The Betrayal's Price - 22 • OurStories.cz ~ naše povídky

Předem se omlouvám každému, komu bych tímto epilogem přivodila psychické problémy do konce života. :D Již mi bylo několikrát avizováno, že bych měla začít myslet pozitivně, a já jen pořád dokola dokazuji to, že mi to u psaní zkrátka nejde. I tak doufám, že se příběh líbil, i přes jeho nedostatky. :D Přeji, pokud možno, příjemné čtení. :)

27.03.2026 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 21×

Camilla

Ráno máme s Wentworhem opravdu rušné. Nabíráme zpoždění už od probuzení. Nemohli jsme si odpustit ranní sex. Přiměla jsem Wentwortha po delší době otevřít jeho drahý šuplík a vyzkoušeli jsme další z jeho sexuálních pomůcek. Tenhle typ sexu mě neskutečně vzrušuje, o to víc, když je s Wentworthem.

Další zdržení jsme nabrali ve sprše. Chtěli jsme se vysprchovat spolu, abychom ukrátili čas a ve finále jsme si ho prodloužili dalším číslem, kdy jsem byla opřená o dlaždičky, na kterých to mimochodem děsně klouzalo, a Wentworth si mě bral zezadu. Nakonec jsme se přiměli vylézt ven, osušit se a připravit se.

Mně to trvalo delší dobu, neboť na rozdíl od něj jsem si musela vyfoukat hlavu před zrcadlem. Hodila jsem na sebe lehký makeup, oblékla si letní šaty, které si budu muset po cestě převléci, protože ve Státech je touhle dobou ještě chladno.

Jediné, co mě trápilo, je ta cesta samotná. Museli jsme letět. Sice poletíme Wentworthovým soukromým letadlem, ale všichni moc dobře vědí, že mám z létání strach. Caleb mi tu nechal prášky na uklidnění a v nejhorším případě oblbovák. Wentworth si ze mě dělal srandu, že mě může kdykoliv zase uspat, ale ten nápad jsem jednoznačně odmítla. Po tom dryáku mě děsně bolela hlava a bylo mi nevolno. Což mi ostatně je už pár dní. Ale Wentworthovi jsem to ještě neřekla. Zatím nebyla ta správná příležitost.

Seběhnu schody, dole už Matteo a Emanuel nakládají naše kufry do auta. Odjíždíme po snídani. Roberta nám napekla a trvala na tom, abychom se před cestou pořádně najedli. V letadle nějaké menší občerstvení bude, ale cesta je dlouhá a než přistaneme na Rhode Islandu, tak nám vyhládne.

Roberta měla slzy na krajíčku, když jsme se po snídani loučily. Musela jsem ji ujistit, že budeme pryč jen dva týdny a pak se zase vrátíme. Bez jejího jídla už bych si život představit nedokázala.

Podle Calebových instrukcí jsem si prášky na uklidnění zapila hned po snídani, další si mám vzít po vzletu. Pevně věřím, že budou stačit a nebudu muset použít ten oblbovák.

Všichni čtyři nasedneme do auta a vydáme se do doků, kde přestoupíme na loď a necháme se odvézt na Sicílii, ze které budeme vzlétat. Přišlo mi to jako včera, když mě sem násilím dotáhli a probudila jsem se uprostřed cesty po moři ze Sicílie do Kalábrie. Nyní jedeme opačným směrem. Tentokrát jsem plná vzrušení a odhodlání. Obavy mám také, ale možná ty prášky na uklidnění budou stačit, abych se z mého strachu nepominula, jako tomu bylo prve.

Wentworth mi pomohl z lodi ven a ujmul se s ostatními našich zavazadel. Naskládali jsme je do dalšího auta a přesunuli se k letišti. Před odletem jsem si musela zajít ještě na záchod. Jsem opravdu nervózní. Mezitím se Wentworth domluvil s pilotem, Matteo a Emanuel naskládali kufry do letadla a potom mi pomohli vylézt ty zpropadené schody nahoru.

Sedačky byly kožené, tak, jak jsem si je pamatovala. Nyní si aspoň můžu pořádně užit své volnosti a rozvalit se na nich tak, jak sama chci. Posledně jsem byla svázaná v jedné poloze.

Pilot nám dal instrukce před odletem. Pozorně jsem ho poslouchala, chtěla jsem být připravená na všechno. Wentworth seděl naproti mně na jedné straně. Mezi námi stoleček. A Matteo s Emanuelem seděli naproti sobě na druhé straně. Wentworth mi pomohl zapnout pás, který si pak můžu rozepnout, až budeme ve vzduchu.

V letadle to zachrastilo a pilot nahodil motor. Trhnu sebou. Začala jsem být víc nervózní, a tak si z tašky, kterou mám u sebe, raději vytáhnu ony prášky a připravím si je na stoleček. Zapiju další, jen co vzlétneme.

Pilot se s letadlem rozjede. Postupně nabíráme rychlost, až mě setrvačnost přimáčkne do opěradla sedačky. Srdce mi divoce buší v hrudi a vzpomenu si na to, jak jsem prve byla v bezvědomí. Možná si to ještě rozmyslím a přeci jen Wentwortha požádám, ať mi něco píchne. Křečovitě svírám opěrky, hrozně se bojím a snažím se pravidelně a mělce oddechovat. Wentworth natáhne svou ruku přes stůl. Pochopím jeho gesto, odlepím jednu ruku od opěrky a chytnu se té jeho. Pevně mi ji stiskne a usměje se na mě.

„Jen klid, maličká. Všechno bude v pořádku. Až vzlétneme, tak se to ustálí.“

„Dobře,“ řeknu jen. Chci působit silně, ale moc mi to nejde. Pevně mu stisk opětuji. Letadlo se odlepí od země a trošku s námi všemi zahoupe. Druhou rukou se chytnu za žaludek, opět se mi dělá špatně. Pohlédnu na Wentwortha, kouká se z okénka. Pozoruji jeho rysy, pevnou čelist, nádherné obsidiánové oči upírající pohled ven skrz okénko. Miluju ho a chtěla bych mu říct tu velkou novinu, jen nevím jak.

Letadlo zpomalí, nebo mi to tak aspoň přijde, srovnáme polohu a nad vchodem se rozsvítí ikonka, že si můžeme odepnout pásy. Chvíli s tím zápasím, ale pak mi pomůže Wentworth. Rozepne mi pás, políbí mě na čelo a zmizí v zadní části letadla. Po chvíli se vrátí a nese čtyři sklenky a bourbon. Každému nalije.

„Připíjím na menší dovolenou s těmi správnými lidmi. Jsem vážně rád, že jsme tu takhle všichni.“ Pozvedne sklenku a přiťukne si s ostatními. Pak se otočí ke mně, ale já svou skleničku v ruce nemám. Trkne mě, že je to moje příležitost.

„Neměla bych,“ začnu obezřetně.

„Pořád je ti špatně? Nebo jsi stále nervózní z letadla?“ Kouká na mě starostlivým pohledem. Zakroutím hlavou.

„Ne, myslím tím, že od teď bych už pít neměla.“ Přimhouří na mě oči. Proč je tak těžké říct svému manželovi, že jsem těhotná? Mělo by to být přeci lehké, že? Že?! Všichni tři na mě koukají nechápavým pohledem. Muži. „Nemůžu už pít,“ řeknu znovu a ruku si přiložím k břichu. Pomalu s ní obkroužím jedno kolečko. Sleduju tři páry očí, které sledují pohyb mojí ruky.

„Mio Dio,“ hlesne Emanuel. Dokonce i mému bratrovi to dojde dřív než Wentworthovi. Zakucká se, ale rychle se vzpamatuje.

„Congratulazioni capo,“ řekne bratr a pozvedne sklenku. Vyklopí ji do sebe naráz. Emanuel ho následuje.

„Počkej, ty jsi… ty jsi těhotná?“ Musím si na svůj list úspěchů připsat, že se mi podařilo připravit mafiána o slova. Přikývnu. Wentworthovi vyletí ruka k ústům. Je šokovaný. Chvíli se obávám, protože nevím, jestli je šokovaný v tom dobrém, nebo v tom špatném. Ale záhy zjišťuji, že je to ten první typ šoku. Z koutku oka mu skane jedna jediná slza. Vstane, přejde ke mně a vytáhne mě do stoje. Obejme mě a pak políbí. „Nedokážu momentálně slovy popsat, jak šťastný se teď cítím.“ Pustí mě, opět se posadím. „Ahoj maličký nebo maličká, tady je tvůj táta.“ Mluví k mému bříšku a prstem mi obkrouží pupík. Ta představa, že za pár měsíců budu mít břicho jako balvan, mě děsí, ale z radosti v jeho tváři mám ten nejvíc hřejivý pocit ze všech.

Rozvinula se horoucí debata o tom, zda to bude holčička a nebo kluk. Jaká jména bychom měli vybrat, kde budu chtít rodit a podobně. Bylo toho na mě moc, nečekala jsem, že chlapi se dokážou zbláznit tak, jak to umí jen ženy. Padal jeden panák za druhým a po pár hodinách letu jsme byli všichni příjemně uvolnění a unavení. Já sice pila jen vodu, ale hodně mě vyčerpal stres.

Nakonec jsme se nějak seskládali na sedačkách a odpočívali. Matteo dokonce usnul, jeho chrápání mě v průběhu vlastního spánku párkrát vzbudilo. Probudila jsem se, když už slunce pomalu zapadalo. Ostatní už byli vzhůru a k mému údivu naprosto střízliví, jakoby před pár hodinami nevypili celou flašku bourbonu.

Pilot nám oznámil, že za hodinu budeme přistávat. Let byl rychlejší, než jsme předpokládali. Nad dveřmi se znovu rozsvítil nápis, abychom se připoutali. Wentworh mi musel znovu pomoci. Sotva mi zapnul pás, ozvala se ohlušující rána. Letadlo sebou prudce trhlo a Wentworh doslova vyletěl vzhůru, zády narazil do stropu letadla svezl se k zemi. Chvíli se nehýbal, bála jsem se, že je zraněný.

„Co to kurva bylo?“ vykřikl bratr, podíval se z okénka ven. „Kurva, kurva.“ Nevěděla jsem, co se děje. Prsty jsem svírala opěrky sedačky. Wentwroth už se vyškrábal na nohy, byl jen trochu otřesený, v očích se mu zračil strach. Ale ne ten strach z toho, co jsme všichni věděli, že přijde. Strach o mě a o naše dítě. Sotva se dozvěděl, že jsem těhotná a záhy nám hrozí pád z nebe. Pohladil mě po tváři, letadlo mezi tím s námi stále škubalo. Emanuel se vydal směrem k pilotovi, o chvíli později se vrátil se zachmuřeným výrazem.

„Vybouchl motor,“ konstatoval prostě. Nechápu, jak může zachovat takový klid. Já byla hysterická, tvář od slz a rozmazaného makeupu a on tam klidně stál a s klidem oznámil, že nám vybouchl motor? Jak?

„Jak jako, že vybouchl? Však při kontrole před vzletem bylo všechno naprosto v pohodě.“

„Já nevím, prostě řekl, že to bouchlo. Jdeme k zemi. Šéfe, tohle se nedá zastavit.“ Při těch slovech pohlédl na mě a já na Wentwortha. Nevěděl, co říct. A já to taky nevěděla.

Mezi dveřmi se objevil pilot, v ruce držel zbraň. Co to sakra má být? Podle jeho úšklebku mi nějak v tom všem chaosu došlo, že za ten výbuch může on.

„Palatucciho syn vzkazuje, Bruciare all'inferno.“ S těmi slovy otevřel pojistku u dveří, kterými jsme vešli do letadla a vyskočil. Emanuel se hned přihnal ke dveřím a snažil se je zavřít, Matteo mu běžel na pomoc.

„To si dělá kurva prdel? Jako další, co přeběhl?“

„Palatucci měl asi pod palcem víc lidí, než jsem myslel,“ hlesl Wentworh. Poznala jsem na něm, že ho to bolí. Další, komu věřil a zradil. „Je mi to tak líto,“ otočil se ke mně. „Nejsi se mnou v bezpečí.“ Pevně jsem ho chytla za ruku.

„Jsme spolu, na tom záleží. Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“

Letadlo se naklonilo čumákem dopředu, rozezvučel se pištivý zvuk a z přihrádek ze stropu se snesly masky. Emanul zmizel v kokpitu, Wentworth klečel u mě, snažil se držet, aby ho letadlo znovu nevyhodilo do vzduchu. Matteo si sedl naproti mně a držel mě za druhou ruku. Řítili jsme se střemhlav dolů, do tmavého a děsivého moře. A to je přesně ten důvod, proč se bojím létání.

-------------------------------------------------

* Mio Dio – můj bože.

* Congratulazioni capo – gratuluji šéfe.

* Bruciare all'inferno – shoř v pekle.

« Předchozí díl

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování