OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 19. kapitola

03.07.2009 (14:51) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 885×

Obezřetně vykoukla ze dveří, aby zjistila jestli je vzduch čistý. Od cíle jí dělily troje dveře. Nezbývalo než doufat, že proběhne bez povšimnutí. Vyklouzla do chodby a rychlostí blesku přeběhla ke kaneláři 315, tiše zaklepala, aniž by čekala na svolení stoupila dovnitř. V křesle za stolem seděl ten, koho hledala. Celkem sympatický muž k ní vzhlédl. V očích se mu zračila čistá hrůza. Od stolu se ozvalo tiché zavrčení. Naproti Reedovi seděl ještě jeden člověk, který se pomalu otočil k ní. Plnou vahou dopadla na dveře kanceláře a zůstala šokovaně zírat před sebe. Muž sedící zády k ní vztal. V černém přesně padnoucím obleku vypadal jako bůh nebo jako ďábel. Třemi pomalými kroky přešel k ní. Hleděla mu přímo do očí. Její srdce se rozběhlo závodní rychlostí. „No konečně Beth,“ mluvil tichým hlubokým hlasem, ze kterého se jí motala hlava. „Čekám tu na tebe,“ široký úsměv odhalil řadu dokonale rovných, jako břitva ostrých zubů včetně prodloužených špičáků. „Valerie?“ vydechla a zorničky se jí rozšířily údivem. Automaticky sáhla na záda pro meč, jenže pouzdro bylo prázné, nechala ho doma. Valerius naklonil hlavu na stranu, z jejího pohledu přesně vyčetl na co myslí, jeho světle modré oči se nebezpečně zableskly. Naklonil se k ní tak blízko, že ucítila jeho chladný dech na svém hrdle. Zavřela oči, nechtěla vidět, co se stane, očekávala ostrou bolest, která nepřicházela. Nekousl, jen se nosem lehce dotkl jejích vlasů, slyšela jak se zhluboka nadechl a zase se odtáhl. „Ta tvoje vůně mě zabije,“ pronesl vábivým tónem a Beth na pár vteřin zapomněla, jak se dýchá. „Kéž by,“ odsekla hned, jak se vzpamatovala. „Co chceš Valerie?“

Upír se otočil k člověku za stolem. „Zmiz,“ zavrčel, Reed na nic nečekal a kvapně opustil svou kancelář. Valerius nežně chytil Bethany za ruku a dovedl ji ke křeslu. Políbil hřbet její dlaně. „Posaď se prosím,“ pokynul. Vytrhla se z jeho sevření. „Raději postojím,“ řekla to tvrdě a odhodlaně. „Jak si věděl...“ nestačila větu dokončit. „Tvoje skvělá kamarádka Ruby, mi všechno ukázala.“ Beth se zamračila, mezi obočím se jí utvořila drobná vráska. „Kdo myslíš, že jí proměnil? To pako Sorrel, které není schopné se ovládat?“ zavrčel vztekle, na Sorrelovo jméno přidal zvláštní opovržlivý důraz. „To já jsem z ní udělal upíra, ne že by po tom nějak zvlášť prahla, povedlo se nám ji chytit do pasti. Přes její krev jsem si přečetl celý její život,“ odmlčel se. Zhluboka se díval do jejích tmavých očí. Obvinili ji neprávem, Ruby to neudělala schválně, ale jako upírku bez duše už jí přátelství nezajímalo. Další, co blesklo Beth hlavou byl jejich rozhovor o něm. Do tváří se jí okamžitě nahrnula krev. „Ano,“ se rošťácky usmál, „i váš rozhovor o mě, viděl jsem ho jejíma očima.“ Zvedl ruce a vzal její obličej do svých dlaní. Cítila stejnou slabost jako tenkrát ve skladišti. „Vale, nedělej mi to,“ škemrala, ona, ochránce a lovec, žádala upíra o schvívavost. Nesouhlasně zavrtěl hlavou a přitáhl si ji blíž. Z jeho chladného, sladkého dechu ji naskočila husí kůže na zátylku. „Tak rád bych tě rozložil na kousky,“ pošeptal škodolibě, použil proti ní její vlastní slova.

Bethany se utápěla v jeho studánkově chladných, modrých očí. „Nenávidím tě,“ cítila okouzlení místo opovržení, vůbec nezněla věrohodně. „Hmmm,“ zamručel a přitisl své chladné, tvrdé rty na ty její hedvábně hladké a pulsující. Kdyby jeho srdce žilo, zřejmě by se začalo probíjet jeho hrudníkem ven, třepetalo by se jak kolibří křidélka. Beth se snažila vyprostit z jeho objetí, bezúspěšně bušila pětsmi do jeho kamené hrudi. Přitiskl ji na sebe ještě pevněji, veškerý volný prostor mezi nimi se uzavřel, už se nemohla bránit. Zaplavila ji nová, dosud nepoznaná, vlna touhy. Povolila své semknuté rty a dovolila mu tak vniknou jazykem do jejích úst. Její ruce ho automaticky objaly, tiskla se na něj, zatím co on jí drtil ve svém objetí. Na zádech se jí začali tvořit podlitiny, ale bolest neexistovala. Jejich jazyky se pohybovaly v rytmu tanga, vášnivého a nespoutaného tance tak dlouho, dokud nenarazila na jeho ostré zuby. V ústech se jí rozlila krev, z té pachutě se jí zvedl žaludek. I Valerius se náhle zarazil a odtáhl se. Vzal do dlaně její levou ruku a se zájmem si prohlížel snubní prstýnek. „Vdala ses mi,“ kontatovala pro něj hořkou pravdu, jeho hlas zněl zlomeně ale majetnicky. Přikývla, vzpomínka na Coopra ji zabolela u srdce, ještě před chvíli nevěděla, kdo je, natož, aby si vzpoměla na svého manžela, na svou lásku. Dvěma prsty přejel po jejím dokonalém obličeji. „Měl jsem tě proměnit v tom skladišti, byla bys mou ženou, mou královnou.“ Sotva to dořekl, Bethany šokovaně spadla brada. „Valerie,“ promluvila tichým konejšivým hlasem. Otočil se a několika ladnými kroky přešel k oknu. Opatrně k němu přistoupila. Aniž by tušila, co ji to popadlo, položila dlaň na jeho rameno, přes oblečení cítila ledový chlad jeho kůže, chloupky na její ruce se postavily do pozoru. Valerius položil svou ruku na její a něžně stiskl, stále stál zády a nepřítomně hleděl z okna. „Vale?“ špitla.

Opět se pomalu otočil k ní. Jeho tvář omládla, vypadal jako model z předních stránek módního časopisu. Vzdáleně ji připomínal George Clooneyho, ale ten byl oproti Valeriovi naprostá nula. „Jak?“ nechápala to. „To tvá krev, je jako elixír mládí. Čistá neposkvrněná a kvalitní, ne jako ta zkažená břečka bezduchých lidí dnešní doby. To tupé stádo postrádá jakoukoliv úroveň, ty jsi mezi nimi ta nejcenější láhev vína z celého světa.“ Nedokázala mu na to nic říct, způsob jakým s ní jednal, tón hlasu i jeho výraz, to vše Beth dovádělo k šílenství. Jeho osobní kouzlo, jeho charisma dosáhli velikosti vesmíru. Trvalo několik minut, než se vzpamatovala. „Proč si přišel Valerie, proč mi tohle děláš?“ po tváři se jí začaly koulet slzy zoufalství. „Neplakej má drahá,“ s otcovským gestem ji políbil na čelo. Nedokázala přestat brečet, tolik po Valeriovi toužila, že se za to nenáviděla. Opět ji přivinul na svou jako žula tvrdou hruď, hlavu zabořil do jejích dlouhých vlnitých vlasů a užíval si tu slastnou chvíli, kdy patřila jen jemu. Beth ho objímala kolem pasu.

Mračna se na okamžik rozsetoupila a do kanceláře oknem prostoupil slabý sluneční paprsek. Opřel se rovnou do Valeriovi tváře, na které se vytvořila drobná popálenina. Valerius sebou trhl a rychle se přesunul do stínu. Díky tomu se Bethany konečně vzpamatovala. Podívala se mu do zpříma do očí. Její pohled jen na chvilku uhnul stranou, aby zjistila zda se ranka na jeho obličeji zahojila, nebylo po ní ani památky. „Co chceš Valerie, proč si tady?“ pevný hlas jí stál spoustu úsilí, kolena se jí stále podlamovala. „Přišel jsem ti nabídnout obchod drahoušku,“ následoval další odzbrojující usměv. Rychle sklopila pohled k podlaze, aby nepodlehla. „Přestaň!“ sykla. Aniž by stačila mrknout přistoupil před ní a ukazováčkem mírně zatlačil na její bradu, nutil ji podívat se na něj, raději zavřela oči. „Jaký obchod?“ o krok ustoupila zpět.

Valerius spustil ruku podél těla, slyšela ho přecházet po dřevěné podlaze sem a tam. Zřejmě přemýšlel. „Naprosto jednoduchý obchůdek, když přistoupíš na mou podmínku, dostanu Coopera z vězení.“ „To dokážu sama,“ odsekla. Pobaveně zvedl obočí. „Jsi si jistá?“ v ten okamžik ji nasadil brouka do hlavy, zřejmě i on zapracoval na svých známostech. Sakra. „A dál?“ „Pomůžu vám, zbavit se Sorrela.“ Beth udiveně vykulila oči. „Cože?“ vyprskla. Valerius se pohodlně usadil do křesla. „Ano, už ho mám plné zuby. Sorrel je cvok, nerespektuje naše zákony, nerespektuje moje příkazy, je čím dál tím nebezpečnější a pokud tě bude nadále pronásledovat i ve dne, brzy ztratíme svou anonimytu, to nemůžu připustit.“ Bethany si nervozně pohrávala s pramínkem vlasů.

Hlavou se jí prohánělo milion myšlenek. Snažila se přijít na to, co po ní může Valerius za svou laskavost požadovat. Chvilku si připadala jako naprostá trubka, protože jí nenapadal jediný rozumný důvod. Co z toho chtěl vytěžit? Jasně, když zemře další Starší, Valeriova moc naroste, ale to není to pravé. Beztak už upírkou komunitu ovládá hlavně on. Zaváhala, nakonec svou otázku vystřelila, rychleji než chtěla: „Co za to?“ vlastní nedočkavost ji zaskočila. Valerius opět několikrát přešel po vrzající podlaze, ten zvuk už ji lezl na nervy. Přistoupil k ní a letmo, hřbetem ruky, pohladil její vlasy. Zhluboka se nadechl, zvažoval, jakým způsobem to má podat. Bethanina nedočkavost se každou vteřinou ticha ztupňovala. „No?“ naléhala.

„Chci Tebe Bethany.“ „Ne,“ vykřikla vyděšeně. „To né,“ zaúpěla. „Ano Bethany, po ničem netoužim tolik, jako po Tobě.“ Odmítavě zavrtěla hlavou. Valerius jí varovně přejel pohledem. „Já se nespokojím s nesouhlasem Beth. Dávám ti 24hodin na rozmyšelnou, do té doby bude Cooper v bezpečí své cely, o to se postarám. Ale předem tě upozorňuji, že jsem zvyklý dostat to, co chci a to jakýmkoliv způsobem. Ty si můžeš pouze zvolit, jestli to bude po dobrém nebo po zlém,“ z očí mu šlehaly blesky. Beth přeběhl mráz po zádech. Svalila se unaveně do křesla a skryla hlavu do dlaní. Valerius mezitím zmizel...

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 19. kapitola: