Summer love-6.kap. • OurStories.cz ~ naše povídky

Edward s Bellou si nevinně povídají.. když se už k něčemu schyluje, překazí jim to Alice.. Později u auta se to celé opakuje.. Jako by Alice nechtěla, aby se mezi nimi něco stalo.. Ale co ona má s Jasperem?

23.07.2009 (15:26) • blondeTeru • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1516×

„Bells, přemýšlel jsem, co asi tak budeš zítra dělat, hm?“ koukl na mě, jako kdyby na něco přišel.

„Asi nic, proč?“ nervózně jsem dumala nad tím, proč se zeptal právě na toto.

„Dobře. Pamatuješ, jak jsme se bavili o tom, že by sis ráda našla brigádu, protože by sis chtěla koupit nové auto? No tak v tom obchodě, kde dělám, někoho potřebujeme a tak mě napadlo, že ti o tom řeknu. Byl bych opravdu rád, kdybys to vzala, protože to bychom spolu mohli pracovat a trávit tak víc času. Víš, ono je celkem otravné pracovat někde, kde ostatní pracovníci nejsou zrovna… nadšení tou prací a zaměřením.“ dořekl a já se usmála.

„To zní skvěle. Tak já to teda vezmu. Je to dobrá práce, peníze a není to moc daleko od chaty a už tam vlastně někoho znám. To nebude tak zlé.“ popřemýšlela jsem nahlas.

„Skvělé! Tak co kdybys zítra ráno přišla o to zažádat a pak bychom se mohli vrátit a jít třeba wakeboardovat.“ nadšeně navrhl.

„Ok, dobře.“ sdílela jsem jeho nadšení.

Procházeli jsme se asi deset minut, než jsme našli perfektní místo na sezení

Byl to krásný pohled na rozzářenou hladinu moře a měsíc, který svítil. Oba jsme stále stáli a pozorovali nebe nad námi, kde se postupně objevovaly miliony hvězdiček. Začalo mi být chladno, tak jsem si založila ruce na hruď a snažila si je k sobě tisknout co nejvíc, aby mi bylo alespoň trochu tepleji. Edward si toho zřejmě všiml, protože jsem ucítila jeho paže kolem mě.

„Je to lepší?“ špitl.

Přikývla jsem a znovu se začala červenat. Bylo to senzační. Po pár minutách jsem se pootočila a Edward mě pustil. Koukali jsme se sami sobě do očí snad celou věčnost. A pak přišla ta chvíle. Cítila jsem, jako by se celý svět zastavil. Stále jsme si hluboce zírali do očí a já cítila, jak se ta pomyslná hranice mezi námi zmenšuje. Edward pomalu skláněl hlavu a my oba věděli, co bude následovat. Chybělo pár centimetrů mezi našimi obličeji, aby se naše rty spojily.

„EDWARDE! BELLO! Jste to vy?“ křičela na nás z dálky Alice. Uslyšela jsem, jak Edward zašeptal. „To je neuvěřitelné.“

„Jo Alice, Jsme to my. Edward a já jsme se šli jenom projít. Promiň“ volala jsem na ni zpátky. Ona mezitím došla až k nám.

„Hej, proč jste někomu neřekli, kam jdete? Začali jsme se o vás bát.“ starostlivě řekla Alice.

„Hele, ségra. Mě je 19. Já se o sebe umím postarat sám.“ bránil se Edward.

„Jasně, vím. My se především báli o Bellu.“ řekla a já se začala smát.

„Alice, díky že jsi přišla a pohlídala mě, ale mě je 17, taky se o sebe dokážu postarat.“ jasným tónem jsem ji sdělila.

„No nemáš zač. Já se jen strachovala, protože jsi s Edwardem a Edward je - “

„Alice!“ napomenul ji Edward.

„Dobře, omlouvám se! Strachovala jsem se o tebe, protože Edward dokáže být velké dítě. A tak jsem myslela, že kdyby se něco špatného stalo, tak by tě Edward nechal na holičkách.“ dořekla a já se jí začala smát. Edward však vypadal, jako by se ji rozhodl zabít.

„Alice, co kdybychom šli už zpátky.“ nadhodila jsem.

„Jo, máš pravdu.“ souhlasila. Edward jen přikývnul a Alice se dala do pohybu.

„Byli jsme asi 2 metry za ní. Koukla jsem se na Edwarda. Vypadal zuřivě a vyvedený z míry.

„Edwarde, klid. Vždyť si z tebe jen dělala legraci.“ řekla jsem velice klidným tónem.

„Jsem v pohodě. Jen mám v hlavě teď moc myšlenek.“ řekl. Věděla jsem, co se mu asi honí hlavou. Ten skoro polibek. Pomalu jsme se blížili k ostatním. S Edwardem jsem už moc nemluvila. Poznala jsem se s lidmi, z ostatních chat a Edward se věnoval svým přátelům. Kolem půlnoci jsem se rozhodla, že uložím malou Kate do auta. Když jsem se dostala k autu, spatřila jsem Edwarda, jak postává tam postává. Vypadal jako by o něčem přemýšlel, protože měl spuštěný I-pod a hlavu položenou ve svých dlaní.

Když jsem k němu došla, podíval se na mě.

„Díky Bello. To od tebe bylo velice hezké.“ řekl a já se na něj koutkem oka koukla. Usmíval se na mě.

„No, vypadalo to nepohodlně. Ležet na písku, tak jsem ji donesla sem.“ a pomalu jsem položila Kate do auta. Vysvlekla jsem si bundu a dala ji jí pod hlavu jako polštář. Zavřela jsem dveře a otočila se. Asi půl metru ode mě stál Edward a pozoroval mě.

„Belli, ty se jednou staneš skvělou mámou a nějakého kluka uděláš moc šťastným.“ řekl a na sekundu jsem si ten život představila. Jaký by byl můj život jako paní Cullenová?

„Ou, děkuju.“ usmála jsem se.

„Ty se jednou staneš skvělým tátou a manželem.“ vrátila jsem mu.

„Díky. Doufám v to.“ řekl a smutek v jeho hlase mi neunikl.

„Bells, a taky se ti chci omluvit za to, jak jsem se choval. No jak jsme se vrátili k táboráku.“ řekl posmutněle.

„Ne, to je v pohodě. Nedělej si s tím starosti. Vlastně, kolik je? Neměli bychom se vrátit?“ zajímala jsem se.

„Oni za chvilku přijdou.“ odlehčeně prohodil.

Jak jsme tam tak stáli, cítila jsem, jak se na mě kouká a směje se. Po pár minutách jsem se na něj podívala.

„Co je tak směšné?“ nechápala jsem.

„Nic, já jen přemýšlel.“ řekl celkem pobaveným tónem.

„Aha a o čem?“ naléhala jsem na něj.

„Ou, já nevím.“ a začal se ke mně pomalu přibližovat.

„Možná o tom, že si myslím, že jsi nádherná a nechápu, jak to nemůžeš vidět.“ ještě kousek se přiblížil a odhrnul mi pramen vlasů z tváře. Bylo to úžasné, dokud jsme neuslyšeli „HEEEJ LIDI!“ Alice na nás řvala, když se k nám blížila. tahala vedle sebe Jaspera a při pohledu na něj, jsem se začala smát.

Dostali jsme se všichni do auta a počali jsme naši desetiminutovou cestu k chatě. Nikdo jsme neměli moc toho co říct. Když jsme se dostali k naší chatě, tak jsem já a Edward vystoupili. A když jsem se podívala zpátky dozadu do auta, abych zjistila, jestli už Jasper jde, uviděla jsem, jak se tam s Alice objímá. Rychle jsem k Edwardovi špitla „Koukni na Alice a Jaspera.“

Edward otočil hlavou. Pak jsme se znovu podívali na sebe, protože jsme na ně nechtěli zírat. Nakonec mě na rozloučenou objal.

„Uvidíme se zítra Bell.“ řekl a já na souhlas kývla.

Jasper mezitím vystoupil z auta a šel směrem za mnou. Brzy se ozval motor auta a odjeli pryč. Jasper se pokusil utéct, ale já tentokrát byla rychlejší a drapla ho po tričku.

„Jaspere Alexandre Swane! Zůstaň tady.“ chtěla jsem vědět co se děje mezi mým malým bratrem a Edwardovou malou sestrou.

„Co jsem provedl?“ nevinně řekl. Viděla jsem, jak chce, abych se ho na Alice zeptala.

„Můžeš mi říct, co se děje mezi tebou a Alice?“ zeptala jsem se.

„Co tím myslíš?“ hrál si na nechápavého.

„Myslím, co znamená to objímání se na zadních sedačkách auta.

„Jo to.. Hm.. Možná že jsem Alice říkal, že se mi líbí.. A ona říkala, že mě má ráda.“ tiše řekl.

„CO? Tomu nemůžu uvěřit.“ a tiše jsem se začala smát.

„Argh! Jdu spát!“ Jasper se sebral a zamířil přímo do postele. Já se musela smát. Za chvíli jsem se taky ubrala do pokoje. Byla jsem opravdu unavená a opravdu jsem doufala, že dokážu usnout. Nakonec jsem usnula kolem půl druhé ráno.

Autor: blondeTeru, v rubrice: Povídky » Na pokračování