OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smečka Rudých pouští - 6. kapitola

22.03.2014 (09:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 434×

~~Josh~~

Když pro mě přišel Liam, že nám paní Nichlasová pozvala na jejich rodinou večeři, byl jsem překvapenej, že řekl táta ano. Včera večer odjeli lovit někam k Sydney a nečekal jsem, že se vrátí tak rychle. Určitě souhlasil, protože žádné měniče nechytili, a nechtěl, abych mu hned ve dveřích řekl: „Já ti říkal, že žádné nechytíte!"

Vždycky jsem byl proti chytání měničů, jenže táta, Liam, strejda Carlos a jeho syn, tedy můj bratranec a Rosenin brácha, Harvey říkali, že peníze jsou důležitější než životy lidí, co se mění na šelmy. To jsem nikdy nepochopil. Ještě když s náma žila máma, jezdil lovit jen s Carlosem a jen jednou do měsíce. Teď jezdí skoro každej tejden a s půlkou naší famílie. Jedna moje část ho za to nenávidí a ta další chápe, že mu v životě chybí někdo, kdo by mu něco zakazoval. Přesněji žena. Heather je jen nezávazná šukačka, ale nepředstavuje dlouhodobý vztah. 

Já měl jen jeden jediný zatracený vztah, kterej bych nejraději vymazal z mé minulosti.

Bylo mi patnáct a dostal jsem se do party feťáků a vymakanejch týpků. Hráli fotbal a někteří z nich zápasili v boxu. Já v té době ujížděl na pouličních závodech. Tátovi bylo jedno, kde celej den jsem, a Liam byl jeho prdelka. Celá parta zjistila, že je to moje závislost, a zamilovali si to taky. Byli moje rodina. Při jednom z velkých závodů zemřel můj nejlepší kámoš. Seděl jsem vedle jeho hořícího auta, držel ho v náručí a po tvářích mi tekly slzy. Byl opravu mrtvej. Když přijeli policajti a našli mě tam s mrtvolou v náručí, zatkli mě a odsoudili k stem hodinám veřejně prospěšných prací. Přeci jen jsem ještě nebyl plnoletej, a ani neměli žádné důkazy, které by ukazovaly proti mně. Upoutalo to tátovu pozornost a začal se o mě zajímat. Musel jsem mít ve škole samé jedničky, byl jsem pár týdnů na odvykačce a nesměl jsem se stýkat s partou. Drogy pro mě představovaly útěk od tátových sraček a jeho nezájmu o mě. Neměl jsem tenkrát důvod dál je brát a šňupat. 

Pak do školy přišla nová holka. Blondýna s velkejma prsama a dlouhýma nohama. Victoria. Nikdo by jí neodolal, ani já. Ona patřila do mé bývalé party. Začali jsem spolu chodit. Byla úžasná. Jaká jiná holka by vám v půlce sexu dovolila přestat jen proto, abyste mohli hulit? Tátova pozornost pomalu upadala a já se s nima začal znovu poflakovat. Vicky byla jiná než ostatní holky. Mohla mít vše, na co si vzpomněla, ale ona si vybrala tohle. Chtěla patřit mezi fetky a emouše. Pak do naší rodiny přibyl novej člen. Syn guvernéra Nevady. Žádná holka mu nemohla odolat. V tom jsme byli stejní. Po pár týdnech se z nás stali nejlepší kámoši. Pro mě to byl velkej krok, kterej skončil v okamžiku, kdy jsem ho nachytal s Vicky při sexu. Tak moc jsem ji miloval, ale odpustit jsem jí nedokázal. Podvedla jednou, podvede znovu. 

V tu chvíli jsem přehodnotil svůj život a moje priority. Láska skončila na poslední příčce. Byl jsem znovu na odvykačce a znovu jsem začal dbát na známky a školu všeobecně. Po měsíci, kdy jsem se utápěl v alkoholu a sebelítosti, jsem přemlouval tátu, ať se odstehujeme pryč z Rena. Souhlasil, ale ne kvůli mně, nýbrž kvůli lovu. Slyšel, že v Austrálii je nejvíc měničů. Tenkrát mi bylo jedno, jestli je loví nebo ne. Tenkrát jsem rád hrál fotbal. Tenkrát jsem se už nikdy nechtěl zamilovat.

Tady v Tothyfox nikdo nevěděl o mé pověsti feťáka, alkoholika a „vraha". Nevěděla to ani teta Kety, strejda Carlos, Harvey nebo Rose. Moje minulost zůstala navždy mou minulostí a nezasahovala mi do zdejšího života. Sice mi občas chyběli někteří členové party, ale jejich místo pak zastoupil River. Můj jediný opravdový kamarád a kapitán školního fotbalového týmu. Pak se dp Thothyfox přistěhovala i Rose s její rodinou. Našla si dvě kamarádky. Asijská dvojčata Ray a Stellu. Byly hubeně a nadané. Stella se v té době ucházela o místo v národním orchestru ve hře na saxofon. Ray vyhrávala zatím jen školní pěvecké soutěže a hlavní role ve školních muzikálech. Všechny tři si ke mně a mému kamarádovi začaly sedat u oběda. Byli jsme parta. Moje nová parta a rodina. Aniž by to věděly, pomohly mi. Začal jsem se tady cítit jako doma. Pak přišel ten zvrat.

Netýkal se přímo mě, ale mého malého brášky. Byl napaden lvem, když byl s tátou na lovu. Tenkrát skoro zemřel. Táta z toho byl na prášky. Nikdy jsem ho takovýho neviděl. Liam přežil jen díky amputaci levé nohy. Měl velké červené jizvy od lvích drápů na rukách, zádech a trupu. Když byl úplně zdravej, táta mu sehnal nejlepšího anglicky mluvicího plastického chirurga, kterej se dal podplatit za okamžitou operaci. Nikdy v životě jsem si nepřipadal víc osamělej. I když jsem si to nerad přiznával, mohl jsem si za to sám. Kdybych byl lepší syn, máma by od nás neutekla, nebyl bych ex-feťák, táta by byl v pohodě a Liam by neměl protézu, ale normální život. Nenáviděl jsem se za to. Celý naší rodině jsem zkazil výhledy na lepší budoucnost.

Stiskl jsem tlačítko od Nicholasovic zvonku na domě. Přišla mi otevřít malá černovlasá dívenka, která musela být určitě Amorinina sestřička. „Ahoj, drobečku," pozdravil jsem ji. Zamrkaly na mě její ametystové oči a usmála se.

„Ahoj, jsem Lia a ty jsi Josh," odpověděla na pozdrav. „Pojď se mnou do jídelny. Ségra šla pro Amču, takže by tam měly za chvilku bejt."

Amča? Mohl bych jí taky tak říkat? Ne, neříkam jí ani Am. Stačí Amorina. Na schodech se ozvaly kroky. Krok před Am šla stejná holčička jako ta, která stála vedle mě. 

Amorina byla krásná jako vždycky. Vždycky? Znám ji sotva dva dny. Měla uslzené oči, dlouhé vlasy spletené do copu a na sobě měla to, co ve škole. Černé upnuté džíny a bílé tílko. Neměla boty. Zachytila můj pohled a začervenala se.

Večeře byla v plném proudu, když se Adam, Amořin táta, zeptal, kde pracuje můj táta.

„A Trunere, čím se živíš? Máte moc pěknek dům."

„Nebudu se tím tajit, Adame. Jsem lovec. Lovec měničů!" řekl tvrdým hlasem.

Mellisa, Amořina máma, se zakuckala. Dusila se svou výbornou pórkovou polívkou. Kopnul jsem tátu do nohy. Probodl mě pohledem.

„Josh je sice proti tomu, ale vydělává to slušný prašule. Nevzdám se toho. Když jsem to neudělal ani kvůli svojí bejvalý ženě, tak ani kvůli němu ne!" 

Ta slova bodala jako nůž. Bolela. Probouzela bolest, která měla už navždy zmizet.

„Proto od nás odešla?" zeptal se Liam.

„Ne!" zahřměl otcův hlas. „Odešla od nás, protože Josh a ty jste byli dva nezvladatelní fakani! A protože nás její rodina nenáviděla!"

Tahle slova mě trhala zevnitř na kusy. Cítil jsem na sobě Amořin, Ericův a Marcův pohled. Koukal jsem se do svého poloprázdného talíře a pomalu tuhnul.

„Dá si ještě někdo moučník?" zeptala se Mel do trapného ticha. Nikdo neodpovídal.

„Moc vám děkuju za výbornou večeři, Melliso! Vám i ostatním přeji hezký zbytek večera. Myslím, že je čas odejít." Zvedl jsem se a odešel. 

Nešel jsem domů. Dnes ani nepřijdu. Z kapsy jsem vytáhl svůj phone a napsal Riverovi, jestli u něj můžu pár dní zůstat. On byl na tohle zvyklej. Tohle se totiž stává minimálně jednou do měsíce. 

Je to smutný, ale tohle je můj život...

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 6. kapitola: