The Betrayal's Price - 15 • OurStories.cz ~ naše povídky

Chudák Camilla to nemá vůbec lehké. Po předchozím rodeu s Palatuccim ji bohužel čeká ještě jedno.

20.01.2026 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 54×

Camilla

Už mě unavuje být stále dívka v nesnázích. Pokaždé, když ztratím vědomí, probouzet se spoutaná. Je to unavující. Sedím, jak jinak, než na židli a svázaná. Ruce za zády za opěrkou, nohy hezky každá na jedné straně připevněná k židli. Do nosu mě uhodí silná vůně – či smrad chcete-li – benzínu. Já tu vůni vždy milovala. Cítím ho hodně silně, jako by někdo vedle mě položil otevřený kanystr. Je mi zima, klepu se. Otevřu oči, přivykám slabému světlu. Rozhlížím se kolem, ale jsem tu sama. Klepu se zimou čím dál tím víc, shlédnu na sebe. Mám na sobě stále a pouze jen tu noční košili, bez spodního dílu. Jediný rozdíl je to, že jsem mokrá, jako bych právě vylezla v bazénu. Alespoň už vím, odkud se line ta benzínová vůně. Jsem to já. Popadne mě strach. Proč mě polili benzínem? Hodlají mě upálit na hranici? Jako čarodějnici.

„Květinka se nám probudila?“ Omyl, nejsem tu sama. Ten otravný, násilnický dědek je tu pořád. Vzpomenu si na to, co mi před tím udělal. Jak mě zneužil. Přejedu si jazykem po spodním rtu, mám na něm zaschlou ránu z toho, jak urputně jsem se do něj kousala před tím, když mě znásilnil. Na ramenou mi přistanou jeho ruce. „Jsem rád, že jsi konečně vzhůru. Můžeme dokončit to, co jsme začali. Teď jsme tu jen my dva.“ Prosím ne. Znovu už ne. Chci odtud pryč, bože, smiluj se nade mnou a pošli mi nějakou záchranu. Pokud se mě ten dědek znovu dotkne, nepřežiju to.

„Sundejte ze mě ty pracky.“

„Jen tak dál. Budu jedině raději, když mi budeš vzdorovat. Posledně to bylo nic moc.“

„Posledně to stálo za hovno, protože jsi starý dědek, kterému už nestojí.“ Rukou na mém rameni zmáčkne ten bod, po kterém jdou lidi ve filmech do mdlob. Zarazí mi prsty hluboko do masa, až vyjeknu. Neomdlím, ale zatraceně to bolí.

„Tak to mám rád.“ Obejde židli, pomalu. Sedím přímo v úrovni jeho rozkroku a nemůžu si nevšimnout, že měl pravdu. Opravdu má rád, když může ženu mučit. Kalhoty se mu v rozkroku napínají. Přijde mi to nechutné, zavřu oči a snažím se ten obraz vypudit z hlavy. Otevřu je, až když znovu ucítím jeho ruce na svém těle. Opět se jimi opírá o má stehna. Bojím se, co udělá. Je nevyzpytatelný. Hledí mi do očí, snažím se ale koukat kamkoliv jinam, protože z pohledu na jeho ksicht se mi chce zvracet. „Co kdybychom zjistili, co se mladé Camille opravdu líbí?“ Ani se nepozastavuji nad tím, jak zná mé jméno. Je to mafián, má spoustu zdrojů, jak jej zjistit. A Juan mu jistě vše vyžvanil. Navíc spolupracoval s Wentworthem a Matteem, alespoň do doby, než je zradil. Mám chuť mu flusnout do obličeje, ale něco mi říká, že bych si tím akorát přitížila.

Klekne si, rukama pomalu jede vstříc mému rozkroku. Ústa mám semknutá, koukám na jakýsi bod na protější stěně za jeho zády. Odmítám se mu koukat do očí. Když se dostane k mým tříslům, neudržím se. „Prosím, nedělejte to,“ žadoním. Nemusím se na něj ani podívat, aby mi došlo, že je to marná žádost. Rukou se mě tam dotkne a já fňuknu. Nikdy bych neroztáhla nohy pro takového starého dědka, ale momentálně se nacházím v dost prekérní situaci. Nemůžu se bránit. Fyzicky ne, jen slovně.

„Líbí se mi, když prosíš. Pros dál.“ Opět si skousnu ret, když zajede prsty dovnitř. Odvážím se otevřít oči a vidím, že mě doslova hltá pohledem. Košilku mám nasáklou benzínem a prosvítají mi prsa. Najednou se ke mně nakloní a zaboří mi hlavu mezi má ňadra. Zašklebím se, chce se mi plakat, chce se mi řvát. Vůbec mi není příjemné, co mi dělá. Nahoře i dole. Je mi to odporné.

Najednou vytáhne ruku z mého rozkroku, úlevně si v duchu povzdechnu. Postaví se mezi mé nohy a začne si rozepínat kalhoty. Zděsím se. Nechci, aby to udělal. Ale udělá to. Je to nechutné a odporné. „Vezmi si ho,“ poručí mi a mně se okamžitě začne navalovat. Odvrátím hlavu, jako by mi to mělo pomoci, i když vím, že nepomůže. Já jsem tady ta bezmocná a spoutaná. On má možnost si se mnou dělat, co chce, a k mé smůle toho také využívá. Rukou mě vezme za bradu a otočí mě zpět ke svému rozkroku. „Vezmi. Ho. Do. Úst,“ přikáže znovu. Vzhlédnu mu do očí, vztekle na něj hledím.

„Naser. Si. Kurva.“ Na tváři se mu objeví ten jeho odporně úlisný úsměv a přejde rovnou k násilnému činu. Zavřu oči, držím víčka pevně u sebe, z koutků mi tečou slzy. Snažím se držet ústa u sebe, ale nějak se mu podaří mi je otevřít. A pak ho ucítím. Navalí se mi a začnu se dusit. Kdybych v téhle chvíli měla možnost se zabít, raději to udělám, než být jak špinavá děvka. Jestli se po takové zkušenosti nebudu bát intimního styku s muži, bude to zázrak. Budu muset projít vlastní katarzí.

Nevím, co si mám počítá. Seberu veškerou svou odvahu a rozhodnu se pro radikální řešení této situace. Zaútočím na něj tak, jak jen v této situaci můžu. Zuby ho stisknu, kousnu, co nejvíc to jde. Představa, že bych mu ho ukousla, je nechutná, ale přesto lákavá. Skladištěm se ozve jeho řev. Prudce mi ho vytáhne z pusy a já jsem ráda, že se můžu pořádně a zhluboka nadechnout. Natáhnu vzduch pořádně do plic.

Na tváři mi přistane facka. Další. Stejná jako ta před tím. Ten zmetek si libuje v mučení žen. Otočím se k němu s úsměvem ve tváři, který mi okamžitě spadne, když si uvědomím, co se děje. Stojí přede mnou, ruku nataženou a v ní pistoli. Míří mi přímo do obličeje. Zalije mě vlna strachu, srdce buší čím dál tím víc rychleji. „Jsi zkurvená děvka. Nechápu, co Cresswell na tobě vidí.“ Slyším natažení kohoutku. Zavřu oči, celá se klepu a nervózně čekám jen na to, až to přijde. Až vystřelí a konečně ukončí mé trápení. „Ale rád si počkám, až uvidí, jak ti proženu kulku hlavou.“ Otevřu oči, vidím, že schovává pistoli do pouzdra.

Dveře od skladu se rozletí, stane v nich Wentworth. Srdce se mi rozbuší, opravdu žije. Vidím ho na vlastní oči. Po tváři se mi rozpije úsměv, věnovaný jen jemu. Za ním dovnitř vstoupí Juan. Má ruku nataženou a tlačí Wentworthovi pistoli do zad. Úsměv mi spadne. Je sám, přesně jak Palatucci žádal. Pomalu si uvědomím, že tu dnes oba zemřeme. Měla jsem pravdu, když jsem říkala, že pokud nastoupím do té limuzíny, tak zemřu. Jen o pár dní později. „My o vlku,“ pronese Palatucci za mými zády. Znovu cítím jeho ruce na svých ramenou. Juan s Wentworthem se zastaví přímo před námi. Ten bastard ho začne provokovat, sklouzne z ramen pod mou košili a uchopí má ňadra. Vidím, jak Wentworth zatíná čelist a drží ruce v pěsti. „Povíš mu to sama, nebo mám já? Jak krásně jsme si spolu užili.“ Z Wentwortha sálá vztek. A mně je trapně, bojím se, že v jeho očích budu já ta špatná. Když ale sklouzne pohledem k mým očím, vím, že to tak není. Jako by mi posílal zprávu. Že vše bude dobré a Palatucci za to zaplatí.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování