OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 34. kapitola

28.10.2012 (13:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 623×

34. kapitola

Vinnie

„Nejspíš bychom měli trénovat na svatební noc?“ zašeptám jí do rtů, když se pode mnou celá chvěje. Předehru jsem si rozhodně užil a líbal ji, kde se jen dalo… Líbí se mi, jak se teď pode mnou celá rozechvělá choulí a kouše si ret.

„Hrozně mě to mučí…“ zašeptá cudně a prsty mě hladí dětsky po tvářích.

„Teď tě budu mučit ještě víc,“ zavrčím pobaveně a blýsknu usměvavýma očima. Něžně si ji začnu brát a provokovat ji táhlými dlouhými pohyby, při kterých se zalyká. Po chvíli mi udýchaně zaúpí do rtů mé jméno a já se usměju, dostihne mě můj vlastní vrchol a s přivřenými víčky dělám poslední pohyby, při kterých se cítím naprosto blaženě. „Rád tě takhle mučím, hlavně, když tak vzdycháš mý jméno…" Políbim ji na rty, sesunu se z ní a zabalím do deky, aby nenastydla.

Přivine se ke mně jako nevinná holčička a schová si u mě tvář, jako by se styděla za ty své projevy, které mě osobně rajcují.

Vdechnu její vůni. „Už se moc těším, až budu tvým manželem," usměju se jí vlasů. „Nejraděj bych ti dal obřad za dne, aby sis užila slunce..." zachraptím a zamračím se. Nejsem schopnej jí dát to, co potřebuje! To, co by pro ni mělo bejt normální!

„To nevadí... Nejsem na slunce moc zvyklá, víš... Nikdy... nikdy jsem..." odmlčí se.

Neměla dětství jako ostatní. Byla pořád někde zavřená a... ve tmě. Stejně jako upíři...

Křečovitě k sobě stiskne víčka. „Za chvíli budu jako ty. Už nebudu potřebovat ani lampičku," usměje se odvážně.

Pozabíjel bych je všechny za to, co jí provedli… „To nebudeš…“ Snažím se usmát.  Konečně se přestane bát tmy…

„Jenom … nemám ještě žádné šaty! Nic! Ang mi slíbila, že mi pomůže s barvičkami na tváře a s vlasy, ale ještě nemám nic na sebe…“ udělá na mě zkoroušený pohled, až se musím usmát.

„Vyberu pro tebe nádherné šaty... Budeš jako skutečná princezna," pohladím ji po vlasech.

„Chtěla bych nějaké s úplně odkrytými zády," zasní se a mně se nepříjemně svraští obočí. Představoval jsem si pro ni takové ty šaty, které mívají malé děti… Princeznovské, nevinné. Nic ve stylu Angely!

„Ang říkala, že by mi takový slušely. V čem půjdeš ty? Doufám, že... ne tak jako Chester... Nebo snad budeme mít úplně stejný obřad jako on s Di?"

„Ne!“ vyhrknu tak rychle, až sebou cukne. Ztuhnu a usměju se. „Promiň. Nebudeme mít stejnej obřad. Budeme mít svůj vlastní! Naši romantickou svatbu se spoustou svíček, nějakejch těch kytek, lidskostí a hlavně láskou!“ dušuju se a na hrudi mě hřeje, i když upír ve mně protáčí oči v sloup. „Nemyslím si, že bys měla mít takový šaty... myslel jsem, že budeš mít nějaký princeznovský..." Dětský! Aby mi připomínala holčičku a ne děvku Angelina rázu! „Angela má trochu jinej styl oblíkání, lásko, měla by sis najít vlastní… Něco, v čem se budeš cítit dobře." Hladím ji po vlasech a vržu zuby, že se jí odvažuje Angela v jejím věku takhle blbnout hlavu. Děti jsou nerozumný, neví ke komu vzhlížet, stejně jako moje holčička… Rozhodně ji nenechám jít na svatbu jako nějakou couru, kterou Angela vyfikla.

„Takže ty si nemyslíš, že by mi takové slušely?“

Tvrdě zavrtím hlavou.

„Ale proč ne?“ vyhrkne a opře se o polštář. Peřinu si přitáhne blíž ke krku, zatímco na mě prosebně pohlíží. „Chci vypadat starší, abych se k tobě hodila. A chci se líbit..." fňukne.

„Budeš mít šaty, ve kterejch budeš dospělá a myslím si, že by ti slušelo cokoliv, protože jsi nádherná, ale nechci, abys měla styl jako Angela…“ oklepu se. To by mi ještě chybělo, aby moje nevinná křehká holčička na svatbě vypadala, jako že se vydává šlapat chodník. „Víš, ona je úplně jiná než ty a já bych nerad, abys od ní chytila některé manýry…“ Snažím se nedat najevo, jak mě děsí, že by ji mohla Angela tím svým stylem zkazit!

Chvíli se mlčky dívá do rohu, kde má náš pes svůj pelíšek a zrovna kouše moje boty.

Potlačím zavrčení.  

 „Copak ty si nemyslíš, že Di a Chester měli obřad... z lásky?" Svraští komicky čelíčko. Představa, že bych měl obojek se nelíbí ani jí, ani mně. A navíc nechci žít s tím, že by ze mě byl stejně neovladatelnej živel jako z Chazzyho.

„Chester a Diana měli obřad z lásky, ale byl to upíří obřad, díky němu je Chester silnější a rudnou mu oči, když se nase… rozzlobí. Já nic takovýho nechci, chci, abych byl stejnej a byl s tebou, chci ti dopřát nádhernej obřad plnej romantiky a ne krvavej a násilnej.“

„Ale mně by nevadilo, kdybys mi pil krev," usměje se tak, že se mi sevře žaludek. „Vlastně... když mě změníš, tak… už ze mě nikdy nebudeš pít, jako to dělájí ostatní, co?" Na čele se jí objeví vráska.

„Netrap se tím,“ zavrtím hlavou. Přijít o krev, kterou moc neochutnávám, ale je ta nejsladší, kterou jsem kdy poznal, se mi nechce, ale to, že bude moje holčička šťastná mi vynahrazuje všechno, co ztratím.

Pes vyskočí k nám na postel a zakousne se mi do dlaně.

Povzdychnu si, když si hraje na predátora a snaží se mi masitou část u palce rozkousat do krve. Upíři by neměli mít psy, těm zvířátům z toho evidentně hrabe.

„Jaké manýry nemám chytit od Ang?“ zamyslí se Vinnie a pročísne si dlouhé světlé vlasy, zatímco něžně mrká očima toliko podobnýma těm Dickovo. „Ona je moc hodná. Já myslela, že… ji máš taky rád.“

Rád? To slovo se mi zapříčí v hrdle. Myslel jsem, že jsem ji miloval, než jsem poznal svou Vinnie. Jako upír bych řekl, neměl jsem ji rád, šukal jsem ji a vzrušovalo mě na ní její mládí a to, že uměla kouřit jako žádná jiná…

Na plocho si dlaní přejedu přes milimetrového ježka na hlavě. „Angelu mám rád, je to hodná holka, ale je úplně jiná než ty a proto nechci, aby mi tě zkazila!" řeknu to tak, abych svou holčičku nevyděsil; blýsknu očima a políbím ji na rty, abych ukončil ty dohady okolo angely.

„Ale já..." nedopoví, protože se zákeřně začnu mazlit s jejími rty. Oplací mi něžnosti, ale je vidět, že jí to stále vrtá hlavou. Když mě od sebe mírně odstrčí, pokrčí nos. „Ale já jsem ti chtěla dát Šťastnou krev…“ Oči jí posmutní. „Nemůžeš ze mě pít jako Chazzy z Di? Ta je přece taky upírka. A nechápu,“ pokračuje ve svých otázkách, „jak by mě Ang mohla zkazit. My jsme se skamarádily.“

Tvář mi protne kyselost.

„Tobě to vadí?“ hlesne nevinně a zkoumavě se na mě zadívá.

„Nevadí mi, že jste se skamarádili, jen chci, abys byla sama sebou." A Angela tě nepředělávala na prostitku. Políbim ji znovu, nejraději bych ji těmi polibky umlčel. „Chester a Diana... To je trochu jinej případ, holčičko moje. Chazzy z ní pít musí, protože by Di bez jeho jedu nepřežila. Ona je sice upír, ale protože se vzdala některejch schopností a krvelačnosti a jeden čas vůbec nepila krev, tak je skoro jako člověk. Je křehká, je lidská, zranitelná a dává mu jeho Šťastnou krev, ale jako upír nestárne, má feromony a musí pít krev. Diana by si podle všeho přála být hodně moc člověkem... To jsi musela vidět." Pokrčím rameny a lehnu si na záda. „Víc ti toho neřeknu, zas tak dobře tomu nerozumím.“

„Tak to potom můžu udělat taky tak a ty ze mě budeš moc pít!" Zatváří se vítězně, jak to vymyslela.

Povzdychnu si a očima se zabodnu do stropu, kde světlo noční lampičky vytváří příjemné stíny.

„Nebo ty snad moji krev nechceš? Ang říkala, že to je super pocit pro oba!"

Ang říkala… Jestli Angela řekne, co nemá, tak ji snad nacpu toaletní papír do tlamy, aby si tu díru vypláchla. To není možné, jak ona mi dělá do dcery! … Vlastně budoucí manželky.

„Já jsem sama sebou, jen... ona mi pomáhá v tom, v čem se sama nevyznám..."

Pomyslím si, že jí pomáhá ta pravá, ale nekomentuju to. „Miluju tvou krev, ale není to to hlavní. Furt mi jde o tebe a o to, abys byla šťastná, lásko." Políbím ji otcovsky na čelo. „Ten způsob, kerej si vybrala Di je hodně plnej odříkání a bolesti. Nejsem si jistej, proč tak zarputile bojuje proti tomu, čím je. Di je trochu mimo." Mávnu rukou a tématu: Angela se raději vyhejbám velkým obloukem.

„Myslíš... že je nešťastná?" Moje holčička se nepřestává zajímat. Natáčí si své dlouhé světlé vlasy na prst a tváří se přemýšlivě, přímo zarputile se snaží přijít snad na smysl života. „Já bych aspoň jednou chtěla zažít, jaké to je. Možná ti o krev nejde, protože… jsem ti tu Šťastnou zatím neposkytla. Viděla jsem, co to s Chesterem udělalo při obřadu." Mírně zrudne.

Dravě se usměju. Jo, Chazzy se zase předvedl. Už jim nestačí souložit na střeše, chtějí živě erotiku i na vlastním svatebním obřadu. Ti dva se snad narodili jen proto, aby trávili čas v posteli.

„Chuť krve se taky zvyšuje s létama, miláčku... Oni se milujou už hodně dlouho, takže má pro něj Di hodně hodně kvalitní krev, o kterou on určitě přijít nechce, ale kdyby Di zase chtěla bejt upírem a nedávala mu ji, vzdal by se tý krve pro její štěstí, víš? Diana není nešťastná, jen je bojovnice a to je na jednu stranu dobře, protože by jinak nevydržela to, co zažívá...“

Vinnie se zastaví, jako by si v hlavě formulovala další dotazy.

„A poskytuješ mi báječnou krev, lásko, ale ve vztahu jsou důležitější věci než krev a sex..." Zvednu se a otřu se jí nosem o nos, abych ji trochu rozrušil a ona se přestala vyptávat, i když se mi to líbí. Ptá se jako malé dítě… Jako moje holčička – tatínkova holčička!

„A to říká upír?" uchichtne se a políbí mě na nos. „Ang říkala…“

Jen při těch slovech mi na čele naskáčou krůpěje potu.

„…že upírům jde právě jen o tohle," popíchne mě.

„Vidíš, jak Angela mele hubou,“ uchechtnu se a vycením špičáky.

„No a tak o co jde tobě?"

Skoro stydlivě skloním hlavu, protože říkat takový věci je pro mě těžký. Bolí to, ale pro ni cokoliv. „Já jsem byl vždycky nejcitlivější a nejromantičtější z naší party...“ I když je to až k podivu, protože teď jsem děsný prase. „Jde mi hlavně o citovou stránku vztahu, o to, aby se mnou moje snoubenka byla šťastná a já byl šťastnej s ní..." usměju se a dívám se jí něžně do očí, zatímco vnímám bolest v hrudním koši; to, když mě tělo trestá za něco, co bych říkat a cítit neměl. Ovšem s ní to nevnímám.

Pověsí se mi kolem krku. „Jsi pro mě tak důležitý... Mám to hrozně moc ráda..." Pusinkuje mě jako holčička a tiskne se ke mně. „Umřela bych bez tebe," šeptá sladce.

„Jseš pro mě jedinej důvod, proč jsem už dávno nechcípnul," vydechnu a mazlím se s ní. „Miluju tě…“ Agonicky se mi sevře celé nitro v prudké bolesti i intenzivní lásce.

„Já tebe taky..." vydechne okouzleně, zatímco jí to vhání slzy do očí. „Díky tobě konečně žiju," šeptne a schoulí se mi do náruče.

Políbím ji něžně do vlasů a obranářsky ji k sobě přivinu.

„Ang taky říkala, že mi s tebou bude dobře… A měla pravdu!"

Nejoblíbenější pár? 

Dick a Desire

Chester a Diana

Zachariáš a Angela

Cristoball a Vinnie

Mike a Mia

Dexter a jeho upíří ťápoty

Nejoblíbenější děťátko? 

Baltazar (syn Mii, Chestera a Dextera) 

Charmed (dcera Chestera a Di)

Drak (syn Chestera a Di)

Saniel (syn Dicka a Desire)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 34. kapitola: