OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 26. kapitola

16.07.2009 (15:32) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1164×

Bethany probudila dokonale šťastná. Kolem pasu jí svírala Valeriova chladná ruka, byl vzůru už nějakou dobu, ale bavilo ho pozorovat ji jak spí. „Dobré ráno,“ zašeptal a vtiskl ji polibek do vlasů. Beth se protáhla a zamžourala po setmělém pokoji. Neměla nejmenší tušení kolik může být hodin. Ten upíří rytmus, do kterého se dostala, ji dokonale mátl. „Ahoj,“ špitla. Val se přetočil na záda a Beth si se schoulila na jeho hruď. „Asi jsem blázen,“ pronesla po chvilce ticha. Valeriovi cukaly koutky. „Proč si to myslíš?“ „Protože jsem šťastná,“ usmála se naprosto kouzelným způsobem. Sevřel ji pevně do náruče. „V tom případě jsme blázni oba dva. Nikdy jsem se necítil líp,“ zaplavila ho vlna neskonalé lásky, měl chuť si ve svém objetí rozamačkat. „Budu muset jít, mám ještě nějaké povinnosti,“ řekl vážně. „Hmmm,“ zamručela zklamaně.

Něco ji zasvědilo na krku, prsty si přejela hrdlo. S hrůzou zírala do dlaně na které spatřila zaschlou krev. „Co-co...“ začala koktat, zvedla se na lokty a podívala se Valeriovi vytřeštěně do očí. Vzpomínka na jejich společnou „noc“ ji k smrti vyděsila. Všiml si té neskrývané paniky, která ji pohltila. „Promiň,“ šibalsky na ní mrknul. „Budu teď jako ty?“ vykřikla vystrašeně a odtáhla se. Přitáhl si ji zpět k sobě a políbil její čelo. „Jistě že ne drahoušku,“ pousmál se nad její nevědomostí. „Abys byla jako já, musela by ses napít mé krve,“ upřeně na ni hleděl, „a to bych nedovolil.“ Bethany spadl kámen ze srdce.

„Nechám ti přinést něco k jídlu,“ přísně si ji změřil pohledem. Hned ji napadlo, na co asi pomyslel. „Slibuji, že nebudu zlobit, nikoho nezabiju,“ trochu se začervenala. „Hodná holka,“ přitiskl vášnivě své rty na ty její. V jeho přítomnosti se cítila jako pod vlivem omamných látek. S každým dalším polibkem její závislost narůstala. Úplně vypustila, že je upír a zároveň její uhlavní nepřítel, bylo jí to naprosto jedno.

Lehla si na bok a poočku sledovala Valeria, rychle na sebe hodil oblečení a zmizel z pokoje. Neslyšela zacvaknutí zámku ani zádné rozkazy pro stráž za dveřmi. Došlo jí to, po tom, co se mezi nimi stalo, si získala jeho důvěru, vlastně ani utéct nechtěla. Neměla by kam jít. Domů už se vrátit nemohla, ne teď, potřebovala Valeria. „Domů?“ nahlas přemýšlela, co pro ni to slovo vlastně znamená. Tušila, že tam venku je někdo, kdo na ni čeká, ale kdo? nedokázala si vybavit jeho tvář. Celou minulost zastrčila do nejzadnější zásuvky ve své hlavě a zahodila klíč. Líně se vysoukala z postele. Vlezla do prostorné vany a napustila horkou vodu. Tak uvolněně se nikdy necítila, neotravovala ji jediná negativní myšlenka, v hlavě se jí rozprostřelo příjemné vakuum.

Z naprostého ticha ji vytrhlo až zaklepání na dveře. Jídlo! Její dušička radostně poskočila. Vyskočila na nohy a kolem těla si omotala huňatou černou osušku, ta ji sahala tak tak pod zadek. Otevřela s úsměvem na tváři. Stál naproti ní s plně naloženým tácem, na levém zápěstí se mu houpala nějaká taška, užasle si jí prohlížel, poté naprázdno polkl. „Vale?“ vypískla nadšeně. „Beth,“ vydechl překvapeně. Kdyby mohla hned by mu skočila kolem krku. Položil tác na stolek a vedle něj tašku. „Myslela jsem, že musíš ještě něco zařídit?“ podezíravě nakrčila obočí. „Však ono mi to neuteče,“ spiklenecky na ni mrknul.

Popadl ji za pas a přitáhl si ji k polibku. „Úplně se mi na tebe sbíhají sliny,“ šibalsky se usmál. Pokojem se rozezněl Bethanin zvonivý smích. „Samou láskou bych tě snědl,“ jazykem si vyzívavě přejel nebezpečně ostré špičáky. „No, no, no,“ spražila ho naooko zamračeně. Skočila na něj a nohy semkla kolem jeho pasu. Val ji popadl za zadeček, odnesl si ji rovnou do postele. Hodil ji do nadýchaných peřin a skočil k ní. „Nemáme ale moc času,“ promlouval k ní mezi polibky a zároveň ze sebe strhával oblečení. „Jakto?“ vydechla a lačně svá ústa tiskla na jeho rty. „Překvapení.“

Jazykem obkresloval kolečka kolem jejích bradavek, když se jich nabažil začal postupovat pomalu níž. Pevně sevřel její kotníky a roztáhl ji nohy od sebe. Beth se netrpělivě ošívala. Nakonec se dočkala a Valerius zabořil obličej do jejího klína, opatrně prozkoumával každičký jeho záhyb. V uších mu opět zněla rajská hudba jejích stenů. Stále oddaloval její vyvrcholení. Bavilo ho mučit ji. Naříkala, prosila, vyhrožovala a zase prosila. Dovedl ji na samou hranici šílenství, přesně před zlatým hřebem jeho umění přestal. Bethany se chvěla jako lísteček ve větru. Opatrně si lehl na ní a hrubě do ní pronikl, polibkem umlčel její výkřik. Ani po tom co dosáhla orgasmu ji nepřestával milovat. Bethany poprvé pocítila rozkoš několikanásobného vyvrcholení. S úsměvěm od ucha k uchu a slzami v očích z něho sesedla, po zádech jí stékaly drobné pramínky potu. Unaveně zabořila hlavu do polštáře. Valerius jí políbil na rameno. „Měla by ses připravit, za půl hodinky odcházíme.“ „Odcházíme? Kam?“ vyhrkla, nechtělo se ji nikam jít. „V tašce na stole máš věci,“ mluvil nekompromisně, takže se ani nesnažila mu odporovat a odebrala se znovu pod sprchu.

Zatím co se připravovala Valerius vyřizoval několik telefonátů v jazyce, kterému nerozuměla. Když zaklapl elegantní „véčko“ šel se také vysprchovat. Bethany se zvědavě vrhla na velkou tašku na stole. Uvnitř našla černé společenské šaty, střevíčky na vysokém podpadku a kosmetickou taštičku s líčením. Nechápavě zavrtěla hlavou ale na nic se neptala. Než se stačila poprat s řasenkou a tužkou na oči, Valerius se oblékl do černého smokingu. V hlavě ji šrotovalo, co tak důležitého se může dít, když si má na sebe vzít takový oděv. Vlasy si sepnulo do elegantního drdolu. „Vale?“ oslovila ho sotva slyšitelně s potutelným jiskřením v očích. „Překvapení,“ odpověděl stroze. Rezignovaně svěsila ramena. Střevíčky si obula až na poslední chvíli. Ve dveřích jí Valerius nabídl rámě. Kráčeli společně ke garáži, kde u černé limuzíny čekal řidič. Bez zaváhání Beth otevřel dveře.

Vnitřek auta byl dechberoucí, pohodlné kožené sedačky, naproti dveřím decentně osvícený bar, prostorný skleněný stolek uprostřed. Nemohla se té nádnery vynadívat. V rohu před zástěnou oddělující řidiče visela LCD televize. Valerius se usadil naproti ní a z nějaké tajné přihrádky vytáhl velkou černou krabičku. Opatrně ji otevřel a Beth ozářil odlesk nablýskaných diamantů a rubínů. „Pro Tebe,“ usmál se nad její udivením. „To je...“ nenacházela slov. „Smím?“ jen přikývla. Otočila se k němu zády, Valerius ji na krk připnul náhrdelník a políbil její šíji. „Jsme na letišti pane,“ z repráčku se ovzal řidičův hlas. „Na letišti?“ zeptala se zmateně. „Neptej se,“ políbil ji na rty.

V soukromém letadle se podávalo drobné občersvení, Bethany měla hlad jako vlčák. Toho podnosu, co jí donesl do pokoje se nestačila ani dotknout, takže se po jídle jen zaprášilo. O několik hodin později k nim promluvil pilot. „Připoutejte se prosím, budeme přistávat, letiště v Paříži nás očekává.“ „Paříž? Paříž ve Francii?“ nechápavě vykulila oči. „Řekl jsem si, že bych tě mohl vzít do opery,“ vítězoslavně se usmál. Další připravená limuzína je odvezla přímo před divadlo. Už bylo po setmění, takže mohli bez problémů přejít ten kousek přes ulici. Bethany sice vůbec ničemu nerozuměla, ale ze všeho byla naprosto unešená. Na konci představení se dojetím div nerozplakala a když ji Valerius vzal ještě na večeři, snad do té nejromantičtější restaurace na světě, už nepochybovala o jeho lásce k ní.

Luxusní večeři zapíjeli nej dražším francouzským vínem, drželi se za ruce a v jejích očích se odrážely plápolavé plamínky zapálených svíček na stole. „Přála bych si, aby dnešní den nikdy nezkončil,“ špitla posmutněle. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů v jejím životě. „Nebuď smutná princezno, vezmu Tě kamkoliv budeš chtít, ale až jindy“ letmo políbil hřbet její ruky. „už je čas jít.“ Netrpělivě mrknul na hodinky, které upozorňovali na blížící se svítání. Přikývla, přemítala, kam ji asi vezme příště. Ruku v ruce se vrátili k limuzíně a absolvovali dalších několik hodnin cestou domů...

***

„Reefe, Spiku, Seane dělejte, za necelou hodinu budou přistávat, musíme je chytit dřív než odjedou z letiště,“ rozkazy jen létaly. Cooper měl samozřejmě na letišti své lidi, takže kdykoliv Valerius cestoval svým osobním tryskáčem okamžitě se do dozvěděl. Jakmile mu dneska zavolal technik, že je soukromé upírské letadlo připraveno k odletu a přidal i podrobný popis té okouzlující zrzky nezaváhal ani na vteřinu. Běhěm několikam minut vymyslel se svými parťáky plán na osvobození své milované Bethany.

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 26. kapitola: