Story of Luminia Fire Ignis - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Prosím nezabíjejte mě. Vím že toho moc nedokončím a že začátek bude kratší, ale snažím se tuto povídku dopsat. Byla bych vám vděčná za komentáře jak pozitivní, tak i negativní. Tak a teď k ději.

Mladá dívka se po dvanáctiletém výcviku, s kterým začla v pěti letech, vrátí domů. Jaké je ale překvapení když místo svého bratra na stolku najde náhrdelník, který určitě jemu nepatří. Příjemné počtení, vaše Lunabell.

06.09.2012 (21:00) • Lunabell • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 980×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Prolog

Mladá dívka procházela celý domek a hledala známku boje, cokoli. Jen aby našla svého bratra. Neviděla ho celých dvanáct let. Vešla do místnosti s velkým krbem, u kterého jako malá sedávala a nechávala si schnout vlasy u bratrovo vyprávění různých příběhů. Sedla si do křesla, kde si pamatovala ,že sedával.

Rozhlédla se po opuštěném pokoji. Na zemi byl koberec z ovčí kůže místy už značně prošlapaný. Na krbu byly malinkaté postavičky z jílu. Dívka k nim přešla a brala jednu po druhé do rukou. Zkoumala je a rozpoznala v nich její urputnou snahu vystihnout celou rodinu. Usmála se na postavičky, které vyrobila v pěti letech. Skoro zapomněla na to, jak jí bratr pochválil za skvělou práci.

Tento večer byl chladný a tak dívka pomocí magie zapálila v krbu. Pokojem se rozlehlo plápolavé teplo a světlo. Na malém stolku vedle skromné postele se něco zalesklo. Došla k tomu předmětu jenž následně zvedla do svitu ohně. Tvar toho předmětu připomínal půlměsíc. Byl to přívěsek. Ale né bratrův toho si byla jistá. Dala si jej na krk.

Vycítila z něj určitou sílu. Nepopsatelnou, ale přece nějakou. Vedla ji, nebo měla takový pocit.byla v této pozdní noci osamělá a ospalá. Lehla si do bratrovy postele a co nevidět usnula.

Zdál se jí sen. Došla po zapomenuté stezce do opuštěného sídla. V místnosti s výhledem na zahradu ohraničenou ze čtyř stran sídlem našla portrét chlapce staršího jen o pár let. Měl černé vlasy vybízejíc k pohlazení, oči barvy toho nejdokonalejšího jantaru, růžové rty a rozsáhlou popáleninu přes pravé oko. A na krku se mu pyšnil náhrdelník stejný, co zdobil dívčin krk. Pohladila ten obraz a vše se s ní zřítilo do temnoty.

Probudila se do brzkého rána s matnými vzpomínkami na podivuhodný sen. Pamatovala si matně staršího chlapce s popálenou tváří.

Vstala z postele a šla ke svému koni v provizorní stáji. Osedlala jej a vyjela pomalým klusem k horám. Lidé se za ní otáčeli s vytřeštěnými výrazy. Říkalo se o horách, že kdo tam zavítal, už se nevrátil. To ale dívka nevěděla a jela za svým cílem. Když dojela do lesa měla na výběr. Vydat se zpět do vesničky a žít, jakoby nic, anebo jet dál po cestě za dobrodružstvím. Nechtěla se vracet na místo, které jí připomínalo bratra a proto se vydala dál do hor.

Když už slunce zapadalo za obzor usoudila, že by si mohla odpočinout na malém paloučku dál od cesty. Sedla si na zem, zkřížila nohy do tureckého sedu a dala ruce na kolena dlaněmi vzhůru. Zavřela oči a vyhledala pomocí zvířecích myšlenek staré sídlo, které na první pohled vypadalo opuštěně. Někdo toto sídlo obýval. Zřejmě né moc dlouho a tak se rozhodla, že se tam vydá a poprosí o práci.

Utrhla si z nedaleké jabloně jablko a dala jej svému koni. Sundala z jeho hřbetu své zbraně a šaty prosté dívky. Zbraně ukryla do dutého stromu, který našla poblíž a dala tam i její kožené oblečení, které měla doposud na sobě. Oblékla si prosté šaty od jedné kamarádky, koně poslala pryč a vydala se do neznámého sídla k neznámému pánovi.

Autor: Lunabell (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování