OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 65. kapitola

16.11.2014 (12:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 704×

65. kapitola

Chester

Vzbudí mě vzrušení rozlévající se mi tělem, aniž bych měl nějaký podnět alespoň v podobě perverzního snu. Teprve když se pořádně rozkoukám, zjistím, co ten stav způsobuje. „Dobré ráno i tobě," zachraptím a usměju se ze strany na Di sedící na mém klíně a hodující na mém krku. Neodpoví. Jenom cosi zahuhlá a zavrtí se na mně tak, že ji musím chytit v pase. „Seď v klidu, ano? Buď tak hodná," zazubím se a posunu si ji trochu víš, aby mi spíš seděla na břiše. „Bacha na jizvu..." nabádám ji, aby dávala pozor, kam sahá, protože tou by mě v tu chvíli asi dodělala.

„Fajn ráno!“ protáhne se s pusou od krve, když dopije. „Nezlob se, měli jsme hlad.“ Otře se mi nosem o nos a něžně mě políbí.

„Já se přece nezlobím," oplatím ji polibek, ale neodolám pokušení sevřít ji pevně v náručí a překulit ji pod sebe, abych se na ni mohl dlouze zadívat a... nakonec ji se vzdychnutím pustil. „Měla by sis dát tu vanu, jsi pořád ještě od krve," usměju se.

„Fajn! Dám si koupel v našem starým domě!“

To by ses ještě načekala. Prolítne mi hlavou. „Až se tam vrátíme, tak samozřejmě můžeš, ale teď ti napustím vanu tady, souhlas?" odpovím jí nahlas.

*** *** ***

Zničeně sedí na okraji vany a poslouchá tekoucí vodu. Vnímá páru a vůni pěny, kterou jsem jí do vody nalil. Je to relaxační, ale je na ní vidět, že se stejně nemůže uvolnit. V tomhle domě fakt ne. Všechno ji děsí, kort když nevidí. „Řekni mi, proč jsme tady nebo hodím do tý vany šipku. Nebaví mě poslouchat Dickovo žvásty o důvěře, když nic nevím.“

Vzdychnu, protože to je tady znova. Zase ty samé otázky, které jsme tolikrát omílali ještě před odchodem z domu. Dřív bych asi díky své povaze už vyletěl, ale teď trpělivě vysvětluju. „Víš, že bych ti to moc rád řekl, ale nemůžu. Chápu, že ti to jako odpověď nestačí, ale... já v tuhle chvíli jinou bohužel nemám. Až bude pravý čas, všechno se dozvíš," odpovídám klidně a současně s tím si uvědomuji, jak moc jsem se v jistých věcech stal trpělivým. Tak moc, že se už ani nemusím kontrolovat a pokoušet se potlačit zlost, protože... žádnou necítím. Kdyby mi to před nějakou dobou někdo řekl, vysmál bych se mu.

„Dick mektá, že je to pro mé dobro. Že ti mám důvěřovat, poslouchat, naslouchat, neriskovat, nehrát si na slepou bábu,“ protočí oči.

Něco z její řeči mě zaujme víc než to ostatní. „Riskovat?" Tak nějak tuším, co se pod tím skrývá, ale radši si to nechám vyložit od ní.

Na okamžik jí protne tvář kajícnost.

„Di?“ oslovím ji o něco razantněji, aby pochopila, že tu odpověď myslím vážně. Jen tak ji z toho nenechám vykroutit.

Zatne zuby. „Chtěla jsem jít na procházku…“ Obejme si hlavu a rozechvěje se, jako by čekala trest.

Přesně, jak jsem si myslel. Co jiného by ji taky mohlo napadnout! Přisednu si k ní, a když jí lehce pohladím po vlasech, cukne sebou tak prudce, že se div nevymáchá v té vaně oblečená. „Já ti přece nic neudělám," zatnu zuby a pokouším se o klidný tón, ale nejradši bych zavyl. „To mi doopravdy tak málo věříš?" zeptám se, i když sám nečekám, že by mi to vyvrátila.

„To není o důvěře... Já prostě nevím, co mám čekat," zazoufá si a pošoupne se, aby se jí líp sedělo. „Nikdy bych nečekala, že mi tak moc ublížíš a stalo se. Co když se to stane znova? Něco jako neodvratnej konec vztahu? Tenhle barák to jenom umocňuje, cítila bych se líp, kdybych měla v zadku zakousnutý dva rejsky, než bejt tady.“

„Ty neočekávej nic. Nejsme tu kvůli tobě. Není to žádný druh výchovy nebo... předělávání. Já po tobě chci jen jediné - abys zůstala v bezpečí nahoře v ložnici. To je vše. Nic dalšího. To by nemuselo být tak těžké splnit, ne?"

„Ne! Udělám, co si přeješ!“ Odtahuje se ode mě.

Povzdychnu si. Pomáhám jí svléknout se a pomalu vlézt do teplé vody, ve který přece jenom pookřeje a uvolní se. Dokonce mě sama od sebe chytí za ruku. „Až budeme zpátky doma, zase budu dravec. Vadí mi, že vidím kulový… Ta tma vůbec není barevná.“

Pousměju se. „Já to chápu. Netrap se tím," odpovídám, co možná nejpřesvědčivěji v tu chvíli dokážu, i když mi z toho je všelijak. Cítím, jak moc se bojí, a kdybych řekl, že já jsem v klidu, lhal bych. Taky se bojím. Bojím se toho, že udělá nějakou blbost a všechno tohle bude k ničemi. „Jenom mi prosím tě slib jedno - že se nebudeš pokoušet utéct. V tomhle případě by sis tím stejně nepomohla. A hlavně! Myslím prosím tě na naše dítě. Jaký by to na něj mohlo mít dopad!" domlouvám jí zase jako malé holce a doufám, že si to riziko konečně uvědomí!

Uhne hlavou a zavře víčka. Všechno jí to tady připomíná tu dobu, kdy jsem ji chtěl převychovat a ona se tak moc bála. Sužuje mě to. Už ji nechci ztratit… Už ji nemůžu ztratit! „Neuteču.“

„Di, já ti přece nechci ubližovat. A pokud ti to pomůže, budu s tebou každou volnou minutu, abych ti tu dobu tady pomohl překonat, jenom... jenom nevím, jestli to je právě to, co ty chceš. Jestli ne, tak stačí říct a já odejdu i teď, aby ses mohla v klidu umýt."

Zavrtí hlavou. „S tvou trpělivostí to překonám. Pomůžou mi v tom i ty Dickovo kydy a naše láska. Jenom je třeba hodně rozumných myšlenek… Těma zrovna neoplývám.“ Pohladí mě po ruce. „Je to těžký, ale já se budu snažit. Kvůli tobě, lásko, kvůli nám i našemu dítěti."

Kéž bych se na to mohl alespoň teď spolehnout. Pomyslím si, jenže jí to vlastně vyčítat nemůžu. Za tu nedůvěru si můžu sám. A už jen ta její snaha je pokrok. Chytím ji za tu ruku, kterou mě hladí a do dlaně jí vtisknu vděčný polibek. „Věř aspoň jemu. On ti přece nikdy neublížil..." odpovím.

„Dick ne. Na Dicka se můžu spolehnout,“ řekne vážným hlasem. O tolik starším, než ve skutečnosti je.

I když mi její odpověď není příjemná, v tu chvíli mě uklidní. Pokud u ní budu chtít něčeho dosáhnout, budu se muset odvolávat na něho. Jinak by se doopravdy mohlo stát, že se o ten útěk pokusí a to nechci ani domýšlet důsledky. Poznám, že největší obavy z ní opadly a můžu jen doufat, že to alespoň nějakou dobu vydrží.

„Díváš se, jak se koupe tvoje ovečka?“ Obejme nás chlad a Bianka chytí Di za vlasy, donutí ji zadívat se jí do tváře. „Pořád ta samá kořist?“

Bianka v krátké sukni a pidi proužku látky, kterej jí zakrejvá kozy, a vysokých podpátkách. Za ní jako šedá myš Abs v obyčejných upnutých džínech a nevýrazný halence. Ona se tváří jako by tu nechtěla být a styděla se, zatímco Bi jen září divokostí.

„Právě jsem si s ní hodlal trochu užít, ale vy dvě jste mi to úspěšně překazily," nenechám se vyvést z míry, i když obě bych tu nečekal. Stejně jako bych nečekal, že se Abs ještě stále vídá s Biankou. „Ale abyste neřekli, že jsem nezdvořák, dám návštěvě přednost," ušklíbnu se a rukou jim naznačím, aby se přemístily do obýváku.

„Proč? Tady je to taky příjemný. Aspoň nám ukážeš tu tvou vyhlášenou výchovu oveček. To se přece pro upíra sluší, předvést poslušnost kořisti.“ Posadí se na vanu a hladí Di ve vlasech. Moje žena se začíná třást. Tiskne si k hrudníku kolena, zatímco sedí a objímá se. Abs se opírá zády o zeď a obezřetně mě pozoruje. Zřejmě je ještě nasraná, jak jsem ji držel pod feromony na posteli a nechával ji vzdychat. Bylo to pro ni týrání, protože jsem ji ovládal a nedopřál vrchol.

„Protože my se tu budeme bavit o něčem jiném než o týhle kořisti," chytím ji nenuceně za ruku, kterou sahá na Dianu, a odtáhnu ji. Když se na mě vzdorovitě zadívá, usměju se. „Měla by sis uvědomit, že já už dávno nejsem jen obyčejný upír a podle toho se ke mně začít chovat. Víš, že jsem nikdy nebyl moc trpělivý," přejedu jí drápy po vlasech a zastrčím za ucho pramen rezavých vlasů, i když bych jí nejradši zlámal vaz.

„Ne, nejsi jen obyčejnej upír. Podle všeho jseš přecitlivělej a to už mezi upíry nepatří,“ usměje se medově. „Venku lítá spousta zrůd, který si na tobě rádi smlsnou, jestli jseš do tý malý děvky zamilovanej. My chásku netrpíme, Chestere, i když…“ Přejede mi prstem od brady přes hrudník až ke klínu. „tebe bude škoda,“ zářně se usměje. „Zůstáváme tady. Náš život se točí kolem obětí, leda že fakt miluješ a nechceš ji vystavit nebezpečí.“

Posadím se na zem, opřu se o zeď a upřímně se rozesměju. „Jsi vážně hodně hloupá, pokud si myslíš takové věci. A pokud máš pocit, že mi něčím naženeš strach. No, ale co, budeme tady. Chtěl jsem vám nabídnout pití a trochu pohodlí, ale pokud máš potřebu zůstávat tady, tak klidně. Mně je to jedno," ušklíbnu se a zadívám se na mlčenlivou Abs. „Co říkáš? Není ta Bianka vážně trochu slabomyslná?" zasměju se.

Abs mi beze slova čučí do tváře, ošije se a skloní hlavu.

„Takže na týhle křehoučký dívence nezáleží? Tak ji zabij. Upíři přece svoje obětí mění.“ Povytáhne Bianka obočí.

„A proč bych neměl? Nemůžu za to, že upíři jsou tupci, kteří si neumí vychovat kořist. To je ostatně důvod, proč ji mění. Zkouší to znova, ale opět bezvýsledně. Amatéři," odfrknu opovržlivě. „Ale o něčem tak nudným jsi se mnou snad mluvit nechtěla, nebo snad ano? To jsem tě nejspíš přecenil. Myslel jsem, že máš na víc," probodnu ji posměšným pohledem.

Bianka zúží oči. „Chci vědět, jak se z tebe stal Nad-upír! Ja to, že máš teď nejlepší geny a vůbec je neproměňuješ s nějakou z nás, ale zahazuješ se s ní?!“ Posadí se mi do klína a zavrtí se na tom správným místě, ale se mnou to nic nedělá.

„Asi se umí vrtět líp než ty," usměju se křivě. Vím, že tímhle ji zasáhnu do slabého místa. Bianka si o sobě vždycky myslela, že tyhle praktiky ovládá nejlíp ze všech.

„Nebuď směšnej. Jak ti tohle dítě může v sexu stačit… Ani to není upírka. Jako člověk sotva bude stačit tvýmu chtíči, když se kvůli ní musíš hlídat, abys jí nezabil." Zvedne se a prudce chytí Di za vlasy a obrátí jí hlavu tak, aby na ní slepě zírala. „Šukáš, maličká?"

„Nikdo neříká, že spím jenom s ní," zasměju se, chytím ji za paže a zadívám se jí do obličeje: „Ale sama dobře víš, co mám rád. Kdybych měl rád kurvy, jako jsi ty, tak bych s tebou přece v minulosti spal, ne?" vysměju se jí a pak jí od sebe odstrčím jen popolítne.

Bianka znechuceně usykne a hodí nenávistným pohledem jak po něm, tak zejména po jeho kořisti. „V posteli ti evidentně stačí málo... Ale chtěla jsem s tebou uzavřít obchod. Máš teď nejlepší geny v okolí a já bych potřebovala potomka..." zúží oči a pronikavě mi pohlédne do tváře.

„Málo mi vážně nestačí, ale to, co mi nabízíš ty, mě doopravdy neláká. Tím jsem ti ostatně odpověděl i na tu druhou část. Nevím, proč bych měl chtít mít potomka zrovna s tebou, když jsou upírky mnohem lepší a... přitažlivější než ty," tnu do živýho a snažím se jí co nejvíc ponížit.

„Protože buďto to uděláš nebo zabiju tu tvou kořist," ušklíbne se rázně.

„Ty si vážně myslíš, že mi můžeš vyhrožovat?" vyskočím na nohy a chytím ji silně pod krkem. „Mohl bych tě během vteřiny zabít a nevzmohla by ses ani na jeden výkřik," řeknu varovným hlasem. „Na druhou stranu je pravda, že budu shánět matku pro moje další následovníky. Co říkáš Abs?" otočím se na naši tichou vodu.

Bianka se rozesměje, když Dianě vyklouzne tichý zakňučení.

Abs se namísto toho něžně usměje. „Potřebuju silný potomky…“ pokrčí rameny. „Jseš nejlepší upír v okolí. Jedinej Nad-upír. Byla bych ráda.“ Plaše sklopí oči a zase je ke mně obrátí a mrkne na mě.

Otočím se Di, jako bych ji právě vzal na vědomí. „Málem jsem na ni zapomněl," zasměju se a hodím po ní ručník. „Obleč se," poručím jí a vezmu Abs s Biankou kolem ramen. „Tak pojďte, dámy. Když už jste tady, dáme si malé občerstvení," zazubím se na ně.

Ode dveří pozorujeme, jak Di zatíná čelisti a mračí se. Zabalí se slepě do ručníku a tápavě se snaží vystoupit z vany, zatímco ji upírky celé rozesmáte pozorují a smějí se. „Co to s ní je? Je tak blbá nebo co?“ chechtá se Bianka, až jí ohnivý lokny poskakujou kolem tváře.

„Ale ne, jen jsem to trochu přehnal a oslepla mi," směju se, chytím Dianu za ruku a jedním škubnutím vytáhnu z vany. „Obleč se a nezdržuj," zavrčím netrpělivě, i když pohled na ni mě bolí. Doufám, že Dick se snaží, seč mu síly stačí, aby ji udržel v co největším klidu.

Nejistě a poníženě se zabalí do ručníku a se sklopenou hlavou a dlaněmi kolem sebe zamíří ke schodům. Ten pohled mi rve srdce, a když ucítím její strach, snažím se nedat najevo, jak trpím s ní, i když těm mrchám se moje počínání líbí.

Bianka si ji se zájmem prohlíží a drží se dvěma prsty za bradu. „Chápu, co se ti na ní líbí,“ řekne usměvavě. „Je jako domácí zvířátko, který můžeš týrat. Taky jsem měla takovou kořist. Jen jsem ji sladce ponižovala. Ale měl by sis konečně uvědomit, že plnohodnotnýho následovníka ti můžou dát jen prvotřídní upírky, jako jsem já a Abs.“

„Hm, mazlíčky já rád," blýsknu očima a konečně je obě vystrčím z koupelny. „Udělejte si pohodlí. A ty," otočím se na Di, „padej nahoru. Pro tebe tu nic není," popoháním ji, i když bych ji nejradši obejmul a nahoru donesl, protože se bojím, aby někde nespadla a ještě si neublížila.

„Nenudíš se s ní,“ pozoruje ji, zatímco se rozvaluje na mým gauči. „Taky začnu svým mazlíčkům vypalovat oči. Je s nima větší prdel!“ hlesne pobaveně, když se Di po čtyřech snaží dostat do schodů a díky její nešikovnosti si tak nabije kolena.

Naliju jim alkohol a přiťukneme si.

„Zanechals upíří slasti... Proč?" hlesne Bi a Abs se mi natiskne do náruče, když se posadím, a přitiskne se ke mně klínem.

„Asi byl nedostatek šikovných rukou," uchechtnu se a napiju, abych se nějak utlumil a nevnímal skutečnost, jak se na mě Abs lepí. „Navíc z tý tvý poslední jsem měl ještě dobu nohu v hajzlu," ušklíbnu se.

„Ale teď jseš Nad-upír… Jak se to vlastně stalo?“ vyzvídá a vrhá po mně koketní pohledy, kterýma mě chce svést, zatímco Abs mě jemně kouše do krku a prsty mi bloudí po hrudníku.

„Výhoda toho, když dopřeješ oběti to největší ponížení," zatvářím se spokojeně a narážím tím tak na naši svatbu. „Hele, ty ses nějak rozjela," zasměju se a trochu Abs krotím, jinak by mi za chvíli vlezla do kalhot.

„Nabídl ses mi. Já to beru, tak proč se cukáš, Chazzy?“ hlesne nechápavě Abs. „Přece nač čekat…“

„Největšího ponížení?“ přemýšlí Bianka nahlas a v dlani houpe poloprázdnou sklenkou. „Ty ses stal Nad-upírem díky obřadu?“ řekne obdivně. „O obřadech jsem už slyšela, ale neznám upíra, kterej by došel takhle vysoko…“

„Tak teď už ho znáš," rozvalím se pohodlně na gauči a trochu Abs odstrčím. „Já se ti nenabídnul. Já jsem pouze řekl, že budu hledat matku pro svého dalšího potomka. Ale neřekl jsem, že teď," usměju se na ni jako na malé dítě. „Tak se nechovej jako malá a radši se napij," strčím ji do ruky skleničku.

„Ale sex si můžeme užít i tak,“ zavrní mi do ucha jako kočka a jemně mi stiskne lalůček rty.

„Můžu ti dopřát to, co minule, co říkáš?" usměju se. „Vám oběma, co?" otočím se i na Bianku. „Užijete si to a já si aspoň v klidu vypiju skleničku," naleju si další.

Abs je v mžiku na druhý straně pohovky a prská jako křeček.

„Asi nechce,“ zasměju se její reakci.

Bianka pohodí hlavou. „Nechtěl bys za náma někdy přijít? Vzít klidně i tu svou ubohost,“ tím myslí Di, „seznámíme spolu naše domácí mazlíčky a užijeme si to." blýskne špičáky.

Hromadný týrání mě zrovna nadšením nenaplňuje, hlavně když se to bude odehrávat před Di. „Proč ne. Pokud tam nebudou nějaký tupouni, ale upíři na nějaký úrovni, tak přijdu. Domácích mazlíčků není nikdy dost," blýsknu očima.

„Tak zítra u mě. Budeš tam mít hodně obdivovatelů." Vstane, nakloní se ke mně a vášnivě mě políbí, tak vášnivě, že mám jejího jazyka na pár chvil plnou pusu. A cejtím její ostrý drápy zabodnutý v hrudníku.

Oplatím jí polibek stejným způsobem, aby nepojala nějaké podezření, zatímco v myšlenkách se už nemůžu dočkat, až obě vypadnou. Což bude naštěstí za pár chvil. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 65. kapitola :