OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 31. kapitola

25.09.2012 (13:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 581×

31. kapitola

Vinnie

„Lásko, moc mě mrzí, že jsem tě tak vystrašil... Nebyl jsem to já," vrtí úzkostně hlavou a pohlíží na mě, zatímco se zamilovaně usmívám. Ball klečí na zemi, jednou rukou se mi opírá o koleno a do druhé dlaně ho rozverně kouše náš Ballů.

„Já vím..." Pověsím se mu s úsměvem kolem krku a podívám se mu do očí. Zase se na mě smějí jako dřív. Už není důvod z něho mít strach. „Jen jsem se bála, že už se mi nevrátíš..." zašeptám a přitisknu se k němu.

„Vrátím, vždycky se vrátím. Nikdy od tebe neodejdu, holčičko..." šeptá něžně. „Už jsem nafurt tvůj. Po všechnu dobu, co mě jen budeš chtít.“ Slibuje. „Jsem tak rád, že… že jsem ti neublížil.“ Pohladí mě po vlasech s tvrdě sevřenými rty. „Kdyby se ti něco stalo…“ zavrtí hlavou a nechá ji klesnout mezi ramena.

„Nemusíš se bát, jsem v pořádku," políbím ho na rty, ale pak se zarazím, protože si něco uvědomím.

„Co se děje?" zajímá se, když vidí, jak se mračím.

„Ty nikdy nezestárneš..." hlesnu. On ne, ale já ano. Tak moc, že vedle něho nakonec budu jako stará bába.

„Ne, nikdy nebudu starej vocas, proč se ptáš?“

„Ty nezestárneš, ale já jo…“ odtáhnu se.

„Ale Vinnie… To přece nevadí, a jestli ti to vadí, tak to můžem změnit a já z tebe pozdějc, až si to jednou promyslíš, můžu udělat upírku.“

„Nevadí? Ale mně to vadí. Nikdo nechce být se starou bábou," mračím se. Schoulím se pod peřinu a zamyšleně na něj pohlížím. „Nakonec si najdeš někoho jiného..." pokračuju zachmuřele, jako bych neslyšela nic o přeměně.

„Vždyť nemusíš bejt stará… Až se na to budeš cejtit a budeš si fakt jistá, že to chceš, můžeš bejt jako já. A taky nezestárneš. Já tě přece nevyměním! Nikdy!“

„O svatební noci?" usměju se zasněně, protože by to bylo dokonalé. Začali bychom manželský život opravdu nově. Všechno předtím jako by nebylo. Veškerá moje minulost by se vymazala a já bych mohla začít znova. Jinak a lépe.

„To chceš být upírkou tak brzo?“ vydechne a v očích se mu mihne opravdové překvapení. Setřese si z dlaně Ballůa, který se do něj zakousnul a posadím se ke mně na postel.

Nadšeně přikývnu a přitulím se k němu. „Vždyť se bereme. Kdybych s tebou nechtěla zůstat napořád, nechtěla bych přece svatbu," usměju se na něho, i když on nevypadá příliš nadšeně. Spíš tak nějak... zaskočeně. „Nebo... ty se mnou nechceš být už pořád?" svraštím čelo.

„Jasně, že chci," řekne vážně.

„No, tak vidíš," usměju se na něho potom a přitisknu se k němu. „Jak ta přeměna vlastně probíhá? Co všechno se změní, až budu jako ty?" vyzvídám, protože o tom popravdě nic moc nevím.

„Já si nejsem jistý, asi bychom se měli nejdříve poradit..." Omluvně se usměje a prsty mě hladí po tváři a přejíždí mi přes nos.

„Poradit? Myslíš, že to je... nebezpečné? že to bolí?" zaváhám.

„Nevím, jaká budeš, až otevřeš oči jako upír... A ano, lásko, umírá ti tělo, takže to chvíli bolí." Pohladí mě po vlasech a dívá se mi do nevinných očí.

„Nevadí, když budeš se mnou," usměju se. "Co o tom zjistit něco hned? Moc by mě to zajímalo. Svatba je přece jen za pár dní..."

** ** **

Chester

V obýváku nepříjemně svítí slabá žárovka a bodá mě do očí. Vzduch je naplněný nepřeberným množstvím vůně – od lidských až po upíří. Vnímám jemné intonace hlasu, když mezi sebou ostatní promlouvají. Posedávají na pohovce, křeslech i na zemi a šuškají si mezi sebou. Naše společenství… Oskar se musí otáčet v hrobě, když se zrovna ze mě stal společenský a rodinný typ.

Mike a Mia sedí v rohu sedačky a tisknou se k sobě. Mia ukazuje své dlouhé nohy, sedí na opěradle pohovky a výská Mikea ve vlasech. On jí dráždivě zajíždí prsty pod úzkou minisukni, zatímco se na sebe oba smějí a sem tam střelí pohledem za pohovku, kde si hrají děti.

Zack sedí v křesle celkem majestátně obklopený povědomým klidem a rozvážností, pozoruje nás přímo ostražitě fialovýma očima, vnímá nevraživou atmosféru, a vine k sobě Angelu, která si se zaujetím lakuje nehty rudým lakem.

Dick sedí mezi mou Di a svou Desire, zatíná dlaně a cosi si vzpurně vrčí pod vousy, zatímco Di protáčí ironicky oči a kroutí rty v cynickém šklebu a nejspíš si s Dickem potají promlouvá, aby se uklidnil.

Před chvíli nám všem totiž Ball oznámil, že se Vinnie chce stát o svatební noci upírkou. Teď se Vinnie ke svému tatínkovi tulí, sedí mu na klíně a on ji obraně objímá, zatímco neustále těká pohledem k Dickovi, jako by čekal, že po něm náš Romeo vystartuje.

„Jaká to nese rizika?“ odváží se zeptat Cristoball a prsty uchopí sklenku s upíří kořalkou, zatímco si mocně přihne.

„Taková, že ti zakroutím krkem!“ usykne nabroušeně Dick, až po něm Vinnie střelí zděšeným rizikem a ještě více se k němu přitiskne. Blond upír sice nedělá takové scény, jako když mu oznámili, že se vezmou, ale nadšení z něj také zrovna nezáří.

„Vždy se mohou stát věci, o které nikdo nestojí,“ řeknu do ticha, kdy na sebe působí nevraživými pohledy. Zvláštní, jaké se mezi nejlepšími přáteli zrodilo rivalství.

„Jaký třeba?" zajímá se Ball a znovu si mohutně lokne.

„Krvelačnost, potřeba osamostatnit se, touha po mučení..." vypočítává, zatímco mně z toho po těle naskakuje husí kůže. „Můžeš si o tom něco přečíst. Stačí kouknout do knihovny."

„Ty vole, a nemůže bejt jako vy ostatní?“ Mike si nejspíš přestal hrát s Miiným spodním prádlem a začal si všímat dění.

„Může a nemusí, sakra!“ prskne rozhořčeně moje Maličká a zatne dlaně v pěst podobně jako Dick, jen s tím rozdílem, že ty její pěstičky jsou oproti skutečným upířím téměř dětské.

„Může, ale... radši na to nespoléhej..." brouknu a poškrábu se ve vlasech. „Říkám ti, přečti si o tom, ať přesně víš, do čeho jdeš," pokrčím rameny.

Vinnie těká pohledem z jednoho na druhého, do očí se jí tlačí slzy. Když si tvář schová Ballovi do košile, je mi jasné, že natahuje dál.  

„Je to dost nebezpečný... Už nikdy nemusí bejt sama sebou. Proč jí chceš vlastně přeměnit? Abyste se spolu mohli dělit o svačinku?" zamračí se ironicky Di a hodí po upírovi nepříjemným pohledem.

„Vinnie to chce sama... Bojí se, že moc zestárne..." Ball se tváří tvrdě, když ji probodává nesouhlasným pohledem.

„Já s tím taky počítám, že mě Zachary časem přemění, pokud spolu vydržíme," řekne do ticha Angela a Vinnie se po ní vděčně ohlédne, zatímco moje Maličká ironicky odfrkne.

„No, tak koukám, že možná ani nebude nutné dům předělávat k větší lidskosti," řeknu zamyšleně a obejmu svou maličkou kolem pasu. „Co ty Mikeu? Také s tím počítáš? A ty, Desire?" zadívám se na Diino dvojče. "Také chceš být upírem?"

„Já o tom zatím nepomýšlel, ty vole. Pořád mám k tý upíří sebrance jakousi alergii," zachechtá se Mike. „Ale asi jo, nechci tu bejt jak jedinej starej pahejl…  I když je sexy, když by mi bylo padesát a šukal bych nějakou upíří šestnácku,“ sjede si dlaní do klína, až ho Mia plácne po ruce.

„Já bych chtěla, až malý trochu vyroste…“ houkne tiše naše šedá myš.

„Sakra, to jsem jediná, kdo chce bejt člověk?“ zachraptí nechápavě Di, odtáhne se ode mě a vyhoupne se na nohy. „To jste všichni úplně pitomí nebo vás nějaká krvelačná obluda vystavila radiaci? Měli byste bejt šťastný, že jste lidi! A vy zatím chcete bejt mrtvý…“ S cynickým úsměvem na rtech zavrtí hlavou. „Lidi chtějí normálně bejt živý, víte? Takže vás fakt nechápu!“

„Já je chápu..." řeknu tiše. „Pokud našli někoho, s kým mají pocit, že je to to... opravdové, tak je to pochopitelné. Jen se nevyplatí spěchat. To je asi tak jediné, co vám k tomu můžu říct. A teď nemyslím jen tu přeměnu, ale i tu svatbu..." Zadívám se na Cristoballa, až je z toho Vinnie mírně zmatená.

Di prskne cosi jako ´Sakra, sebranka vypatlanců´ a zmizí na schodech.

Povzdychnu si.

„Já rozhodně nechci bejt Nad-udpír, budeme se snažit to obejít... Uděláme si čistě lidskej obřad a zvážíme všechna pro a proti, co se týká té proměny,“ říká a hladí Vinnie, aby se uklidnila. „Možná, když ji přeměním já, tak bude stejně lidská jako Di…“ usměje se náš zamilovaný tatínek.

„Všichni máte předpoklady k tomu, že se vás ta proměna po duševní stránce tolik nedotkne," řeknu přemýšlivě a také si naliju skleničku upíří kořalky. Nejsem nadšený z toho, co tu Di říkala, ale chápu ji… Ona miluje lidskost a nenávidí se za to, co provedla jako upírka. Že se stala tím, co jí vzalo všechno… „S tou lidskostí bych měl největší obavy u Mikea,“ nadhodím a napiju se hořké tekutiny.

„Jo, Mike bude dobrej zmrd…“ uculí se na něj Ball.

„Ty vole, já budu extra upír ´ohnu a ojedu´,“ směje se Mike a přiťukává si s Ballem sklenkou, zatímco je Dick s pobaveným úsměvem sleduje a vrtí hlavou.

„Ten lidský obřad by měl být bez sání krve. Pak by to mělo být dostačující,“ řekne přemýšlivě Zack, který je rovněž pozoruje.

Dick sebou trhne. „Kde je Di?“

„Myslím, že šla do svého pokoje,“ zamumlá Zack a já přikývnu.

„Ne, to…“ Dick se chytí za žaludek. „Cítím, že je jí zle od žaludku… Jako by někam letěla. Jako by ji cosi vláčelo…“

„Cože? Kam letí?! Do hajzlu!“ Dostanu ze sebe a zahodím sklenku, která se s tříštěním rozbije o zeď a vyběhnu do naší ložnice, kde je okno rozevřené dokořán a moje žena nikde! „Musíme ji najít! Hned!“ zařvu na Dicka, který se chvěje u schodů. „Dicku, musíš jít se mnou! Ty jediný ji takhle vnímáš!“ Prosím ho pohledem.

Tvrdě přikývne a znovu si projede prsty vlasy, protože to prožívá s ní.

„Jdu rovněž,“ řekne Zachary, odstrčí Angelu ze svého klína a stoupne si s pohledem na mě.

„Pomůžu ti,“ ozve se Ball.

„Já s Miou to tady pohlídáme.“ Mike se protáhne a do dlaně vezme samostříl, který má vždy u sebe a než nastala tato šílená chvíle, byla jeho zbraň opřená o pohovku.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 31. kapitola: