OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 56. kapitola

18.05.2013 (16:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 705×

Chester

Vracím se od Angely a snažím se vycítit Dianu podle vůně. Je to jako aroma nevinné květinky, čisté, opojné a svůdně zvrhlé… Její osobitá vůně mě dotáhne až do kuchyně, kde sedí na židli u okna a zamračeně pojídá kousek mrkve.

Zamračím se rovněž, protože zeleninu jí krájí Dexter a mně nemůže ujít, jakým vilným pohledem na ni ten prevít civí svýma tmavýma pichlavýma očima. „Co tady děláš?“ usyknu temně. Mírně mě to vyděsí, protože jsem si jistý, že jsem zamykal ve sklepě, kde ona spala! A sama!

„Jím zeleninu, sakra… To jseš taky slepej, že nevidíš?“ uculí se někam stranou Di, které absolutně dělá problém najít mě i podle hlasu. Má naprosto zmatené smysly.

„Vypadni!“ zavrčím směrem k Dexterovi, který se po mně ostražitě ohlédne a prstem přejede po čepeli nože. „Už si nemusíš hrát na zachránce,“ ušklíbnu se, protože jestli si myslí, že bych se zalekl zrovna jeho, tak to je na omylu. I kdyby měl Dex v ruce hořící dynamit, vybouchnul by sám. Nakouknu do sklepa – dvojčáta spokojeně spí ve svých postýlkách.

„Nehraju si na zachránce... Ale taky si nehraju na velkorysýho upíra, kterej rád radí bezbrannejm levnejm dívenkám..." ozve se Dexter a moje maličká nechápavě zkrabatím čelo.

„Sakra, cože?" prskne nechápavě a stiskne dlaň v pěst, až v ní lehce rozmáčkne kus okurky.

Zatmí se mi před očima. Buď střílí od boku, nebo vážně něco viděl. Ale je možný, že jen blbě kecá, protože se k němu doneslo, co se dělo na rozlučce, o kterou byl ochuzen. „Vůbec nevím, co to tady meleš. Seber se a vypadni. Asi potřebuješ dávku krve," ušklíbnu se chladně.

„Možná bych si teď mohl skočit pro dávku k Angele, ne? To už tam bude volno, když ty..." umlkne a Di se chytí za ústa a vytřeští ironicky oči.

„Sakra, nic proti ní, ale ... myslím, že mám na ní nějakou těhotenskou alergii, takže kdo přede mnou vysloví její jméno, toho pozvracím!" zamumlá znechuceně. „Fak dík, sakra. Do teď mi bylo fajn!“ odfrkne a rukávem černé mikiny si otře dětinsky ústa. „Krájej, sakra!“ zavrčí směrem k Dexovi, kterého bych nejraději protáhl klíčovou dírkou za ty kecy.

„Skoč si, kam chceš..." Ta slova mi splývají ze rtů tak chladně, jak jen to jde, zatímco se mu vražedně dívám do těch jeho pichlavých očí. Udělalo by mi moc dobře, kdybych ten jeho ksicht rozmašíroval svou pěstí. „A teď vypadni než ti jednu natáhnu!" Držím se jen kvůli Di i když ten vůl se na mě namachrovaně šklebí a ani neví, jak blízko je pořádné nakládačce.

„Neřekneš Diance, kdes před chvílí byl?" houkne protivně, když si moje žena vezme mrkev a přejíždí si jí přemýšlivě po rtech.

„Neříkej mi Dianko!“ Protočí oči a povytáhne horní ret ve vulgárním šklebu. „Kde bys, Chazzy?“

„V knihovně," odpovím pohotově a strčím do toho vola, až málem upadne na zem. „No, tak dělej..." Vystrkám ho z kuchyně a v obýváku ho chytnu pod krkem. „Nevím, o co ti jde, ale varuju tě. Jestli před Dianou bude kecat takovýhle kraviny, tak ti dost razantně poupravím úsměv!"

„Jak myslí, že vezme, až zjistí, žes byl za tou křehotinkou Angelou?“ zachraptí a valí na mě ty svý pichlavý bulvy. Jednou rukou se mi opírá o hrudník a druhou mi pevně tiskne zápěstí, ale nemá proti mně šanci. „Já jsem tě viděl! A ona mi uvěří, ty to víš! Když jí od tebe nepomůžu já, tak to udělá někdo jinek a věř mi, že bys byl rači, aby byla se mnou, až bude po tobě!“

Víc nestačí říct, protože mu jednu natáhnu.

