OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smečka Rudých pouští - 17. kapitola

30.05.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2452×

~ Josh ~

Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy měl dlouhodobej vztah. Od té doby, kdy jsem se poprvé proměnil, byl můj život bezstarostnej. Každou noc jsem měl jinou holku. Můj táta mi pořád dával kázání, že jako budoucí vůdce, alfa smečky Rudých pouští musím bejt rozumnej a ohleduplnej.

Jo, můj táta je Nikolas Nicholas. Divný jméno, co?

Já se jmenuju jinak. Jsem Josh Smith.

Když jsem byl malej, můj táta vážně onemocněl. Jeho tehdejší kamarád, normální lidský chlap, se mu nabídl, že mě dovychová spolu s jeho ženou, která byla shodou okolností měnička. Měli dvouměsičního syna Liama, kterej byl poloměnič, ale po odchodu, smrti jeho matky, začali s jeho otcem a mnou lovit měniče. Nevěděl jsem, že nejsem jejich.

Když jsem začal chodit do čtvrťáku, přistěhovali se vedle nás měniči. A tehdy to byl v mém životě velkej zvrat. Zamiloval jsem se do sousedovic dcery, dozvěděl jsem, že jsem poloměnič, moji lásku unesli spolu s mým nevlastním bratrem a on se do ní zamiloval.

Pak je Liam zachránil a zavolal mi. Já je odvezl do Hobartu a stal se ze mě a mojí lásky, jejíž jméno jsem se nedozvěděl, oficiální pár. Jenže nám naše krásné chvíle zkazila její proměna, její zapomnění na mě a můj pravý původ. Tehdy jsem se dozvěděl, že jsem měnič a ne jen poloměnič, že můj táta je Nikolas Nicholas, alfa smečky Rudých pouští a že jsem budoucím vůdcem.

To je všechno, co jsem se dozvěděl. Popravdě jsem rád, že táta nezacházel do detailů, protože bych toho určitě litoval...

Před pár dny jsem poznal jednu hrozně krásnou dívku. Byla to láska na první pohled. Teda, alespoň pro mě.

Chcete vědět, kdo to je?

Zná ji celej svět. Je to Amorina Nicholasová - Franklinová. Ano, opravdu je vdaná. Né, že by mně to nějak vadilo, ale chtěl jsem, aby byla svobodná a naservírovaná mně přímo před nos na stříbrným podnose.

Zatím jsme jen přátelé, ale já to mám v plánu brzy změnit. Ta přitažlivost mezi námi je přímo hmatatelná. Nemůže ji přehlížet pořád, ani já. Možná to jsou silná slova, ale jsem do ní zamilovanej až po uši a cítím, že ona je pro mě a moji smečku ta pravá. Možná ji bude chtít několik jiných holek zabít, až se dozvědí, že chci, aby byla mojí družkou, ale cítím z ní, že je hodně silná.

Zítra má její manžel Ryan narozeniny a já jsem na seznamu hostů. Nejdřív jsem si myslel, že bych mu mohl jako dárek zařídit rozvod. Jenže pak jsem se rozhodl, že mu dám flašku whisky a bednu piv. Pro chlapa to je úplně ideální.

***

Nasedl jsem do svého auta. Jen tak mimochodem, vlastním černou audi Q7! V mé garáži ještě stojí hodně sporťáků, ale ty moc nepoužívam.

Cesta ze San Diega do LA trvala něco přes dvě hodiny. Jo, bydlim v Diegu. Je to tam nádherný. Mám tam postavenou luxusní vilku s posilovnou, vyhřívaným bazénem, zimní zahradou, soukromou pláží, služebnictvem a jízdárnou. Koně jsou moje veliká záliba, i když by je někdy moje vnitřní kočka nejradši sežrala!

Zastavil jsem před domem, co spíš vypadal jako rezidence. Byl pomněnkové barvy a kolem cesty k hlavnímu vchodu byly zasázené modré růže. Ani já nemám takovej luxus! Jenže víte, co se říká. Peníze vám lásku, štěstí a zdraví nekoupí. Na příjezdové cestě i na silnici stálo spoustu vymakaných a hrozně drahých autíček. Takže, potáhne se to tady ve stylu snobskýho večírku. Bezva!

Zazvonil jsem a čekal.

Najednou se otevřely dveře. Stála v nich okouzlující bytost. Měla na sobě černé saténové šatičky, které jí obepínaly každičkou křivku jejího těla. Končily kousek nad koleny. Na nohách se jí blýskaly černé lodičky s vysokými podpatky, které na sobě měly malé diamantky.

Když jsem zvedl hlavu k té její, všiml jsem si jejích nádherných rtíků, které teď byly krvavě červené. Havraní vlasy jí visely volně a padaly až pod její prsa. Ametystové oči měla zvýrazněné černou tužkou na oči a řasy prodloužené řasenkou. Na uších se jí vyjímaly malé diamantové náušnice a na krku nenápadný řetízek, který měl na sobě malý přívěsek ve tvaru půlky zlomeného srdce. Ten přívěsek jsem už někdy někde viděl, ale kde?

Vypadala tak nádherně, až nadpozemsky.

„Bolelo to?“ zeptal jsem se jí místo pozdravu. Vykulila oči.

„Cože?“ odpověděla nechápavě. Mezi očima se jí začala prohlubovat rýha.

„Jestli to bolelo, když jsi spadla z nebe!“ odpověděl jsem.

„To je milé! Tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl!“ řekla a pevně mě objala.

„Vypadáš jako anděl,“ zašeptal jsem jí do ucha.

***

Oslava byla v plném proudu, když Am začala ječet.

„To snad nemyslíš vážně, ty hajzle!“

Jen co jsem uslyšel její hlas, běžel jsem za ní. Byla v jejich ložnici. V jejich posteli se válel Ryan a nějaká silikonová obarvená blondýna. Chytil jsem Am za ruku a pevně stiskl. Nevěděl jsem, jak jinak jí pomoct.

„Lásko, vždyť ona pro mě nic neznamená! Tebe miluju, jen tebe!“ snažil se to okecat Ryan.

Zničehonic se mi vytrhla a jemu dala takovou facku, že mu hlava odletěla do strany. Lidi z celého baráku se tam začali slézat. Jenže to už si ona začala balit. Šla k šatníku, ze kterého vytáhla cestovní kufr a začala do něj házet džíny, trička, tílka, spodní prádlo a boty. Když si zabalila, začala se koukat na jejího plačícího manžela. Teď už brečela i ona.

Přišel jsem k ní, vzal kufr z jejích rukou, obejmul ji a táhnul pryč.

Venku jsem si ji naložil do auta. Brečela a pořád říkala: Proč? Proč já?

„Nesmíš si to tak brát,“ řekl jsem. „Nesmíš mu dovolit, aby tě takhle zničil. Musíš si říct, že to tak asi mělo být!“

„Máš pravdu... Kdyby mě miloval, tak jak říkal, už dávno by ze mě udělal jeho družku!“ vykoktala ze sebe ufňukaným hlasem. Měla červený nosík, kterej byl dost roztomilej.

„Kam vlastně jedeme?“ zeptala se, když jsme byli u nájezdu na dálnici.

„Jedeme ke mně domů!“ odpověděl jsem, ale hned se opravil. „No, teď už k nám domů! Teď je to i tvůj domov!“

Moc se všem chtěla omluvit, že jsem přidala po tak dlouhé době. Jenže nebyla nálada... Tak doufám, že si kapču užijete, protože už nás čeká jen epilog... :)

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 17. kapitola: