OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Svět bez krve - 5. kapitola

13.09.2011 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 918×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

5. kapitola - „Neudělej hloupost… Kvůli mně.“

Desire

„No tak, uklidni se… Vždyť já tě přece miluju. Hned ti to dokážu,“ zavrčí mi u ucha, až vyjeknu a než se vzmůžu na odmítnutí, letmo mi po ráně na krku přejede jazykem a pln něhy se do mě zakousne. Ale já nechci, aby mne okusoval jako nanuk!

„Nechci ho vůbec!“ prsknu zoufale a snažím se ho odstrčit, když mě omráčí tak sladkobolná slabost, až vzdychnu. Vím, že mě chce jen falešně oblbnout, jako to dělal celou dobu, ale je tak těžké se mu bránit…

„Nech mě…“ zasténám tiše, až se drze uchechtne a znovu se ke mně přisaje. Všemožně se bráním slastnému trnutí, které mi způsobuje. Příjemná horkost se mi rozlévá do všem svalů i žil. Cítím jemné mravenčení až v bříškách prstů.

„Já ti … očividně … nestačím! Tak … mě … nech! Jsi … jako on!“ vzlyknu a prohnu se pod dalším přílivem euforie, která mi tělem projede jako blesk. Když se ode mne odtrhne, poznám, že si vzal více, než měl. Jsem vysílená, ale… mé tělo se cítí šťastně. Jemně mi hojí krk a týrá mě drobnými chladnými polibky, při kterých ucukávám. Pokožku mám díky jeho jedu celou přecitlivělou. Touha se ve mně pere spolu s obavou.

„O čem to mluvíš, miláčku?“ zašeptá mi zvráceně do rtů a já jen těžce vzdychnu, když se mi do nosu navalí ta voňavá afrodisiaka. Feromony, díky kterým si se mnou může dělat, co chce. Jsem díky jeho dotekům i aroma celá rozněžněná. Hlavu mám zvrácenou a dech zastřený.

„Já tě miluju. Musíš mi věřit, jinak si ublížíš,“ svůdně mi šeptá do ucha, zatímco se mu celá rozdychtěná propínám v náruči.

„Přeci bych ti nevěnoval tolik radosti jen proto, abych tě zblbnul. Dělám to, protože chci, abys byla šťastná. Protože mi na tobě tak moc záleží, lásko!“

„Ne!“ zasténám proti své vůli.

„Já … ti nevěřím.“ Snažím se protestovat, ale ta vůně je v celém pokoji. Cítím, jak mi prochází celým tělem a tlačí se mi nenásilně do hlavy. Při každém jeho doteku jsem na pokraji zhroucení, jak moc na mě ta rozkoš útočí. Nechci, aby mne takhle ovládal, ale… nemohu proti tomu nic dělat.

„A vlastně ani nechci,“ proběhne mi myslí. Je mi vážně krásně. Zapomínám na všechno a všechny okolo. Je jen on a to příjemné hřejivé trnutí, vycházející z mého podbřišku. Bez námahy zvednu ruce a zapletu mu je do vlasů, jako bych se chtěla s každým pomazlit zvlášť. Připadám si jako pírko, jako bych snad létala. Necítím žádnou těžkost, ba naopak neuvěřitelnou lehkost a něhu.

„Zbožňuju tě nejvíce na světě…“ štká mi tiše do vlasů. Snaží se mi do těla dodat pocit jistoty, bezpečí i lásky a daří se mu to.

„Nikdy bych ti neublížil.“ Líbí se mu, jak se pod ním vlním a téměř bez přestání šeptám jeho jméno. Uniká mi ze rtů tak nějak samo…

„Chci, aby ti bylo nádherně…“ Vše, co dělá, mi dává zabrat. Vkládá mi do těla tak nepopsatelnou rozkoš, že mám před očima chvílemi jakousi mléčnou mlhu.

„Už … dost! Už nemůžu!“ zalykám se klepu pod tíhou radosti, kterou mi dopřává. Snažím se ho od sebe odstrčit, ale mám pocit, že to nezvládám.

„Dicku… prosím!“ zanaříkám, když se o mě začne otírat svým klínem a já ucítím jeho touhu. Nevzpomínám si, že by to s ním někdy bylo… takové! Chtěla bych ho políbit, ale i přes veškerou slast, kterou mi způsobuje, se bojím…

„Nebraň se tomu, miláčku… Já ti neublížím.“ Vrčí mi svádivě do rtů a polibky mapuje mé tváře, až je mám na dotek tak citlivé, že jeho doteky cítím snad všude.

„Chci, aby ti bylo krásně… A bude ti krásně! Tak se mi nebraň… Víš, že bych ti neudělal nic, co by ti ublížilo. Jen si to krásně užij…“ hlesne natolik svůdně, že se prohnu těm jeho dovádivým dotekům vstříc. Rozkrok mám v jednom ohni a náhle cítím, jak se mi od toho místo derou euforické vlny do celého těla.

Vykřiknu jeho jméno, když mě náhle oslepí naprostá sužující rozkoš a já mžikám do náhlé sladkobolné tmy. Když se mi znovu zaostří obzor, dozvuky slasti mě dělají naprosto malátnou. Jsem uvolněná, ale mrzí mě, že zatímco mne dostal do nebe, tak on si z toho nic neužil. Cítím se… neschopná, zatímco ho hladím prsty po vlasech. Nemohu čekat, že mi bude věrný, když musí držet celibát.

„Bylo to krásné.“

„To jsem moc rád, miláčku.“ Zlíbá mi nadšením celý krk. Je jako rozzářený. Na tváři mu tane velmi spokojený úsměv.

„Nezatěžuj se žádnými nesmysly… Víš, že jsi pro mne to nejdůležitější na světě.“ Pak se mi zadívá velmi vážně a důležitým chladným hlasem pronese:

„Pokud chceš i nadále zlobit, budu tě muset takhle pacifikovat častěji.“ Tvář mu ozdobí roztoužený a nadšený výraz, zatímco se mu blýská v očích. Na okamžik mám pocit, že jsem to zas já. Trochu stydlivě se při jeho poslední poznámce pousměju a sklopím zrak. Je to šílené, co se mnou jeho blízkost dělá.

„Mrzí mě, že…“ Už jsem zas ta šedá myš, která se mu bojí říct, že ji mrzí… že si to neužil stejně jako já.

„To tě mrzet nemusí. Víš, že jsem trpělivý. Jsem šťastný, když je ti krásně…“ Zářně se usměje a nadšeně mi zlíbá celou tvář.

„Jsi to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat, věříš? Vůbec netuším, co bych bez tebe dělal, lásko.“ Vyznává se mi tak sladce, až se mu přitulím do náruče, aby se mohl potěšit kontaktem s naším synem.

„A já bez tebe…“ hlesnu a oči mi zamilovaně zvlhnout. Jestli budu takhle přecitlivělá celé těhotenství, tak mne za chvíli bude mít vážně plné zuby…

*

Chester

„Už jsem zpátky,“ nadšeně se na ni usměju a lehnu si vedle ní. Postel je provoněná její vůní a mně to dělá dobře. Když se jí však zahledím do tváře, nenajdu v ní to, co bych očekával. Má rty stažené do úzké čáry. Mírně se kaboní, jako by jí bylo do pláče a bojovala s tím. A každou chvíli usykne, jako by ji něco bolelo.

„Co se děje?“

„Ty a Mia… Jste si hodně užívali, co?“ jedovatě se na mě ušklíbne. Nechápavě povytáhnu obočí.

„Horký vosk. Fialový krystalky. Kousance. Vášeň, která nezná meze. Všechny ty upíří hrátky, který sis sakra fakt vychutnával!“ Tváří se, jako by si všechny tyto představy přehrávala přímo před očima. Úsměv mi úplně ztuhnul na rtech, protože to vypadá, že ona nestřílí od boku, ale zná pravdu!

„Proč nyní začínáš s Miou?!“ svraštím obočí a celý se napnu v očekávání odpovědi. Di znechuceně zasakruje a štítivě ukazováčkem a palcem chytí za hřbet červený sešit s pevnými deskami. Nechápavě se zadívám na obal, který je posetý dětinskými srdíčky. Neřekl bych, že zrovna tohle by byl její styl… Je to dost… Očekával bych to u dívek, které jsou posedlé romantikou. Hádal bych, že to patří Desire, ovšem proč by ve všech těch srdcích bylo napsáno mé jméno, proboha?!

„Dneska jsme si to s Chazzym krásně užili… Svázal mi ruce a kousal mě do celýho těla, až jsem šílela rozkoší! Pak mi tělo polejval horkým voskem a sám ho chladil svým ledovým tělem…“ Tupě se mi zadívá do očí, zatímco nechápavě pomrkávám.

„Nemůžu se týhle kombinace nabažit. Nemůžu se nabažit jeho! Miluju hrátky s ohněm…“ Dořekne a naštvaně si skousne spodní ret.

„Neznáš to?“ Němě zavrtím hlavou.

„Je to Miin deník… Zdá se, že si upřímně zapisovala každou vaší soulož… Všechny ty nabušený sexuální zážitky. Sex, kterej zavinil náš rozchod, si zapsala červeně!“ Tvář jí protne bolest a mně se v hlavě rozvíří vzpomínka…

Pevně za sebou zavřu dveře, aby Di nenapadlo jít za námi a chytím Miu silně za paži, až sebou cukne a dovádivě se na mě usměje. Kočičí oči jí září v touze po hříchu a smyslná ústa lákají k polibku, kterému nechci podlehnout.

„Už to začínáš přehánět!“ zavrčím zle a trhnu jí rukou, zkroutím jí paži za zády, až zakňourá.

„Vždycky jsem věděl, že jsi potvora a baví tě hrát si s lidmi… Ale Di z toho vynecháš, rozumíš?!“ zavrčím vytočeně, až si skousne spodní ret a rajcovně se na mě usměje.

„Copak už jí zase hrabe?“ zavrní svádivě.

„Nehrabalo by jí, jak ty říkáš, kdybys jí nepovídala takové nesmysly!“ syknu a snažím se ji odstrčit, když se na mě nalepí svým horkým něžným tělem.

„Já tý tvý holčičce na hraní neřekla nic, co by nebyla pravda!“ rozšafně se mi vymaní z držení a dlaní mi zajede do kalhot, až zoufale usyknu. Di mě rozdováděla těmi svými něžnostmi a já bych teď tak moc chtěl víc… Potřebuju to, ale ne takhle! Protočím panenky a ihned jí v dlaních ztvrdnu. Mia na tohle byla vždycky šikovná. Dobře ví, kam má sáhnout.

„Přestaň!“ dostanu ze sebe se zachraptěním, protože díky odkrvení mozku jsem téměř zapomněl, co jsem jí chtěl říct. Na tváři jí to vyloudí vítězný úsměv. Seberu zbytek sil a pevně ji chytím pod krkem, až rozkošně zasténá.

„Všechno…“ znovu zachraptím. Musím si odkašlat, abych vůbec mohl pokračovat.

„Všechno, co jsi jí řekla, byla lež a ty to moc dobře víš!“

„Snad mi nechceš tvrdit, že ses do tý panny zamiloval…“ rozchechtá se a znovu pokouší mé nejcitlivější místo, až divoce zasténám.

„Není to přirozený… Pro tebe láska není. Jen tím trápíš sám sebe. Jsi bez sexu. Věčně vynervovaný z tý malý děvky…“ Její slova vnímám jako by zdálky, protože se mi v těle rojí rozkoš spolu s bezbřehou surovou žádostivostí. Když mě stiskne silněji, stisknu čelist a skrze zuby mi unikne zoufalé toužebné zasténání. Tohle se nedá vydržet!

„Odpusť si ty svoje demagogie!“ zavrčím a hrubě ji kousnu do krku, až usykne. Nemám chuť z ní pít. Mám chuť… Do hajzlu, chci ji! Co se týče fyzických potřeb, jsem jen obyčejný chlap! Tohle se prostě nedá zvládnout. Znovu ji poškrábu na krku, až se mi prohne vstříc a její nenechavé ruce mě tak sladkobolně hladí po mé touze, že protáčím oči.

„Ty seš taková mrcha!“ usyknu slastně, zcela odrovnaný chtíčem. Bez dalšího přemýšlení ji zatáhnu do své ložnice, kde ji za stálého divokého a vášnivého líbání dostrkám do postele. Cestou z ní rvu minisukni i tričko, které na cáry skončí na chladné podlaze. Takhle nadrženého mne zřejmě ještě nezažila, ale… S Di jsem se tak dlouho držel zkrátka, že už to prostě nezvládám a nevybyté představy a touhy si berou svou daň.

Zaklesnu se jí špičáky do krku, který jí festovně rozkoušu. Chovám se jako zvíře a kupodivu si to i uvědomuju, ale absolutně nejsem schopný se hlídat. Těch provokací, které zůstaly bez odezvy, bylo za jeden den až moc. Chvílemi mám pocit, že snad upadám do jakéhosi transu, kdy vůbec nevnímám okolí. Jen vzdáleně slyším Miino vzdychání a středem mého zájmu je prýštící krev a tepající horký klín, do kterého se nořím tak nevybíravým způsobem, až to ve mně burcuje tu nejohavnější rozkoš. Má nevlastní sestra se mi však prohýbá vstříc a burcuje k dalším a dalším razantním pohybům. Moc dlouho mi to netrvá… Jsem vydrážděný na nejvyšší míru. V orgastické křeči se k ní přitisknu tak silně, že tupě zalapá po dechu. Vysíleně se na ni zhroutím, konečně zcela uvolněný.

„Vypadni!“ usyknu tvrdě a nechávám zavřená víčka. Mia s tichým chechotem zmizí, zatímco já bych nejraději mlátil hlavou o zeď! To bylo řečí o vzájemné důvěře… Hezky jsem to podělal. Pocit uspokojení vystřídaly strohé výčitky, které bych jako upír vnímat neměl. Kdo by řekl, že nějaké svědomí mám?! Zabořím obličej do zakrvácených peřin a nejraději bych se neviděl. Teď se přeci nemohu zvednout a jít zpět k Di… To by bylo… Tok mých myšlenek přeruší vrznutí dveří. Zaplaví mne krutá vlna záště.

„To ti to jednou nestačilo?!“ zavrčím temně, aniž bych se na ni podíval.

„Chazzy…?“ zajíkne se známý hlas a já až teď si všimnu, že u dveří nestojí rozvášněná Mia, ale má nevinná sladká Di…

Znechuceně zavrtím hlavou, abych ze sebe setřásl ten skličující pocit, a zadívám sen na sešit, který drží. Vidím ho poprvé v životě! Neměl jsem ani tušení, že Mia něco takového má.

„Do hajzlu… Proto to její okupování knihovny!“ Prolétne mi pravdivě hlavou. Určitě si myslela, že ho tam ztratila. Proto ten nepořádek, když mezi knihami hledala svůj… poklad. Podle zašlých červených desek vypadá už hodně staře, takže je možné, že se Di z mé minulosti dozvěděla věci, které bych jí sám nikdy neřekl! Zřejmě je tam zapsaný i sex z doby, kdy si můj otec přivedl Miinu matku jako mou macechu a Mia se tak stala mou nevlastní sestrou…

„Kde jsi to našla?“ dostanu ze sebe. Nechci jí to vytrhávat z rukou. Je mi jasné, že už si stihla přečíst všechno…

„Mia to hledala ve špatný místnosti.“ Vědoucně se ušklíbne.

„Měla to ve svým bývalým pokoji… Tedy v mým. Našla to Kytka a přišla ti to sem vrátit. Fakt milá holka! Asi na ní změním názor…“ sarkasticky se ušklíbne a položí deník na svůj noční stolek.

„Ona taky mění názor, ale na tebe. Podle všeho se pakuje a odchází.“ Zářivě se na mě zazubí, zatímco jí z očí div neskapává ironie.

„Odchází?!“ heknu nechápavě a posedím se.

„Přeci si nemůže jen tak myslet, že se odsud sama dostane! Měla jsi ji zadržet!“ prsknu směrem k Di, která se jen smutně ušklíbne a protáhne se.

„Jdu se po ní podívat,“ prsknu a spěchám do jejího pokoje. Odtud se sama nikdy nemůže dostat! Narazím na ni právě, když vyjde ze dveří. Zděšeně vyjekne, zatímco se jí v čokoládových očích objeví strach.

„Ach, Chazzy…“ zajíkne se a zády nabourá do dveří, zatímco probodávám nevlídným pohledem.

„Můžeš mi povědět, co tu vyvádíš?“ zavrčím temně.

„Nemůžeš takhle sama nikam jít! Pokud chceš odejít, stačí mi říct! Odnesu tě!“ vyjedu na ni, protože mě naprosto vytočila. Stáhne se a pokukuje po mých špičácích. Svaly mám napnuté, když se nad ní tyčím a chmurně jí shlížím do polekané tváře.

„Nechtěla jsem s tebou mluvit…“ zamumlá a uhne pohledem, zatímco se přede mnou mírně chvěje.  Dojde mi, jak na ni působím. Odstoupím od ní a dám jí prostor, abych ji neděsil.

„Nemusíš se mě bát…“ Snažím se usmát.

„Vím, co sis o mně přečetla, a chápu, že tu nechceš být, ale já ti nic neudělám. Pokud chceš odnést, tak tě odnesu a víc se vidět nemusíme. Stačí říct. Zpytavě se na mě zadívá.

„Já tě chci vidět. Ale ten deník… Jak jsi mohl být takový?!“ zasténá a opře se o dveře. Povzdychnu si, protože jsem evidentně zničil ten její vysněný svět. Zřejmě mě měla za svého vysněného prince, pana dokonalého a neviděla, jaký skutečně jsem. Pro ni je to pád z výšky, který bolí. Zamilovanost je… slepá.

„Prostě… jsem upír. To přeci vypovídá o všem. Říkal jsem ti, že si mne moc idealizuješ.“

„Ano, idealizovala,“ vzdychne nešťastně a vzhlédne ke mně.

„Ty ji nikdy neopustíš, viď?“ Její pohled je takřka zoufalý a prosebný. Jako bych viděl doutnající plamen naděje, který musím uhasit. Náhlá změna tématu mne trochu zaskočí. Ovšem je mi naprosto jasné, že mluví o… Di.

„Chris…“ zašeptám a přistoupím k ní, zatímco jí palcem jemně přejedu po tváři.

„Se mnou bys to nevyhrála. Neříkám to proto, abych tě tím od sebe odháněl… Sama ses o tom při čtení mohla přesvědčit. Jsem jiný, než sis mne představovala…“

„Ale já tě mám moc ráda…“ téměř neslyšně zašeptá. Setřu jí slzu, která stekla přes okraj dlouhých řas.

„Proto jsem sem přišla…“ bolestně zasténá.

„Chazzy… Chazzy, já odcházela. Ale ne z dětského domova, ale ze života.“ Zdrceně skloní hlavu v naprostém odevzdání osudu.

„O čem to mluvíš?“ sevře se mi hruď, když mi dojde, o čem mi to tu vykládá! Jen zavrtí hlavou a popotáhne.

„Byla to moc příjemná zastávka…“ smutně se pousměje.

„Děkuju, že jsem s tebou mohla být, ale už je čas odejít.“ Několikrát nechápavě zamrkám, než mi dojde, že ona to myslí naprosto vážně! Její tvář je zahalena do naprostého souznění se smrtí, jako by se těšila, až to bude mít za sebou.

„Ne! Prostě ne! S tímhle na mě nechoď. Na nějaký sebevražedný sklony já nejsem stavěnej! Ty si vůbec neuvědomuješ, co to tady kecáš! Zůstaneš tady a, jestli se o něco pokusíš, tak tě proměním v upírku a budeš tu muset bejt pořád!“ zavrčím vykolejeně. Něco takového jsem prostě vůbec neočekával! Nechci, aby zemřela… Aby zmizela z mého života. Já to prostě nedovolím!

„Neboj se, nic se mi nestane.“ Snaží se, aby tu svou zpověď ve slabé chvilce nějak zaonačila.

„Zůstanu tady, jak si přeješ.“

„Dobře, ale jestli to na mě jen hraješ, tak se máš na co těšit!“ ušklíbnu se a zatlačím ji zpět do ložnice. V šuplíku nočního stolku nahmatám pouta.

„Posaď se!“ zavrčím drsně, abych jí nahnal strach a ona nemyslela na své sebevražedné sklony. Když uvidí, co třímám v dlani, úplně ji to vyděsí.

„Ne!“ div se nezalkne a prosmýkne se kolem mne. Zády ji přimáčknu na svůj hrudník, až zoufale vydechne. Snaží se se mnou bezmocně prát. Škrábe mě do dlaní, zatímco sebou mele a plačtivě naříká.

„Chazzy, nech mě být!“ zalyká se, zatímco ji tlačím k posteli. Jen se zazubím. Moc mě to její vzpouzení baví… moc mi to chybí. Di už se se mnou nepere, ani se mi moc nevzpouzí, spíš by mi raději vyškrábala oči nebo mě zakousla. Přes její protesty ji přicvaknu pouty k železné konstrukci postele.

„A buď hodná.“ Vycením na ni běsnivě špičáky, až sebou plačtivě trhne.

„Nemůžeš mě tady takhle nechat!“ zoufale se rozbrečí.

„Nenechávej mě tady takhle! Prosím! Já se hrozně bojím!“ Tělem jí probíjí naprostá panika, zatímco sebou afektovaně škube a pláče.

„Uklidni se,“ zavrčím něžně a utírám jí mokré tváře.

„Za chvíli se vrátím. Je to jen pro tvé dobro.“

„Pusť mě, prosím! Slibuju, že nic neudělám!“ znovu se přede mnou rozbrečí a rozechvěje jako uzlíček nervů.

„Tohle mi nedělej… Prosím, nebuď jako oni!“ vyjekne a já zúžím oči. Pomalu si rozdírá zápěstí do krve, která mi vniká do chřípí a toužebně mě rozechvívá. Další šťastná krev, které bych si mohl užívat do sytosti… Zvláštní, dřív jsem to nikdy nepoznal, ale kdybych byl už tenkrát trochu citlivější, mohl jsem si užívat hektolitry této lahodné, naprosto dokonalé chuti krve!

„Nech toho!“ zavrčím netrpělivě. Bezmocně sebou trhne a poslechne.

„Víš co? Já už na tohle nemám náladu. Potřebuju jít něco vyřešit, takže tě pustím a dělej si, co chceš.“ Vyprostím její zápěstí.

„A pokud mne nechceš zklamat, tak tady takhle budeš sedět, až se vrátím!“ riskuju tím hodně, ale doufám, že na ni mírně citové vydírání zabere. Zadívá se na mě těma velkýma hnědýma očima a chvíli mne výmluvně pozoruje. Nakloním se k jejím rtům, až cítím její dech.

„Neudělej hloupost… Kvůli mně.“ Něžně jí vtisknu polibek na horká ústa a odejdu. Byla to jen taková obyčejná pusa, kterou jsem si ji chtěl pojistit… A doufám, že se mi to podařilo.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez krve - 5. kapitola: