Tajemství Internátu sv. Viktorie - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Nastal čas, aby se Rose trošku zabydlela a zjistila pár informací o lidech, které už potkala. Karolin, která je s ní jen tak náhodou na pokoji ji všechno objasní. Takže v téhle kapitolce se dovíte více o ostatních postavách. Příjemné čtení přeje mishqa.

23.04.2012 (19:00) • mishqa1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 412×

4. kapitola - Čas se ubytovat

Hned potom, co nám skončil trest, se Amanda zvedla a zavelela, že ten projekt se bude dělat zítra v šest večer ve společenské místnosti. Její hlas dost naháněl strach, takže nikdo nevzdoroval. Jako zázrakem se vypařila a hned za ní mířil ven i Nikolas. Před tím, než překročil práh učebny, mrkl na mě a naznačil, že se ještě uvidíme.

„To určitě,“ prohodila jsem kysele spíš pro sebe.

„Jdeš rovnou na kolej?“ zeptala jsem se právě zvedající Karolin.

Ona byla asi jediná, se kterou se tu dalo v klidu mluvit. Navíc se mi už od pohledu zdála fajn.

„Hm, jo. Jdeš taky?“

„No, vzhledem k tomu, že se tu totálně ztrácím, budu ráda, když mě tam vezmeš,“ řekla jsem s úsměvem.

***

Později se ukázalo, že jsme na pokoji spolu. Což jsem dost ocenila. Svoje věci spolu s taškami mi už na pokoj někdo odnesl ráno. Aspoň jsem se s tím nemusela takový kus táhnout.

„Tak jaký máš první dojem?“ zeptala se mě se zájmem Karolin a sedla si na svojí postel.

Když už jsme u postele, nijak zvlášť jsem z toho nadšená nebyla. Člověk by od tak velký školy čekal, že aspoň ty pokoje budou vypadat k světu, ale to byl jen přelud. Pokoje tu byly naprosto obyčejné. Základní vybavení, jako je postel, stůl, židle a pár skříní.

„Dá se říct, že z toho zase nejsem nijak zvlášť nadšená,“

„To se podá. I mě se to tu na první pohled zdálo jako peklo, ale časem jsem si zvykla,“ povzbudila mě s úsměvem.

„Snad. Teda pokud se mi nechystá ta čarodejnice zničit život."

„Myslíš Amandu?“ rozesmála se Karolin.

„Jo, přesně tu. Zdá se, že mě zrovna dvakrát v lásce nemá,“ objasnila jsem a začala oblečení rovnou házet do staré zaprášené skříně.

„Ta nikoho. Je tu něco jako ledová královna. Někdo ji obdivuje a někdo nenávidí. Prostě ona není ten typ holky, co si udělá z každýho kámošku. Ke všemu je hlavní roztleskávačka. To ona vymyslela, že lidi z vyšší třídy se nemají bavit s námi,“

„Po pravdě mě to ani neudivuje. Každopádně na mě neudělal dojem ani Nikolas ani ten Robert,“ zahučela jsem a s povzdechem šmátrala na dno tašky.

„Zdá se, že proti Nikolasovi jsi plně imunní, protože každá holka tady po něm doslova slintá. A co se týče Roberta, je celkem fajn. Jen je trošku jinej. Věčně je zabranej v knížkách a miluje záhady,“ vysvětlila.

„Hm, zajímavý. Každopádně já mám oficiálně zabaleno, takže co teď?“ prohodila jsem.

„No asi za necelejch dvacet minut máme večeři. Tady je to něco jako svátost, takže všichni se musí sejít v obrovském sále a nadlábnout se tam.“

„Zní to snobsky,“ neodpustila jsem si poznámku.

„Jak pro koho. Až to uvidíš, tak tě to přejde. Ve skutečnosti to není nic extra. Prostě se tam celá škola sejde a považujou to jako slušnou příležitost k tomu, aby si tam opačný pohlaví vyměnili názory, pokud chápeš,“ řekla a při posledních slovech se ušklíbla.

Asi akce století. Což se taky od téhle školy dalo čekat

„To ani nejde nepochopit,“ usmála jsem se.

Autor: mishqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování