OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrt s.r.o. - 7. kapitola

09.04.2010 (19:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2202×

7. To hlavní snad mám ne?

Nikdy jsem se necpala tam kde o mě nestáli a ohledně školy to platí dvojnásob. Své dny jsem nyní trávila válením se a občasnými výlety pomoct nějaké té bídné dušičce na onen svět. Jenže po pár dnech to mému okolí začalo být divné, a sem tam některá z rejpavějších sousedek začala to své: A copak teď děláš děvenko?

Válím si šunky babičko!

Díky tátovu přibrání do rodinné firmy jsem si však na nudu rozhodně nemohla stěžovat. Tak třeba dneska mám v plánu odkráglovat gremlina kdesi ve Skotsku. Pomalu už jsem to začala mít pod kontrolou a věděla co od koho můžu čekat.

Před polednem jsem se v klídku přemístila přímo do Skotska za jednu menší vesnici. Nemusela jsem ani příliš váhat kudy, protože poblíž byl jediný dům. Gremlini hrozně rádi něco rozebírají a mrštně se všude dostanou. Takže vyhlídka na to, že za ním polezu do toho starýho baráku, kde půlka z něj byla ze dřeva, nebyla právě dvakrát nejlákavější.

Půlka se mi sesype na hlavu a pak někde najdu piksličku povytahovaných hřebíčku... Poučena jsem se raději hnedka přeměnila a vyrazila mu po stopě. Nebylo to nic těžkého. Smrděl jak jetý fusky s ušlechtilou plísní na povrchu i uvnitř.

Byl už pěkně tuhý jako špalek a jeho duch nad ním zvědavě postával a šťoural do něj prstem. Jednou krásnou ranou jsem ho poslala do kšá. Tak tohle byla krásná čistá práce. Nějak už mi začínalo docházet, proč táta přesně věděl, kdy má kam jít. Prostě už tam dávno měl být a jen je nechal správně uzrát – aby mu do toho nekecali.

Přeměnila jsem se do své hmotné podoby a vyrazila pryč. Byla jsem už u dveří, když jsem něco zaslechla. Přímo z místnosti, kde ležel ten gremlin se ozýval mužský hlas. Potichu jsem se proplížila zpátky.

„A máš to ty potvoro!“ radoval se nějaký týpek a poskakoval kolem páchnoucího gremlina. Medově hnědé vlasy mu přitom poskakovaly na hlavě a sáčko povlávalo. Mel opravdu rozjařenou náladu, tedy až do té doby, než mě zmerčil.

„A sakra,“ houkl a vzal do zaječích přímo skrz zeď.

Přeměnila jsem se a vydal se za ním. Už dlouho jsem se dobře nepobavila a děsit ducha byla docela švanda. Zahlídla jsem jeho patu, jak mizí skrz další zeď a s ďábelských chechtotem to vzala za ním. Byla jsem vážně dobrá.

Borec to bral hezky dokolečka obhlídkou celým barákem. Co se ale smrti týče, tak hodiny, dne a ani trasy nevíš, tak jsem to vzala na počtvrté oklikou a hezky si na něj počkala přímo za jednou ze zdí.

Vběhl přímo přede mě.

„Huhuáá,“ zavyla jsem a zakvedlala kosou ve vzduchu.

Borec brzdil, brzdil, ale neubrzdil a v jednom chumlu nás oba smetl až do dalšího pokoje.

„Slez ze mě ty pako,“ zakvílela jsem.

Okamžitě ze mě odskočil a těkal po mě pohledem.

„Jdeš i po mě?“

Postavila jsem se a zavrtěla hlavou. „Ne jen po takových jako on.“

Chvíli si mě ještě prohlížel, než si oddechl a nahodil frajerskej úsměv.

„Sem si říkal, že jsi ňáká divná smrtka.“

„No dovol,“ odfrkla jsem si. „To hlavní snad mám ne?“ zamávala jsem s kosou.

Zvedl ruce, jako že se vzdává – nebo jen nevěřil, že s tím umím zacházet a neseknu ho.

„Hmm, ale máš to tu hezký,“ rozhlídla jsem se okolo.

„Jo jo, pečlivě udržovaný,“ pokyvoval pyšně. Podívala jsem se na vrzající dveře a centimetrový vrstvy prachu. On však už pokračoval dál.

„Už pětkrát to tu chtěli koupit. Ta poslední si při úprku ulomila i podpatek,“ dmul se pyšně.

Začala jsem se zaujatě rozhlížet.

„Já podpatky nenosím,“ zamumlala jsem a nakoukla do vedlejšího pokoje.

„Co?“ dohnal mě. „Jak... jak to jako myslíš?“

„No že by se mi nějaká zašívárna celkem hodila.“ Žádný urejpaný sousedky, žádná škola a dokonce bych tu měla i skvělou ostrahu.

„Ale tady straším jenom já!“ ohradil se potichu.

„To ti klidně přenechám,“ zazubila jsem se na něj a plácla jej do zad, až prolít skrz zeď zpátky na chodbu.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ strčila jsem za ním hlavu.

„Trevor,“ odsekl mi ještě trochu naštvaně.

„Já jsem Violet,“ usmála jsem se na něj a odplachtila si pro věci do svého exdomova.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt s.r.o. - 7. kapitola: