OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Šedá myška 7

31.08.2011 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3033×

7. Meggiina minulost

Vera měla pravdu. Lena i s ostatními ji už nechali na pokoji. Ignorovali ji jako dalšího vyvrhele školy, který prostě nezapadl. Jediný s kým se tak bavila byli Rey, Vera, Sam a Max.

Ti čtyři byli úplně jiní, než předpokládala. O učení se bavili minimálně. Vlastně jen když si stěžovali na záludný test, nebo potřebovali dát hlavy dohromady kvůli nějakému obtížnému úkolu. Přijali Sendy do party bez jakýchkoliv výhrad a vůbec jim nevadilo, že toho moc nenamluví.

Škola se pro ni tak stala nakonec přece jen něco snesitelného.

Víkend ale přesto nadšeně uvítala.

Meggie ji jako už několikrát předtím našla sedět ráno u okna a nepřítomně hledět ven. Po domě se linula vůně lesního ovoce.

„Udělala jsem čaj,“ zamumlala, jen co Meggie nakoukla do salonku.

„Jsi poklad,“ obdařila ji vrásčitým úsměvem. „Není lepší způsob jak začít den, než s šálkem skvělého čaje.“

Nebo s vychlazeným džusem na verandě s výhledem na pláž. Doplnila si Sendy. Poslušně však sklouzla z parapetu, kde se záhadně před dvěma dny objevily polštářky s vyšívanými růžemi.

Následovala Meggie do kuchyně, aby jí pomohla se snídaní. Po pár dnech už to měly nacvičené a tak se šikovně o práci podělily, aniž by do sebe vrážely, nebo si zavazely.

„Musím dnes dát trochu do pořádku zahradu,“ zamumlala Meggie mimoděk, ale ji při tom přes okraj šálku. „Chceš mi pomoct?“

„Třeba.“

Neměla nic lepšího v plánu. Vlastně netušila co dělat.

Meggie ji za to odměnila zářivým úsměvem.

Po snídani se tak obě vydaly na zahradu a Sendy vyfasovala drátěné hrábě. Znuděně shrabávala listí na hromady. S jejím nadšením do práce a při velikosti trávníku to byla vlastně práce na celé dopoledne.

Ani si nevšimla, kdy vlastně Meggie zmizela. V jednu chvíli se ještě s motyčkou přehrabovala v záhonku s mrkví a pak byla pryč. Upozornilo ji na to vlastně rachocení v kuchyni. Přes záclonu ji občas zahlédla, jak pobíhá okolo linky.

Sendy dokončila další hromádku listí právě ve chvíli, kdy se z města ozvalo odbíjení poledne. Ohlédla se po velkém proutěném koši, aby do něj listí nacpala a odnesla za dům. Zastavilo ji cvaknutí vchodových dveří.

„Pojď se umýt a pojíst.“

Sendy se na ni podezíravě zahleděla. Buď čekala na pravé poledne, aby pro ni došla, nebo měla to vaření načasované přesně na minutu. Netušila, která varianta ji děsí více. V hlavě se jí zrodil v ten okamžik ďábelský plán. Až se Meggie nebude dívat, zpřehází jí polštářky v salonku!

Po obědě odnesla postupně všechno listí za dům na jednu hromadu. Meggie na ni ještě přidala suché větve, co ořezala ze stromů. Pak to všechno podpálila. Vzduch se naplnil štiplavou vůní kouře.

Do večera stihly ještě sesbírat popadané ořechy, odstranit šlahouny maliní, které letos rodily a uklidit v altánku.

Vlastně to byl docela fajn den. Ani se nenadála a začalo se stmívat. Meggie ji nahnala do koupelny, protože byla samá větvička a hlína. Sama se zatím převlékla a Sendy z přízemí slyšela, jak se pustila do přípravy večeře.

Svlékla si oblečení a zahleděla se do zrcadla. Z vlasů jí trčel ještě suchý list a modřina pod okem začínala nabírat žlutý odstín. Tváře měla zarudlé z práce a chladného venkovního větru. Teď by ji snad ani vlastní rodiče nepoznali.

Po sprše se vydala dolů. Meggie ještě rachotila v příborníku a tak toho využila. Nenápadně se vytratila do salonku a přehodila polštáře z křesla za ty, které byly na gauči. Narovnala se právě ve chvíli, kdy se Meggie objevila ve dveřích s tácem. Ležely tam sendviče s odkrájenými kůrkami.

„Doneseš prosím ještě čaj?“ požádala ji. „Pojíme tady.“

„Jistě,“ vyhrkla a bleskově vyrazila ke dveřím. Čaj i se šálky byl už připravený na dalším tácu. Popadla ho a opatrně se s ním vydala zpátky. V salonku ale měla co dělat, aby se jí to všechno nesesunulo na koberec.

Meggie spokojeně seděla v křesle a přesouvala tác tak, aby se na stolek vešel i ten s čajem. Všechny polštářky byly znovu na svém místě a stopečky květinového vzorku dokonce mířily zase dolů.

Tohle přece není normální!

Sedla si spořádaně do křesla. Poslušně jedla sendvič a popíjela čaj. Celou dobu ji nenápadně sledovala. Nakonec to Meggie nevydržela. Koutky jí začala cukat a neschoval to ani šálek čaje, z něhož právě pila. Pak se rozesmála nahlas.

Sendy bezmocně našpulila pusu.

„Jak jsi to mohla poznat?“ Vždyť byl jeden polštář skoro jako druhý!

„Tuhle vylomeninu na mě zkoušeli mnohokrát,“ vysvětlila jí pobaveně. „Vlastně jsem zvyklá na mnohem větší lotroviny.“

„A není to jedno, kde který je?“

„Máma mě vždy učila, že záleží na detailech, ty tvoří dohromady ten správný celek a domov. Učila mě všechno tak, jako její matka zase ji. Jak připravovat a nalévat čaj, rodinné recepty, jak se starat o nábytek...“ Pak zvážněla. „Doufala jsem, že to jednou budu učit vlastní dceru.“

Sendy zaraženě hleděla na její tvář. Bylo to snad poprvé, kdy se jí z očí i rtů vytratila ta její všudypřítomná dobrá nálada. S pohledem sklopeným do šálku ve svých rukou se odmlčela.

„Bohužel jsem neměla tolik štěstí. Byla jsem sice zasnoubená, ale Henry několik týdnů před svatbou onemocněl tuberkulózou. Z nemocnice se už nevrátil a já už nikoho jako byl on nepotkala.“

Sendy měla chuť se k ní natáhnout. Dotknout se její ruky. Vypadala najednou tak osaměle a ztraceně.

„A adopce?“ zeptala se tiše. Meggie by byla fantastická máma. To přece musel vidět každý.

Vzhlédla k ní a v očích se jí zatřpytily slzy. Přesto se jí na rtech objevil úsměv.

„Stát by nikdy nesvěřil dítě osamělé matce.“ Položila šálek na stůl a nadechla se. Znovu se na povrch drala její silnější stránka. „A vlastně je to tak lepší. Dítě potřebuje opravdovou rodinu.“

Podívala se na Sendy a usmála se na ni.

„Můžu ale pomoct těm dětem, co to nejvíce potřebují. Svět není mnohdy spravedlivý, ale neměli by na to doplácet děti. A nejhorší pro ně je právě přijít o to nejcennější, o domov a rodiče.“ Zahleděla se jí do očí vřelým pohledem. „Můžu alespoň pomoct dětem jako ty do té doby, než se pro ně najde nová rodina, která by je mohla alespoň částečně nahradit.“

Sendy musela uhnout pohledem. Nevydržela to. Ona nechtěla novou rodinu. Chtěla tu svoji! Ona domov měla.

Cítila se hrozně. Meggie se jí svěřila a ona jí musela lhát. Nadechla se. Projela jí touha jí říct pravdu. Všechno to ze sebe vysypat. Dostat to ze sebe.

Zarazila se naštěstí včas. K čemu by to bylo?! Ohrozila by tak tohle všechno a možná i ji. Meggie by se jí snažila pomoct...

Ne. Takhle to bylo lepší.

„Sendy!“

Meggie ji zachytila ruku, než vylila zbytek čaje na koberec. Položila raději šálek na stůl.

„Meggie,“ podívala se na ni. „Podle mě bys byla skvělá máma.“

Její světlé řasy se zakmitaly, jak se jí do očí nahrnuly slzy.

„Děkuji.“ Jenom to zašeptala. Jedna slza se jí skutálela po vrásčité tváři. Bleskově ji otřela. Sendy se taktně zahleděla oknem ven.

> Hořlavá Sendy >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 7: