OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 35. kapitola

02.10.2013 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1828×

„No a když spolu tedy chodíme,“ začala pomalu. „a když jdu do práce, čili na půl dne se loučíme...“ Derek začínal mít obavu, kam tím míří. „Dostanu alespoň pusu na rozloučenou?“

Bylo vidět, že v některých chvílích by ji nejraději zardousil.

Na kratičký okamžik si myslela, že to napínání jeho nervů asi přehnala, než se k ní naklonil. Dlaní jí přejel po spodní čelisti a pak jí obemkl šíji, aby si ji ještě přitáhl.

Když říkala pusu, myslela vážně pusu, ne tu smršť co následovala. Jako by otevřela přehradu, která na první pohled vypadala nedobytně a zběsilá voda ji pohltila. Jediné co vnímala bylo horko a že chce víc, blíž...

Prsty mu zajela do vlasů a jeho paže se jí obtočila okolo pasu. Ani si nevšimla, že už nesedí na svém sedadle.

Netušila, kdo se odtrhl jako první, ale evidentně to bylo kvůli kyslíku. Dech měla zrychlený a hlava jako by se jí budila po nějakém spánku. Zamrkala, aby jí mozek zase začal normálně fungovat. Než se vzpamatovala, stála už na chodníku a omráčeně hleděla na Dereka, jak se rozjíždí a na tváři mu pohrával pobavený úsměv.

Ji ale docela chlácholil fakt, že kromě úsměvu měl taky rozepnuté dva knoflíčky na košili a rozcuchané vlasy.

35. kapitola

Díky poslednímu vývoji jí jeho dozor přestal naprosto vadit. Doslova se na něj těšila.

„Za půl hodiny jdu domů,” houkla na Liama.

Překvapeně za ní zamrkal, to už byla ale venku ze dveří a klusala k tisku. Věděla, že podává hlášení Wenerovi a žádný řev, nic se mu nerozmázlo o hlavu. Jeho tohle ale děsilo víc. Co když její vztek pak schytá i s úroky?

Poslušně se ale natáhl po telefonu.

Když Derek přijížděl, uviděl ji stát na chodníku. Zakroutil hlavou. Kdyby tušil, že s ní pak půjde takhle snadno vyjít, nedržel by si od ní tak dlouho odstup.

„Ahoj,” hlesl k ní, když otevřela dveře a vyhoupla se do sedadla.

Na místo odpovědi ho líbla na tvář. Líbilo se jí vědomí, že se ho teď může naprosto bezostyšně dotýkat.

„Jaky jsi měl den?” zeptala se.

Pozvedl obočí. Takhle milou, starostlivou a sladkou ji neznal. I jí došlo, že se snaží zbytečně. Před ním hodnou holku hrát nemusela.

„Máš pravdu, vlastně mě to nezajímá,” odfrkla. „Mám hlad.”

„Restaurace nebo se najíme u mě?” zeptal se, aby ho nasměrovala.

„U tebe.”

„Vaříš?” rýpl si.

„Jasně,” přikývla. „Dáš si čínu nebo pizzu?”

Beky přehnula poslední dílek pizzy a nacpala si ho do pusy. Bylo to zvláštní. Nebylo žádné počáteční oťukávání, žádné hledání náznaků, jak to mezi nimi je. Oni se znali za ty měsíce asi líp, než by sami chtěli a i vztah mezi sebou měli ode dnešního rána naprosto vyjasněný. Bylo to ale zvláštní po tak dlouhé době, kdy jsi od sebe drželi odstup, najednou být prostě spolu...

Zvedla se a přešla ke dřezu, aby si umyla ruce. Derek zatím přehnul krabice od pizzy a zasunul je do koše. Slyšela ho za sebou.

„Dovolíš?” ozvalo se a ona se otočila. To už se však ocitla ve vzduchu. Bez nejmenší námahy ji vysadil na linku, aby se dostal k myčce, kterou blokovala a dal do ní sklenky.

Celou dobu ho pozorovala. Když se skláněl, tričko se mu napnulo přes záda. Viděla pevné obrysy jeho zad. Měla neodolatelnou chuť natáhnout ruku, vklouznout dlaní pod okraj trika...

Než ji to pokušení přemohlo, narovnal se.

Zůstal stát před ní a směr její mysli se jí musel zračit i ve tváři, protože na ni na okamžik zůstal nehnutě hledět. Pak přistoupil blíž, až k okraji linky. Boky se tak ocitl mezi jejími koleny a ona je víc roztáhla.

Aniž by od ní odtrhl pohled, položil jí dlaně na stehna a mučivě pomalu je sunul výš. Cítila, jak jí přejel až na zadek a pak si ji přitáhl blíž. Prudce vydechla a skousla si spodní ret. Byli těly jen kousek od sebe. Cítila teplo, co z něj sálalo.

Zvedla paže a položila mu je na ramena. Nejprve mu prsty zajela do vlasů a pak si ho prudce přitáhla. Okamžitě se podvolil a ona ucítila, jak se k ní přisál rty. Jeho chuť se ji linula ústy a to ještě rozpalovalo potřebu v ní.

Jazykem mu vklouzla mezi rty.

Cítila jeho dlaň, jak přejela po jejím zadku vzhůru až na bedra. Cítila její tlak a horkost na holé kůži. Přitáhl si ji ještě blíž. A ona se mu to snažila usnadnit.

Zvedla kolena a objala jeho boky svýma nohama. Horkost se jí začala přelévat do jediného místa. Téměř se o něj otíral.

Odtrhla od něj rty a zalapala po dechu. Během chvíle se jí ale dech zase zadrhl, když jí přejel druhou rukou po hrdle a zvrátil jí hlavu dozadu.

Rty jí přejel po krku. Cítil její zběsilý tep. Prsty mu zabořila do vlasů a nešetrně si jeho rty znovu přitáhla ke svým.

Obě jeho dlaně se přesunuly na její boky a začaly stoupat vzhůru. Vyhrnoval jí tričko. Netrpělivě se od něj odtrhla, aby jí ho přetáhl přes hlavu.

Vnímala, jak se usmál, když se okamžitě zase přisála k jeho rtům a jen nad hlavou si stáhla triko i přes paže a hodila ho stranou. Podle zvuku dopadlo asi do dřezu.

Znovu ucítila jeho dlaně na zadku a v příštím okamžiku, se ocitla ve vzduchu. Přitiskl si její tělo na své a ona ho pevněji sevřela mezi stehny.

Byl vděčný, že ložnici má jen přes chodbu, protože Beky mu nedovolila se moc soustředit na cestu.

Klekl si na postel a jednou rukou se podepřel, aby ji šetrně položil a sám na ni dolehl.

Beky vydechla, jak na sobě ucítila jeho váhu. Cítila ale i něco jiného, důkaz, že on po ní touží stejně silně jako ona po něm.

Pokusila se marně dostat k jeho pásku. Nespokojeně zavrčela. Rty se mu zvlnily a nadzvedl se na lokti. Okamžitě začala snažit o rozepnutí pásku a zipu. Její netrpělivé a rozechvělé prsty s tím však zdlouhavě zápolily. Alespoň na jeho vkus. Políbil ji a zvedl se.

Podepřela se loktem a přimhouřeným pohledem ho sledovala, jak slezl z postele a rozepnul si pasek i kalhoty. Sundal si je zároveň se slipy a jí se zadrhl dech mezi rty.

Zvedla se a klekla na kraji postele. Odkopl nepotřebný kus oblečení stranou a přešel k ní. Prsty jí zajel do vlasů a donutil tak zvednout tvář k němu.

Políbil ji hladově a druhou rukou ji obemkl okolo pasu a přitisknutou na své tělo stáhl z postele. Postavila se a v ten okamžik se jeho ruce vytratily, aby se o okamžik později objevily u jejího pasu. Jeho prsty byly s rozepnutím jejích kalhot mnohem úspěšnější. Během chvilky jí je stahoval přes boky.

Jako by si to užíval a rozbaloval dáreček, jí nejprv svlékl kalhoty a pak teprve i kalhotky. Ona už ale déle čekat nevydržela a tohle zdržování s oblečením už bylo nad její síly. Odtrhla se od něj a shodila ze sebe podprsenku a netrpělivě mu vyhrnula triko. Hodila ho na zem a ještě nesvěsila ani paži a jeho paže si ji přitáhly na sebe. Ani si nevšimla, že couvá, dokud lýtky nenarazila na postel. Překvapeně hekla, když na ni dosedla. Derek se sklonil k ní a opřel se kolenem mezi jejími stehny. Zaklonila se, jak na ni dolehl. Druhým kolenem ji donutil rozevřít stehna ještě víc.

Cítila jeho váhu, která ji tiskla do měkké matrace, jeho boky, které objímala stehny, horko, které z něj sálalo stejně jako z ní...

Jediným pohybem do ni pronikl a ona se prohnula v bedrech. Vše ostatní se jí rozplynulo a jediné, co její mysl ještě vnímala byla ta touha, která je oba hnala dál. Jako závod, který měl jen dva vítěze nebo žádného.

Nadechla se a šlo to ztěžka, něco ji tížilo. Zamrkala rozespale a ještě než pořádně otevřela oči, uvědomila si i příjemné teplo na zádech. Bylo to teplo lidského těla, ke kterému se tulila. Shlédla na paži, kterou měl Derek přes její bok. To byla ta věc, co jí nedovolovala zhluboka se nadechnout.

Zavrtěla se, aby se mohla otočit.

Za zády se jí ozvalo zabručení a vrznutí matrace, jak se přetočil z boku na záda. Okamžitě toho využila. Přetočila se na břicho a podepřela lokty.

Pozorovala ho, jak spal. Přejížděla pohledem po jeho uvolněné tváři a pootevřených rtech, po jeho hrudníku, kde se klikatilo několik světlých jizev a břiše, až zůstala s nelibostí hledět na deku, která ji bránila zkoumat ho dále.

„Jak to, že jsi vzhůru tak brzo?“

Překvapeně k němu vzhlédla. Pořád měl zavřené oči. Na chvíli si myslela, že se jí to prostě zdálo. Pak se jeho paže pohnula a on si ji dal pod hlavu a podíval se přímo na ni. Ten prevít se musel vzbudit, už jak sebou zavrtěla. Co na tom ale záleželo.

„Nejsem si jistá, že jsem vzhůru,“ zamumlala a natáhla se k němu, aby ho políbila. Jako by si tím chtěla ověřit, jestli spí nebo jestli tam skutečně leží a jeho dlaně jí objaly...

Vypískla, když si ji přitáhl na sebe.

EPILOG

Beky se objevila ve dveřích ložnice. Pohledem přelétla Dereka, který právě seděl v křesle s notebookem před sebou a pak jí pohled přešel k hrknu horkého silného kafe na lince. Přešla k němu a sevřela ho v dlaních. Teprve pak se šouravým krokem vydala za Derekem. Hleděl na zprávy.

… podle ambasády korejská celní správa objevila několik beden s vojenskou municí...

… spojitost s Mariem Riverou, který se právě na územní státu vyskytoval...

… kvůli podezření podpory převratu vlády ho odmítli vydat a bude souzen dle jejich zákonů...

Beky položila zaujatě hrnek na stůl.

„Vypadal na tom videu dost zmateně, když ho zatýkali,“ zamumlal Derek a zaklapl notebook.

„Možná to bude tím, že o těch bednách neměl tušení?“ pousmála se Beky. Naklonila se nad něj a políbila ho. Začínala docházet k názoru, že on ji dokázal po ránu nakopnout víc, jak ty její kofeinové smrťáky.

„Beky, musím do práce a ty víš jak nesnáším zpoždění,“ zavrčel.

„Hm,“ zaprotestovala, „a co to svést na dopravní zácpu?“ zamumlala mu do úst.

Už se chtěla narovnat.

„To by šlo.“

S vyjeknutím si ji přitáhl a ona doklekla okolo jeho stehen. Jeho ruce jí vklouzly pod okraj pyžama.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 35. kapitola: