OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Svět mnoha zemí - 4. kapitola



Svět mnoha zemí - 4. kapitolaV tomto díle se vydáme zase za Tarogem a Shorshou. Co její zraněný bratr? A co Crag?

Postava asi dva a půl metru vysoká se skláněla nad Tarogem a přikládala mu na rány nějaké listí. Sorsha to tiše pozorovala. Věděla, že její bratr bude v pořádku.

Tihle tvorové byli sice obrovští a silní, ale přece jen kdyby jim chtěli ublížit, nedávali by jim najíst a nestarali by se o ně takhle. Pozorovala, jak tvor míchá nějaký sajrajt a vkládá ho do Tarogovy nejhlubší rány. Cukla sebou leknutím, když Tarog zařval bolestí. Tvorové k ní promlouvali, usoudila, že ji uklidňují a vysvětlují, co to bratrovi udělali. Bylo by pro ni snadnější, kdyby věděla, co s ním dělají. Ale byla stále v klidu. Plně těmto tvorům důvěřovala.

Přemýšlela stále, co jsou zač. Vypadali jako goblini, jen byli asi dvakrát větší. Lišili se ještě bradou, kterou měli širokou. Jinak ano, mohli by klidně být jejich druh. Taková primitivnější větev jejich rodu. Místo zbraní používali především pouze kyje, neměli žádnou zbroj, jen kožešinu sepnutou přes jedno rameno. I ty ohrady, ve kterých je drželi, nebyly složité. Svou funkci ale plnily dostatečně.

Jeden z tvorů začal poskakovat kolem Toroga a hrdelně zpívat jakousi píseň. Nejspíš je to šaman, pomyslila si Sorsha. Pozorovala, jak se Torogovi napíná hrudník a jeho obličej se křiví v bolestných křečích.

 

(…)

 

Po několika dnech, když už byl Tarog zdravý, chystali jejich netradiční hostitelé jakousi oslavu. Už ráno byl ve vesnici shon. Lovci nosili ulovenou zvěř, kterou pak připravovali na velké hody. Děti táhly dřevo na oheň, které skládaly na sebe do vysokých pyramid. Šaman postupně všechny obcházel a kontroloval dění. Občas na sebe s ostatníma něco zahuhlali. Šaman přišel za Sorshou, se kterou dokázal lépe komunikovat, ať už slovy, které od ní pochytil, tak pantomimicky. Zvedl hlavu nahoru k nebi a řekl: „Měsíc.“ Ukázal směrem nahoru a pokračoval: „Jídlo, pití, hodně.“ Usmál se bezzubým úsměvem a poplácal Sorshu po rameni. Tarogovi to pokaždé přišlo směšné, takže se neubránil smíchu.

Když Sorsha přiběhla zpět za Tarogem, zubil se na ni a řekl jí: „Slunce.“ Ukázal nahoru a dodal: „My jít.“ A rozesmál se. Sorsha mu pouze odpověděla, že o tom ví, že ji ale tahle vesnice bude chybět.

Při západu slunce se ozvalo bubnování, při kterém se celá vesnice sešla u ohně. Když Sorsha s Tarogem přišli k vatře, jeden z jejich nových přátel je usadil na jejich předem připravená místa. Celé dějiště bylo vyzdobeno ve slavnostním duchu, ale jejich místa vypadaly nejlépe. Dostali čestná místa hned vedle šamana. Oslava začala nějakým šamanovým proslovem, kterému sourozenci nerozuměli. Viděli pouze, jak na ně šaman pomrkává. A vždy, když zkomoleně zvolal jejich jména, zbytek osady zakřičel nějaké heslo.

Přiběhl jeden z válečníků a v rukou držel lýkovým provazem svázané hydří hlavy a začal s nima tancovat kolem ohně. V tuto chvíli pochopili hlavní aktéři význam tohoto večera. Další z válečníků přinesl Tarogův meč, který byl zlomený, a položil jej před šamana. Ten u něj něco zamumlal a otočil se na Sorshu.

„Nechat.“ Ukázal na meč, potom hned na sebe. Tarog na něj vytřeštil oči. Sice byl meč zlomený, ale lepší než nic pro putování touhle krajinou. Jako by nestačilo, že jeho zbroj je také nepoužitelná. Sorsha také s sebou nic neměla. S tím, jak rychle musela opustit jejich osadu, si nestihla nic vzít.

Přišli další tři válečníci. Jeden podal šamanovi velký meč se širokou čepelí. Byl krásně zpracovaný. Šaman na něj uvázal hydří zub a s úsměvem od ucha k uchu jej podal Tarogovi. Ten byl nadšen jako malý kluk, který dostane svůj první prak. Okamžitě se postavil a začal s ním máchat. Meč byl na Tarogovu postavu obrovský, ale byl krásně odlehčený a vyvážený. Jak si tam ve vzduchu šermoval, jejich hostitelé se smáli a napodobovali jeho pohyby. Mezitím stihl šaman dát Sorshe novou šavli. Také z ní měla radost, ale pouze seděla a dívala se na svůj odraz v čepeli. Poslední dar, který dostali, byly lehké zbroje ušité z kůže, dozdobené korálky a zuby různých zvířat.   

Když viděli tyhle dary, nevěděli co na to říct, nebo co udělat. Byli mile překvapeni. Všichni okolo ohně se smáli, a jakmile kuchaři přinesli své hotové speciality, začalo se jíst, tančit a všemožně slavit.

 

(…)

 

Ráno, jakmile vstali, se sourozenci pomalu vydali na další cestu. Neodcházelo se jim snadno, cítili se v tomhle přátelském prostředí dobře. Museli ale vyřešit pár věcí, potom by se sem mohli spokojeně vrátit. Osadníci stáli u zdi a mávali jim. Jen pár dětí za nimi ještě vyběhlo. Sourozenci se otočili a zamávali jim.

Kráčeli lesem, když se Sorsha Taroga zeptala: „Kam vlastně jdeme?“

„Napadlo mě zkusit promluvit s Alagarem, jestli by nás nepřijal.“

„Alagarem?“ podivila se Sorsha. „Vůdcem skřetů?“

Tarog na ni mrkl. „Mám plán.“ 

 

(…)

 

Mezitím v Cragově vesnici měli nástup všichni goblini. Crag chodil kolem všech lidí a házel na ně zlostné pohledy.

„Slyšel jsem, co si tady mezi sebou špitáte,“ vrčel na všechny přítomné. „Tarog se vrátí. Není to špinavý zbabělec jako vy!“ prskal.

„Ale, pane, je to už několik dní…“ hlesl jeden z přítomných.

„Ticho!“ zařval Crag „Nepochybujte o něm! Není to zběh!“ řval, až se zajíkal. „Splní svůj úkol a pak se vrátí,“ oznámil už klidněji. „Nebo je už mrtvý!“ Otočil se a odešel. Jeden z Cragových osobních sluhů se postavil proti přihlížejícím a zahulákal: Vraťte se k práci. Večer budete všichni nastoupení znova.“

 

(…)

 

Jak bylo řečeno, tak se stalo. S příchodem večera znovu všichni poddaní nastoupili. Mladí chlapci dopředu do první řady, za ně měly poručeno nastoupit dívky. Starší osadníci s dětmi až dva kroky za nima. Crag je se svým vlkem začal pomalu obcházet. Nejdřív si vzal do merku chlapce. Chodil od jednoho k druhému, sahal jim na paže a postupně je rozdělil do dvou skupin. V jedné stála většina chlapců. V druhé byli pouze tři, ti nejvyšší, nejsilnější. Chvíli je sledoval a přeměřoval, jako by se bál, že udělal něco špatně. Po chvíli hrobového ticha zašeptal cosi jednomu ze svých nohsledů a ten odvedl větší skupinu chlapců pryč. Crag sám osobně přišel ke skupině třech hochů, postavil je do pozoru a dlouze se na ně zadíval.

„Vy tři vypadáte nejsilněji. V žilách vám proudí mladá krev.“ Dal si krátkou odmlku, při které hoši nedokázali stát s kamennou tváří, ale cukli koutky k mírnému úsměvu. „Ale,“ pokračoval Crag. „Všechny vás nepotřebuju. Mou pravou rukou se stane jen jeden.“ Oči chlapců od této chvíle odrážely soutěživost a odhodlání zvítězit. Crag se před ně postavil do pózy, která zdůrazňovala jeho důležitost, a vyřkl náhle: „Budete vyhnáni do lesů… a tam…“ Neodpustil si odporný úšklebek. „A tam se pobijete. Vrátí se do vesnice jen jeden. A ten se stane mým nejvěrnějším bojovníkem.“ Chlapci bez váhání běželi do lesa.

Nyní se Crag jal obejít řadu děvčat. U každé se zastavil, sáhl jí na ruce a prsa. Občas slastně zabručel. Takhle je postupně rozdělil do tří skupin. V první byly pouze dvě dívky. Ty poslal za větší skupinou chlapců. V druhé byly dívky čtyři. Ty znova ohlížel a osahával.

„Tyhle si nechám pro sebe!“ oznámil rázně s mlsným pohledem. Rodiče těchto dívek stojící vzadu ani nehlesli, ani by nedýchali, kdyby nemuseli. Když se ale Crag otočil zády, ozvalo se hlasité: „Ty parchante!“

Crag se prudce otočil zpět, začal dupat a prskat, jako by ho kousl jedovatý mravenec.

„Kdo se opovážil?“ Chodil kolem všech jako lev v kleci. „Ptám se, kdo to řekl!“ řval. Nikdo ovšem nevydal ani hlásku. „Nikdo?“ zeptal se. Nadále však zůstávalo hrobové ticho. Crag popadl jedno z dětí za vlasy. Jeho matka okamžitě klekla na kolena a prosila: „Neubližujte jí. Je ještě malá, nic neprovedla“. Crag jako by nic neslyšel, popadl nůž a prořízl malé holčičce hrdlo. Její tělíčko se skácelo na zkrvavenou zem. V tu chvíli se všichni rozestoupili a ukázali na jednoho z goblinů.

„On to byl, nikomu už, prosím, neubližujte,“ ozývaly se vzlyky okolo.

„No vidíte, že to jde,“ řekl s úsměvem Crag. „Vlci budou mít zase hostinu,“ hlesl a kývl na dva strážné, kteří muže odtáhli pryč. 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Svět mnoha zemí - 4. kapitola:

1. peta145
20.08.2014 [20:29]

Emoticon Emoticon Juu, super! Vlci budou mít papání!! Povídka je supeerrr!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!