Sokolí dívka 15. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Návrat domů

26.06.2013 (15:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 612×

Kapitola XV.

Ten půl rok, co jsem strávila na Mallorce, utekl jako voda. Dneska jsem si pomalu balila a chystala se na návrat do Londýna ke strýčkovi a tetě. Za ten půl rok se toho mnoho změnilo, ze mě a z Mirka se stali znovu přátelé, tentokrát jen přátelé, nakonec jsem mu řekla pravdu o mně a Chrisovi, a on mi poradil, ať si s ním promluvím z očí do očí a uvidíme, jak to dopadne.

Byla jsem na vážkách, ale nakonec jsem se ho rozhodla poslechnout, a taky chci, abych poslední měsíce mého těhotenství strávila se svými nejbližšími. Nikomu jsem neřekla, že přijedu, bude to pro ně překvapení. Když jsem měla všechno zabaleno, šla jsem se rozloučit s Mirkem. Objal mě a pošeptal mi do ucha:

„Hodně štěstí a neboj, zůstaneme v kontaktu. Měj se moc krásně.“

„Děkuji za všechno Mirku, budeš mi chybět.“

„Ty mně také. Ahoj.“

„Ahoj,“ pověděla jsem mu a dala mu pusu na tvář. Pak jsem šla zpátky do bytu a přenesla si věci do auta, naposledy jsem zkontrolovala, zda mám opravdu všechno, a vydala se za realitní makléřkou vrátit klíče od bytu. Poté jsem jela na letiště, byla jsem domluvená s autopůjčovnou, že si auto převezmou tam. Naposledy jsem se podívala po Mallorce a už jsem nastupovala do letadla. Po příletu do Londýna mě uvítalo celkem pěkné počasí.

Zavolala jsem si taxíka a nechala se dovést do našeho domu. Když jsem se objevila ve dveřích s kufrem a už velkým bříškem, teta zůstala nejdříve v šoku stát. Pak se ke mně rozeběhla s otevřenou náručí a volala na celý dům:

„Olívie ty ses vrátila!“ Sevřela mě v náručí a to už se sbíhala celá domácnost se strýčkem v čele. Putovala jsem z náruče do náruče a byla velmi šťastná. Pak mě doprovodili do mého pokoje, který se vůbec nezměnil. Po ubytování a povyprávění toho, co se dělo a co mě donutilo se vrátit, jsem si šla odpočinout, přece jen těhotenství člověka vysílí. Poté, co jsem se prospala, jsem zavolala svým skutečným rodičům a řekla jsem jim, že jsem zpátky, domluvila jsem se s nimi, že k nim další den přijdu na oběd.

Pak jsem šla dolů a poprosila Henrycha, zda by mě nedovezl ke Gaile. Velmi ochotně mě tam dovezl. Poděkovala jsem mu a zazvonila na zvonek, otevřel mi Nick a já si teprve v tu chvíli vybavila, co přesně se odehrálo v den té nehody, kdy zemřel David.

„To jsi byl ty, tys do nás narazil,“ zašeptala jsem v hrůze, jak mi ten osudný okamžik běžel hlavou. Nick pohled na mě neunesl a jen kolem mě proběhl ven a slehla se po něm zem. Radši jsem zazvonila ještě jednou a tentokrát přišla Gaila ke dveřím.

„Olívie, to je překvapení, konečně ses vrátila. Já mám takovou radost.“

„Také tě ráda vidím, ale to je teď jedno, proč jsi mi neřekla, že to Nick mohl za to, co se stalo Davidovi a mně? Teď jsem ho viděla a konečně si na všechno vzpomněla.“

„Pojď dovnitř, všechno ti vysvětlím,“ řekla Gaila klidně. Šla jsem za ní do jejího pokoje a posadila jsem se na její postel, Gaila si sedla vedle mě a tiše mi řekla:

„Neřekla jsem ti za prvé proto, že tvůj lékař to zakázal, řekl, že si na to musíš vzpomenout sama, a za druhé, Nick se z toho zhroutil a dlouho byl na tom velmi špatně psychicky, rok byl v léčebně, před pár měsíci ho pustili domů. Toho, co se stalo, velmi lituje, byl to zkrat, prostě žárlil na Davida, protože nějak v podvědomí si uvědomoval, že do něj nejsi opravdu zamilovaná.“

„Já jsem si myslela, že ho miluju, ale pak se tam objevil David a vše začalo dávat smysl, uvědomila jsem si, že Nick byl pro mě náhražkou Davida, velmi mě to mrzí, asi jsem na tom, co se stalo, měla svou část viny. Až Nicka uvidíš, vyřiď mu, že mu to nevyčítám a odpouštím mu to, to, co se stalo, se stalo a už se to nedá vrátit, tak proč se tím trápit.“

„Děkuju, vyřídím mu to. A teď povídej, co je nového, jak ses měla na Mallorce, už ses rozhodla, co uděláš s Chrisem? Mimochodem, celý ten půl rok je jak duše bez těla. Občas ho potkávám ve městě a prohodíme pár slov, a moc mu chybíš je vidět, že tě, vás miluje.“

„Na Mallorce jsem se měla dobře, potkala jsem tam svou první dětskou lásku, opět jsme se stali přáteli. Vím to, že Chrise miluji a že až ho uvidím, asi se nedovedu od něj držet dál, ale mám strach, že už mě nebude chtít,“ vyslovila jsem své obavy.

„Nebuď blázen, on tě miluje, za celou tu dobu se na žádnou jinou nepodíval, čeká na tebe. Už víš, jestli budeš mít kluka nebo holčičku?“

„Bude to holčička, ale jméno ještě nemám vymyšlený.“

„Páni, moc ti gratuluji.“

„Děkuji“ Povídali jsme si asi ještě hodinu, byla pořád s Rickym a klapalo jim to dobře, což jsem byla moc ráda. Nakonec jsem sebrala odvahu a řekla jí, že půjdu za Chrisem. Dodala jsem si odvahy a šla za ním, když jsem stála před jeho domem a zazvonila, byla jsem velmi nervózní a ta chvíle, než otevřel dveře, byla jako století. Otevřel dveře, vyvalil na mě oči a hlesl: „Olívie!“

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování