OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Šedá myška 22

17.05.2012 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2814×

22. Přihláška

Sendy většinu vyučování byla duchem mimo. Pořád musela myslet na ten včerejšek. Proč to udělal. Zmítaly jí pořád dva protichůdné názory a bála se přiklonit ke kterémukoliv z nich.

Při tom, jak vypadala a jak příjemná byla na všechny okolo, pochybovala, že by ho k něčemu takovému dohnalo okouzlení její tvářičkou nebo osobitým šarmem. To by musel být hodně zoufalý. Jenže zároveň se k ní choval vždycky fér. Nechal si líbit i ty její sarkastický poznámky. Netušila, proč to dělá a to ji štvalo. Neměla ponětí, co od něj čekat.

Na obědě se u stolu vnořila do velmi ožehavé diskuze. Rey musel znovu řešit problém s vysokou.

„Lidi, už to začíná být vážný,“ vzdychl Rey. „Babička mi včera přiložila nůž na krk. Musím dneska vypsat tu přihlášku.“

„Tak to je fakt o krk,“ rozkašlal se pobaveně Max, až mu jídlo vyletělo z pusy zpátky na talíř.

Vera protočila oči a dala mu herdu do zad, až mu v talíři skoro skončila i hlava.

„Jeho babička má dost slušnou třesavku,“ dovysvětlila za Maxe.

„Já si dávám dvě přihlášky. Poslala jsem je už o víkendu,“ přiznala se Sam. „A co ty?“

Všichni se otočili na Sendy, jako by si až teď uvědomili, že ona zatím o vysoké ani necekla.

„Já si žádnou podávat nebudu.“

„Cože?“ vyvalil na ni oči Rey. „S tvýma výsledkama?“

Uhnula pohledem a raději se začala rýpat v jídle.

„Ty necheš na výšku?“

Pokrčila rameny.

„Tak proč?“ vyzvídala Vera.

„Nevím, co bude,“ vymáčkla ze sebe nakonec po pravdě.

„No, podle mě tou přihláškou nic nezkazíš a pak sama uvidíš, jestli nastoupíš nebo ne,“ přemlouval ji Rey.

„Má pravdu,“ přikývla Vera. „Nastoupení si můžeš promýšlet půl roku, ale na přihlášku už bude za měsíc pozdě.“

Rozhlídla se po nich. Měli pravdu. Nerozhodně si skousla rty.

Nad tou přihláškou na vysokou přemýšlela většinu poslední hodiny. Měla by se o tom zmínit agentovi Hagelovi. Přece ji takhle nemůže potopit.

„Sendy!“ Reyův hlas ji zarazil na chodbě. Ohlídla se jeho směrem. Mával na ni od své skříňky. Rychle ji zavřela vyrazil spěšně k ní.

„Kdyby sis to přece jenom rozmyslela,“ mrknul na ni a podstrčil ji několik složených papírů. Nechal ji tam s nimi stát a vyrazil k východu.

Rozložila je. Byla to přihlášky.

Rey byl dalšího dne oblažen nejzářivějším úsměvem, jaký kdy u Sendy viděl.

„Zdá se mi to, nebo to bylo určeno výhradně pro mou maličkost?“ zapředl a zvědavě po ní pokukoval.

„Nezdá,“ přikývla potutelně.

„Hm, podle mých úvah hodných i Sherlocka Holmese, tuším, že jsem tedy musel udělat něco, čím jsem si to vysloužil. Což mě směřuje k těm přihláškám, které jsem pro blaho lidstva, čili pro tvé, obětoval.“

„Sakra, nemůžeš mluvit normálně, jak z jednadvacátýho století?“ zpražil ho Max, který se přichomítl ke konci Reyova proslovu.

„Hele, chlape, nech mě si tuto chvíli užít,“ zaprosil Rey.

„Co je to tu za shrocení?“ doklusala i Sam a prostrčila kudrliny i svou hlavu mezi těma dvěma.

„Sendy si podala přihlášku na vysokou,“ udal ji okamžitě Rey.

Všem to potvrdila hlubokým přikývnutím a znovu roztáhla pusu do spokojeného úsměvu. Nejen že ji podala, ale s potutelným zadostiučiněním ji podala pod svým pravým jménem. Což nikdo z nich netušil. Ani agenti z ochrany svědků. Takže až slavná Sendy Robinsová půjde k šípku, tak jí nic nebudu bránit žít dál svůj život.

Rozloučila se s ostatními a vyrazila ke třídě.

„Koukám, že ses dnes dobře vyspala.“

Otočila se po majiteli toho hlasu. Docela zbytečně. Michael už se prosmýkl vedle ni.

„Zvláštní paradox, o co já mám dnes lepší náladu, o to ty ji máš horší,“ odsekla, ale náladu jí nezkazil. Došli až do třídy, kde pohodila batoh na lavici, aby si vytáhla věci. Opřel se vedle. Nevypadal jako by chtěl odejít.

„Vadí ti snad moje nálada?“ hodila po něm pohledem.

„To ani ne, spíše to, kam je mířena.“

Oba dva se zarazili. Sendy proto, že netušila, jak to myslí a on, protože ho ta odpověď samotného překvapila. Trhl sebou a spěšně vyrazil ke své lavici.

Sendy nad tím jen zavrtěla hlavou.

Michael sjel na židli a natáhl si nohy pod lavicí. Myslel to opravdu vážně? Ulítlo mu to, aniž by nad tím přemýšlel, ale vážně mu vadilo, že se tam na chodbě na toho šprta tak usmívala. Do toho okamžiku měl dobrou náladu, ale když je tam tak viděl, jako by mu někdo vrazil.

Poklepával si tužkou o desku stolu. Hrot za sebou nechával drobné černé tečky. Nějak si to nechtěl přiznat, ale nic jinýho mu nezbývalo.

Ohlídl se k Sendy. Seděla skloněná nad sešitem a něco si tam zaujatě kreslila. Tmavé vlasy jí rozcuchaně spadaly do obličeje a brýle jí dělaly oči ještě nevýraznější, než je doopravdy měla. Roztržitě se na svůj výtvor zahleděla. Skousla zuby konec tužky a nepřítomně ho začala ohlodávat. Ještě líp tak vynikly její rovnátka na horních zubech.

Ten pohled ho dostal. Zaklonil hlavu a projel si prsty ve vlasech.

Chlape, jsi magor, ty na toho blbce žárlíš! Vynadal si v duchu.

> Přímý útok >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 22: