OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smečka Rudých pouští - 5. kapitola

20.03.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 383×

                                                  ~~Amorina~~

Celý den jsem se mu snažila vyhejbat, jenže poslední dvě hodiny máme společný. Zákon schválnosti. Minulou hodinu jsme měli geometrii, na který byl i Eric, a teď už celých pět minut sedim, zas vedle něj ve třídě výtvarné výchovy. Profesorka Abartmanová mi vysvětlila, kde co je, a nakonec poprosila Joshe, aby mi pomohl a vysvětlil všechny kreslící techniky a jaké jsou rozdíly mezi malbou a kresbou. 

Při obědě jsem se seznámila s Rose, Riverem, Ray a Stellou. Jak jsem se pak dozvěděla, Rose je Joshova sestřenice a River jeho jedinej kamarád. Ray a Stella jsou dvojčata. Asiatky. Jsou velice hudebně nadané. Ray vyhrává všechny pěvecké soutěže v okrese a Stella hraje v národním orchestru na saxofon. V půlce oběda jsem jim toho o sobě řekla víc, než jsem měla v plánu. Eric s Marcem seděli s klukama z fotbalovýho týmu. Rose mě přemlouvala, ať se přidám k roztleskávačkam, ale v tu dobu jsem byla už zapsaná ve fotbale a basketu. Moje dvě srdeční záležitosti. River nedokázal pochopit, proč se se mnou chce kamarádit zrovna Josh, když on byl vždy jeho jedinej kámoš. 

Také jsem slyšela mnoho pomluv o Joshovi a jeho rodině. Některým bych dokázala uvěřit, ale byly nereálné. Prý že je syn mafiánského bosse, nebo že je měnič. To bych vycítila. Pak se mezi nereálnými pomluvami objevila jedna, které by se uvěřit dalo. Jeho otec je prý lovec. Lovec měničů. Chytí je a prodá vědcům a do výzkumných center, kde nás po různých testech a pokusech zabíjí.

„Posloucháš mě vůbec?" vytrhne mě Josh z myšlenek. 

„Víš, jen jsem přemýšlela. Promiň!"

„V pohodě. Tak co, jakej byl první den?"

„Seznámila jsem se s Rose, Riverem, Stellou a Ray."

„Prý ses zapsala do týmu jak fotbalovýho, tak basketbalovýho. Vím, že jsi říkala, že oboje miluješ, ale já bych tě spíš tipnul na roztleskávačku."

„Rose se mě snažila přemluvit, abych se k ním přidala."

„To je celá Rosi!" zasmál se.

Vystupovala jsem zrovna z auta, když k Smithovic domu přijel černej jeep s tónovanýma okýnkama. Vystoupil z něj postarší, ale docela hezkej chlápek. Určitě Joshovo táta. Najednou se otevřely i dveře u spolujezdce. Tam vystoupila Joshovo mladší podobizna. Troufla bych si říct, že tenhle kluk měl víc bicepsů, a hlavně větších. Když si všimli, že je pozoruju, přišli ke mně blíž.

„Ahoj, ty jsi určitě Adamova starší dcera..." začal pan Smith.

„Amorina Nicholasová. Dobrý den, pane Smithi," doplnila jsem své jméno.

„Tvůj táta mi říkal jména vás všech, ale zapamatuj si osm nových jmen, když si občas nedokážeš vzpomenout ani na jména vlastních synů," zasmál se. „Mimochodem, tohle je můj mladší Liam a Joshe, předpokládám, znáš."

„Těší mě, Liame. A jo, s Joshem jsme se seznámili už včera."

V tu chvílí se otevřou vchodové dveře od našeho domu a z nich vykoukne máma.

„Turnere, nechcete s klukama přijít na večeři? Hned teď?" zavolala na pana Smitha.

„Moc rádi přijdeme, Mel! Liame, jdi pro svého bratra."

Hned, jak jsem se dostala do domu, jsem rychle šla do svého pokoje. Zamkla jsem dveře, lehla si na postel a začala plakat. Proč? Nenávidím školu, nenávidím pocity, který cítím, jen když je kolem Josh, a jeho nenávidím taky. Jestli se tohle dozví kluci nebo máma, budou po tátovi požadovat domácího ucitele, kterýho bych nesnášela ještě víc. 

Všechno je poslední dobou na nic.

„Am? Mamka tě volá k večeři," ozve se za dveřmi Miin tenoulinký hlásek.

Nojo, to bude večeře za všechny prachy...

Omlouvám se za tak krátkou kapitolku, ale slibuju, že další bude dlouhá. Už ji mám promyšlenou :). Doufám, že se vám kapitola líbila ;).

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 5. kapitola: