OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkej mi Wicky - 07.



Říkej mi Wicky - 07.Rozhovor

Tethys

„Claire!“ zasyčela Annie a zatřásla mnou. „Nepanikař!“

„Nepanikařím!“ ohradila jsem se okamžitě.

„Ne, nepanikaříš,“ opakovala Annie a ironie jí z hlasu přímo odkapávala. „Vůbec už tady dvě hodiny nevyšiluješ, co si vezmeš na sebe, vůbec se mě pořád neptáš, jestli ses rozhodla správně, a už vůbec ses nezeptala, na co se ho máš ptát.“

No, nepanikařím.

„Claire, přiznám se… Kdybych tě neznala, normálně bych si myslela, že jsi do něj zamilovaná,“ řekla zamyšleně Annie.

„Cože?“ vystartovala jsem. „Annie, sereš mě.“

Annie mě znovu vzala za ramena a zatřásla. „Beru, že jsi nervózní a tak to nemyslíš vážně, ale normálně bych ti teď vrazila facku.“

Zhluboka jsem se nadechla a napočítala do deseti. „Promiň!“ vydechla jsem a úzkostlivě ji objala. „Já tam nepůjdu, Annie, nezvládnu to!“

„Klid,“ zamumlala Annie uklidňujícím tónem. „To zvládneš, já ti věřím!“

Odtáhla jsem se a zatnula zuby. „Zvládnu-to. Jsem-dobrá,“ opakovala jsem po ní.

„Fajn, a teď půjdeš, oblečeš si něco hezkého a vyrazíš, abys nepřišla pozdě,“ poručila mi Annie.

„Teď půjdu, hezky se obleču a vyrazím, abych nepřišla pozdě… Annie, co si obleču?“ vyjekla jsem poplašně. 

„Bože,“ zavyla Annie. „Pojď, pomůžu ti.“

A tak jsem se nechala odvést do svého pokoje a Annie mi vybrala oblečení, jako kdyby mi bylo pět. A taky jsem se tak cítila – jako malá, pětiletá holka.

 

oOoOo

 

„This is fucking awsome!“ zabroukala jsem si sama pro sebe a vysloužila si tak pár pohoršených pohledů od stařenek sedících opodál na lavičce.

No co, nemůžu za to, že jediná píseň, která mě dokáže povzbudit, je tak sprostá, že by se mohla zpívat jen po dvaadvacáté večerní, ale na co by si pak mohli důchodci stěžovat?

„Walk into the club like: what´s up? I´ve got a big cock!“

Stařenky zděšeně zalapaly po dechu.

„I´m so pumped, I bought some shits from thrift shop!“

Jedna z nich, ta, jejíž oči už nebyly pod náporem kulatých brýlí s tlustým sklem skoro vidět, vypadala, že každou chvíli omdlí.

Mezitím už se zase rozjel refrén a já se jen tak z rozmaru otočila a jasně ústy naznačila: „This is fucking awsome!“

I přes Macklemorova přisprostlá slova jsem jasně slyšela, jak jedna šťouchla do druhé. „Emílie, zapomněla jsem si brýle. Co se děje? Na co se tak díváte?“

To už jsem nemohla a vyprskla jsem smíchy.

Dodnes netuším, co to se mnou bylo. Obvykle nemívám ve zvyku dráždit krevní tlak ubohých důchodců, ale bojovná nálada měla ten den nade mnou převahu. A popravdě, hrozně se mi ulevilo, takže když jsem si o pět minut později sedla do kavárny, kde jsme se domluvila místo setkání s Reidem, pořád jsem se usmívala tak moc, až jsem měla pocit, že se mi roztrhnou koutky.

„Jsi tady brzy,“ ozvalo se mi u ucha.

Vyjekla jsem a automaticky si před sebe v obraně dala ruce, takže jsem Reida, který se ke mně naklonil, pleskla po tváři.

„Páni, Wicky. Přijdeš o deset minut dřív, než jsme se domluvili, a když se ti to člověk snaží taktně naznačit, střelíš mu facku. Začínám se tě bát,“ konstatoval a usadil se do křesílka naproti mně.

„Patří ti to,“ odpověděla jsem ještě roztřeseným hlasem a rukou si sáhla na své srdce, které uhánělo bleskovou rychlostí a odmítalo se uklidnit. „Narušil jsi můj osobní prostor.“

Pokrčil rameny, ale nevypadalo to, že by si z toho něco dělal. „Promiň, příště budu lepší.“

Ještě než jsem si stačila uvědomit, co říkám, jsem ze sebe vychrlila: „Opravdu? V tom případě je škoda, že už žádné příště nebude.“

Vyznělo to o hodně hůř, než jsem si myslela. Blbá-blbá! zařvala jsem v duchu na svou hloupou polovinu mozku.

Reid vypadal zaraženě, ale nic neřekl.

Chtěla jsem se omluvit, ale jakmile jsem otevřela pusu, Reid mě nenechal domluvit. „Dáš si něco?“ zeptal se a rukou mávl k výloze se spoustou dortíků. Normálně bych byla schopná to tu celé vyžrat a ještě říkat, že toho bylo málo, ale můj žaludek se momentálně podobal seschlé kuličce hroznového vína, takže ne, děkuju za optání.

„Dám si jen vodu,“ řekla jsem rozhodně a mávla rukou na servírku, která stála za pokladnou. Pomalu se k nám přišourala a žvýkala žvýkačku takovým způsobem, že jsem ji viděla skoro až do žaludku. Vlastně mi trochu připomínala krávu – měla krátké černé culíčky, které se jí při chůzi houpaly, a oči namalované stylem pandy. Musela jsem se kousnout do rtu, abych se nezačala posměšně ušklíbat.

„Dáte si něco?“ zeptala se znuděně.

„Dám si vodu,“ řekli jsme s Reidem unisono a podívali se na sebe. Omluvně jsem se usmála, abych mu alespoň trochu naznačila, že jsem to s tím příště nemyslela tak, jak to vyznělo. V očích se mu blýsklo, a já jsem věděla, že je mi odpuštěno.

Servírka se o pár žvýknutí vrátila s podnosem a dvěma skleničkami vody. Položila je před nás a odešla pryč.

Chytila jsem se skleničky jako tonoucího stébla a naráz do sebe vhodila obsah. Už jsem neměla místo žaludku seschlou kuličku hroznového vína, ale nafouknutý balónek, který při jakémkoli pohybu žbluňkal.

Reid se na mě uznale podíval. „Ty se vážně nezdáš, Wicky.“

„Raději to beru jako kompliment,“ prohodila jsem a trochu křivě se usmála.

Usmál se nazpátek. „Tak, teď, když jsme se navzájem urazili, bys mi mohla položit nějakou tu otázku.“

„To bych možná mohla,“ usoudila jsem a vytáhla zápisník. Co se týče fotbalu, jsem toho moc nevěděla, takže abych byla alespoň trochu schopna se na něco zeptat, musela jsem si vyposlechnout školní drby. „Tento rok máte údajně silný tým, který skrývá jedno malé tajemství. Asi vím, jak odpovíš, přesto se zeptám… Jaké to je tajemství?“ zeptala jsem se a přitom rychle psala. Nakonec jsem vzhlédla k Reidovi, jako bych očekávala, že z něj vypadne i to, proč musel Sirius zemřít.

Ten si ale místo toho teatrálně povzdechl. „Ach, Wicky. Když to víš, tak proč se ptáš?“

Zamračila jsem se, ale napsala jsem jeho odpověď ve skoro doslovném znění.

„Napsala jsi to tam s tou Wicky?“ chtěl vědět zvědavě.

Teatrálně jsem si povzdechla. „Když to víš, tak proč se ptáš?“

Ušklíbl se na mě, ale nic neřekl.

„Takže,“ odkašlala jsem si. „A vážně si myslíš, že máte alespoň nějakou šanci vyhrát?“

„Na hloupé otázky neodpovídám,“ řekl Reid a založil si ruce na hrudi.

„Ptám se hlavně proto, že žáci ještě nikdy…“

„… neporazili profesory. Ano, já vím, ale všechno je jednou poprvé, že?“ zeptal se řečnicky Reid a věnoval mi svůj další křivý úsměv.

„Asi ano,“ souhlasila jsem nejistě a dala si neposedný pramen za ucho. „V čem si tak fandíte?“

Reid pokrčil rameny. „Jsme prostě dobří, Wicky.“

Nemohla jsem si pomoct a zasmála se.

„Čemu se směješ?“

„Si nějak fandíte, ne?“ zeptala jsem se pobaveně. 

„Když máš talent, tak se neubráníš," odpověděl Reid sebevědomě. 

„A stejně si nemyslím, že bych ten rozhovor mohla Rickymu odevzdat,“ ozvala jsem se najednou zamyšleně.

„Proč?“ nechápal Luke.

Znovu jsem se podívala na první list zápisníku a měla chuť třískat hlavou o stůl. „Protože jsem napsala jen první otázku a tvou první odpověď.“

Zasmál se.

„Čemu se směješ?“ zeptala jsem se dopáleně. „Vždyť já se tě tady ptám na něco, co mě vůbec nezajímá, a nakonec z toho vůbec nic nemám!“ stěžovala jsem si a zaklapla zápisník, který, jak jsem si až teď uvědomila, mi byl úplně na nic.

„To není pravda,“ zavrtěl hlavou Luke a usmál se. „Budeš mít z toho mnohem víc, než nějaký rozhovor.“

„Vážně?“ pozdvihla jsem obočí. „A co z toho tedy budu mít?“

Jeho úsměv se ještě rozšířil, když se ke mně nakláněl. Automaticky jsem se naklonila taky, aniž bych přemýšlela, co dělám. A když jsem si to konečně uvědomila, zjistila jsem, že jsou jeho rty momentálně nalepené na těch mých a že se mi to líbí.

Nejdříve jsem myslela, že je to nějaký potrhlý sen, ze kterého se co nevidět probudím, ale na to ty emoce byly příliš skutečné. Když jsem se totiž vzpamatovala z počáteční směsi překvapení a šoku, zůstal jen nic nehasící ohňostroj různých pocitů. Jen se lehce otřel svými rty o ty mé, ale byl to jako by dotyk dvou motýlích křídel, bez sebe neexistujíc.

Přitáhl si mě blíž a já jsem mu zapletla ruce do vlasů…

Najednou se ozvalo cinknutí a my jsme od sebe polekaně odskočili. Došlo mi, že když jsme se nakláněli přes stůl, moje sklenička, kterou jsem předtím na ex vyprázdnila, spadla. Chvíli jsem se zmateně dívala na převrácenou skleničku a pomalu si uvědomovala, co se právě stalo. Pohledem jsem přejížděla ke skleničce, k Lukeovi… Reidovi! Kdy jsem mu začala říkat Luke? Sakra, sakra, sakra! Tohle je všechno špatně! A instinkt mi radil jediné – utíkat co nejdál.

Prudkým pohybem jsem vstala a bez jediného pohledu vyběhla ven z kavárny. Zastavila jsem až o dvě ulice dál. Opřela jsem se o zeď a vydýchávala. Sama nevím, jestli to způsobilo to, co se stalo, nebo ten šílený běh. Absolutně nesmyslně mi začaly slzy téct po tváři, a já jsem ani neměla sílu je otřít.

Proč brečíš? zeptalo se mé svědomí. Zbaběle jsi utekla a ještě brečíš. Patří ti to.

Chtěla jsem si z tašky vytáhnout kapesník, ale zjistila jsem, že ji nemám. Až po chvíli mi trklo, že jsem si ji nechala v té kavárně. Ale ani jsem nezvažovala, že bych se tam vrátila – to raději přijdu o tašku. Co bych mu řekla? Co mu řeknu, až ho náhodou někde potkám?

Bože, bože… Sakra, to jsem ale totálně posrala! Proč jsem to dovolila? Jsem jako jedna z těch slepic, které se nechávají líbat na každé kroku, nosí minisukně a vypadají jako Joker z Batmana? To jsou přece ty holky, se kterými se obvykle líbá. Ale vždyť mezi námi nic není, proboha, tak proč jsem to vůbec dovolila?

Než jsem došla domů, měla jsem pocit, že jsem stihla vybrečet hektolitry slz. Teprve s prvním čokoládovým bonbónem jsem si uvědomila, že jsem odešla bez placení. A to mě, bůh ví proč, rozbrečelo ještě víc. 


Tak, a máte za sebou "zlomovou" kapitolu. :D Zároveň jsem asi povinna vám oznámit, že máte za sebou přesně polovinu povídky. To ale rychle utíká, že? :)

Jinak jsem moc omlouvám, že jste museli tak dlouho čekat, ale jak už jsem psala na shrnutí, trochu mě vykuchali a pan Word se rozhodl, že se mnou nebude spolupracovat. 

Jop, to jste asi poznali, ale ta písnička na začátku byl Thrift Shop od Macklemore. :)

Taky jsem si všimla, že mi pár z vás dali hlasy v Nej povíce měsíce, což mě tedy vážně překvapilo. Ale mockrát vám děkuju, vážím si toho. :)* A samozřejmě si vážím i vašich úžasných komenářů. 

Příští kapitola by se tady mohla objevit ve středu. :)

Tethys


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Říkej mi Wicky - 07.:

7. mima33 admin
29.10.2013 [9:35]

mima33Ospravedlňujem sa, že čítam a komentujem tak neskoro, ale skolila ma choroba Emoticon
Ale táto kapitola mi jednoznačne zdvihla náladu. Bola absolútne skvelá a celá tá vec s Reidom Emoticon je úžasná. Inak, keď mám byť úprimná, aj mňa prekvapilo, keď Claire začala Reida oslovovať Luke. Trvalo mi asi tri sekundy, kým mi došlo, kto ten Luke je Emoticon
Neskutočne sa teším na ďalšiu a na ich stretnutie. No je mi ľúto, že Claire nedokončila ten rozhovor.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Tethys přispěvatel
28.10.2013 [21:11]

Tethysmartinexa, ani nevíš, jak zbožňuju tvý komenty. Emoticon Díky moc. Emoticon
Mea, opravdu brečíš? Myslíš takové ty malé, odporné, slané kapičky, co vždycky přijdou, když to nejmíň čekáš? Emoticon Je to pro mě pocta, obzvlášť to, že jsi nikdy nic lepšího nečetla (a stejně ti nevěřím Emoticon ). Děkuju. Emoticon
ninik, aby byla středa? To ne, protože ve čtvrtek už jdu zas do školy. Emoticon Emoticon Díky. Emoticon

5. ninik
28.10.2013 [15:05]

úžasné!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon už aby byla středa Emoticon Emoticon

4. Mea přispěvatel
28.10.2013 [14:10]

MeaTo si ze mě děláš pr*el! (Pardon) Emoticon Usmívala jsem se na monitor jako idiot a pak když přišlo na lámání chleba, jsem začala slzet!!! Ty mě chceš zabít?! Tohle je to nejlepší, co jsem kdy četla! Já se z toho asi nevzpamatuju!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. martinexa přispěvatel
28.10.2013 [14:00]

martinexaSuper já se tak těšim na další kapitolu. On je opravdu boží jsme úplně na větvi Emoticon

2. Tethys přispěvatel
28.10.2013 [12:47]

TethysEfí, díky za upozornění, dám si na to pozor. Emoticon

1. Efí
28.10.2013 [12:14]

Pro začátek si trochu rýpnu: Ne "This is fucking awsorme" ale "awesome", tak si ne to dej pozor, protože to tam máš dvakrát... Potom není v písničce "walking", ale "walk" a ne "pupped" ale "pumped"... Zkus si příště někde text najít, nebudou tam pak chyby ;)...
Jinak to bylo fajn... Mezi Lukem a Claire to pěkně jiskří. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!