Streams of blood - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Juliettin život po smrti Petera obsahuje spousty změn, adrenalinu a krve...

21.07.2012 (14:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 563×

Noha za nohou, roh za rohem, ulice za ulicí. Cesta k mistrovi Ulrimu je dlouhá, ale já jsem zvyklá na četnější časové újmy. Na rohu Turbotské a Kachní jsem se musela na chvíli posadit. Můj zdravotní stav stále není bezproblémový. Křeče neustávají... Na lavičce jsem si ubalila cigaretu a lokla si Hořkého štěstí. Nevím, jak tenhle chlast Herdegrác vymyslel, ale název je dost výstižný. Hořká, hustá tekutina, po jejíž konzumaci se vám tělem rozlije příjemné teplo. Cesta pokračovala. Vločky se mi lepily na tvář a padaly do očí. Pod nový, kožený plášt, pokrytý sametem se mi občas prodral závan větru. Město bylo v zimě pochmurné. Člověk měl pocit, že všude kolem něj je hřbitov. Vysoké boty se zarývaly do sněhu a prsty, shované v kapsách čekaly na příležitost, kdy sáhnou po noži a splní svůj úkol. Čekaly, až po jejich povrchu bude stékat teplá krev. Zabíjím. Denně, téměř pořád. Můj život se celý točí kolem smrti. Smutné, cityobrňující, ale neovlivnitelné. Žiju pro někoho nestereotypní, ale pro mě zcela stereotypní život...

***

„Mistr Ulri?" zeptala jsem se staršího pána, co mi přišel otevřít.

„Ano." Prsty uchopily nůž a po chvíli pocítily tu teplou tekutinu. Mistr Ulri padl k zemi. Do jeho kabátu jsem otřela krev a pokračovala v cestě. Žádné komplikace. Nikdy nic. Nikdy na mě nikdo nepřišel. Nikdo mě totiž nezná, nikdo neví o mé existenci... Až na OO, která mi v poslední době dělá problémy. Zrovna včera za mnou přišel Frank. Bývalý parťák Petera a žadonil, ať s tím přestanu. A ne jen žadonil, potom i vyhrožoval. Blbec... Měl by vědět, že tohle na mě neplatí. Dokud nebudu mít pod krkem jejich kudlu, tak nepřestanu. Vytáhla jsem z kapsy papír. Byl na něm seznam obětí a kolik za jejich podříznutí, nebo po dohodě pomalou smrt dostanu. Za mistra Ulriho dostanu tři zlaté. Nic moc, ale byla to rychlovka. Pořídím si nové boty na léto...

***

„Stůj," ozvalo se za mými zády. Zrovna jsem procházela úzkou uličkou k řece.

„Áááá... Frankie... Znovu jsi mě poctil svou přítomností."

„Jillie, přehnala jsi to."

„Co?"

„Mistr Ulri..."

„Ano, za tři zlaťáky." Usmála jsem se.

„Musím tě odvést na naší centrálu."

„Óóó, Frankie... To je mi moc líto. Asi budeš mít problémy..."

„Já tě dostanu."

„Ne." Zvážněla jsem. „Já s tím nepřestanu."

„Nechceš žít klidný život?"

„Chtěla jsem... Když žil Peter," řekla jsem a pokračovala v cestě. Položil mi ruku na rameno.

„Franku, pusť mě," řekla jsem. Hned, jak vzdálil ruku od mého ramene, otočila jsem se a přirazila ho ke zdi. Křuplo mu v ruce, kterou se snažil můj náraz odbrzdit. Tiše bolestivě zasténal.

„Překročil jsi všechny mé hranice, Frankie. Všechny. Je mi to líto, ale budeš si nést následky." Jeho mladá tvář se zkřivila bolestí, když jsem mu zaryla tesáky do kůže na krku. Měl sladkou krev, ale měla o pár stupňů méně, než by měla mít, tak jsem na ni přestala mít chuť. Když se přestal zmítat, pustila jsem jeho mrtvolu, otřela si do jeho šátku krev ze rtů a pokračovala v cestě. Celý den je rázem v hajzlu. Už jsem měla dost, tak jsem zaplula do Hořkého štěstí.

„Dáš si jídlo?" zeptal se Herdegrác.

„Ne, jsem nasycená."

„Málo jíš."

„Jím mnohem víc, než si myslíš..."

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování