OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 59. kapitola

14.11.2013 (17:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 926×

Chester

Když se objevím v kuchyni, protože Romeovi nechci nechávat svou manželku na pospas. Ne, že bych mu nevěřil, ale moc dobře si uvědomuju to pouto, které mezi nimi je a já bych rád, kdyby něco takového spíš chovala ke mně, než k němu. Rozumí si spolu beze slova! Se mnou ne. Já někdy nepochopím ani to, co mi řekne, ale on… Dickouš má prostě nezměrnou výhodu, že ji vnímá tak, jak já nemůžu…

Di sedí na židli, stále baští a kolem krku jí až příliš srdečně visí Samantha a živě se s ní baví na téma Propojení mé ženy a našeho syna. „Ale já budu vnímat jeho city, jenom už jima nebudu ovlivněná,“ brumlá Maličká, zatímco ji Samantha hladí po vlasech.

Kdybych nebyl zaskočený tím, co se stalo a že mám v koupelně dalšího člověka… Oskar se obrací v hrobě. Tak bych se pozastavil nad tím, že ji k sobě pouští, když odmítá i vlastní “Ježíši Kriste“ upištěné dvojče. „Chestere, co si o tom myslíš ty?“ Povytáhne ironicky obočí a zadívá se z okna.

Promnu si čelo. Vždyť já stojím tady!  

„Je tu něco, čím by odlišila svoje emoce od malého. Už by ji neovládal, i když by věděla, co dítě cítí... Jasně, má to i malá rizika, že se Junior naštve i proti ní, ale... Myslím, že pořád je to výhodnější…" řekne přemýšlivě Dick, který v rukou drží knihu s nápisem: Nad-upíří plod a jeho komunikace.

„Pokud to jemu nijak neublíží a tobě to naopak pomůže, nevidím důvod, proč to nezkusit," pokrčím rameny.

„Ale, Anničko, když to nebudeš prožívat s ním, jak ho správně pochopíš? Máš jedinečnou možnost mít se svým děťátkem vztah už od pouhýho zrození. Budeš si s ním bližší! A ty se tý možnosti zříkáš?“ mumlá mateřsky Samantha a sem tam jí přitiskne ústa blíž k uchu.

„Myslíš, že bych neměla?“ přežvýkne Di.

„Rozhodně, Anničko! Neměla!“

Zamračím se, protože ty její kecy mě serou. „Ty tomu nějak moc rozumíš se mi zdá," řeknu ne zrovna příjemným tónem, když zaslechnu, čím Samantha Di krmí. „Není to tak dlouho, co jsi byla celá vyjakaná a teď nám tu radíš do věcí, po kterých ti nic není? Nějak moc rychle jsi nabyla ztracené sebevědomí na to, že jsi v baráku plným upírů." Vůbec se mi nelíbí, co to tady předvádí. O to víc, že jí to Di baští!

„Přestaň tady pouštět hrůzu a jednat s lidma, jako se svýma kořistma,“ zpraží mě moje žena chladně. „To, cos předvedl vedle, nemusíš hrát i tady! Jeviště jsem ti zrušila, tak klídek, Nad-upíre! Já jsem se rozhodla! Sam má pravdu!“ Znovu zinkasuje pohlazení, který jí vykouzlí úsměv.

Naštvu se, když se mnou takhle zametá a zrovna před ní! Dick mi nevadí, ten ví, že Di si dovoluje dost. „Jenže ona do toho nemá co mluvit! Je to naše dítě. Ne její a tvoje!" Neudržím se a z hrudi mi vyjde hrubé silné vrčení.

„Jenom řekla svůj názor!“ brání ji.

„No, to se mi právě moc nezdá.“ Probodnu Samanthu pohledem. Její chování mi ani trochu nesedí. Neodpovídá totiž ani za mák tomu, jak vypadala, když sem přišla. Pochybuju, že se někdo dát do kupy tak rychle, aby se po pár dnech chovat takhle!

„Budu péct koláč, dáš si taky, Anničko?“ zašvitoří Samantha a snaží se změnit rozhovor, přičemž se Di nadšením zalesknou zakalené oči.

„Pomůžu ti!“ vyhrkne a urychleně si stoupne, až shodí umělohmotnou misku, kterou Dick popadne a začne umývat ve dřezu. Už v ní naštěstí nic nebylo, jinak by se mi okurky válely po celý kuchyni. S naprostým nadšením se začíná motat kolem Samanthy a plést se jí mezi nohy, zatímco ona se švitořivě směje.

Zamračeně si sednu ke stolu a pozoruju Samanthu, jak Di zahrnuje přehnanou péčí. Tak přehnanou, až mě to bije do očí! Mám chuť odsud vypadnout, ale nějak ji tu s ní nechci nechat samotnou. Je možný, že to Di nevidí stejně? Zbytečné se na to ptát, protože je. Sám to vidím, jak rozjařeně se kolem ní motá a pokouší se pomáhat, i když nic nevidí. Pak si vzpomenu na "svoji novou oběť". Do hajzlu, měl bych se pro ni vrátit, i když vůbec netuším, kam ji dám. Asi ji strčím k Samanthě, ať svou pozornost převede na někoho jinýho. „Hned jsem zpátky," řeknu a zvednu se, i když pochybuju, že mě vzaly na vědomí. Vystačí si samy.

Dick na mě kývne a pozoruje Samanthu stejně zatvrzelým pohledem, zatímco vychází za mnou a nejspíš míří do své ložnice, kde je Desire podle všeho s Ballem a Vinnie. „Ta Samantha se mi nějak nelíbí… Něco mi na ní vadí,“ zamumlá náš Romeo obezřetně, než zmizí za dveřmi svého pokoje a já s ušklíbnutím a přikývnutím zaklepu na dveře koupelny, abych se postaral o svou nejnovější kořist. Jak ironický!

*** *** ***

Naléhavě buším Dickovi na dveře. Když mi konečně otevře, vytáhnu ho na chodbu. „Musíš mi říct, kde je Diana!" Když jsem se vrátil dolů, kuchyně zela prázdnotou. Prohledal jsem celý dům i zahradu, ale nikde jsem nenašel ji ani Samanthu, což ve mně vyvolalo ještě větší paniku. Něco se mi na tom nelíbilo. A nebyl to fakt, že dvě v podstatě lidský bytosti opustily dům, bylo to něco jiného, jen jsem si v tu chvíli nedokázal uvědomit co!

„Ve sklepě není?" řekne hloupě a já ho přirazím ke zdi.

Kdyby byla v našem sklepním bytě, nepobíhal bych tu, jak permoník!

„Klid, Chazzy!" Zvedne obraně ruce a zavře oči. Soustřeďuje se na mou ženu. To propojení nesnáším, ale v některých chvílích, jako je právě tato, jsem za to neskonale rád. „Kurva, ta kráva Samantha ji někam vytáhla… Na borůvky nebo co. Ale teď se jí ztratila a Di někde slepě bloudí sama. Jdeme!“

Vyběhneme oba z vchodových dveří a letíme směrem k lesu, který se rozpíná před zahradou.

„Já ji zabiju! Přísahám, že ji zabiju a bude mi jedno, že budu mít na krku dalšího potomka lidský rasy!" vyplivnu to slovo s největší nechutí, zatímco se mnou vztek cloumá. Jak jí na to proboha mohla Di kývnout?! Copak ji už nemůžu nechat ani minutu o samotě bez toho, aby udělala nějaký další - nemusím dodávat, že dost špatný - rozhodnutí?!

„Nebudeme jí zabíjet, budeme jí vraždit, protože tohle není normální. Co když je zase nastrčená tak, jako byla moje sestra?! Všiml sis, že Di říká Anničko? Stejně, jako jí prý říkala její matka. Jak se to Samantha dozvěděla? Proč si hraje na její matku a tím na její city? Potom není divu, že jí Diana bezmezně věří! Nelíbí se mi to!" vrčím Dick a cupuje větve kolem sebe, když se mu nějaká připlete do cesty.

Jako by mě něco osvítilo. V tu chvíli mi dojde, co se mi na její řeči líbilo ze všeho nejmíň. To zatracený oslovení! Jenom se mi nechce věřit, že by ji stihla oblbnout během těch několika dní, co s ní občas trávila čas... „Do hajzlu, to mi chceš říct, že jí stačilo tak málo a Di jí na všechno kývne?!" zavrčím zoufale, i když... já vlastně nevím, kolik času spolu tráví, protože jsem ji v poslední době dost zanedbával, a když jsem dneska přišel do kuchyně, vypadaly už jako největší kamarádky.

„Ty víš, jak moc Diana touží po jakékoliv rodičovské lásce... Po matce a otci a přesto se takhle idiotsky můžeš zeptat?!" Zadívá se na mě všeříkajícím pohledem, zatímco si vyndavá ze světlých vlasů pár snítek.

Sevřu pevně rty.

„Víš, že by dala duši za to, aby mohla strávit den se svými rodiči! Jestli s ní Samantha zachází s mateřskou láskou, je Diana jako dítě. Naprostý děcko!" zavrčím, protože ji díky tomu pouto dobře znám.

„Skvělý,“ syknu, protože mi to jen potvrdilo to, co vím. Jen… Jen co?! Jen jsem si naivně myslel, že by to tak být nemuselo? Hovno, vím přece, jak je Diana dětinsky prostá, důvěřivá a v neposlední řadě se snaží vyplnit to prázdný místo, který má díky mně.

„Di! Diano!“ řve do hlouby lesa Dick naprosto bezútěšně a sleduje její myšlenky. Je to o to těžší, že se vlastně nemůže napojit na její zrak… „Něco se jí plete kolem nohou. Asi nějaká vysoká tráva. Slyší zvuky, nějaký šumění, ale naše hlasy ještě nezaslechla. Ještě jsme moc daleko. „Kurva, kam ji ta čubka mohla odvést, když nás stále neslyší?! Vůbec neví, že ji hledáme… Myslí si, že se jen zatoulala a volá její jméno. Měli bychom ji slyšet…“

„No, tak jí to sakra řekni, že ji hledáme," zavrčím, protože začínám ztrácet nervy. Už neuvažuju, jen jsem čím dál nervóznější. Náhle se zarazím. „Proč jsi mi to neřekl?"

„A co jako?"

„No, to s tou Samanthou. To, že ví, jak jí říkala její matka? Proč mi to říkáš až teď, když se Diana ztratila?!"

„Kurva, byls u toho! Navíc o její matce víš víc, než já,“ hlesne nechápavě za letu.

Něco jen nevrle zabručím a víc si ho nevšímám. Můžu si oči vykoukat, jak kontroluju každý centimetr, každý strom, který míjíme, abych zjistil, jestli se pod ním Di nekrčí, ale beznadějně. „Do hajzlu, kde může být?! Co cítíš?"

„Teče tady kolem někde potok nebo šumí voda?"

Svraštím čelo. „Jediný potok, který si vybavuju, je úplně na jinou stranu!" zavrčím a téměř se chytím za hlavu. Letíme úplně blbě!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 59. kapitola: