OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tajemství mezi námi první kapitola

26.03.2009 (17:00) • missjanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1615×

1. kapitola-Osudový pozdní příchod

Tak a je to tady. První den na střední. Mám trochu strach, protože si těžko zvykám na nové lidi. Nikdy sem nebyla oblíbená ani nijak zajímavá,nebo zvláštní, prostě tak nějak plynu z davem.

Přijela jsem před školu, vypadá tak jak sem si představovala, školu mi totiž vybrali rodiče, takže sem jí před tím ani neviděla. Naštěstí odpovídá mým snům o moderní škole. Na vzhledu vlastně ani tak nezáleží, hlavně aby se mě moc nevšímali spolužáci. Po chvíli bloudění jsem našla svojí třídu a sedla jsem si do zadní lavice u okna. Vyndala jsem si věci a začetla se do knížky. Po chvíli do třídy začaly proudit skupinky lidí a já se jen modlila, aby si nikdo nepřisedl. Sesunula jsem se víc pod lavici a kdybych mohla, byla bych nejradši neviditelná.

Zazvonil zvonek a já si mohla oddychnout, že bylo dost místa a nikdo si nepřisedl. Přišla naše třídní paní Luizová a vykládala něco o tom, jak nás tu vítá a že je ráda, že jsme si vybrali tuhle školu. Moc sem jí nevnímala, přemýšlela jsem o tom, co budu dělat po škole. Zpozorněla jsem až když zazvonilo a učitelka nás propustila. Byla jen malá přestávka a tak sem chtěla zůstat ve třídě a číst si knížku. Mé sny se rozplynuly hned, jak ke mně přišly dvě holky. Jako první se mi představila malá, tmavovlasá holka. Vypadala mile. „Ahoj. Já jsem Katie. Jak se jmenuješ ty?“Přidala se i štíhlá, celkem vysoká zrzka. „Já jsem Nicol. Dojíždíš? Nebo si na koleji?“ „Ahoj, já jsem Ashly. Jo a dojíždím. Jsem z malého městečka kousek od tud.“ Katie byla buď zvědavá, nebo se snažila být kamarádská, ale ať to bylo jakkoli, pěkně mě s tím začínala štvát. „A žiješ s rodičema? Vycházíš s nima dobře? Nechceš jít s námi na oběd? Nebo by jsme mohli po škole někam zajít, nebo tak něco.“ „Promiň Katie, ale už mam něco domluveného.“ Jasně že hned po škole jedu domu, ale nemam na ni ani na Nicol náladu. „Dobře, tak jindy.“přidala se Nicol. Zvonek! Jaký nádherný zvuk vysvobození.

Paní Luizová nám oznámila, že se půjdeme projít po škole, abychom zítra nebloudily. „Takže se prosím seřaďte a vyrazíme…“ Najednou do třídy vtrhnul nějakej kluk. „Omlouvám se. Autobus měl zpoždění.“ „A vy jste?“ „Alex. Alex Smith“ „Tak ať se to víckrát neopakuje.“ „Ovšem. Můžu si někam dát věci?“ „No dobře, my na vás počkáme.“ Alex. Úplně dokonalej. Asi nejhezčí kluk, jakého jsem kdy viděla! Ne, určitě ten nekrásnější kluk na světě. Má krátké, tmavé vlasy, pod trikem je vidět jeho vypracovaná hruď a ty džíny mu taky skvěle padnou. Má strašně příjemný hlas. Teď je to poprvé co se modlím aby nikde jinde než vedle mě nebylo místo a on si ke mně přisedl. Ale opak byl pravdou, místo ještě bylo a dokonce i volná lavice.

Nemohla jsem z něj zpustit oči. Rozhlédl se po třídě a už vyrážel k prázdné lavici. Pak mě ale zahlédl a vydal se přímo ke mně! To není možné. To se mi něco zdá. Byla sem jak v tranzu. Pořád sem ho pozorovala a ani sem si neuvědomila že mam otevřenou pusu. „Ahoj. Můžu si přissednout?“ „J..j..j…jistě“ vykoktala sem ze sebe. Skvěle. Teď si musí myslet že sem magor. Položil si batoh a představil se mi. „Já jsem Alex. A ty se jmenuješ jak?“ Ach ten hlas je skvostnej… „Jsem Ashly.“ Dostala jsem ze sebe souvislou větu. Úspěch. V tom se netrpělivě ozvala paní Luizová. „Už musíme jít jinak to nestihneme. Takže kdybych vás neobtěžovala.“ Všichni na ráz jsme se zvedli a vyrazily pod vedením učitelky do nám zatím neznámých prostor školy. Alex šel se mnou a snažil se udržet konverzaci , ale moc to nešlo, protože profesorka nás stále napomínala, abychom byli tiše že se ostatní už učí. Tak jsme si moc nepopovídali. Celou dobu nás ale všichni sledovali. A to mi nebylo moc příjemné. nerada bývám středem pozornosti.

O přestávku jsme se vrátili do třídy a já si mohla s Alexem promluvit. Pořád sem nevěřila tomu že si přisedl ON ke MNĚ. Pořádně jsem nevěděla o čem si s někým jako je on mám povídat. Tak sem začla s něčím neutrálním. „Takže. kde si říkal že bydlíš?“ „No neříkal.“ Pousmál se a já se musela usmát taky. „Bydlím hned za městem, v malém domě na kraji lesa.“ Cože? V lese? „Proč bydlíte v lese?“ Vážně mě to zajímalo. V dnešní době nepotkáte moc lidí co má vřelí vztah k přírodě. „No, vlastně ani nevím. Ale vyhovuje mi to. Je tam klid.“ Tak dobře. To je dostatečné vysvětlení. „No tak to věřim“ „Od kud jsi ty? Jestli se teda smím zeptat.“ Zase se usmál a já si až teď všimla jaké má nádherné oči. Takové…zlatavě-hnědé, hluboké a upřímné. Velmi vynikají na jeho dokonalé, světlé kůži. Možná až moc světlé. „No samozřejmě že smíš. Bydlím s rodiči v v malém městě kousek od tud. To oni mi vybrali tuhle školu.“ Ani nevím proč sem mu to řekla. „Tak to mám štěstí. Jsem rád že sem tě poznal.“ Wau, tak to bych nečekala. Já si až do teď myslela že se mnou mluví jen ze slušnosti, ale jak je vidět, asi sem ho něčím vážně zaujala. „I já jsem ráda že chodíme do stejné třídy.“ Stihla jsem říct než do třídy přišla zase profesorka. Měli jsme se každý představit. Já jsem jí ale zase nevnímala. Dívala jsem se na Alexe. Byl dokonalý. Ať sem hledala sebe víc, nenašla jsem na něm jedinou chybičku. „Slečna Ashly Reemondová tu dnes není?“ Došlo mi že se mám představit, když ke mně dolehl hlas paní Luizové. Vstala jsem a spustila „Jmenuji se Ashly Reemondová a bydlím s rodiči. To oni mě přihlaásili na tuhle školu a sem jim za to moc vděčná.“ S těmito slovy sem se podívala na Alexe, který se na mě usmál a jakoby mrknul. Ale nejsem si jistá. Bylo to jen takové mihnutí. To mě trochu rozhodilo a ani sem si neuvědomila, že pořát ještě stojím s všichni na mě udiveně koukají. Alex na mě zašeptal „Krásná řeč ale už by sis měla sednout.“ Okamžitě sem ho poslechla, protože sem byla zase středem pozornosti. Jak sem si sedla tak se mě Alex zeptal „Tohle se ti stává často? Vypadala si jako kdyby si viděla boha.“ A úsměv měl při tom od ucha k uchu. A ani neví jak blízko je pravdě. Vždyť sem koukala na boha, tedy skoro. Dívala jsem se na božsky krásného kluka, který si ke mě přisedl a vypadá to že má o mě zájem. Den který na začátku vypadal hrozně, se na konec stal mým nejšťastnějším v životě.

Po hodině mě Alex doprovodil n můj autobus. Cestou jsme si povídali. Dozvěděla jsem se, že žije s rodiči, Elizabeth a Lewise, překvapilo mě že má bratra Joshe. Ten se svojí přítelkyní Jesicou žijí také s nimi v jednom domě. Ze způsobu jak o nich mluvil sem pochopila, že je to velmi milující rodina. Chtěl a bych je také poznat, musí být milý… „Tak se uvidíme zítra. Už se moc těším.“ Řekl Alex a nenápadně mi naznačil že bych měla nastoupit do toho autobusu co už by chtěl odjet. „Ahoj.“ Opětovala jsem mu pozdrav a on se usmál. Nevím ani proč ale musela jsem se smát taky. Bylo to takový zvláštní. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že sem ignorovala i holky, co na mě a na Alexe koukali jako by nevěřili vlastním očím. Potichu si něco špitaly a mě snad poprvé bylo jedno, že jsem středem pozornosti.

Dojela jsem domů a na zastávce mě čekal uvítací výbor. Máma, táta a dokonce i brácha, jako vždy oblečený jako by šel na pohřeb. Je mu 11 a prodělává si teď období, kdy ho zajímá okultizmus a mýtické bytosti, magie a já nevím co všechno. Někdy mi leze nanervy. Když sem je tam tak viděla, zmocnilo se mě zoufalství. Určitě se mě budou vyptávat na to jak bylo ve škole. A měla sem pravdu. jen co jsem se přiblížila, mamka spustila. „ Ahoj zlato! Tak co? Jak bylo a jací jsou spolužáci?“ „Dobrý.“ Řekla jsem s klidem a usmála se na ni. Všichni tak naštěstí pochopili, že jsem unavená a vyprávět jim budu asi jindy.

Doma na mě čekala večeře. Teplé jídlo mi fakt bodlo. Chvíli jsem se snažila dívat se na televizi, ale moc mi to nešlo. Hlavu jsem měla plnou Alexe. Byl tak okouzlující. Zajímavý. Přišla jsem na to že další čas strávený před televizí nemá smysl a šla se osprchovat a připravit do školy. Při každé své činnosti jsem myslela jen na něj. Na jeho oči, vůni, hlas… Zalehla jsem do postele, celkem unavená, a snažila se spát. Ani nevím jak dlouho jsem se převalovala než sem usla. Moje fantazie se rozběhla na plné obrátky.Teď už sem mohla jenom snít o svém princi, kterého hned zítra zase uvidím.

Autor: missjanka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství mezi námi první kapitola: