OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 60. kapitola

11.11.2014 (12:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 723×

Slunce v žilách - 60. kapitola

Chester

Dick jen tak tak mine větev stromu a zaposlouchá se, jako by něco větřil. „Už nás zaslechla. Musíme být blíž…“

Tápu očima po nehostinné krajině a zajímá mě, proč se ještě neozvala! Měla by křičet, abychom ji líp našli! „Do hajzlu, Diano, ozvi se!“

„Myslím, že to neudělá… Stydí se. Cítím její úzkost, zradu, zklamání. Myslím, že když řeknu, že na nás a naše výtky nemá náladu, tak to bude ještě dost jemně řečeno,“ zašklebí se na mě Dick. „Ani se mnou nekomunikuje. Uzavřela se do sebe, jako by o něco přišla…“

O pomíjivou mateřskou lásku, dojde mi. Je mi jí líto. Už po celou věčnost bude hledat vlídné rodičovské slovo…

„Pokusím se zůstat v klidu," slíbím mu, protože jí nechci ještě přitížit.

Když ji po několika dalších minutách konečně zahlédnu, ucítím, jak povoluje protivný tlak, který se mi usadil v hrudníku, a zjišťuju, že spolu s ním mizí i ten největší vztek. „Di..." protnu ticho, když se potichu snesu na zem. V momentě, kdy se tápavě otočí nazcela opačnou stranu, poznám, že teď už se na ni nedokážu zlobit tak, jak bych chtěl. Vypadá tak bezbranně, že mi nezbývá nic jiného, než ji se vzdychnutím sevřít v náruči. „Tys nám dala..."

Obejme mě silně kolem krku. „Jsem hloupá, sakra, promiň." Zadržuje slzy a hlas se jí chvěje. „Myslela jsem, že…“ Čelem se mi opře o rameno.

„To je v pořádku. Hlavně, že se ti nic nestalo," pohladím ji po vlasech a pak ji vezmu do náruče, abychom se mohli vrátit zpátky…

Uvnitř nás čeká překvapení, tedy hlavně mě, protože Samantha v kuchyni servíruje upečenou bublaninu!

„Anničko, jsem ráda, že jsi tady!"

Na Di poznám, že by jí nejraději padla kolem krku, ale nakonec se nejistě zamračí.

Já se jen proženu kolem ní a chytím ji pod krkem. „Kdo tě sem poslal?!" zavrčím na ni vztekle, zatímco ona mrká a nabírá nachovou barvu. „A dobře si rozmysli, co mi odpovíš, protože pokud se mi tvoje odpověď nebude líbit, budu mít dnes v noci vážně o zábavu postaráno!"

„Aničko!“ Její poslední zaskuhrání.

„Chazzy… Chazzy, nech ji…“ broukne tiše moje maličká. Když ji Dick nasměruje, dostane se až k nám a jemně mě chytí za ruku. Odtáhne mi ji a nakloní se k Samanthě čelem.

Pevně ji svírám a dívám se, jak se pod Diiným dotykem hroutí. Snaží sebou škubat, ale nemá šanci. Nakonec to vzdá a jen útrpně drží jako ovečka, zatímco se jí po tváří kutálí slzy. Di ji pouští do těla svoje emoce – zoufalství, bolest, strach… „Tak už sis to promyslela?" škubnu s ní neurvale, když se od ní Di odtrhne. Nevím, co jí Di přesně ukázala, ale zámavalo to s ní dostatečně. Jenže mně je to jedno. Zjišťuju, že s ní nemám ani kousek soucitu. A pokud přede mnou ještě jednou Di osloví Aničko, tak jí bez jakýkoliv výčitek zakroutím krkem.

„Vidělas, co všechno jsem si vytrpěla. Myslim,“ zamračí se Di přemýšlivě, „že jsem si to nezasloužila. Jenom se snažím žít život, kterej mi zůstal. Moje rodiče zemřeli, když mi byly dva roky. Zabili je dva upíři. Oskar a můj Chester. Není snadný žít s vrahem svejch rodičů a mít díky jeho činům jenom jeho. Mám dvojče, který jsem díky tý ironii osudu neznala, dokud jsem nepoznala Chazzyho. Ona mě nenávidí, sama to víš. Můj život sám o sobě není jednoduchej, je plnej nevyslyšenejch tužeb, ve který já pořád doufám a vím, že se mi moje přání už nikdy nesplní... Už přes rok po mně někdo jde, sakra. Asi jsem zatracenej poklad – jen mě zakopat. Vidělas mučení, který jsem si zažila. Cítilas moji bolest i moje pocity. Pořád se to opakuje, tahle noční můra nekončí. Já jsem ti věřila, viděla jsem v tobě něco, co mi tak moc chybí, ale tys mě zklamala... Pomáháš někomu, kdo mě chce dostat až na samý dno, ale já nevím proč a kdo to dělá... řekni mi to. Já tě chránila, Zack ti pomohl utéct a zabránil jim tě mučit. Dlužíš mi to, dlužíš to sobě, protože jestli to neřekneš a budeš stejně necitelná jako ty, který po mně jdou, nebudu mít potřebu tě chránit, až se tě můj upír bude ptát po svým..."

Dlouho není slyšet ani slovo, ale nakonec se Samantha dlouze nadechne a špitne: „Jak jsi to mohla vydržet..."

„Nevim. Asi… Co tě nezabije, to tě posílí,“ zazubí se ironicky Di.

Přestanu Samanthu svírat a přistrčím k ní židli. Jen co se na ni posadí, rozklepe se jako ratlík a znovu se rozbrečí.

„Mrzí mě, že jsem to udělala," popotáhne, „ale neměla jsem na vybranou. Řekli mi, že mě nechají jít, když jim pomohu zbavit se Di."

„Kdo ti to řekl?" skočím jí do řeči, ale jako by mě neposlouchala.

„Říkali, že... že je špatná a že jí nesmím věřit, ale..." chvěj se.

„Nejsem špatná, jen blbě vypadám a za to nemůžu,“ pokrčí Di rameny.

„Di…“ broukne skrze zatnutý zuby Dick a klidní ji, aby se nerozmluvila.

„Tak kdo ti řekl?!" zavrčím trochu, až sebou cukne.

„Neznám jejich jména... nevím, ani jak vypadají. Vždycky byli ukrytí ve tmě a jenom... mi ubližovali a děsili mě. Omlouvám se, ale já neměla na výběr," upře na Di provinilé oči a mně už je teď jasné, že se bude nejspíš konat další odpuštění jako v případě Vinnie...

„Chci nějaký info!“ zamručí moje Di. „Kecy mě nezajímaj, protože já trpím a ty budeš taky, jestli mi neřekneš něco, co mě uspokojí!" zavrčí temně a znovu se k ní nakloní a přitiskne čelem.

Samantha sebou utrápeně a ubrečeně trhne a zalapá po dechu. „Jak s ním můžeš být, když…"

Aha, mluví o mně… Zamračím se. Co jí asi ukázala? No, ono je to vlastně jedno…

„On takovej šmejd teprv bude, když ho na tebe pošlu!" zavrčí a pobídne mě, abych s ní něco udělal.

Nebo nebude? Prolítne mi hlavou, když vidím, že se žádné objímání ani společné slzy nekonají. Di se nejspíš rozhodla, že už si nenechá věšet bulíky na nos, jenže... když se tak na Samanthu dívám, nejsem si jistý tím, jestli nám má ještě co nabídnout. „Di..." Chytím ji jemně za ruku a odtáhnu kousek stranou. „Podle mě nám řekla všechno, ale pokud jí nevěříš, dojdu pro Cristoballa, aby jí zkusil zhypnotizovat tím svým pohledem..."

Vytrhne se mi. „Zjistím si to sama... Doveď mě k ní, přečtu její myšlenky." Sice se mi moc nechce, ale nakonec jí pomohu a ona k ní znovu dám čelo. „Nic,“ zamračí se po chvíli. „To ale neznamená, že nic neskrejvá!" usykne a nejraději by kolem ní kroužila jako sup – slepý sup.

„Di, nenašla jsi nic, takže říká pravdu..." zkouší to Dick.

„Třeba ví něco, co jsem nenašla. Chazzy, pomohl bys jí vzpomenout si?" zavrčí ostře. „Ty nám ještě ráda povíš, co chci slyšet!"

„Nemyslím si..." řekne Dick a já mu musím dá za pravdu, i když Diin výraz nevypadá na to, že by zrovna našemu úsudku chtěla věřit.

„Já ji nebudu mučit," odpovím se zamračením, protože je jasné, co tím - pomohl bys jí vzpomenout si - má na mysli.

„Zrovna, když může, tak nechce…“ zabrblá naštvaně.

„Zachary ji co nejdříve odnese zpátky do jejího světa a ty se přestaneš rozčilovat a půjdeš si lehnout a budeš se zabývat leda tím, jestli máš plný žaludek," přikážu jí nekompromisně, protože mě štve, že se nám ta vidina konečně harmonického a klidného těhotenství rozplynula!

„Ale, sakra, Chazzy, ty mi asi nerozumíš!" mírně se zakaboní a gesty naznačuje mučení.

Dick s povzdychem protočí oči.

„Rozumím ti dokonale a slibuju ti, že toho hajzla, co tohle dělá, dostaneme, ale pochybuju o tom, že nám Samantha ještě něco víc prozradí. Dicku, prosím tě, řekni ostatním, že s nimi zase budu chtít mluvit. Musí vědět, že podle plánu už nehrajeme. Ale tentokrát to chci jenom v okruhu upírů, takže nezvi ani Mikea. Sejdeme se v knihovně," požádám ho, protože už nechci riskovat. Desire i Vinnie a teď i Samantha byly jasným příkladem toho, jakou kategorii ten bastard využívá ke svému ovlivňování.

„Jestli bude porada, chci tam bejt taky!“ oznamí mi Diana.

„Ne, miláčku. Ty půjdeš hezky odpočívat," lípnu jí pusu do vlasů a nasměruju jí ke dveřím.

„Ale proč, sakra? Já se nebojím! Já bojuju! Já pomůžu, vždyť jde přece o mě a ..." umlčím ji polibkem. „Nerozumím ti," zazoufám si a zatvářím se zničeně.

„To nemusíš," usměju se. „Hlavně, když hezky poslechneš a hajneš si," mluvím s ní jako s malým dítětem a pomáhám jí ze schodů.

Naštěstí poslušně jde a drží se mě, aby nespadla. „Nechci spát... Nechci tu bejt sama. Půjdu s tebou! Budu taky kout plány, jak na ně!" dráždivě se usměje, ale ji beze slova odmítnu. Položím něžně svou dlaň na její podbřišek.

„Hm,“ a pochopí.

„Nebudeš tu sama dlouho. Počkám, až usneš a pak odejdu jen na chvíli. Až se probudíš, už budu zase tady," stáhnu jí mikinu, ovšem ne zpátky přes podbřišek, ale přes hlavu. „Jseš celá od jehličí. Až si trochu odpočineš, napustím ti vanu," plánuju dál, aniž bych se ptal na její názor. Bohužel to teď musím dělat trochu jinak. Musím s ní jednat jako s mým dalším dítětem a jednoduše konat. Neptat se. Jen oznamovat. „Tak si hezky lehni," řeknu, když z ní dostanu i boty a kalhoty. „Jestli ti je zima, něco ti dám."

„Ne, je mi teplo, ale máme hlad... A vlastně se nám ani nechce spát," zamumlá nejistě.

„Donesu vám krev. A jsem si téměř jistý, že až se najíte a vlezete si do peřin, že na vás ta únava přijde sama. Byl to víc než náročný den. Postel vám prospěje oběma," popostrčím ji lehce, aby si vlezla pod deku, a pak ji dojdu pro sklenici krve. Nejspíš bude chtít mou, ale já budu spokojenější, když vypije i tu normální…

Vrátím se po chvíli a nemusím scházet ani všechny schody, abych si už u dveří všiml, že nejspíš usnula. Pohled zblízka mi to pouze potvrdí. Pohladím ji po vlasech a sklenici ji postavím na stolek, abych pak zamknul a vydal se do knihovny, kde už na mě čekají.

„Zapomněl jsem ti říct, abys nezval Dexe, ale vidím, že ti to zapálilo samo," drcnu přátelsky do Dicka, když pohledem přejedu osazenstvo.

Zašklebí se a posadí se k ostatním.

„Zavolal jsem vás proto, že plán hrát si na Diinýho pána má příliš velký dopad na její psychiku a těhotenství, takže budeme muset vymyslet něco jiného. Taky bych byl rád, kdybyste o tom, co tady řešíme, pomlčeli před svými drahými polovičkami. Proto jsem je ostatně nezval. Ukázalo se totiž, že ten, který za tím vším stojí, využívá lidské bytosti k tomu, aby šly proti Dianě. Ať to byla Vinnie, Desire, nebo teď i Samantha. Nevím, jestli vám o tom Dick už stačil říct, ale vylákala Di do lesa a tam jí nechala napospas osudu. Byla stejně ovlivněná jako ty dvě předchozí, takže nemůžeme vyloučit ani možnost, že se to buď bude opakovat, nebo se teď zaměření na někoho dalšího v domě."

Dick pokukuje po ostatních, kteří se netváří příliš nadšeně.

„Ta posedlost může být pouze na lidech? Nemůže posednout někoho z nás?" hlesne temně Zack a pozorně si nás prohlíží.

„Tím si bohužel nejsem jistý. Ale zatím to vypadá, že ne. Na nás se to přeneslo pouze tehdy, když chtěl Cristoball zhypnotizovat Desire a jak víte, pak se to rozšířilo bohužel do všech řad..." odmlčím se, protože na tohle období se mi nechci vzpomínat. „A fakt, že si vybírá zatím pouze mladé dívky, by mohl znamenat i to, že to nepostihne ani Mikea, ale jeden nikdy neví. Prostě musíme být opatrní, takže vás žádám, abyste si svých partnerek všímali víc. Každý detail či změna chování může být rozhodující. A jestli něco takového zaznamenáte, hned mi to hlaste. Bohužel nevím, jak tomu zabránit a jak vypátrat toho hajzla, pokud je za tím pouze Bianka, tak ji, protože se po ní zem slehla. Pokud máte nějaké návrhy, jsou všechny vítány," rozhlédnu se kolem…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 60. kapitola: