OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkej mi Wicky - 14.



Říkej mi Wicky - 14.Popcorn bitva, Wickiny kuchařské schopnosti a ráno. Tethys

„Lukeu? Co tady děláš?“ zeptala jsem se nechápavě. Samozřejmě jsem ho viděla ráda, jen mi nebylo jasné, co se stalo tak důležitého, že mě musí navštívit o půl desáté večer. Ehm… i když ode mě to taky sedí, když jsem mu kvůli tomu rozhovoru volala o půl jedné.

Zhluboka se nadechl a vypadalo to, že se musí přemáhat, aby se nerozeřval. „Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Já? No jo, jasně,“ přikývla jsem. „Nebo bych neměla být?“

„Já nevím,“ rozhodil rukama. „Volal jsem ti, protože se mi zdálo, že jsi dneska odcházela nějaká smutná, a já vím, že je to díky mým rodičům. Prostě jsem se jen chtěl ujistit, že jsi v pořádku, ale nebrala jsi to, tak jsem tady. Jo, a všimla sis, že venku prší?“ dodal sarkasticky a já si teprve teď uvědomila, že mu z vlasů odkapává voda.

Jejda. „Promiň, byla jsem ve vaně a přes tu tekoucí vodu jsem nic neslyšela,“ řekla jsem kajícně a trochu nesměle se pousmála. No, tomu se říká milosrdná lež.

Luke si povzdechl. „Jsi vážně hrozná, Wicky.“

Objala jsem ho. „Já vím. Ale stejně je od tebe hrozně milé, že ses přišel podívat.“

„Já vím, že je to milé. Já jsem prostě celý milý,“ odvětil.

Obrátila jsem oči v sloup a pustila ho dál.

„Zkusím se ti kouknout po nějakém oblečení, jinak mi to uděláš loužičku,“ poznamenala jsem s pohledem na jeho mokré oblečení.

Luke, který mezitím už stihl sníst čtvrtinu misky popcornu, se zastavil s hrstí obzvlášť velkou hrstí v ruce. „Wicky, mám popcorn a nebojím se ho použít!“

Ušklíbla jsem se. „Už se bojím.“

Měla jsem se bát, protože v zápětí na mě dopadlo několik kousků ještě teplého máslového popcornu. Zalapala jsem po dechu. „Ty!“

Luke se zlomil smíchy v pase. „Můžu si tě vyfotit a dát to na facebook?“

„Já – nemám – facebook!“ ječela jsem a s každým slovem na něj hodila jeden polštář. Pokaždé stačil uhnout, ale jakmile se zase narovnal, jeho výraz mluvil za vše. Hodil po mně polštář, který jsem jako první použila já, a hodil ho po mně. Neměla jsem moc rychlé reflexy, takže jsem dostala ránu do ramene. Luke se začal smát. Odfrkla jsem si a vzala první polštář, který byl po ruce.

„Tak tohle je válka, Reide!“ vykřikla jsem a hodila ho po něm.

„Začínám se bát,“ podotkl s úšklebkem a s přehledem se vyhnul mému polštáři.

„Měl bys,“ opáčila jsem a hodila po něm další.

Nenechal si to líbit, a tak na mě za chvilku dopadla máslová sprška. Vzala jsem si jeden polštář jako štít, přesto Luke nepřestal. Když už byl celý mastný, odhodila jsem ho pryč a přitom omylem trefila Lukea, který po mně začal házet polštáře, které jsem použila jako první. Rychle jsem přeběhla ke gauči a skočila na něj. Přitiskla jsem se k opěrce, co nejvíc to šlo, a se zatajeným dechem očekávala další útok.

Nic se ale nedělo. Všude bylo jen takové to nebezpečné ticho před bouří. Zkusmo jsem pootočila hlavu na stranu. Nic, jen rozházené mastné polštáře. Annie má zabije. Zvedla jsem pohled vzhůru a hleděla do dvou momentálně škodolibých zelených očí. Ani jsem si nevšimla, že Luke drží v ruce misku s popcornem, dokud ji na mě nepřevrhl a já se neocitla v máslovém moři.

„Co-cože, co?“ dostala jsem ze sebe šokovaně, protože jsem náhle měla plná ústa popcornu.

„Wicky Bůh, 0:1,“ poznamenal Luke s úšklebkem.

Vyplivla jsem popcorn a přimhouřila oči. „Idiote.“

Lukeovi se nebezpečně zablýsklo v očích. „Odvolej to.“

„Nikdy,“ zavrčela jsem dopáleně a setřásla ze sebe poslední kousíčky popcornu.

Luke odložil misku na konferenční stolek a sedl si ke mně na gauč. Jedním jednoduchým pohybem mi zkroutil ruce za hlavu a podíval se na mě trochu znuděným výrazem.

„Opravdu to neodvoláš, Wicky?“ zeptal se.

Nevím, co mě to najednou popadlo, možná za to mohl ten jeho znuděný výraz nebo to, že jsem měla momentálně chuť mu dát pořádně přes držku, ale zničehonic jsem ho bouchla. Pokrčil rameny, obkročmo si na mě sedl a začal mě lechtat.

„Ne, ne, ne!“ vyjekla jsem mezi záchvaty smíchu. „Lechtat… ne!“

„Tak to odvolej, Wicky, a já tě přestanu lechtat,“ slíbil mi Luke.

„Nikdy,“ zopakovala jsem.

Luke se usmál. „Jak chceš.“

„Počkej, počk-“ stihla jsem ještě říct před tím, než mě začal opět lechtat. „Prosím, hi, hi, hííí! Já už budu hodná, vážně!“ křikla jsem. Přestal mě lechtat, ale stále ze mě neslezl. „Prosím, Lukeu. Vážně už budu hodná,“ řekla jsem a použila na něj svůj nejlepší štěněčí pohled.

Povzdechl si. „Obávám se, že slovní spojení hodná Wicky neexistuje.“

„Lukeu,“ zašeptala jsem.

Pomalu přibližoval svůj obličej k tomu mému, až jsme nakonec byli vzdáleni jen pár centimetrů. Cítila jsem na tváři jeho horký dech a chtě nechtě jsem pohledem sklouzla k jeho rtům. Až mučivě pomalu se naklonil ke mně.

V tom nestřeženém okamžiku, kdy Luke zavřel oči a naklonil se ke mně, jsem uvolnila ruce z jeho železného sevření, rychle ho ze sebe skopla a vstala z pohovky.

Chudák Luke seděl dezorientovaně na gauči a zmateně na mě mrkal. Vypadal jako někdo, kdo je násilně probuzený po jedenácti hodinách spánku kvůli extrémně silné kocovině.

„Wicky Idiot, 1:1,“ zavolala jsem na něj škodolibě a zmizela v Annině ložnici, abych mu našla nějaké Adamovo suché oblečení.

 

oOoOo

 

„Relikvie smrti.“

„Princ dvojí krve.“

„Ne, relikvie smrti.“

„Ne, ne. Princ dvojí krve je nejlepší.“

„Ne! A navíc, kolikrát už jsi to viděla? V relikviích smrti je alespoň nějaká akce.“

„Promiň? Přijde ti málo akční, že Brumbál umře?!“

„Och, Wicky! A co spoilery?“

Polekaně jsem si přikryla rukou ústa a potom urychleně zamumlala: „Promiň. Ty…“ mávla jsem Lukeovi rukou přes obličej a dvakrát luskla, „nic si nepamatuješ.“

Podíval se na mě trochu ublíženým výrazem. „Bohužel si pamatuju všechno. Ale to je v pohodě, protože mě na to Louis donutil zajít… Eh, ne, ne. Vlastně jsem to neviděl, a teď, když jsi mi prozradila zápletku, se musíme podívat na relikvie smrti. Nic si nepamatuješ,“ dodal, mávl mi před obličejem rukou a dvakrát luskl.

„Bohužel si pamatuju všechno,“ řekla jsem s úšklebkem a vyčkávavě na něj hleděla.

Po naší popcornové válce jsem podruhé díky Lukeovi absolvovala sprchu, on se převlékl do Adamového trička. Potom jsme společně sabotovali uklízení (tedy on ho sabotoval, já se snažila… vážně!), tak nastala otázka: Co budeme dělat? A Potter filmy jsou víc než jasnou volbou. Akorát to samozřejmě skončilo hádkou. Spíš… co někdy neskončilo hádkou?

Luke mi dlouhou dobu zíral do očí, ale pak si povzdychl. „Fajn, fajn. Budeme se dívat na Prince dvojí krve.“

Nadšeně jsem zavýskla a objala ho. „Tak, a teď běž notebook zapojit do televize, já zatím udělám nový popcorn, protože díky někomu jsem nevečeřela,“ dodala jsem zlomyslně.

Luke se zašklebil, ale přitáhl si na klín můj notebook. „Počkej, Wicky. Vždyť to ani nejde spustit!“

Pokrčila jsem rameny. „Věřím tvým technickým schopnostem.“

„Ale já ne,“ zamumlal Luke, ale dál se věnoval mému notebooku.

Brala jsem tuto debatu za uzavřenou, tak jsem se přemístila do kuchyně a hledala sáček s popcornem. Chudák máslový, stál tam tak sám… Proto jsem se rozhodla ho dál netrápit a vysypala jeho obsah do misky, kterou jsem potom dala do mikrovlnky. Zapípalo to a já se líně opřela o kuchyňskou linku, sledujíc Lukea, jak šrotuje můj počítač.

„Hele, doufám, že mi z toho notebooku něco zbude,“ řekla jsem pobaveně.

„Jsem uražený,“ oznámil jen a vytáhl baterku.

Na ten drásající pohled, kdy Luke rozebíral mého miláčka, jsem se nemohla dívat, takže jsem stočila pohled k vesele praskajícímu popcornu. To už byla o něco lepší podívaná, možná ještě lepší než Princ dvojí krve. Sice jsem to nemohla přiznat, protože by Luke prohlásil, že se tím pádem můžeme dívat na Relikvie smrti, ale myslet jsem si to přece jen mohla. Vlastně důvod, proč jsem se nechtěla na Relikvie smrti dívat, byl trochu trapný. Vždycky jsem totiž u Dobbyho smrti brečela, opravdu pokaždé, a to poslední, co bych chtěla dneska večer dělat, by byl hysterický záchvat, který by mi Dobbyho smrt (opět) způsobila.

„Hej, Wicky, Darth Vader přichází,“ prohlásil Luke a ukázal na můj vibrující mobil. Těžko říct, jestli by se té kvádrové krabičce velikosti másla dalo říkat mobil, ale ráda jsem předstírala, že ano.

Natáhla jsem se pro něj a na prasklém displeji stěží přečetla jméno volajícího.

„Annie?“

„Ahoj, Claire,“ pozdravila mě Annie a něčemu se zachichotala. Zachichotala? Annie? Je vůbec možné použít tato dvě slova dohromady? „Jak se máš?“

„Dobře,“ řekla jsem a povzdychla si. Nesnášela jsem tyhle konverzace, připomínaly mi takové to nudné chatování na Skypu. „A jak se máš ty?“

„Já skvěle,“ odpověděla. „Zvládáš to tam?“

„Jó,“ protáhla jsem a mrkla na Lukea, který mi mrknutí oplatil. „Jsem holt šikovná od přírody.“

Luke se ušklíbl a já na něj vyplázla jazyk.

„Nicméně, chtěla jsem se s tebou domluvit na zítřku.“

„Zítřku?“ zopakovala jsem zmateně.

„Víš, asi zůstanu u Adama i na oběd,“ prohlásila Annie a znovu se zachichotala.

Luke, jež mě už delší dobu pozoroval, nadzdvihl obočí. Ukázala jsem na mobil, naznačila rukou hihňání a přitiskla si ruce na břicho, jako že zvracím. Chápavě pokýval hlavou a sklonil se zpátky k mému miláčkovi.

„… a tak jsem si říkala, jestli by sis třeba neobjednala pizzu nebo tak něco. Ale jestli chceš, tak samozřejmě můžu přijít, Claire, je to jen na tobě. Claire? Hej, Claire, posloucháš mě vůbec?“

„Ano,“ ozvala jsem se. „Klidně si buď u Adama, jak dlouho chceš, Ann. Já si něco na oběd udělám.“

„Ehm, Wicky,“ zašeptal najednou Luke. „Já jen… pálí se ti ten popcorn.“

„Sakra!“ zaklela jsem a rychle přispěchala k mikrovlnce.

„Co se děje?“ zajímala se Annie.

„Pálí se mi tu popcorn,“ vysvětlila jsem a pokoušela se vynadat misku, ze které se kouřilo. Nedosáhla jsem žádného výsledku – kromě popálení prstů, samozřejmě. „Do prde…! Do psí nohy!“ opravila jsem se rychle a pofoukala si prsty.

Luke mě s povzdechem chytl za pas, poodstrčil od mikrovlnky, utěrkou obmotal okraje misky a vytáhl ji. Zběžně prohlédl vonící kupku a zčernalé kousky vytáhl pryč. Potom vybral jeden z těch lepších kousků, ze kterých se kouřilo, a strčil mi ho do úst. Překvapeně jsem na něj zírala, neschopná pohybu.

„Clarie, ty mě vůbec neposloucháš,“ rozčilovala se Annie na opačném konci drátu.

„Poslouchám,“ vyblekotala jsem dezorientovaně a užívala si tu příjemnou máslovou příchuť.

„Stejně už musím končit,“ řekla Annie. „Měj se a ozvi se, jo?“

„Jasně,“ zabroukala jsem a položila to.

Luke se ke mně okamžitě otočil a hladově se přisál na moje rty. Hodila jsem mobil někam za sebe, abych mu mohla spojit ruce za krkem. Vzal mě za pas a vysadil na kuchyňskou linku, protože díky našemu výškovému rozdílu jsem byla trochu v nevýhodě. Nechal své ruce položené na mém pasu a jemně mě kousl do rtu. Nemohla jsem zabránit povzdechu, který se mi dral z úst…

Nevím proč, ale myslím, že ten Harry už nám dneska nevyjde.

 

oOoOo

 

Probudilo mě až jemné zavrtění se postavy pode mnou. Téměř okamžitě jsem se vytáhla do sedu a zmateně se rozhlížela kolem. „Lukeu? Co se děje?“

Luke, rozvalený na naší pohovce, se usmál. „Mělo by se něco dít?“

„Nevím,“ zamumlala jsem a znovu klesla na jeho hruď. „Vzpomínám si to dobře, nebo jsme v noci doopravdy sledovali čtyři díly Harryho?“

„Vzpomínáš si to výborně,“ odpověděl suše Luke. „A to je skoro deset hodin stupidních výrazů Ruperta Grinta.“

„Nech toho,“ řekla jsem a hravě ho bouchla do ramene. „Kolik je vůbec hodin?“

„Neměl jsem možnost se podívat, protože jsi na mně spala.“

„A proč jsi mě nevzbudil?“

„Jsi docela roztomilá, když spíš.“

„Nejsem si jistá, jestli je to kompliment, ale díky.“

„Měl to být kompliment,“ řekl Luke a objal mě jednou paží. Přitiskla jsem se k němu a vdechovala jeho omamnou vůni. Nedokázala jsem ji podrobně specifikovat – ale voněl notoricky známou vůní, která ve mně vyvolávala pocit, že ho znám celý život.

„Wicky?“ ozval se Luke váhavě po chvíli.

„Hm?“ zamumlala jsem do jeho trička.

„V kolik má Annie přijít?“

Zamyšleně jsem nakrabatila čelo. „Já nevím… neříkala nic konkrétního. Asi kolem druhé, půl třetí. Proč?“

„Protože je za pět minut čtvrt na tři,“ odvětil nejistě.

„Hm,“ broukla jsem a chtěla znovu zabořit tvář do jeho trička, ale nedovolil mi to, protože mi včas zachytil bradu.

„Počkej… tobě to nevadí?“ zeptal se.

„Ne,“ odpověděla jsem a trochu nevěřícně se zasmála. „Proč?“

„No, já jen, že… víš, to že tu ležíme na gauči a všude kolem je trochu nepořádek… celá ta situace může vypadat trochu… jinak než ve skutečnosti je.“

„Lukeu,“ povzdychla jsem si. „Klid. Annie mi, doufám, na tolik věří, že okamžitě nebude myslet na věci, které se nestaly. A potom… nemám přece důvod se za tebe stydět, takže radši začni přemýšlet, co si dáme na snídani/oběd.“

Luke se zasmál a políbil mě do vlasů.

Vzápětí v zámku zarachotily klíče a už z dálky byly slyšet Anniny nadávky.

„Sakra, Claire! Proč mi nezvedáš telefon? Volala jsem ti snad milionkrát! A proč je tady takový nepořádek, uspořádala sis tady párty nebo noc plnou-“ chrlila kolem sebe síru, ale když nás spatřila, šokovaně se zastavila. Jasně jsem jí viděla na očích, že neví, co má dělat jako první – jestli začít ječet, nebo se rozpačitě ztratit.  

Pevně jsem chytla Lukea za ruku a vytáhla ho do stoje. „Annie, chtěla bych ti někoho představit,“ řekla jsem a široce se usmála. „Tohle je Luke, můj přítel.“


Poslední kapitola. :(

Srdceryvné proslovy si nechám až na Epilog. :)

Tethys


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Říkej mi Wicky - 14.:

6. martinexa přispěvatel
23.11.2013 [10:32]

martinexaPoslední už? To je škoda. Bude se mi stýskat:(

5. Tethys přispěvatel
21.11.2013 [20:29]

Tethysninik, to jako fakt poslední. Emoticon A taky doufám, že Epilog bude stát za to. Emoticon Díky. Emoticon
mima, jsem ráda, že se ti Luke a Wicky líbí. Prostě jsem je nemohla oddělit, i když jsem obrovská milovnice SE. Emoticon And yeah - Ron´s stupid faces and Draco´s grey eyes, that´s why I love Harry Potter! Emoticon Děkuju moc. Emoticon
Mea, uff! Už jsem se bála, že tě o jejich vážném stavu nepřesvědčím. Emoticon Díky za opět skvělé smajlíkování. Emoticon
Bri, neboj... ještě bude Epilog. Emoticon A pokud chceš vědět, jaké projekty dál chystám, stačí se kouknout na mé shrnutí. Emoticon Děkuju. Emoticon

4. Bri
21.11.2013 [18:35]

Oh, budú mi hrozne chýbať. Vážne skvelá poviedka. Hneď píš ďalej čokoľvek. Emoticon Emoticon Emoticon

3. Mea přispěvatel
21.11.2013 [16:24]

MeaPáááááni! Tak jo, teď je to fakt vážný vztah! Takhle nějak jsem si to představovala! Teď už je všechno fajn! Emoticon Tahle kapitolka byla lepší než všechno na světě! Dokonalost! No a já si srdceryvné proslovy taky nechám na epilog. Tedy pokud tuhle nádhehu rozdejchám a nedostanu infarkt! Emoticon Emoticon Tak a naše známé: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. mima33 admin
21.11.2013 [16:18]

mima33Ježiš, to už ozaj posledná kapitola? Emoticon Už teraz mi Luke chýba. Inak, musím povedať, že s Wicky sú spolu absolútne zlatí a všetky tie ich spoločné scény sú tak sladké, až sa mi z toho zlepujú črevá Emoticon ale to ja mám rada Emoticon
Stupídne výrazy Ruperta Grinta - i agree with him Emoticon
Ešteže na Dráčika sa dobre pozerá Emoticon

1. ninik
21.11.2013 [15:54]

No teda... to jako fakt poslední jo?? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon sice nevim, co bude v epilogu, ale radím ti, aby stál fakt za to, jinak si tě najdu a spočítám ti to, že jsi to tak rychle ukončila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!