OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 17. kapitola

31.07.2012 (18:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 756×

1 7 .   k a p i t o l a

Cristoball

„Princezno, neplakej... Já si s Dickem ještě promluvím. On tě má moc rád a bojí se, že ti ubližuju..." šeptám jí do vlasů, zatímco ji k sobě tisknu a Des houpe s malým v náručí a zoufale na nás kouká. Na mě útočně, protože se jí stejně jako Dickovi nelíbí, že s Vinnie sexuálně žiju.

„Ale vždyť ty mi neubližuješ..." vzlyká moje holčička a křečovitě mě objímá kolem krku, jako by to snad bylo naposled. „Já tu nechci bý-ý-ýt! Bojím se ho..." dostává ze sebe, zatímco popadá dech.

„Dicka se bát nemusíš. Uvidíš, že udělá to, co pro tebe bude nejlepší, lásko..." Hladím ji po vlasech a otočím se, když se otevřou dveře.

„Čau Balle," usměje se na mě Di a obejme mě kolem krku, zatímco já jí jemně vezmu kolem pasu.

„Tak jak?" hlesnu zádumčivě.

„Všechno fajn." Kývne směrem k Chazzymu, který drží v rukou Draka. Ta ironie jí ve tváři nepřirozeně pableskuje, zatímco ona je uvolněná, jako by snad vážně věřila, že všechno je fajn!

Kývnu Chesterovi hlavou na pozdrav. „Nevím, co s Dickem..." řeknu popravdě.

„To bude fajn... Proletí se, pročistí si hlavu, a kdyby něco, tak ho Zack s Chazzym udrží na uzdě.“ Di se zatváří naprosto pobaveně a tvář jí probodne výraz ostré nadřazenosti. „A i když nebude chtít poslouchat, tak já se mu do hlavy dostanu vždycky," řekne a mne si ďábelsky ruce.

„Asi bys tu s ní měl zůstat, než se vrátí," řekne Chester, který stojí jako nezvaný host u dveří a nechává Desire, aby po něm i Dianě házela nevraživé pohledy.

„Já jsem pro, se přesunout dolů, kde budeme všichni a případně Dickovi zabráníme udělat nějakou blbost.“ Pokrčí Diana rameny a vjede si prsty do dlouhých černých vlasů. „Mluvila jsem se Zackem a řekl, že dokáže tím svým znehybněním zaměřit jenom Dicka, takže v případě nouze... Sakra…"

„Ty se obracíš proti Dickovi? Ježíši Kriste, Dianko!" Desiin hlas je spíše ječivý a plný údivu, když zalomí rukama a zatváří se jako mučednice.

„Sakra, Des," odfrkne její dvojče a protivně se ušklíbne. „Nikdo proti Dickovi nejde, tohle je opatření. Stejný, který děláme, když zuří jinej z upírů."

Desire zavrtí hlavou, až se jí vlasy rozprostřou po rameni. Je zvláštní pozorovat, jak se hádají dvě na pohled stejné bytosti. „Nepůjdu proti Dickovi. To po mně nemůžete chtít. Beztak to byl zase jeho nápad!" Hodí vražedným pohledem po Chesterovi, který se jen ušklíbne, ale nic neřekne

Zašklebím se na Chazzyho. Mohlo mě něco takového napadnout, jakmile to je jeho nápad, vždycky se všechno posere.

„Sakra, nejdeme proti Dickovi! Jen nechceme, aby někomu ublížil. Je to upír!"

„Je to Dick! Tolikrát ti pomohl, má tě rád a ty se k němu obracíš zády a držíš s vrahem našich rodičů! Kdyby tady byla maminka, tak by tě nenáviděla!"

„Jo, jenže ona tady není!" usykne Di cynicky, otočí se pánovitě na patě a odejde z místnosti jako někdo, kdo si hraje na vítěze a přitom moc dobře ví, že prohrál.

Chester se na Desire zadívá svrchu. „Na rozdíl od tebe vím, jak by Eleanor reagovala na to, že je Di se mnou. A věř, že by nikdy žádnou ze svých dcer nezavrhla, tak jako jsi ty zavrhla svou sestru. Nejsi tak ctnostná, jak se tváříš, Desire. Víme to oba," sykne naštvaně.

„Znáš mou maminku jenom proto, že jsi ji zabil! Četla jsem od ní ten dopis a nenáviděla tě! Kdyby teď věděla, že je Dianka s tebou, nenáviděla by vás oba! Mně i mojí sestře jsi sebral rodinu, doufám, že jsi šťastný, že má Di jenom tebe a nikoho jiného! Zničil jsi nám oběma život!"

Poslouchám tohle se skloněnou hlavou. Mám pocit, že ... tohle nikdy neskončí. Navždy tu bude tahle propast mezi ním a jimi a dvojčata k sobě díky tomu už nikdy nenajdou cestu...

„Pokud si pamatuju, byla jsi s někým, kdo týral tvého otce, ale to už je v pořádku, že ano? Ty to můžeš dělat, ale Di ne. Já vím, že mě vaše matka nenáviděla... Nenáviděla mě stejně jako ty, ale já tě tu nežádám o prominutí. Jen ti říkám, aby ses nad sebou zamyslela. Zničil jsem vám život, ale paradoxně díky mně jste se zase potkaly. A vzpomeň si, jak hrozně jsi za sestru byla šťastná. Je vážně smutné, že díky tomu, co jsem provedl já, jí to takhle dáváš na vědomí. Tu bolest v sobě máte totiž obě úplně stejnou bez ohledu na to, jestli se mnou Di je nebo není!" Chester zatne zuby a v jeho obličeji se rozlévá naprostý chlad a bezcitnost, zatímco zatíná dlaně v pěst.

„Kdyby Dianka cítila bolest a stesk po rodičích jako já, tak by s tebou nebyla! Probodla by tě už dávno kůlem! Nesnaž se mi mluvit do života, protože od nejhoršího upíra na světě si radit nenechám! Kdybys odešel, bylo by všem lépe, protože ty dokážeš jenom ubližovat a to i své vlastní rodině! Chápu, že je Dianka masochistka, protože jinak by s tebou nebyla, ale neodpustím jí, že jí na rodičích nezáleží tolik, jako mně! Že necítí bolest a stesk a klidně s tebou dokáže žít! Nenávidím Vás oba!"

„Je mi tě líto, Desire," řekne klidně a vyjde na chodbu, a já s Vinnie v náručí za ním. „Di?“ hlesne Chester, ale na chodbě ji nenajdeme.

„Je v naší ložnici,“ hlesne tiše Zack a pohlédne do strmých schodů, kterými se jde do podkroví.

Chazzyho manželka sedí schoulená na zemi a opírá se lokty o kolena, zatímco má oči zavřené a mumlá bezhlasně cosi jako: „Odpusťte mi…“

„Proč jsi, proboha, tady?" Chazzy si k ní okamžitě přiklekne a pohledem střelí po Zacharym, i když já si nemyslím, že on by ji dostal do takového stavu.

„Neboj se, nic jsem jí neudělal..." řekne a popojde o krok blíže. „Prostě se přišla, schoulila se u zdi a neřekla ani slovo. Nechal jsem ji. Zdá se, že to potřebuje…“ Nechá to vyznít do ztracena.

„Di?" zašeptá Chester, ale to ohnivé dvojčátko nereaguje. Drží dlaně u sebe, skoro jako by se modlila…

„Asi bychom ji měli nechat chvíli o samotě..." Tisknu k sobě Vinnie a nějak nechci, aby to na ni nějak ošklivě působilo. Už takhle toho má moje holčička až moc.

Přikývne a odebere se se mnou ke schodům šouravým krokem.

„Di mi říkala, že bych možná mohl pomoct s Dickem. Rád pomůžu,“ ozve se Zack, který jde za námi a poklidně střílí pohledem po Di.

„Ano, nějak má problém překousnout fakt, jak moc dobře se Cristoball stará o jeho sestru," poušklíbne se a dál zírám směrem k podkroví, protože mu Diino chování zřejmě dělá starost. Je to na něm vidět.

„Ano, vím, že jsi pedofilní..." řekne věcně Zack.

Ustrnu, protože… „Jako člověk jsem takový nebyl. A není to, že bych prznil děti. Jsem spíše otcovsky založený…“ zachraptím a jsem moc rád, že mi Vinnie v náručí usnula!

„No, má takové sklony, ale nikdy nikomu neublížil. K dětem se chová vážně hezky. Tak nějak otcovsky, ne perverzně, i když jsem si to na začátku, když jsem přišel, myslel... A Vinnie je s ním podle všeho vážně šťastná. Stačí se na ni podívat. Kdybys sem přišel o nějakou dobu dřív, nepoznal bys ji,“ řekne s lišáckým úsměvem Chester.

„Ale Dick na svou sestřičku zřejmě nedá dopustit. Znáš ho, tak mi pověz... Bude to hodně zlé?"

Jako by se bál, že nás Dick zamorduje… Musím se tomu uchechtnout. Dick byl vždycky … cíťa. Ne sice tolik, jako já, ale byl.

„Spíše se nějak nedokáže srovnat se svým bratrovským komplexem, který má vůči Vinnie. Scénu už udělal, tak doufám, že největší vlna už je za námi a teď bude klidnější,“ protáhne Chester a znovu střelí pohledem vzhůru, odkud nejsou slyšet žádné zvuky, jako by tam Di ani nebyla.

„Neboj, Dick není moc upíří," uchechtnu se a políbím Vinnie do vlasů.

„Takže možná nebude potřeba mých služeb. Jsem rád, že je to tu takové..." přizná a zadívá se kolem, jako by si stále nezvykl, že žije v domě s lidmi a upíry, kteří nezabíjejí. I pro mě to byl nezvyk… I když ne takový. „Nikdy jsem podobnou společnost neviděl."

„No, není to sice ideální, ale když o něco jde, dokážeme si pomoct, i když bychom se někdy láskou sežrali…“ rozesměje se temně Chester a drápy přejede po zdi. „Pokud bude Dick moc vyšilovat, budu jen rád, když ho znehybníš," zazubí se, protože ho zřejmě představa zkamenělého upíra, pobaví. „A jak to jde s Angelou?"

„Je příjemná změna žít s lidmi, kteří se v přítomnosti upírů cítí uvolněně. Myslím, že Angela si zvyká na naše společné žití. Jsem trpělivý, dám jí času, kolik bude potřebovat. Podle všeho s ní Ball trochu zametal, než se změnil,“ hodí po mně pohledem a já se nejistě ušklíbnu.

„Půjdu Vinnie uložit,“ řeknu a zmizím v pokoji Dicka a Desire, kde ji položím do postele za nepříjemných Desiiných pohledů a zabalím ji do deky, protože moje holčička je celá prokřehlá.

*** *** ***

Chester

„Moc nežný na ni zrovna nebyl..." Povytáhnu obočí, aby mu došlo, že slovo trochu se na popsání toho, jak se k ní doopravdy choval, moc nehodí.

„Takže jste mu týrání Angely tolerovali bez problému.“ Neptá se, oznamuje mi to jako hotovou věc.

„Ne, Di vyšilovala, jenže byla to jeho oběť, do toho my jako upíři nemůžeme moc mluvit, říct mu to můžeme, ale to je tak všechno. Leda bychom ji chtěli za svou oběť. Ale jediný upír bez oběti byl stejný idiot, takže by si moc nepomohla..." pokrčím rameny a dojde mi, že Dexter zase někam zmizel! Ne, že by mi jeho přítomnost chyběla, ale je podivné, že se ztrácí a stále se tváří, jako by viděl minimálně ducha…

„Takže kdybych Angelu mučil, tak vy sice nebudete souhlasit, ale nijak tomu nezabráníte?"

„No, pokud bychom jí chtěli pomoct, tak bychom jí museli najít někoho lepšího, kdo by byl ochotný se s tebou utkat... Jinak to bohužel nejde... Ale chápu, že ty se na to díváš jinak než my. Oproti tobě jsou tady bezcitní asi všichni. A to teď nemyslím nijak zle." Působí na mě až moc přemýšlivě, jako by mi tím připomínal Oskara, což ve mně nevzbuzuje ten nejlepší pocit.

„Nemyslím si, že tu jste bezcitní. Tvá polovička se zdá být hodně citlivá, nikoho podobného jsem nikdy neviděl. Skrývá se v ní tolik vášně a divokosti a na druhou stranu je zranitelná, nejistá a utrápená." Zadívá se mi významně do očí, abych pochopil, že je velmi inteligentní, a to natolik, že mu stačí se jen dívat.

„Ano, to máš pravdu," řeknu zamyšleně. Je vnímavý. Možná vnímavější než jakýkoliv člověk. „Spíše jsem myslel mužskou část tohoto domu. Jenže... i když nejsme typičtí upíři, jsou jistá pravidla, která se dodržují. Můžeš se někomu snažit pomoct, ale jak tu dotyčnou ubráníš před upírem, který se jí vzdát nechce? U lidí také nemůžeš jen tak někoho někomu vzít jen proto, že se ti nelíbí, jak se k němu chová. Většinou to bývá složitější..." Scházíme spolu z kamenných schodů a já ho nespouštím z očí, protože na mě vážně působí podezřele a o to hůře snáším, že všechno tak rozumně zkoumá a těží i z maličkostí. Byl by to vynikající sok, kdyby se postavil proti nám…

„Máš pravdu, vždy je to složité. Nesetkal jsem se s tím. Já obvykle jednám, když chci zachránit nějakou kořist, ale tohle není to samé. Především, když je dům plný upírů a lovců upírů..." Nechá to vyznít do prázdná a šlehne po mně dalším významným pohledem.

Do hajzlu, kolik toho ještě ví? Napadne mě nejistě a oplatím mu temný pohled. „Dva z lovců už jsou upíři a ten třetí... ten třetí žije s mou sestrou, která je rovněž upír, takže..." usměju se naší podivné sešlosti. „Spíše už jen upíři a lidé... i když někdy si nejsem jistý ani těmi upíry."

„Já jsem jiný už od svého zrození..." řekne nejistě, když odkrývá sám sebe. „Ale nechápu, jak se plnohodnotnému upírovi povede změnit se v upíra s duší a soucitem..." Pohlédne ke mně přímo tázavě.

Pokrčím rameny. „Možná to bude tím, že jsem všechny své osudové ženy potkal až jako upír..."

„Myslel jsem, že tvou osudovou byla jen ta maličká…“ vydechne zaujatý novou skutečností, kterou zřejmě netušil.

„Diana a... x let před ní její matka..." odpovím a samotného mě překvapí, že už jsem ho dávno neposlal s těmi jeho otázkami někam. Ale kupodivu mi to nějak nevadí... I když myšlenky na Eleanor mě tupě bolí v hrudi.

„Upíří vztahy se zdají být ještě složitější, než ty lidské..."

„No, rozhodně mají díky upířím vlastnostem mnohem horší následky..." vzdychnu a znovu se zadívám k podkroví. „Asi bych se na ni měl jít podívat, je tam nějak dlouho..."

Zachary nechápavě pozvedne obočí a zavrtí hlavou. „Už tam není…“ Zřejmě ho udiví, že jsem si toho nevšimnul…

„Do hajzlu, není? A kam šla?"

„Tys ji vážně neslyšel? Slezla po okapu, teď už evidentně bude někde pryč..." Dívá se na mě jako na pomatence a já sám bych si dal pěstí, protože … jako upír pěkně polevuji. Nikdy mi přece kořist, natož milovaná žena, nezdrhla! „Je to tvoje kořist, copak jsi pozbyl všechny upíří smysly?"

„Není to moje kořist..." zavrčím a rozběhnu se k půdě. „Di?!“ zařvu vztekle a snažím se podle její divoké vůně poznat, kam se mi ztratila… Ona si vůbec neuvědomuje, jak nebezpečné to pro ni všechno je! Navíc je, do hajzlu, těhotná a zase se chová jako malá! 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 17. kapitola: