OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 43. kapitola

03.01.2013 (11:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 632×

Diana

Proberu se teprve v místnosti, kde je těžkej vzduch, hodně kouře a křiku. Vůně krve se mísí s kouřem. Hlučný chraplavý hlasy upírů se prolínaj s bolestným naříkáním lidí... Zmateně se rozhlédnu do tmy kolem sebe a úzkostně zalapám po dechu, když mě k sobě někdo přirazí. Chester, prolétne mi hlavou a já se s lapáním vzduchu zabořím do jeho bundy. Je se mnou, sakra, je se mnou. Ani se nemusím snažit tvářit vyděšeně – jsem zděšená, sakra! Jsem po krk v kouři, po zadek v krvi a do uší se mi cpou sprostý slova od těch zubatejch neandrtálců. Oči mám vytřeštěný, jako bych snad mohla něco vidět, ale marně. Dech mi nestačí a klepu se svérázně při každém hluku, což se podle smíchu upírům líbí. Jo i já se báječně bavím! Líbí se jim moje vyděšenost, kořeněná vůně strachu a důvěrnost, s jakou se tisknu k Chazzymu, protože před nimi je to můj Pán, upír, který mě mučí.

Postrčí mě vzad a já se zalapáním dopadnu do měkké pohovky mezi polštáře; následuje další salva smíchu. Není nad to, když pobavím krvelačný bestie.

Když se ozve pláč a oni si přivedou čerstvou kořist, která prosí a zoufale brečí, zacpu si uši a rozklepu se. Přece nemůžou počítat, že se budu dívat, teda poslouchat, jak zabíjí můj druh! Než mi dojde, co dělám, sejmu všechny neuvěřitelnou dávkou feromonů, při který přestane veškerej upíří rachot a do uší bodá jen tichý naříkání lidí.

„Co to, kurva, bylo?" vydechne slastně kdosi a já se zatvářím nepřístupně.

„To udělala ona! Ta malá v jeho náruči! Ať to udělá znovu!" zavrčí hrubší hlas nadšeně a já sklouznu z Chazzyho náruče a přitisknu se k zemi u jeho nohou, zatímco se tvářím, jako bych nebyla.

Když budu dole, ponížená, půjde mu líp ze sebe udělat krutora a odmítnout je s tím, že jsem ubohá křehká bytost, která by sotva něco takovýho uměla.

„Ale prosím tě,“ zasměje se Chester a já z něj pocítím upíří kořalku, kterou do sebe lije. „Tahe chudinka má spoustu předností, ale ani jedna se netýká něčeho takového. To bych musel vědět. Takové schopnosti náleží jen skutečným upírům… Nejspíš máte mezi sebou někoho, kdo Vám tají, co všechno umí.“ Nahlodává jejich myšlení, zatímco já potlačuju zavrčení.

Nemám ráda, když mě takhle ponižuje, ale musí to být. On je ten vrchol a já ta spodina. Upíří mumlání mi dokazuje, že trefil hřebíček na hlavičku.

„Zvládáš to?“ nahne se šeptem k někomu blízkému. Zřejmě k Ballovi.

„Jo, ale Zack se mi moc nelíbí…“ špitne Cristoball a já zaslechnu, jak šoupe podrážkami po hrubým vlhkým koberci.

„Nalej mu a zeptej se ho, co s ním…“

Chazzyho špitání přeruší další upír s melodickým výhružným hlasem. „Chci zjistit, jestli je to vůbec člověk…“ Obezřetné kroky se přibližují. „Nebudu jí ubližovat, nemusíš se obávat. Mám vlastní způsob testování,“ rozesměje se a já na čele ucítím velmi intenzivní ledový dotek, který mnou projede po páteři až do klína.

To, co ten dotek rozpoutá, mě doslova odmrští k nebi. Slastně se prohnu a zasténám. Zády se dotknu toho zapáchajícího mokrýho koberce a snažím se soustředit na svůj dech a ne na to, jak mnou projela rozkoš. Na čele se mi perlí pot, když se bezmocně opřu zpátky o Chazzyho kolena a rozechvěju se zimou.

„Nejdřív slast, pak absolutní chlad. Je to člověk. Tahle chudinka má leda schopnost mít vlhké kalhotky. Tak kdo to dělá?“

Cítím, že se jeho pohled ode mě odvrací, zatímco já drkotám zuby. Chester se mírně uvolní; byl napjatej až hrůza.

„Zdá se, že to vaše společenství není natolik úžasné, jak se tady celou dobu tváříte. Ani nevím, jestli bych se s vámi měl zahazovat." Mluví arogantním hlasem Nad-upíra a nejspíš jim to pěkně dává sežrat.

„A co jako Nad-upír umíš ty? Prej ti rudnou voči, ale to je ti tak leda k hovnu,“ řekne pisklavým hlasem někdo, koho bych typovala na nového upíra.

„Kdybys měl něco v hlavě, věděl bys, že rudé oči jsou pouze znakem Nad-upíra, ne nějaká schopnost," řekne Chazzy Oskarovským klidem. „Nemusím se ti tady zpovídat, co umím nebo neumím. Měl by sis rozmyslet, jak se mnou mluvíš. Ti hrdinové, co to zkoušeli naposledy, podle toho také tak dopadli," zasměje se a pohodlně se rozvalí na gauči a podle cinknutí ledu se znovu napije.

„Dost oddaně se ti lísá u nohou. Tejráš jí vůbec?!“

Zakňučím a přimknu se k Chazzyho holeni ještě silněji.

„Jestli jí tejrá?“ uchechtne se Ball a znovu sebou zamele. „Tak to máš vidět, jak jí dává zabrat! Před pár dnema jí zlomil ruku i žebra, znásilnil ji tak, že nemohla ani dejchat a málem jí zamordoval. Jo, náš Chester, to je fakt exemplář největšího zmrda na světě. Furt jí mučí. Už s ní čeká třetího následovníka, takže je jasný, že tahle holčička nedá nohy k sobě a protrpí si svoje!“ rozesměje se na celou místnost a ostatní upíři s ním.

Poblednu, a když ucítím prsty svého manžela, kterými mě chce pohladit po vlasech, ucuknu a skloním se ještě níž. Ta připomínka, jak moc umí bejt Chester nebezpečnej, mi v týhle společnosti fakt nepomohla.

„No tak, Cristoballe, neděs ji nebo mi už nedá," zasměje se tomu jako vtipu. Zabralo to na ně, cítím, jak si ho obdivně prohlíží a propalují ho pohledy, které mně osobně nedělaj dobře. Nechci ho jako zlýho… Chci, aby měl duši!

„Co kdybys nám ukázal, jak ji mučíš? Rádi se přiučíme…“ vyhrkne jeden z nich horlivě.

„Něco jí zlom. Miluju zvuk praskajících kostí!“ Další hlas je úchylnější a já si představuju, že při pohledu na mě má vyplazený jazyk a div neslintá, aby slyšel moje tělo křupat, jak sušenku.

„S ničím takovým nepočítej. Momentálně je ve fázi léčení. Nerad bych, aby přišla o mého následovníka. Myslím, že tohle…" Chester mi povytáhne tričko, pod kterým se skvěle vyjímají moje popáleniny, „vám stačí k tomu, abyste si udělali obrázek o tom, jak jsem ji trestal naposledy," řekne pobaveným hlasem.

„Asi je odolná, co?" ozve se jízlivě.

„A pěkná. Hodila by se mi kořist, která něco vydrží, a je zvyklá na hrubý zacházení. Většinou mi chcípnou tak po týdnu," řekne zachmuřený hlas a táhle přemýšlivě zabručí, jako by chudák nechápal, co sakra dělá blbě! „Za co ji vyměníš, až porodí?"

Zatvářím se zoufale. Vyměnit, sakra?

„Září z ní nevinnost, to mám rád… Takže můžu něco nabídnout."

Proč mě vždycky chtějí, sakra? Nejsem nic extra, chlapi se kolem mě sice motali, ale já si jich nevšímala a teď tyhle upíry budu pořád přitahovat a s někým se rvát o místo po Chazzyho boku? Hlava mi opět klesne, a když mě kdosi chytí za nohu, vyjeknu a cítím, jak po podlaze kloužu směrem pryč. Drápy škrábu po dřevěné podlaze a panicky lapám po dechu, zatímco mě strach natolik zmrazí, že ze sebe nevydoluju ani feromony. Poškrábu si o hrubé dřevo ruce a především břicho, když se mi tričko vyhrne a já cítím tu hrůzu, kterou pociťuje náš syn. Je to jen mžik, než se všechno zastaví, ale mně to přijde jako věčnost.

Cítím, že Chazzy se rychle zvedl a někam popoběhl. A teprve, když se za mými zády ozve svým drsným hlasem: „Se mnou se nezahrává!“ Nejspíš mu oči září vzteky jako majáky. „Ještě jednou na ni sáhneš a budeš prosit, abych tě nechal žít," sykne a pomůže mi na nohy.

Obejmu ho kolem pasu a drtím stoličky o sebe, abych nezačala drkotat zuby jako nějaká začátečnice.

„Jediný, kdo má právo ji týrat, jsem já. Opakuju to pořád. Nemám rád, když někdo sahá na to, co je jenom moje!" řekne nadřazeně a dlaní mi sjede na podbřišek, aby uklidnil naše maličké.

„Ona mu dává Šťastnou krev,“ ozve se šepotem kolem nás, nedovedu přesně určit, odkud ten zvuk jde.

Chazzy vypne hrdě hruď.

„Copak nestačí ty lidský ubožáky zabijet a tejrat a pořádně si je vychutnat?“ zachraptí jiný, který zřejmě nemá potuchy o slasti Šťastné krve. „Je na ni moc měkkej!“

„Tak dost, odcházíme," zavrčí a zvedne se. Cítím, jak se to jeho vysoké tělo pohne a napne. „Nebudu tu poslouchat hromadu vypatlanců," zavrčí naštvaně. Chápu ho, jakmile jsem tu já, nikdy mu neuvěří, že je to absolutní zmetek… Ozve se plesknutí, jako by někoho fackoval, ale slyším to po straně, kde sedí Zack s Ballem.

„Kurva, co děláš, jsem v pohodě…“ zamumlá Cristoball.

„Jen jsem ve střehu,“ řekne hebce Zack a zavrže u něj podlaha; stoupá si. „Být tebou, moc bych se do Chestera nenavážel, ve skutečnosti je to upír, kterému se široko daleko žádný nevyrovná.“

„Jo, má pravdu. Už dávno není takovej zachranář jako dřív. Co se přidal k nám, mají z něj ostatní celkem vítr," uchechtne se Cristobaůl a zachraňuje tak situaci.

Když mě Chazzy vytáhne k sobě, trochu se zajíknu a náhodně ho chytím za zápěstí, jako bych mu chtěla zabránit, aby se mě dotkl. Musím být důvěryhodnější, takže ještě zasténám. "Prosím, sakra, ne." Dotkne se mě čelem a já vidím jeho ďábelský úsměv a drze se usměju. „Budeme potřebovat tvůj jed, sakra... Perfektní situace, abys předvedl, jak ti dávám blaho do bříška a ty mně dáváš do těla," ušklíbnu se nadšeně a celá se tetelím. „Budu přesvědčivá, fakt!" Zakoulím očima a pevně ho obejmu.

Drsně mě od sebe odtrhne a chytí mě pod krkem. Dokážu si představit, že se tváří pohrdavě a temné oči se mu blýskají a rudnou. Zalapám po dechu a jemu možná tvář protne majetnický úsměv. Hrubě mě zatlačí do pohovky, přičemž na venek to působí nejspíš hodně násilně, ale to je jen naše hravější předehra. Tvářím se vyděšeně podle plánu a koulím očima, skoro jako ta nejlepší herečka. Mírně sebou škubnu, když na mě nalehne a vecpe se mi nohy, to už mě vyděsí skutečně. Velmi rychle mě chytí za kraj kalhot a pošoupne si mě tak, aby se mu ze mě dobře pilo, a jsem mu byla klínem klín. Bezmocně zavrtím hlavou, ale to mi druhou dlaní zabloudí pod měkkoučkou mikinu a přejede mi po slastném místečku na zádech, přesně po tom křížku, až se prohnu a rozevřu rty. Z pohledu upírů to nejspíš vypadá, jako by mi zatínal drápy do zad, ale tohle je mnohem slastnější. Cítím Chesterův povýšený pohled a pak jen jeho špičáky zaklesnuté v mém hrdle. Udělal to tak nečekaně, že jsem vážně zděšeně vyjekla. Nohy mi oddálí od sebe ještě víc a prsty mi začne přejíždět po svém podpisu, který mám na pravém stehně, což zas supluje bolestivou jizvu, zatímco já se prohýbám rozkoší.

Je to neskutečný, ale tohle jeho chování se mi vždycky líbilo, takže teď to se mnou dělá úplný zázraky, především, když je kolem to riziko a strach, který se mi line pod kůží a já přitom vím, že jsem v naprostým bezpečí, protože Chazzy by zabil každýho, kdo by se na mě jenom zle podíval. Zoufale se snažím dýchat, ale přes rozkoš, která se mi vlévá do těla se můj dech mění ve výkřiky. Oni sotva věří na rozkoš, kterou upír může člověku dát, takže je jasné, že to vnímají jako mou bolest. Protáčím oči a chvěju se, protože ... cítím, že se blížím na vrchol, aniž bych chtěla. Znovu zoufale zasténám a pevně ho chytím za ramena, jako bych snad měla možnost ho odtlačit. „Ne!“ vykřiknu. Dech se mi trhá a ... To snad nemyslí vážně?! Projede mi hlavou a já do něj zabuším a nohama ho pevně stisknu kolem pasu, aby mu bylo jasný, co to se mnou dělá! „Ne, prosím!“ dostanu ze sebe zoufale a znovu se ho snažím bezvýsledně odtlačit, zatímco se mi v těle hromadí slast, která za chvíli vygraduje, jestli toho nenechá!

„Prosím!“ vykřiknu, když se na mě natlačí ještě víc. Nemůžu se ani hnout a nemůžu na to vzrušení nijak reagovat. Je to podobná forma mučení jako při fialových krystalcích. Zaskučím a snažím sebou trhat, ale nedá mi možnost. „Sakra dost!“

Když se dostanu na vrchol, vykřiknu o to víc a s tichým naříkáním se mi tělo vrací zpátky do normálu po silném prožitém vrcholu. Teprve teď mě pustí. Nejspíš si s chutí oližuje zbytky krve ze rtů, ale na bradě si mou krev nechává, protože upíři to dělají – cítí se tak silnější a frajerštější nebo co. Cítím, jak mě pozoruje a možná má na tváři ten křivý úsměv a užívá si pohledu na svou maličkou. Cítím, jak se ke mně sklání a já vyjukaně zírám před sebe, aniž bych ho viděla. Dost nevybíravě a majetnicky mě políbí, přičemž mi svými špičáky poraní rty, trochu to zabolí, ale nevnímám to. Miluju jeho polibky a kousání. Chester se spokojeně uchechtne; takže krvácení vypadá hůř než obvykle, zatímco od upírů není slyšet ani slova. Dokážu si představit, jak s tvrdnoucím klínem nadšeně zírají na to, co se před nimi děje a čmuchají vůni mojí krve, jak nějaký domácí mazlíčci.

Chester se s odfrknutím odtáhne, čímž mě trochu urazí a já slyším ciknutí skla, jak se natáhl pro svou skleničku a zapil mou krev nějakým chlastem.

Se sténáním se protahuju v dozvuku orgasmu a oči mám vytřeštěné jako po skutečném šoku a týrání. Otevírám a zavírám ústa, protože nemůžu uvěřit, co mi udělal. To mu ještě spočítám, sakra, ušklíbnu se v duchu a přemýšlím odměny, protože tohle bylo naprosto dokonalý!

„Dáváš jí dost do těla... Ještě pořád naříká," ozve se kdosi obdivně a já se kolíbavě posadím a chytím se za hlavu, jak moc mi dal zabrat. „Myslel jsem si, že jseš jako on..." hlesne nechápavě hlas, který Chazzyho tak tvrdě odsoudil. Je plný údivu a úcty, až mi to přijde směšný, protože ten pitomec netuší, že to, co mě srazilo na kolena, nebyla bolest, ale dokonalá slast. „Máš můj obdiv a omluvu." Nejspíš poslušně sklání hlavu, ubožák.

Chazzy se rozvalí na gauči jako ten největší king a nejsem si jistá, jestli tomu slintajícímu upírovi věnuje aspoň pohled. Ucítím dotek, to jak mě Chazzy chytil za bradu a přitiskne mé tělo na svoje. „Není nad to, vychutnat si všechnu tu bolest, ponížení a strach z první ruky,“ řekne směrem k upírům a ponoří se do našeho světa.

„Bylas dokonalá," usmívá se na mě, když mě hýčká ve svým náručí a polibky mi zdobí rty, jako by mi chtěl zahojit ty ranky, které v realitě skoro necítím. „Za tohle se omlouvám." Znovu mi přejede po naběhlém rtu.

„Jseš pěknej zmetek, sakra!“ uculím se a políbím ho. „Nebolí mě to, neboj,“ ujistím ho. „A navíc to bylo fakt dokonalý, sakra! Asi sem budeme chodit na návštěvy častějc a ty se budeš krmit jenom tady,“ uchechtnu se a blýsknu očima, zatímco mu prsty vjedu do vlasů a hladím ho. „I když… bylo to od tebedost podlý!“ vyčtu mu. „Stydím se, protože Ball a Zack ví, co se tady dělo!“ Udělám na něj oči a rudnu.

„Bohužel se to ode mě očekává," ušklíbne se, protože hrát si na hajzla už ho asi baví akorát tak se mnou v posteli. „A ti dva se aspoň něčemu přiučili," zasměje se, když mi prsty přejíždí po tváři. „Když se budou snažit, může to u nich probíhat podobně." Výhružně mě k sobě přitiskne, když se mu otřu o klín, protože v realitě je určitě pěkně napnutý. „Neprovokuj. Soukromé divadlo si můžeme udělat doma. Na to nepotřebujeme hromadu tupců okolo. Nepotřebuju to dělat před celou gardou," kousne mě za trest do rtu.

„Já to taky nepotřebuju, ale bylo to super!“ rozesměju se.

„Jak jsi to myslel – z první ruky?“ hlesne upír v naší blízkosti a Chester už je zase odtažitý, chladný a táhne mě do své náruče. Tvrdě mě přitiskne k sobě, když se mu uvelebím na klíně a poklidně zavřu oči, zatímco se tváří bořím do jeho košile a vdechuju jeho vůni. Vypadá to, jako bych se ho bála a prosila v duchu, aby mě už nemučil…

„Chester je upír, který je schopný své lidské kořisti číst myšlenky. Je jejím mučitelem tak dlouho, že se naučil vlastnit nejen její tělo, ale i duši způsobem takovým, že se Vám o tom nesnilo,“ řekne věcně Zack, přičemž upíři musí slintat. Oni milují, když mohou vlastnit něčí tělo, duši, povahu a nejlépe celého člověka mít, jak hračku na dálkový ovládaní a vědět od A do Z. Je to zvláštní úchylka… někteří jsou v tom fakt extrémní, třeba jako můj Chazzy. „Je vlastně celá jeho… On ovládá její tělo, její duši i emoce, protože ona ho bezmezně miluje.“

„Dokonalé!“ vydechne cizí upír nadšením.

„Takže ty jí tejráš a pak jí ještě vlezeš do hlavy a probíráš se jejíma myšlenkama, jo?“

Pro upíry je ta skutečnost určitě šíleně okouzlující a vzrušující, je to jako splněný sen – kořist, kterou vlastní naprosto celou!

„Nemůže mít dokonce ani vlastní myšlenky, protože za ty špatné se u mě trestá taky. Za co si myslíte, že má třeba ty popáleniny," zasměje se můj manžel a stisne mě silněji, jako by se mi omlouval. „Jenže na něco takového byste svou kořist nesměli hned vysát jako nadržení puberťáci," prskne pobaveně a nejspíš nasadí ten svůj rádoby drsnej pohled, kdy se na ně dívá jako na něco méněcennýho, aniž by si všimnul mě, i když se mu choulím na prsou. Nevěnuje mi ani jeden utěšující dotek.

„To jseš s ní nějak propojenej? Víš o každým jejím pohybu, myšlence a ona tě beztak ještě miluje a dává ti Šťastnou krev? Jak jsi ji donutil, aby tě milovala?" Jsou Chesterem jako posedlí. Už je ani nezajímá ta lidská kořist, kterou si Ball se Zackem nejspíš naservírovali u nohou, protože slyším, jak kousek ode mne usedavě pláče.

„Samozřejmě," řekne Chester a udělá ze sebe největšího kinga. „Na každou hloupou lidskou kořist stačí pár bezvýznamných gest, které ta podřadná rasa bere za zásadní," zasměje se a já sebou trhnu, jak mě tím poníží. Tyhle slova se mi vůbec nelíbí, snad proto, že to na mě vlastně tak platilo.  „Stačí ji rukou, kterou ji uhodíte, jednou dvakrát pohladit a hned mají pocit, že se něco mění a podléhají," rozesměje se spolu s ostatními, zatímco já skloním hlavu. Stačila jeho péče a já mu jako blbeček klečela u nohou a zbožňovala ho, protože mi to nikdo jinej nenabídl.

„Ale je vidět, že se nenudíš, je plná emocí, vzdoru a ponižovat ji musí být nádherná zábava. To ji obvykle krotíš tím způsobem, co jsi převedl nebo máš ještě jiný schopnosti, jak ji vlastnit?“

„To, že čeká mého následovníka, má kromě možnosti bez dalších následků si s ní užívat x měsíců podle libosti i výhodu v tom, že i kdyby se chtěla přiblížit k němu jinému, tak nemůže. Můj nástupce nesnese jinou náruč než tu mou. Samozřejmě, pokud bych ji chtěl týrat, bylo by nejjednodušší, aby mi ji na chvíli nějaký cizí upír podržel, ale jelikož by tím trpěl hlavně můj syn, nedělám to. O ni mi nejde, ale o dítě ano. Ostatně proto ji stále ještě mám jako svého domácího mazlíčka a... inkubátor," zasměje se a drápy mi přejede výhružně po zádech.

Upíři obdivně zahučí, zatímco já při těch slovech kňourám a dávám tak najevo, jak se mi ty kecy nelíbí!

„Tu asi nevyměníš, až porodí, co?" hlesne kdosi bez naděje a evidentně je mu předem jasné, že ho Chazzy odmítne.

Chazzy asi zavrtěl hlavou, protože se rozhovor rozjel zase kolem mučení a týrání, což mě moc nebere a tak si lebedím v náručí a nechávám se hladit drápy po zádech, když mě zaujme nelidský hrubý, skoro zvířecí hlas:  

„Víš, jak skončil Oskar? Jak je vůbec možný, že takovej dokonalej upír padnul…"

„Oskar,“ řekne Chester a z jeho hlasu je slyšet jízlivost. „Oskar si hrál na nějvětšího zmrda, ale v mnoha věcech byl takový amatér, že neměl šanci uspět. Holt nastoupili silnější a jeho odstranili. Co víc k tomu říct…" hlesne pobaveně a jeho tělo se napne a poté uvolní, jak pokrčil ramena.

„Dost keců... Jdeme mučit," zavelí upír, který se očividně nudí a hmátne po kořisti, která se rozbrečí.

Slyším zašoupání a svist, jak se někdo prudce postaví. Teprve, když člověk znovu zavře bolestí, nevydržím to a znovu je sejmu neskutečnou dávkou feromonů, až se ozve dunění, jak někdo upadl na zem.

„Kdo to, do prdele, dělá?!“ zařve jeden z nich rozhořčeně, zatímco mně při zvuku drápů přejíždějících po zdi přejde mráz po zádech.

Jakmile se i Chester přestane chvět pod tíhou rozkoše, zavrtím se mu na klíně a zatáhám ho za klopy, až se ke mně přitiskne čelem.  „Potřebuju si odskočit..." uculím se nevinně a zkroutím se na místě, protože je to akutní.

„Kde tady máte koupelnu?" houkne nevrle. „Tak dělej.“ Nešetrně mě ze sebe setřese, až zadkem lehce upadnu na zem a po čtyřech se slepě sbírám. „Pohni se!“ zavrčí výhružně a drcne do mě, nakonec mě popadne za paži a vytáhne mě na nohy, až zakňučím a nasměruje mě, zatímco mě pořád strká do zad a štve mě.

Snažím se netápat kolem sebe, takže mě nakonec Chazzy chytne za límec a spíše mě vleče, protože já nevidím vůbec nic a navíc díky tomu, jak mě nadzvedává, se dotýkám sotva špičkami. Zakopávám o vlastní nohy a pořád cítím nutkání se otáčet, protože mám pocit, že mi někdo skočí na záda. Ta paranoia je tak veliká, že sebou melu a snažím se krýt si záda, což přijde upírům děsně komické. Ty zmetci jsou všude, slyším šum a vrčení a děsí mě to! Když mě Chester vstrčí do malé místnůstky, kde po tápání najdu toaletu, všechno zvládnu a poté jen zaklepu na dveře a úzkostně se přitisknu ke zdi, když ucítím závan ostrého chladného vzduchu, to když kolem nás projde upír.

„Nezdržuj,“ zavrčí naštvaně a znovu do mě strčí, abych se nezastavovala. Po několika dalších klopýtnutích Chazzy najednou zmizí a já kolem sebe tápu prsty. Přede mnou se ozve drsné hluboké zavrčení, až mi po zádech přejede mráz a někdo mě kousne do prstů. Chazzy! Poznám to podle jedu a slastně usyknu, zatímco mě stáhne do své náruče. Už seděl na pohovce, když jsem se jako slepá patrona ve stoje rozhlížela. Poslušně skloním hlavu a přitisknu se k němu s tichým zívnutím. Jsem unavená, potřebuju se prospat, aspoň trošičku…

„Děvka ti usíná."

Zády mi projede tupá bolest, jak po mně někdo něco hodil a trefil cíl. Usyknu a z očí mi vytrysknou slzy, protože budu mít modřinu. Ten pitomec, co to po mně šlehnul, do toho dal sílu a té upíří se lidská nevyrovná. Kolem mě se ozve pobavený smích a já se s ironickým uculením zabořím Chazzymu do košile. Jsem unavená, vystrašená a chci domů! Začínám mít hlad. Nejsme s malým na dobrý vlně. Tohle je hrozně vysilující, kord furt po tmě, a já nejsem zrovna stoprocentně ve formě.

Chester naštvaně ztuhne a hrozivým hlasem pronese: „Ještě jednou a zakroutím ti krkem." Oči má určitě vzteky rudý, jak majáky. „Nepůjdeme už?“ nakloní se vpravo, nejspíš k Zackovi nebo Ballovi – nevím, který sedí blíže. „Zachary, jdeme,“ zavelí.

„Ano, je na čase,“ řekne chladně Zack a já slyším vysílený pláč – to, když někdo tu kořist popadne do náruče.

„Ale počkej, to je naše kořist!“

„Bývalo,“ řekne Zachariáš, jako by se nechumelilo a já souhlasně zabručím.

„Letíme,“ řekne Chester a já se k němu přitisknu, když se zvedne i se mnou v náručí. Létání mi vadí a hodně, i když jsem ho jako upírka milovala, jako skoro člověk se toho bojím. Můj Nad-upír netrpělivě vyletí do chladné noci a já ho pevně obejmu a ucítím nechuť a hrůzu, která se na mě přilepí jako druhá kůže… 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 43. kapitola: