OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tajemství Internátu sv. Viktorie - 2. kapitola

27.10.2011 (20:00) • mishqa1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 843×

2. kapitola - Hádka

Právě teď sedím v jídelně a přemýšlím nad tím, jak se dostanu na kolej. Prý nám dneska odpadá odpolední vyučování, takže mám volno.

Po chvíli přemýšlení jsem vyndala mapku a podle ní se vydala na chodbu. Moje tvrzení o tom, že se tu nevyznám, se potvrdilo. Nikdy jsem v orientování nebyla moc dobrá a tohle nebyla výjimka.

Cestou jsem potkávala lidi ze školy a pár jsem si dokonce už vybavovala. S někým jsem pár slov prohodila, ale jinak to šlo mimo mě.

Právě jsem zabočila za roh, když jsem uslyšela nějakou hádku. Ani ne za pár vteřin se mi na to naskytl pohled. Byly tam dvě dívky. První dívka, byla zrzka s menší postavou. Skláněla se nad knihami a snažila se je posbírat. Druhá, byla blondýna a o něco vyšší s postavou modelky. Podle toho, co měla na sobě jsem usoudila, že byla rozstleskávačka.

Usoudila jsem, že se vzájemně srazily a ta blondýna dává vinu té menší.

„Co si to dovoluješ?“ křikla na dívku, která právě sbírala knížky ze země.

„O-omlouvám se, nechtěla jsem.“

„No to je sice pěkný, ale úplně k ničemu,“ návážela se do ní ta druhá.

Po pravdě mi něco říkalo, abych se od toho držela dál, ale já opravdu nesnáším, když si někdo vyskakuje na slabší.

„Myslím, že se už omluvila,“ řekla jsem v klidu a pomáhala dívce sebrat učebnice. Podle jejího vkusu jsem odhadla, že je hodně zapálená do učení.

„A kdo si ty, že se do toho pleteš?!“ vyjela nyní na mě.

„Člověk!“

„Vážně si vtipná. Pokud se, ale nemýlím, tak jsi tu nová. Trochu ti poradím, neměla bys se plést do věcí, do kterých ti nic není!“ prskala nafoukaně.

Bože, tyhle holky vážně moc v oblibě nemám. Myslí si o sobě, že jsou středem vesmíru a dělají si co chtějí. Jak koukám, tak jsou tyhle holky všude.

„Promiň, ale já poradit nepotřebuju,“ oznámila jsem.

„Co se to tu děje?!“ ozval se přísný, ženský hlas. Jak jsem později zjistila, tak patřil profesorce, kterou jsme dneska měli.

„Nic madam.“

„Tohle jako nic nevypadá, Amando. Všechny tři jste dnes po škole. Doufám, že příště se to již nebude opakovat,“ oznámila nám přísně.

„Ale..“ začala znovu Amanda.

„Žádné ale!“ zatrhla to profesorka a rovnou nás vedla do učebny, ve které budeme dvě hodiny sedět a nudit se. No po pravdě jsem na staré škole bývala po škole stále, ale rozhodně ne hned první den. To mi, ale pěkně začíná nový školní rok.

„Děkuju,“ ozvala se po chvíli dívka, které jsem se zastala.

„To nic. Mimochodem jsem Rose Pelletier,“ řekla jsem s úsměvem a snažila se ignorovat probodávající pohled Amandy.

„Já Karolin Bush. Jsi tu nová, že?“ zeptala se.

„Jo přesně nová. A hned první den po škole. To si tu, asi moc velkou reputaci neudělám!“ prohodila jsem s úšklebkem.

„Stále budeš mít lepší reputaci než já. Mě tu mají za šprtku. Se mnou se tu baví jedině, když z něčeho píšem a ostatní si neví rady,“ namítla.

„No, tak to by mě taky naštvalo,“ souhlasila jsem.

Došli jsme, až ke dveřím učebny. Profesorka je otevřela a vyzvala nás dovnitř. Už podle zvuků co se ozývaly z učebny, jsem usoudila, že nebudeme sami tři kdo je po škole.

Hned jak jsem vešla jsem zalapala po dechu. Tohle se totiž může stát jedině mně. V učebně nemohl být nikdo jiný, než ten arogantní krasavec z rána.

Autor: mishqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství Internátu sv. Viktorie - 2. kapitola: