OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo ve dne, tma v noci - part 7



Světlo ve dne, tma v noci - part 7Přináším vám předposlední část této povídky.
Možná, že čekáte od tohoto příběhu šťastný konec, možná tedy ne… věřím, že se vám bude i tak líbit to, co si Valerije na poslední chvíli uvědomila.
Grace :)

 ..............................................................................  

Už dlouhou dobu Valerie neslyšela nic jiného než ticho.

Už po několikáté prolistovala knihu, ale nikde nenašla sebemenší zmínku o…

„Musí to tady někde být! Tak ještě jednou…“

Naposledy zalistovala stránkami, když si všimla, že jedna dvojstránka chybí. V tom opakovaném spěchu si toho nevšimla.

„K sakru!" zanadávala, když v tom uslyšela v přízemí cosi spadnout. Zavřela knihu, přiložila si ji k hrudi a vyšla z pokoje.

Když došla na malou plošinku na schodišti, všimla si, že jsou vstupní dveře otevřené. Rozeběhla se a chtěla vyběhnout, ale to už bylo…

Pozdě, Valerinko!" zaduněl mužský hlas. Mocný čaroděj ji otočil tváří k sobě a usmál se.  Vidím, že máš tu knihu. Ještě si tě tedy na chvíli nechám. Můžeš mi být užitečná." Čaroděj vytrhl knihu z jejího sevření a udeřil ji ní. V bezvědomí ji přehodil přes své poraněné rameno a vyšel z hradu ven. Hvízdnutím přivolal velikého černého orla. Nasedl a odletěl. 

° ° °

„Už…!“ šeptl tiše Ravaras, když uslyšel, že kdosi k nim jde.

„Tak, jak jsme se domluvili." 

Ravaras se nakonec s Nicolasem dohodl, že zkusí tu hru na jeho smrt.

 

Tmavší starší pán přijel se zrezivělým vozíkem k cele. 

„Dnes to bude jen voda," řekl a zasmál se.

Chvíli na Ravarase hleděl, když uviděl, že na podanou misku nereaguje.

„Tak nic," pokrčil rameny a vodu vypil.

„Ten muž," začal Ravaras. "je asi mrtví…“

„Asi? Ty to nevíš určitě?"

Muž si z vozíku vytáhl dlouhou tyč s přidělaným nožem na konci a otevřel celu.

„Ustup! A nesnaž se utéct!“ pohrozil mu namířenou zbraní na něj.

„Rozumím…“

Muž přistoupil k Nicolasovi. Nejprve si ho chvíli prohlížel a po té mu předmět silou vpíchnul do nohy.

„Áááá!!!“ vzkřikl. Ravaras ihned zareagoval, vytrhnul muži tyč z ruky, přihodil ho ke zdi a ostrou hranu mu zasadil přímo do srdce.

„Nikolasi!“ okřiknul společníka, sundal si košili, utrhnul rukáv a přiškrtil mu ním ránu.
Pomohl mu vstát.

„Rychle!“

„Ale…“

„To je, Ravaresi, dobré. Rána není hluboká. Pojďme. Znám odtud cestu.“

Jen, co společně vyběhli z cely, muž se rozplynul na prach a místnost za oběma zmizela.

 

Už jen jediná zatáčka jim chyběla k úplnému útěku. Narazili ale na dva psy, kteří je ihned zaregistrovali. Po obou se vrhli.
Jednoho stihl Ravaras odkopnout, ale toho druhého, který skočil po Nicolasovi, ne.

Pes rozedral Nicolasovi hrdlo.

„Nicolasi!!!“ odkopnul zvíře a zarazil se nad jeho mrtvým tělem.

Hned vedle něj byly dveře. Zkoušel je otevřít, ale nešly.
Místnost se pohltila do tmy a jen na konci pode dveřmi vycházel zářivý fialový kouř světla.
Chvíli váhal, jestli má tudy jít. Všiml si však, že psi zmizeli a i úniková cesta, kterou chtěli jít.
Nic jiného mu  tedy nezbývalo. 

Dveře se samy otevřely a on vstoupil.

° ° °

Valerie se posadila z leže. Pod sebou cítila suché voňavé seno.

„Je dobře, že jste se dostali ven. Jednou se to muselo stát.“ uznal Richmond stojící na okraji hnízda nad propastí.

„Co se stalo s Aknezis?“ zeptala se.

„Zabil jsem ji.“

Co se to tu probůh děje?!

„I tobě jde o trůn?“ Richmond se poznámce zasmál.

„Ne… ani ne. Jde mi spíše o pomstu. Aknezis je mrtvá a teď to čeká, Darness.“ Ohlédl se po ni. „Je to osobní věc. Tebe jen využiji a pustím tě. Nechci ti ublížit.
To mé chování předtím… chtěl jsem tě jen vystrašit. O nic víc nešlo.“

„Na co mě ale všichni pořád potřebujete? Vždyť nemám žádnou moc. Nic neznamenám.“

„To je sice pravda, ale se i zároveň mýlíš. Jsi důležitý článek ve hře. Darkness tě chce, protože tě musí zabít, aby se zcela zmocnila trůnu. Já tě ale použiji na jaký si ´obchod´ a zabiju ji. Potom si můžeš spokojeně vládnout tomuto kraji a být šťastná až do smrti.“

„Co když ale ne… nechci…? Co když se chci vrátit do země Temného stínu…?
Tuto zemi už neznám a bez mých rodičů…“ Smutně si povzdechla a větu už nedokončila.

Richmond ji chytil a vysadil na orla hned vedle nich.

„Změníš názor…“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Světlo ve dne, tma v noci - part 7:

1. mima33 admin
28.01.2013 [14:13]

mima33Predposledná? Už??? No nič...stále dúfam v hepáč. A Richmond sa mi stále nepáči. Som príliš nedôverčivá Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!