Dexter se mi s usykáváním svalí k nohám a drží se za levou stranu tváře, kde má otisklou mou pěst. Pevně zatíná čelisti, aby se přede mnou snad nerozbrečel, srab.

„Táhni!" zavrčím na něho, až sebou Angela scházející ze schodů trhne. Nevšímám si jí, ale když zamíří směrem ke kuchyni, zadržím ji. „Kam jdeš?"

Nejistě se na mě zadívá a skousne si rty. „No... jdu se najíst."

„Počkej, teď tam nemůžeš. Je tam Di..." ztiším hlas a pozoruju ji, jak si kouše rudě zvýrazněný ret. Po Zacharyho příchodu začala používat i hřeben, takže teď má ostře zrzavé vlasy svázané do vysokého culíku. Zvýraznila tak svoje děvčátkovské rysy, po kterých náš hlavní pedofil prahnul. Ale v očích se jí komíhají všechny polohy z Kamasutry. „Počkej tady!“ usyknu a vběhnu do kuchyně. Urychleně z lednice naházím na tác všechno, do čeho by se Angela mohla zakousnout.

„Hej, sakra, běháš tady, jak kdybys měl za patama samotnýho Oskárka,“ uculí se moje žena na úplně jinou stranu, než kde skutečně stojím a dokáže tak, že je orientačně v té tmě naprosto mimo. „Děláš nám baštu?“ zavětří do vzduchu.

Beze slova kolem ní proletím zpátky do obývacího pokoje, kde se protáčí naše děvečka v útlé minisukénce a hadříku, který sotva supluje tričko, protože vidím i to, co se trošku snažila zakrýt.

„Sakra, co to je?! To se nám nelíbí!“ vrčí burácivě Di a já si dokážu představit, jaký surový nádech dostávají její atypické něžné dívčí rysy. Určitě ironicky ohrnuje rty a nechává vynikat špičáky, které mi na ní přijdou komicky – protože ona je cokoliv, jen ne upír.

Strčím Angele do ruky tác plný jídla, až se zakymácí. Je pořád hrozně hubená, i když si vzpomínám, že v době, kdy ji sem náš posera přivedl, byla doslova vychrtlá a v loketních jamkách se jí rysovaly zhrublé vpichy. Teď je postráda, protože drogu nahradila jiná – návykovější; a to sice jed. „Tady to máš. Uneseš to?" Mírně o tom pochybuju, když vidím ty špeličky, kterýma tác drží.

„Dobrý, díky,“ pousměje se na mě a otočí se. Vrací se zpět do své ložnice v podkroví.

Do hajzlu, to bylo o fous! Promnu si kořen nosu. Dexter vzal jako vždycky do zaječích, sračka. Takže se v klidu mohu vrátit ke své masožravé květince.

Svezu se vedle ní na židli. „Už jsem tady, lásko…“ Pohladím ji po pevně sevřené dlani. „Chceš nakrájet další zeleninu?“

Zúží oči, až se jí vybledné slepé duhovky zalesknou v měsíčním světle. „Co to, sakra, bylo?“ pronese hrubým hlasem, který je tolik rozdílný od toho Desiiného melodického.

Zbožňuju Diin ostrý sarkastický tón. A děsím se chvil, kdy uslyším zase Desiino pisklavé: Ježíši Kriste!

„Nic, všechno v pořádku…“

„Nic? Lítáš tady, jak kdybys měl v kaťatech Dickovo…“

„Mě si neber do úst, Di!“ ozve se Dickův hlasitý protest, který se nese od schodů přes obývák až k nám.

Moje maličká ironicky protočí oči. „Andělskej puritán, sakra.“ Uleví si. „Dexe jsi mi vyhodil, pak tu běháš. A proč Dexter mluvil o tý…“ Drtí zuby o sebe a zatíná pěsti, až vypadá jako rozzuřené děvčátko.

Pozoroval bych ji se zalíbením, kdybych nechtěl Dexovi za ty kecy rozbít hubu a to pořádně! Představa dobře mířených ran na jeho ksichtu mě dost těší! Do reality mě dostává až Diin hlas:

„Tys byl za ní?“ Ta otázka zní nevinně, jenže kdybych jí chtěl vysvětlit, že jsem si s ní byl jenom promluvit, stáhla by mě za živa z kůže.

„Dexe jsem vyhodil, protože…“ je to naprostej idiot a jestli ještě něco kecne, tak bude mrtvej, na prach rozpadlej, idiot, „kecal blbosti," zabručím a začnu krájet okurku tam vehementně, div nelítá po celé kuchyni.

„Klídek, sakra. Vždyť mi z tý okurky uděláš místo salátu guláš!“

„Nechápu, žes mu vůbec odemkla!“ Vždyť mohla spadnout ze schodů. Ona nemá rozum, cpát se někam, když NIC nevidí! „Nečekal jsem, že bys u dveří našla náhradní klíč…“ Zase jsem ji podcenil, do hajzlu!

„Byls u tý Angely nebo ne?!“

Bacha, burácivý ironický tón nabírá na intenzitě. Maličká se na mě zlobí. „Už jsem ti přece řekl, že ne. Byl jsem v knihovně. Zack ti to potvrdí, byl tam se mnou…“

Mile se usměje a já tuším, že nebezpečí je zažehnáno. Jednak mi věří a jednak je to moje poupátko naštěstí krásně nevinně naivní. „Já ti věřím. Vím, že bys mi nelhal.“ Nechá si ode mne do dlaně nacpat kousek okurky. „A neodemkla jsem si. Nevěděla jsem, že je nějakej náhradní klíč… Jsem ani neměla tušení, že je zamčeno! Dex přišel za mnou sám a pomohl mi do schodů.“ Pokrčí rameny, zatímco kouše okurku, jako by se nechumelilo! 

„Cože?!" Skoro vyletím ze židle. „Ale vždyť jsou jednom dva klíče," zaburácím, vyskočím na nohy a seběhnu dva schody, abych se nechápavě zadíval na malou skobu, na které pořád ještě visí druhý klíč! „No, tak to mi teda řekni, jak se k tobě dostal," zavrčím chladně a posadím se zpátky. „Klíč tam pořád je, takže ho nemohl ukrást..." svraštím čelo. Radši budu řešit tohle, než hlodavý pocit, že jsem jí lhal. I když to bylo pro její dobro...

„Možná je kouzelník…“ zasní se. „A umí kouzlit s klíčema a dělá z balónků zvířátka… Víš, třeba žirafu!“

„Di, tohle je vážné!“ Osopím se na ni.

„Ale proč? Není to fuk, sakra? Vždyť je to Dex a ten mi neubližuje. Je fajn…“ Poslední větu pronese svým žardónem a mávne rukou.

„Leda by ho tam vrátil po tom, co si odemkl, ale proč by to dělal? Já být jím, tak si ho nechám, abych za tebou mohl lízt," pokračuju dál, jako by ji neslyšel. „Ale je možné, že je prostě jen blbec," ušklíbnu se a v duchu souhlasím. Srab a pitomec.

Dlouze a trpitelsky si povzdychne a začne si prsty mnou spánky. „Je to tak důležitý?“

„To teda je," zavrčím, protože představa, že se jí naváží do postele, mě zrovna štěstím nenaplňuje! Když k ní ovšem zvednu hlavu a vidím, jak si masíruje čelo, přestanu. „Promiň... jen mi vadí, že je tak vlezlý. To víš, musí to vadit aspoň mně, když tobě se to líbí," strčím ji s úsměvem do pusy kousek okurky.

„Chazzy, malej mi fakt dává zabrat. Potřebuju prostě klid. No stres, no problem. Chápeš? Dick mi v knihovně nějaký relaxační keci a teď mi je furt předčítá nějakou mantru nebo co..." Odhodí ledabyle okurku, aniž ji zajímá kam a sepne ruce. „V jádru tvé duše nalézá se klid a mír, který podpruje tvé tělesné funkce a chceš-li prožít ukázněné těhotenství, musíš nechat projevit své lepší já. Pakliže je ukojena tvá touha po nečinnosti, může být tvůj duch spokojen…“ Odříkává posměšným hlasem a tváří se vážně.

„Tohle ti čte Dick?“ pozvednu obočí.

„To je ale krávovina, co?“ uchechtne se a prsty nahmatá další kousek okurky, který začne drtit špičáky. „Ale je fakt, že když jsem prostě v cajku, tak je fajn mně i malýmu. Takže jestli to není důžitý a ty máš jenom mešuge žárlivej pocit…“

„Já mám podle tebe mešuge žárlivé emoce?“ Znovu nevycházím z údivu.

„Nech mě domluvit, jo, ty krvežíznivá bestie,“ odbude mě a pokračuje. „Tak to řešení prostě nech na dobu, až pod srdcem nebudu mít citovýho vyděrače, jo? Víš, že jsem psychickej mrzáček a nechci, aby malej byl to samý. Má k tomu dost dobře našlápnuto, sakra. Je fakt děsně přecitlivělej… Asi po tobě,“ pronese poslední větu hrozně ironicky a začne se hurónsky smát. „Ty a cíťa, představ si to!“ chechtá se a v prstech tiskne okurku natolik, až z ní lezou semínka.

Vzdychnu a zdržím se komentářů. Nejdůležitější je samozřejmě, aby byla v klidu. Už z toho důvodu bych u ní Dexe nerad viděl! Sice jí přijde jako děsný kámoš, ale já bych nerad, aby si před ní pustil hubu na špacír! Pokud by klapačku držel, musel bych ji držet i já a nechat ji, aby si s ním povídala, když... jí nevadí. Už teď přemýšlím nad tím, jak a kde svou žárlivost budu vybíjet. „Neřeš mě. Hlavní je, aby tobě bylo fajn..." odpovím a nacpu do ní další kus okurky.

„To bylo ták láskyplný!“ protáhne a tupě kopne do židle. „Neřeš mě!“ prskne a mrští dlaní od sebe, takže všechna šťáva a semínka popolétnou po kuchyni.

Pozdržím tupé povzdychnutí.

„Hele, tak jestli  máš teda nějakej závažnej problém, tak ho vyřešíme. Tak dělej. Jen do mě. Nestyď se. Vybal to na mě!“ Sarkasticky mě vybízí, jako bych se s ní měl každou chvíli porvat.

„Ale já to tak myslel. Vážně. Nemám žádný problém. Buď v klidu," přejedu jí palcem po prstech. „A s malým si nelam hlavu. Zachary mi k tomu našel knížku a říkal, že se údajně setkal s nějakým takovým potomkem. Dost mě tím uklidnil. Všechno bude v pořádku," vlepím ji polibek na tvář.

Vetře se mi do náruče, když se ozve odkašlání.

„Sakra, Dicku, co otravuješ…“ Ani ho nemusí vidět a pozná ho.

„Papej rajčátky, Di. Jenom bych si na chvíli potřeboval půjčit Chestera na výsostně důležitý rozhovor!“ Pronese hravě, ale dělá na mě oči.

„Tak si ho půjčte, výsosti,“ uchechtne se Di. „Ale za chvíli vrátit a neporušenýho, neojetýho!“ Pronese s dobrou náladou a já ji políbím na čelo a zvednu se.

Nechce se mi, ale Dick, náš typický Romeo, se tváří nekompromisně. „Co potřebuješ?“ optám se, když za ním dojdu do obýváku.

„Já nic, ale Angela.“ Hlavou kývne ke schodům a stylový blond účes macha se mu ani nehne. „Nechtěl jsem to říkat před Di,“ řekne na vysvětlenou, když se stočí výraznýma nebesky modrýma očima ke mně a propaluje mě, jak kdybych byl na inkvizici.

„Co je s Angelou?“

„Copak já vím, co s ní je? Řekla mi, at pro tebe dojdu, že s tebou nutně musí mluvit." Ruce si dá křížem, jako bych já byl ten špatný.

„A neřekla o čem? Já tam za ní teď nemůžu jít. A vůbec... říkal jsem jí, jak to působí na Di," zavrčím potichu. „Dicku, vyřiď jí, že to prostě nejde. Pokud nejde o život, tak..." pokrčím výmluvně rameny. „Ať si radši promluví se Zacharym. Udělá líp. Já ji víc pomoct nemůžu."

„Připadám ti jako poštovní holub?“ Zadívá se na mě ostře. „Hele, Ball se v blízkosti mé Desire tak chytře prokecnul, že mám doma naprosté peklo! Desire ví, co se dělo! Nemohu se na Angelu ani podívat, jít za ní nebo se snad odvážit vyslovit její jméno. Hlídá mě jako lovecký pes! Mám pocit, že se ta Diina těhotenská alergie přenáší vzduchem a moje přítelkyně je bohužel kontaminovaná!“ Vrčí tiše, zatímco mě probodává dost výmluvným pohledem a dává mi tak najevo, že si nedělá legraci. „Navíc je naštvaná i na Di, protože jí to prý měla říct, ale tvoje žena to zatajila. Až přijde Vinnie, počítám, že Ball bude mít také velké resty. Protože zatímco tvá Maličká drží ústa a trpí sama, tak moje Desire chce trpět kolektivně a řekne to všem i s nějakým tím dodatkem navíc!“

Promnu si kořen nosu. Nejspíš nepřehání, ale Desire má dar přehánět, podobně jako moje žena. „Skvělé,“ pronesu chladně a zvednu k němu hlavu, abych se nabodnul na jeho naštvaný pohled. „Vůbec o tomhle rozhovoru nepřemýšlej! Uslyší tě v myšlenkách Di a bude konec, rozumíš?!“ Chytím ho prudce za ramena a zatřesu s ním.

„Neboj,“ klidní mě a odtahuje mi od sebe ruce. „Mám teď myšlenky úplně jinde.“ Naznačí Desire. „Tak si to běž vyřídit s tou zrzkou, já ti vegetariánku pohlídám,“ ušklíbne se a jde za mou maličkou.

*** *** ***

Část dne jsem strávil u Angely. Chtěla si promluvit se Zacharym, ale ten se za celou dobu neukázal. Údajně teď všechen čas tráví u Samanthy, takže se to všechno rozhodla probrat se mnou. Divil jsem se, co všechno jsem se dozvěděl, a co všechno dokázala přiznat, ale pokud by to takhle vyložila i Zacharymu, věřím, že by byli schopni to mezi sebou urovnat. Doufám, že další sezení mě nečeká. I teď mám výčitky, když se blížím ke sklepu, kde Di zůstala s Miou. Slíbila mi, že na ni dohlídne a vezme s sebou Bala, aby si hrál s dvojčaty.

Když sejdu ze schodů do našeho sklepního bytečku, zjistím, že se Cristoball s Vinnie věnuje dvojčatům a mému nejstaršímu synovi, zatímco Di s Miou nacvičují dýchání u rádia, ze kterého se ozývá šumění moře. Nevypadá to ovšem, že by to mou ženu uklidňovalo, ba naopak se tváří přímo kysele.

„Ahoj Chazzy!“ ozve se bujaře náš otcovský pedofil a já si teprve teď všimnu, že se Di opírá o Dextera, který sedí po jejím boku! Paži má volně položenou přes její ramena a prakticky ji objímá, zatímco našemu dítěti to zřejmě vůbec nevadí!

Okamžitě mi zrudne pohled. „No, nazdar!“ odpovím nepříjemně, zatímco pohledem Jsi mrtvej probodávám Dextera. „Jaká byla svatební cesta?“ nutím se do konverzace, i když za poslední hodiny mám nakonverzováno až až, a vidím se akorát u toho, jak toho vola chytám pod krkem a vyhazuju nejenom z tohohle pokoje, ale i z tohohle baráku jednou provždy!

„Už nám pověděli, jaký to bylo. Kdybys tady byl, slyšel bys každý slovo!“ pronese ostře má žena a obrátí se úplně na opačnou stranu, než kde se nacházím. „Kdes sakra byl?!“

„Něco jsem řešil se Zacharym," plácnu jméno, které tady ještě není tak profláklé a vlastně zase tolik nelžu. Zachary nebo Angela. Není to jedno?

„Co?“

„To je na dlouho, Di. Řeknu ti to, až se trochu prospím," naznačím tak nepřímo všem ostatním, že bych jim byl vděčný, kdyby jejich návštěva pro dnešek skončila.

„V tomhle prostředí se ti bude spát asi mizerně…“ pronese přemilým hlasem Di. „Možná by sis mohl ustlat v jedný postýlce se Zackem.“ Zamává nevinně řasami a očividně nehodlá rozpustit svůj dýchánek.

„Dobře, tak já si lehnu v obýváku," řeknu unaveně, protože se nechci hádat. Je nějaká kousavá a já to tu přede všema rozebírat nehodlám. „Budeš tu?" podívám se na Miu, a když mě ujistí, že se o Dianu postarám, odpochoduju do obývacího pokoje, kde si naleju panáka a pak se natáhnu na gauč.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 56. kapitola: