,“ mávl rukou a já protočila oči. To mi bylo jasný.

Usmála jsem se. „Je to krása. Vážně, fakt krása.“

Přistoupil ke mně a pomohl mi sundat kožich. Odhodil ho na pohovku. I když měl v bytě příjemné teplo, najednou mi instinktivně zamrazilo a já si protřela paže. Rozhlédla jsem se kolem a zrak mi padl na kytaru v rohu. Se širokým úsměvem jsem k ní zamířila a vytáhla ji. Byla nádherně vyřezaná a po přejetí po strunách i dokonale naladěná. I když jsem se v tom nevyznala, zvedla jsem zrak a podívala se na něj. Stál uprostřed místnosti s rukama v zadních kapsách a s úsměvem mě pozoroval.

„Hraješ?“      

„Jen někdy,“ přikývl. „Když mám chuť a čas…“

„A nezahrál bys pro mě?“ škemrala jsem, až se Tom rozesmál a s radostí přitakal. Vzal si kytaru a pohodlně se usadil na gauči. Posadila jsem se do křesla naproti, až jsem skoro zapadla.

„Co bys chtěla zahrát?“

„Netuším, nechám se překvapit.“

Tom se zamyslel a jemně přejel po strunách. Pak si odkašlal a kromě hraní začal zpívat. V pokoji se rozezněla příjemná melodie:

Tom zpíval nádherně. Způsob, jak hrál na kytaru a dával do celé performance své emoce, své srdce, mě vzalo také. Mé srdce bušilo jako splašené, když mi do uší zněla tahle slova. Určitá část si nalhávala, že ty slova jsou pro mě. Že Tom mi chce vyjádřit svou lásku také. Jenže pokud by to byla pravda, byla jsem na to připravena?

Jakmile skončil, zatleskala jsem a otřela si slzy, které mi tekly po tváři. „To byla krása.“

Rozzářeně se usmál a uklonil se. Postavil kytaru zpět do rohu a přešel k hi-fi věži, kde vložil jedno z CDček z jeho uctivé sbírky. Rozezněla se příjemná uklidňující melodie. Hádala jsem to na JD Southera. Nevěděla jsem, že Tom je na staré klasiky, ale když mi nabídl ruku, překvapeně jsem se nechala vytáhnout na nohy. Chytil mě kolem pasu a začali jsme spolu tancovat pomalý ploužák. Levou rukou jsem se ho držela kolem ramene, zatímco u pravé jsme měli propletené prsty. Opřela jsem si hlavu o rameno a vdechovala jeho vůni. Pomeranče, broskev nebo mandarinky.

„Víš, chtěl jsem ti poděkovat za tenhle příjemný týden. Až na nějaké případy jsem si to náramně užil, Zo. Byl jsem rád, že jsem tě mohl poznat,“ začal váhavě, zatímco jsme se pohupovali.

„Já – já – já taky děkuju,“ zakoktala jsem se. Neměla jsem hlas jako on, takže to tak perfektně do melodie nešlo. Slyšela jsem, jak se zasmál a přitiskl si mě k sobě blíž.

Zamrazilo mi, když mě rukou pohladil po zádech. Ztuhla jsem, a když udělal se mnou otočku, málem jsem sebou sekla o zem. Usmál se na mě a já v tu chvíli mu měla chuť říct, jak moc jsem mu ve všem lhala. Ještě pořád mi nebylo osmnáct a vážně jsem ho k smrti předtím nenáviděla. Tom Hiddleston mi za jediný týden dokázal ukázat, že je jiný člověk, než za jakého jsem ho měla. Zamilovala jsem se do nedostupného herce, kterého milovala půlka planety. A teď se mu dívala do zářivých modrých očí jen kousek od úst a věděla, co přesně by mělo následovat. Už dávno jsme netančili a romantická slova nás stále pobízela, ať si užíváme tohohle momentu.

„Tome -“

„Pšš, princezno,“ umlčel mě a přitiskl své rty na mé. Byly váhavé, měkké a strašně chutné. Sladké jak Tom samotný. Nesměle jsme se k sobě tiskli. Tom polibek prohloubil a podržel mi zakloněnou hlavu. Začala se mi točit hlava. Tom, který byl vyšší než já, se ke mně naklonil a donutil mě otevřít ústa.

V tu chvíli jsem se měla chuť rozbrečet. Byla jsem tak neskutečně šťastná a ptala se sama sebe, co to dělám. Odtáhla jsem se a snažila se popadnout dech opřená o jeho čelo.

„Tome, omlouvám se. Omlouvám se, je mi to tak líto.“

Slzy mi tekly po tváři a můj hrdina se na mě podíval starostlivě, skoro nešťastně. Objal mě. Přála jsem si, aby mi slíbil, že mě už nikdy nepustí. Divila jsem se, že se neptá, proč se mu omlouvám. Samozřejmě to bylo za to vše špatné chování.

„To nic, to nic,“ šeptal, i když nemohl tušit, jak moc je mi všechno líto. „Jsem tu s tebou. Vždycky budu.“

Jedině tahle slova mi dodala odvahu, podívala jsem se na jeho roztoužené oči a sama ho začala líbat. Bylo to kouzelné, vášnivé, láskyplné a něžné. To vše jsem cítila, mezitím co mi uvnitř hrudi vybuchovaly petardy a motýli splašeně lítali celým žaludkem.

Mezi polibky jsme si dokázali navzájem pomoct s oblečením a nějakým záhadným způsobem se dostat i do měkoučké postele. Každý si jistě domyslí, co se dělo potom. Každému dojde, že slovo láska bylo v našem případě jen slabým slovem. Konečně jsem si uvědomila, jaké to je někoho milovat i jiným způsobem než platonicky. A když jsem pak ležela vedle Tomova těla zahaleného jen na určitých místech přikrývkou, sledovala jsem ho. Spal sladce, ze spánku se usmíval a pravidelně oddechoval. Byli jsme nohama zamotaní v objetí. Rukou jsem ho pohladila po části nahé kůže a dívala se na svou lásku. Přitiskla jsem se k jeho hrudi a i ze spánku mi dokázal těsnost objetí oplatit.

Zoe Adamsová byla nejšťastnější osobou v celém vesmíru.

               

***

~Tom~

 

Co jsem to jen udělal? Nechal jsem se zlákat jediným pitomým citem a teď díky němu všechno zkazím. Byla to pro mě nezapomenutelná noc. V životě jsem nemiloval nikoho tak silně jako tuhle žabku. A když jsem se vedle ní ráno probudil ve svých peřinách a sledoval její nevinnou sladce spící tvář, najednou jsem mimo kotrmelce v žaludku pocítil i výčitky. Pokud se o tom dozví média a veřejnost, nenechají nás spát.

V historii pořadu Rande s hvězdou se nikdy nestal případ, že by dotyčná měla poměr s celebritou. Vždy byli maximálně dobří kamarádi, třeba se rozhodli nadále potkávat i mimo show, ale rozhodně jsem neslyšel o tom, že by se dívka vyspala se slavnou osobností a pak se spolu rozhodli trávit celý život. Zamiloval jsem se do Zoe Adamsové pro to, jaká byla a jak moc mi s ní bylo dobře, ale musel jsem ji tohohle života ušetřit dřív, než bylo pozdě. Musel jsem vymyslet způsob, jak odvést od ní pozornost. I kdyby to znamenalo to nejhorší řešení.

Opatrně jsem vstal z postele a ještě zcela nahý si stoupl k oknu za závěs. Vykoukl jsem na ulici. Lidé pochodovali do práce, každý si většinou nesl kafe a snídani v sáčku. Každý měl na spěch, doprava byla katastrofální. Ovšem slunce svítící mi do tváře mi vykouzlilo úsměv a vnuklo úžasný nápad.

Zaplul jsem do sprchy a pobyl v koupelně dobrých patnáct minut. Sušil jsem si mokré vlasy a utíral si i kapky vody na hrudníku. Zaběhl jsem do kuchyně, abych se podíval, co vše bych mohl udělat pro Zoe. Vytáhl jsem všechny ingredience a zároveň zaběhl pro boxerky a triko do šatny. Když jsem se vrátil zpátky do kuchyně a chystal se vařit, uslyšel jsem, jak zavřely dveře do koupelny. Měl jsem pár minut náskok.

O deset minut později jsem už servíroval na talířky hotovu omeletu s vajíčkem a sýrem a hledal v lednici nádobu s džusem. Konvice na vodu cvakla a zároveň v tom momentě přišla do kuchyně i Zoe. Zvedl jsem hlavu a zjistil, že s vlasy v turbanu a zároveň mojí košilí na jejím nahém těle zakrývající sotva krajkové kalhotky to pro mě byla až moc sexy podívaná. Hlavou jsem se uhodil do skříňky.

„Jau.“

„Tome,“ oslovila mě nejistě a přiběhla mi pomoct. Se smíchem jsem se vyhrabal na nohy.

„Dobrý, jsem v pohodě.“

Usmála se a přikývla. Rozhlédla se po binci v kuchyni a zavětřila. „Tys něco vařil?“

„Jo.“ Ukázal jsem pyšně na dva talířky. „Máš doufám ráda omeletu?“ zeptal jsem se.

Zazubila se, což jsem pokládal za dobré znamení. Pomohla mi odnést tácek s věcmi na jídelní stůl, ze kterého jsem smetl pár nedůležitých rozložených papírů. Přihodil jsem i misku s cereáliemi a našel i pomerančový džus.

Usadili jsme se společně a pustili se do jídla. Nastalo mezi námi ticho. Každý se sice věnoval své porci, ale tušil jsem, že má stejně jako já něco na srdci. Pozoroval jsem ji při jídle, ve kterém se převážně nimrala a dívala se všude, jen ne na mě. Musel jsem se usmát. Stydlivka normálně, ale pěkná dračice v noci.

„Zo?“

Podívala se na mě a očekávala, že něco řeknu. Nepatrně zrudla. Povzdechl jsem si a poškrábal se na hlavě.

„Jen jsem ti chtěl říct, že dneska jsou ceny BAFTA’s, jestli je znáš.“ Zavrtěla hlavou. Pokračoval jsem: „Něco jako Oscar, jenom trošku menší a méně známější. A hlavně se konají tady v Londýně. Máme ještě dnešek a zítřek, tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys nechtěla jít večer se mnou…?“

Tušil jsem, že znervózní a nebude vědět, jak má zareagovat. Rychle jsem dodal: „Budeme tam spolu. Ale neboj, nic se nestane. Půjdeme tak, aby se na tebe nezaměřily média…“

„Tome,“ přerušila mě nejistě a polkla. „Já… cením si toho vážně. Ale znáš mě. Víš, jak jsem ve společnosti nervózní. Nevím, jestli to dokážu. A -“ Na chvíli se odmlčela a natáhla ruku k mé. Stiskla ji, i když se celá třásla. „ – ale mám tě fakt moc ráda. Moc. Po včerejšku jsem si tím jistá. A pokud tam půjdeš se mnou, tak s tebou půjdu ráda,“ dokončila to a já v úžasu zvedl k ní oči. Usmívala se na mě. To mi dodalo tolik odvahy, že jsem vstal, přešel k ní, zvedl ji ze židle a zatočil se s ní po obýváku, až nadšeně pískala.

Když jsem ji pustil, pohladil jsem ji po čele a vtiskl na něj polibek. „Já tě miluju, Zoe Adamsová.“

„Nápodobně, pane Hiddlestone,“ zazubila se na mě, obtočila mi ruce kolem krku, mezitím co mě znovu na špičkách políbila.

 

***

~Tom~

Dopadlo to lépe, než bych čekal.

Původně jsem předpokládal, že se nevyhnu jejímu vzteku, že mi bude klást určité výtky a nekompromisně si založí ruce, že v žádném případě nesouhlasí. Proto mě překvapila, že kývla. Ne, ona nekývla, Tome. Ona se ti vrhla s úsměvem kolem krku a mezi polibky ti řekla, že s tebou půjde kamkoliv. Jo, bylo to potvrzený. Zoe do mě byla zamilovaná a já do ní. Jak jsem to mohl po tom všem ukončit?

Po mém chabém pokusu o snídani jsem Zoe navrhl jeden šílený nápad. Původně nechápala, jak to myslím, ale jakmile jsme stáli do hodiny před mým domem a já jí začal uvazovat provaz kolem zápěstí, pochopila.

„Tome, to vážně není dobrej nápad,“ znejistěla a rukama se třásla.

Pohladil jsem ji a usmál se. „Musíš mi jen věřit, žabičko.“

Hlasitě si povzdechla a v duchu ke mně určitě promlouvala, jak velkej krypl jsem. Dobře, uznávám, že to možná svým způsobem idiotský nápad byl, ale chtěl jsem zabít dvě mouchy jednou ranou.

Zoe jsem řekl, že se vydáme na procházku. Byla nadšená, ale smutně konstatovala, že nemá nic na sebe. Našel jsem řešení. Z šatníku jsem vyndal sportovní oblečení své sestry, která si ho čas od času půjčila, když u mě přespávala, a šli jsme běhat. Dokonce jsem našel její staré kolečkové brusle s velikostí nohy třicet osm a růžovými srdíčky pomalovanými na vnější straně. Hned mi došlo, jak úžasný nápad by to byl, kdybych Zoe táhl za sebou, zatímco bych si dal půlhodinku každodenního běhu, na který jsem byl zvyklý. Teď během týdne jsem to musel značně omezit a dát si trénink jen na ubohých patnáct minut. Sluníčko bylo v Londýně zázrakem, takže jsem Zoe dořekl tenhle šílený nápad až v momentě, kdy jsme stáli před domem a já na ni ve svých teplácích a mikině, zahalený v kapuce s brýlemi vytáhl z krabice sestřiny brusle. Nechápavě se zamračila a její první otázka byla: „Čí to je?“

Nakonec se dala ukecat k téhle šílenosti. Tvrdila, že moc neběhá, spíš jenom když musí a raději se jen prochází nebo črtá skicy v přírodě. Přesto měla postavu, jako kdyby dělala sport každý den. Nechtěl jsem ji podceňovat.

„To zvládneš, Zo, věř mi,“ ujistil jsem ji a konec provazu si navlékl přes ramena jako batůžek a udělal uzel. Otočil jsem se a pomohl jí ze schodů na nohy v bruslích. Zakymácela se, a přestože měla tunu chráničů a helmu, nebyla si jistá absolutně ničím. Na mě se však statečně zazubila, což jsem pokládal za dobré znamení. Ukázal jsem zvednutý palec a Zoe neznatelně přikývla.

Vyrazil jsem směrem do svého oblíbeného parku Green Park. Byl kousek od Buckinghamského paláce, ale hlavně se tam skvěle běhalo. Člověku nepřekážely řvoucí neposlušné děti (které jsem měl normálně rád, ale „přeběhnout“ jsem je nechtěl) a cyklisté mířili spíš do severní části parku.

Zoe za mnou celých sto metrů cesty křičela. Zvolnil jsem tempo, ale byl jsem zvyklý na větší výkony, takže jsem po chvíli opět zrychlil. Ohlédl jsem se a díval se na Zoe, která nebruslila sama, ale nechala se jen vézt. Křičela, ale vypadalo to, že spíš smíchy a hlavně na kolemjdoucí, aby uhnuli stranou. Zasmál jsem se a pokračoval ve sprintu. Z Ipodu mi hrála elektro hudba do rytmu běhu, která mi dokázala určit tempo.

Semafory jsem přeběhl jen tak tak. Lidé kolem nás kroutili hlavami, ale já je nebral v úvahu. Bavilo mě tahat Zoe jako svoje menší závaží.

„Tome!!! Tome, zastav, sakra, no tak!“ zaječela, když se blížila červená a poslední přechod před bránou do parčíku.

Udělal jsem jednu velkou chybu – nezastavoval se pomalu a postupně, ale prudce hned. Nějak mi nedošlo, že Zoe neumí na bruslích brzdit a díky fyzice mě i předjede a vjede přímo na silnici.

„POMÓÓÓC!!! ÁÁÁÁ!!!“ ječela a já se v šoku za ní rozeběhl.

Mávala rukama a kličkovala mezi troubícími auty, já po nich skákal jak parkúr a ještě křičel její jméno.

„Zoe, za žádnou cenu se nezastavuj!“

„To nehrozí!“ zakřičela na mě zpátky a v okamžiku, kdy vjela na chodník a zakopla o vyčnívající hrbolky, stačil jsem ji chytit jen tak tak do náruče, kam se mi vyčerpaně s hihňáním svalila. „To bylo skvělý, ještě jednou?“ zeptala se nadšeně a já ji se smíchem odmítl.

O pět minut později jsme se procházeli společně parkem. Zoe zkoušela pomalinku jezdit a celou dobu jsem ji pro jistotu držel za ruku. Vydýchával jsem svůj celý běh a zároveň si povídali. Žabku už pak bolely nohy, takže se vyčerpaně svalila na lavičku, já hned vedle ní. Z batohu, který měla na zádech, vytáhla půllitrovou lahev a hltavě z ní pila. Nabídla mi a já ji vděčně přijal.

„Takže takhle ty trávíš každý ráno? Vezmeš si nějakou chudinku holku a projedeš ji po Londýně na kolečkáčích?“ zašklebila se na mě.

„Aby bylo jasno - s žádnou běhat nechodím, a za druhý – ty jsi první, kterou znám a neumí na nich jezdit. Vsadím se, že neumíš ani lyžovat.“

Nepatrně přimhouřila oči. Asi si myslela, že si s ní utahuju, ale myslel jsem to v dobrém. Po chvilce váhání zavrtěla hlavou. „Na kolečkáčích jsem se nikdy nedokázala pořádně naučit. Abych byla upřímná – jako malá jsem se na nich pořádně vymlátila a svým způsobem z toho měla mindrák. Ale není to tak zlý. Jen to chce mít tu odvahu,“ odmlčela se na chvíli. Natáhl jsem k ní ruku a pohladil ji po tváři. Usmála se. „A lyžovat neumím, protože bydlím na Floridě. Ale umím něco, co zase neumíš ty.“

„Budu hádat: potápění a surfing,“ vyjmenoval jsem sporty, které mě napadly. Šibalsky se zasmála a já jí dal za pravdu.

Pokračovala: „Na kole taky jezdím ráda. Vzpomínám si, jak mě naši s Kylie vzali do přírody někde u Chicaga, ještě než se narodila dvojčata.“

Vykulil jsem oči. Uvědomil jsem si, že za celou tu dobu mi ještě ani jednou nepověděla o své rodině. Až na její třináctiletou sestru, která mě zbožňovala. „Pověz mi o sobě něco,“ začal jsem ze široka. Zoe se hned chytla.

„Naši pracují v kanceláři. Nedělají na nějaké významné pozici, spíš je to účetní, ale jsou oba spokojení a nestěžují si. Mám mladší ségru Kylie, která mě sem přihlásila, jak jistě víš, a ještě dva mladší brášky, dvojčata Felixe a Olivera. Tyhle jména vybírala sestra, jen aby bylo jasno,“ dodala, když viděla, jak se snažím nesmát.

„Lepší než Phineas a Ferb,“ poznamenal jsem a všiml si, že na chvíli ztuhla a vykulila oči. Začal jsem se smát ještě víc. „Tys jim chtěla dát tyhle jména?“

„Hele,“ bránila se. „Bylo mi jedenáct a tenhle seriál jsem hned vedle Špiónek zbožňovala.“

„Dobře, dobře,“ kýval jsem se smíchem hlavou. „Koukám, že jsi byla stejný blázen do Jetix nebo Disney channelu jako moje sestra.“

Hrála si s kolečkama na bruslích a najednou jí došel význam. „Počkej, to jsou brusle a oblečení tvé sestry?“

„No, a koho by měly být?“ zeptal jsem se zmateně a někde uvnitř si uvědomil, že Zoe žárlí.

„Aha. Ne, nic,“ dodala veseleji a pak se zeptala: „A ta rtěnka v New Yorku?“

Zrudl jsem a nejistě dodal: „To bylo Kat.“

„Kat Dennings,“ řekla si spíš pro sebe. Přikývl jsem a otočil se na ni.

„Ale, Zoe, to je minulost. Víš to, že jo?“

Nejistě se usmála, což mi jako odpověď stačilo. Chtěl jsem ji políbit, bez ohledu na fakt, že by nás i přes brýle mohl někdo poznat, ale v kapse mi začal vibrovat mobil. Na obrazovce se objevilo jméno, které jsem teď za žádnou cenu nechtěl ani vyslovit.

„Prosím?“ štěkl jsem do telefonu mírně podrážděně. Myslel jsem si snad, že to mezi námi bude navždycky? Že se se Zoe vyhneme celému pořadu po zbytek života?

„Uklidni se,“ sykla na mě stejně rozčíleným tónem Amber. „Thomasi Williame Hiddlestone, máš obrovský problém. Jestli Zoe do hodiny nebude v hotelu, tak vážně zavolám do pořadu.“ Její vyhrožování mě dokonale probralo. Na lavičce jsem se prudce zvedl a narovnal. Zoe se na mě celou dobu dívala s neskrývaným zájmem, ale i obavami.

Otočil jsem se tak, aby mě neslyšela. „Amber, je v pořádku. Neboj, nic se neděje a je tu dobrovolně.“

V telefonu jsem slyšel netrpělivé mlaskání. „Hele, Tome, pořád za ni zodpovídám, jo?“

„Já vím, já taky. A jsme v pohodě. Dnes večer jdeme na BAFTA’s.“

„Cože?!“ vyjekla. „A tohle jsi mi chtěl říct kdy?“

„Až naprší a uschne,“ neodpustil jsem si kousavou poznámku a protočil oči. „Pokud tam dorazíte, je to jen na vás. Se Zoe se skvěle bavíme a ani jeden nepotřebujeme žádné hlídání,“ ujistil jsem ji a zavěsil ještě dřív, než se nadechla k dalším poznámkám.

Promnul jsem si oči. Zoe vedle mě mi položila ruku na rameno. „Nějaké problémy?“

„Ne, jen…“ Ozvalo se další vibrování. Bez otálení jsem to přijal a štěkl ještě agresivněji: „Co je, sakra?“

Na druhém konci se rozhostilo ticho a pak se ozval nervózní smích. „Ale, Willy, zase tě chytá nervozita?“

Uklidnil jsem se a zasmál se nad hlasem své starší sestry Sarah. Nikdy mi neříkala „Tome“. Vždycky jsem byl pro ni William. „Jo, ta je u mě vždycky.“

„Neřekla bych, že to bude jen nervozita,“ odpověděla a v tu chvíli jsem neslyšel její hlas jen v telefonu. Zvedl jsem hlavu a zjistil, že se k nám s úsměvem blíží. Típla hovor a rozeběhla se ke mně. Rozevřel jsem náruč a pevně ji se smíchem objal. Sarah jsem viděl naposledy před několika měsíci. Měla svou rodinu, svůj vlastní život, který ji nikdo nebral. Emma byla s přítelem na Seychelách, takže jsem požádal o pomoc ji.

„Chyběla jsi mi.“

„I ty mně, Willy. Přibral jsi, budeš zase muset zhubnout,“ popíchla mě.

„To jsou svaly, drahá sestřičko.“

Společně jsme se zasmáli. Otočil jsem ji směrem na Zoe, která na nás zírala s otevřenou pusou a těkala mezi náma očima. Jak se jí rozléval na tváři úsměv, došlo mi, že si musela myslet, že je v mém životě ještě jedna jiná žena. Když viděla naši podobu – velké modré oči, výrazné lícní kosti a i pozůstalost v kudrnatosti blonďatých vlasů, kterých jsem se – díkybohu – kdysi zbavil, bylo jí trapně. Zrudla a zvedla se na nohy, až málem zase spadla.

„Pardon,“ omluvila se a balancovala na bruslích. Najednou byla stejně velká jak moje sestra. „Vy jste asi Tomova sestra...“

„Sarah. A vy musíte být ta kouzelná mladá dáma, do které se můj bráška zamiloval,“ zašklebila se na mě a objala letmo Zoe. Vtiskla jí přátelský polibek na tvář na uvítání a uznale si ji prohlédla. Mrkla na mě. Schvalovala moji volbu.

„Zoe,“ řekla žabka a usmála se. „Ráda vás poznávám.“

„Klidně mi, drahoušku, tykej. Jsem jen o tři roky starší než Tom, takže žádný důchod ještě nehrozí. U bratříčka možná. Ten už má odpracováno na příští život.“

Protočil jsem oči. Zesměšňovat mě musela vždycky. Teatrálně jsem si položil ruku na srdce. „A kdo podle tebe živí rodinu?“

„No přeci každý ví, že Loki,“ zahrála stejně divadýlko a oba jsme se zasmáli. Zoe se k nám přidala.

Sarah se znovu otočila na Zoe a zamyslela se. „Tak fajn, co s tebou provedeme?“

Zoe nervózně polkla a obrátila se mým směrem. „Jak – jak to myslíš?“

„Napadlo mě,“ začal jsem ještě dřív než Sarah, „že pokud tak nemáš ráda oblečení od Amber, tak nezbývá nic jiného, než koupit vše nové.“

„Ty ses zbláznil,“ vyjekla. „Ani náhodou, tohle přece nemůžu přijmout!“

„No tak, Zo, nic jiného ti nezbyde. Chtěla jsi jít přece na ty ceny.“

„Jo, ale ne za cenu, že… že za mě budeš utrácet tisíce.“

„A vidíš,“ přešel jsem k ní a usmál se. „Já to klidně rád udělám. A Sarah,“ podíval jsem se na sestru, která přikývla, „ta ti pomůže. Má rozhodně lepší vkus než já a pomůže ti. Strávíte spolu pěkný den.“ Během své řeči jsem zalovil v kapse tepláků a vytáhl peněženku. Chvíli jsem se prohraboval mezi kartami, až jsem našel tu správnou. Vytáhl jsem na světlo třpytivou zlatou kreditku. Zoe zapomněla dýchat. Vzal jsem její ruku a vložil jí ji do dlaně. „Jedině ty se o to dokážeš dobře postarat. Nechci, abys na sobě šetřila. Kup si cokoliv, co ti sestra schválí a bude se ti líbit, ano?“

Nervózně stiskla kartu v ruce a podívala se mi do očí. „Dobře.“

Usmál jsem se a každou objal. Zoe jsem ještě podržel za bradu a vtiskl jí na ústa polibek. Oběma se nám zatočila hlava.

„A teď, dámy, pokud mě omluvíte, musím jít zničit Jotunheim.“ Popadl jsem Zoeiny brusle, místo kterých si vzala normální tenisky, a zasalutoval. Žabka až teprve pochopila, co má odchodová věta znamená. Za zády jsem slyšel její smích.

Bolelo mě srdce víc, než si kdo dokázal představit.


Tak jo, Tom by určitě tuhle píseň nezpíval (ten by tak možná rád zazpíval tu písničku ze Zvonilky :D), ale protože ji mám moc ráda, tak jsem vám ji sem musela dát :) A ano, ceny BAFTA's jsou v únoru, ne v létě, ale tak co... hodně věcí si tam přetvářím :D Jinak - doufám, že jste s vývojem alespoň trošku spokojeny, děvčata, čeká nás poslední kapitola a epilog. A opět děkuji za překrásné komentáře! :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rande s hvězdou za sedm dní 9:

5. Sabienna přispěvatel
11.11.2015 [11:58]

SabiennaKapitolu od kapitoly čím dál větší kabrňáky, tyjo Emoticon Emoticon Emoticon Ty dva spolu mají strašně šílené nápady Emoticon Emoticon
Od Toma to bylo vážně pěkné gesto, že ji vzal k sobě domů, ačkoliv to trochu vypadalo, že jí tam vzal jen kvůli tomu jednomu Emoticon Emoticon A pak ještě povídá, že těch bytů má víc Emoticon Tím mě trošku rozsekal jako Emoticon Emoticon Je to sladké, jak jsou do sebe zakoukaní a prostě jeden z druhého úplně mimo, ale já se prostě nemůžu zbavit toho otravného pocitu, že jsou prostě tak trochu jiný pár, no Emoticon Emoticon Ohledně Zoe mi teda rozhodně nepomáhá ten fakt, že ji pravidelně vídám v The Originals a tam je jako Devina prostě... sice vyspělá mladistvá, ale stejně Emoticon Emoticon S tím už se prostě asi nesrovnám, ale kdyby měla povídka více kapitol, určitě bych si na to zvykla Emoticon Emoticon Ty ten jejich neobvyklý vztah dokážeš podat takovým nenuceným způsobem, že mi to vlastně ani tolik nevadí, jak jsem původně očekávala Emoticon Emoticon Jsou spolu prostě sladcí, no Emoticon Emoticon Emoticon
Dámské oblečení v Tomově skříni mě taky pobavilo Emoticon Emoticon Úplně hotový hollywoodský prototyp Casanovy Emoticon Emoticon Emoticon A ona to je nakonec jeho sester Emoticon Emoticon No Zoe byla totálně roztomilá, jak na něj žárlila Emoticon Emoticon
No a pak přišel ten šílený nápad s bruslemi Emoticon Emoticon Emoticon Zoe mu evidentně naprosto důvěřuje, o tom není pochyb Emoticon Emoticon A taky ji patrně chybí pud sebezáchovy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Setkání se Sarah bylo taky zábavné, jak jinak Emoticon Celá tvá povídka je prostě taková ta oddechová, romantická komedie, což je pro mě vždycky příjemné počteníčko, protože si u toho krásně odpočinu a navíc se ještě pobavím, takže nejvíc super! Emoticon Emoticon Emoticon
Poslední kapitolu musím nechat bohužel na odpoledne, takže budu celou dobu na praxi přemýšlet nad tím, co se bude dít dál! Emoticon Emoticon Fakticky se moc těším na to finále, ačkoliv se s povídkou budu nerada loučit Emoticon Emoticon Fakticky jsem ji četla strašně ráda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. AriaSalvatore
07.07.2015 [22:40]

Toto bola fakt super časť ! Celý čas čo čítam túto poviedku som čakala na okamih keď sa títo dvaja pobozkajú. Aspoň som tajne dúfala, že to tam dáš a stalo sa. Emoticon Znovu ťa chválim napísané je to skvele a precítené takisto. Už som len zvedavá ako to skončí. Či ich dáš dokopy alebo sa ich cesty rozídu.. síce na druhej strane mi to bude ľúto, lebo sa to chýli ku koncu. Ale ako sa vraví Niečo končí, niečo sa začína. A teším sa aj na inú tvorbu, ktorú tu budeš v budúcnosti pridávať. Emoticon

3. FantasyNikol přispěvatel
07.07.2015 [19:36]

FantasyNikolPanebože, jé! Emoticon Konečně se věci daly do pohybu a Tomík sbalil Zoe. Emoticon Fajn, tahle věta vyzněla strašně lacině. Emoticon Takže... Konečně se dali dohromady, vyznali své city a podobný otřepaný fráze, které prostě znamenají, že byl ohňostroj a pusa a bla. Emoticon Emoticon Emoticon Jsem totálně šťastná. Vážně moc. Emoticon Emoticon Já tu písníčku od Kodaline miluju. Je taková pěkná, pomalá, zamilovaná, zoufalá apod. Tyhle písničky mě často inspirují. Emoticon I když se to na výsledku teda neodráží. Emoticon

Ten Tom má ale nápady. Emoticon Takový malý dítě ještě. Emoticon A Zoe ukřičená smíchy. Sakra, ty museli bavit celý Londýn. Docela se bojím, že v příští kapitole můžu očekávat noviny s titulkama o jejich obrovské lásce, atd. Emoticon Což by nebylo tak špatné, kdyby Tomík nebyl slavný britský herec. Takže ajaj. Emoticon

A jeho ségra je parádní. Emoticon Vážně jsem si ji po pár slovech oblíbila. Hlavně že jí nevadí ten věkový rozdíl. Emoticon Takže v příští kapitole se můžu těšit na nákupy? Juchů! Emoticon Ve filmech a v knížkách to je vždycky strašná zábava. V realitě už ani ne. Mě vždycky bolej nohy. Emoticon

Carol, bylo to naprosto dokonalý, z vývoje jsem totálně nadšená a navíc mi na záda fouká větrák, takže mi není ani takový strašný vedro jako obvykle. Mám se skvěle, když mě ochlazuje větrák a můžu si číst takový úžasný příběh. Emoticon Emoticon Emoticon Těším se na další kapču. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Ealex
07.07.2015 [19:02]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Neytiri přispěvatel
07.07.2015 [18:16]

NeytiriKrása! Já jsem teda nesmírně spokojená! :) A vážně mě mrzí (nebo spíš štve a jak:D), že bude konec, ale nic holt netrvá věčně, že? :D Nemůžu se dočkat další kapitoly. :P

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!