OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Spoutaná růží - 5. kapitola

05.02.2012 (16:00) • BlackEyes • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1211×

V tu chvíli se začalo dít několik věcí. Harper se sesunula k zemi a strnule před sebe zírala. Profesorka stále popotahovala a očividně byla ve velkém šoku. Poté se ale zvedla a odešla, ovšem hned o minutu později se tam objevila, společně s ředitelem a polovinou profesorského sboru. Začala se vyšetřovat profesorova smrt.

„Harper! Co tady děláš?“ zeptal se James dívky, když si jí všiml. Dívka se usedavě rozplakala a objala svého bratříčka.

„J-já jsem š-šla za p-profesorem, k-kvůli mým známkám, c-co mi vycházejí. A t-ta p-profesorka ř-říkala, ž-že je mrtvý,“ vykoktala ze sebe uslzená dívka s očividným šokem.

James si jí k sobě přivinul a hladil jí po vlasech. Pohledem ovšem pátral po profesorském sboru. Hledal Wonder, ženu, která byla nálezcem profesora.

„Lily, slyšelas to?“ ozval se za dívkou hlas. Otočila se, a koho nevidí? Karina. Dívka, se kterou měla minulý rok neshody. A také dívka, která na ní poslední dobou stále divněji zírala, jako by snad byla nějaký vrah, nebo co. Tentokrát to ale vypadalo, že Karina nemá žádné vedlejší úmysly.

„To o profesorovi?“ zeptala se dívka pro jistotu. O tom samozřejmě slyšela. Její sestra byla jako druhá, co viděla profesora. Nebo se to aspoň tak říkalo. Harper byla teď zavřená na ošetřovně a nechtěli k ní nikoho pustit. Prý se musí vyléčit ze šoku. Lily nad tou vzpomínkou protočila oči. Je to její sestra, tak proč by ji nemohla vidět? Je to přeci nesmysl. Kdo jiný by jí mohl pomoci, když ne ona?

„Ježíš, ne, ty hlupačko,“ protočila Karina oči.

„Tak o čem?“ zeptala se Lily.

„Přece o tom plesu ne? Na počest toho – jak se to jmenoval? – bude uspořádán smuteční ples. Ale bude to fakt pořádný. Mazec, bomba, pecka! Bude tam ta skupina… Víš co, Blábolivý šneci. A tak, víš jak. A máme si s sebou vzít partnery,“ při poslední větě se Karině zablýsklo v očích. Lily napadlo, že vypadá trochu jako ďábel. Ďábel Karina.

„Ach tak,“ bylo jediné, na co se zmohla.

„Ježíš, ty jsi divná. No, to je fuk. Koho jakože pozveš?“ zeptala se Karina zvědavě a nadzvedla jedno obočí.

„Já nevím. Asi tam nepůjdu,“ pokrčila rameny.

„Hm, když je někdo trapnej, tak ho asi už nezměníš, co?“ zamumlala Karina, otočila se na podpatku a zamířila od dívky pryč. Ta se opřela o zeď a zadívala se před sebe. Na druhou zeď.

Zajímalo by mě, koho bere Karina. A co to mělo znamenat? A měla bych tam jít? S kým ale? Co třeba s tím Anonymem? No, to asi ne… Nevím ani, kdo to je. Ach jo.

Tok dívčiných myšlenek přerušila rána. Rozhlédla se kolem a spatřila… Scorpiuse, jak se válí na zemi společně s hromadou učebnic. Tomu pohledu se zasmála. Došla k němu.

„Chceš pomoct?“ zeptala se s úsměvem. Vzhlédl a jí se v té chvíli rozbušilo srdce.

K čertu s Anonymem, pomyslela si v tu chvíli Lily. Chci jít s ním.

„Můžeš mi pomoct, Potterová,“ zasmál se a pomalu začal skládat jednu učebnici na druhou. Lily se shýbla k němu a společně s ním skládala učebnice. Jedné se dotkli oba dva. A při dotyku té knihy se dotkly i jejich prsty. Bylo to, jako by jimi projel šok. Zadívali se jeden druhému do očí a pomalu se k sobě blížili. Poté ale Lily zavrtěla svou hlavou, až její ryšavé vlasy praštily Scorpiuse do tváře.

„Au, Lily!“ zaskučel a zatahal ji za pramen vlasů. „Chceš mě zabít svou hřívou?“

„Nebuď cíťa,“ usmála se na něj dívka provokativně a položila poslední knihu na hromadu. Scorpius ji zvedl a poté pomohl na nohy Lily.

„Takže – co teď?“ zahuhlal trochu nejistě. Už by stačilo jen podrbání ve vlasech a vypadal by, že je z Lily nervózní. No, možná, že opravdu byl, ale těžko se drbe ve vlasech, když máte v ruce hromadu učebnic, že ano?

„Já nevím. Máš hodinu?“ kývla Lily hlavou k učebnicím.

„Ne, nesu to Mikeovi, dneska nebyl na hodině a potřebuje se to naučit,“ pokrčil rameny.

„Aha, tak to jo. A – jdeš na ten ples?“ zeptala se váhavě Lily. Srdce ji v tu chvíli bušilo jako splašené.

Panebože, ať mě pozve. Prosím, prosím, prosím. Udělám cokoliv, hlavně, ať mne pozve.

„No, a-asi tam půjdu,“ vysoukal ze sebe opatrně.

„A koho bereš?“ zeptala se Lily. Nejradši by si vlepila facku.

To bylo nápadný, Lily! křičela na sebe ve své hlavě. Opravdu se ti to povedlo!

„Ehm, no, já-“ zašeptal Scorpius a zatvářil se poněkud… frustrovaně? Zničeně? Zmoženě? Nešťastně?

„Ty?“ otázala se Lily. Měla pocit, že jí vynechalo srdce.

„Beru svojí holku.“

Autor: BlackEyes (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spoutaná růží - 5. kapitola: