OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Betrayal's Price - 8

Včera (13:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 31×

Wentworth

Nejsem zvyklý mít kolem sebe lidi, kteří nic nevydrží. Je proto pro mě překvapením, když vidím Camillu skácet se k zemi z pohledu na pár kapiček rozpité krve na mé, za normálních okolností jinak bílé, košili. Bývám krví potřísněný mnohem více, tohle je nic. Ale i přes své ohromení jednám rychle. Přiskočím k ní a zvednu ji ze země do náruče. Bezvládně mi leží v pažích, nesu ji po schodech nahoru, chci ji uložit do postele, Matteo je mi v patách.

„Co se tam stalo?“ ptá se mě, normálním a klidným hlasem. On ví moc dobře, co se za těmi dveřmi dělo. „Řekl ti, co jsi potřeboval vědět?“

Zastavím se před jejím pokojem a hlavou dám Matteovi pokyn směrem ke dveřím. „Otevři je,“ nařídím mu. Sáhne po klice a otevře mi dveře. Nesu Camillu k její posteli, kam uložím její bezvládné tělo. Je stále bledá, mělce oddechuje. Ta bude v limbu ještě nějakou chvíli. Matteo stojí u její postele se založenýma rukama na hrudi. „Ne, neřekl mi, co jsem chtěl vědět,“ odpovím mu, vím, že na to čeká. „Ten grázl si ukousl jazyk a pak zaútočil. Emanuel mu prohnal hlavu kulkou, proto tohle,“ rukou ukážu na svou krví zacákanou košili.

Vydám se pryč z její ložnice a mířím do té své se převléknout. Na koupání nemám čas, vytáhnu ze šuplíku novou košili, tentokrát černou. Uvážu si další kravatu, přehodím popruh se zbraní a natáhnu nové sako. Cestou dolů vyzvednu Mattea z Camillina pokoje, scházíme schody a mineme Emanuela s Giuliem, jak táhnou bezvládnou mrtvolu toho zasraného zrádce. „Postavte před Camillin pokoj Juana, ať hlídá, až se probere.“ Giulio kývne a zadá povel do vysílačky.

„Takže co, teď prostě jedeme na schůzku s Palatuccim?“

„Tak je to v plánu,“ odpovím Matteovi a mířím do kuchyně za Robertou.

„Myslíš, že nám uvěří? Že to zboží někdo vážně ukradl?“

„Hele, mladej, nebudu ti mazat med kolem huby, jasný. Rozhodně tomu věřit nebude a jestli z té schůzky odejdeme živí, bude to pro nás fortunato. Bude ti muset stačit mé dobré slovo, že se nás pokusím vysekat z toho, co ty jsi způsobil.“ Zabodnu mu prst do hrudi. „Navíc nechci čelit hysterickým následkům tvé sorella, kdyby se to posralo a ty ses nevrátil. Mám jí docela plné zuby.“ Zakoulí očima a prohrábne si své černé vlasy.

„Neanche tu le piaci,“ odvětí mi a za mými zády se Roberta uchechtne. Jo, řekni mi něco, co ještě nevím. Otočím se po ní, ale svůj směr pohledu zaměří na masový koláč, který právě vyndává z trouby. Seběhnou se mi sliny, ale na jídlo nemám čas.

„Roberto, drahá. Až se slečna niente dura vzbudí, postaráš se o ni?“

„Samozřejmě, pane.“

„Děkuji.“ Otočím se k Matteovi a pokynu mu ven ze dveří kuchyně. „Jdeme.“ Nechám ho projít, ale zastavím se a počkám, až bude z doslechu. „Roberto?“

„Ano, pane?“ Nedívá se na mě, oči upírá všude okolo.

„Nechceš mi něco říct?“ Dávám jí možnost, aby se přiznala sama.

„Ne, pane. Jen, že oběd asi nestihnete, že?“

„Ne, oběd nestihnu. A ten sprchový gel si ještě vyřídíme.“ Zvednu koutek úst, nemůžu se na ni za to zlobit. Ví, že ho mám rád. Ale nechápu, že ho dala i Camille. Nemůžu se pak pořádně soustředit, když voní po mém mýdle.

„Znám vás jako vlastního figlio. Vím, že se vám to příčí, ale přede mnou to chování neschováte. Vidím vám to na očích.“ Přimhouřím na ni oči. Doufal jsem, že oklamu sám sebe, ale jestliže se mi to nepodařilo ani u Roberty, tak je se mnou něco špatně.

Dveře do kuchyně rozrazí Matteo, v očích se mu odráží hrozba. Slyšel snad náš rozhovor? Nerad bych, aby věděl, že se mi jeho sestra dostala pod kůži. Uvědomím si však, že jde o jinou hrozbu ještě dřív, než stačí cokoliv říct. „K zemi!“ zakřičí. Oknem se prožene kulka a zasáhne skleněnou vázu situovanou na stole vedle dveří do kuchyně, v nichž Matteo stále stojí. Okamžitě vyskočím k Robertě a strhnu ji na podlahu. Kuchyň zasype další sprška kulek, z chodby se ozývá ten samý zvuk doprovázený známými hlasy mé ochranky. Poručím Robertě, ať se po zemi přesune do spíže a schová se tam, dokud salva neustane. Vytáhnu z pod saka svou krochnu - zlatě zdobený glock, Matteo už drží ten svůj a pokradmu se vydáváme směrem z kuchyně ven.

Vylezu první, obhlídnu obě strany chodby a vydám se směrem k hale. Matteo za mými zády kryje chodbu z druhé strany. V hale nikdo není, venkovní dveře jsou otevřené a zvenčí slyším střelbu. Upoutá mě zvuk nahoře, někdo právě bouchl dveřmi. Namířím zbraň a pomalu stoupnu na první schod. Z Camillina pokoje vyleze Juan, oddychnu si. Spatří mě stát na schodech a palcem ruky mi ukáže, že je vše v pořádku. Juan nestihne ani zaujmout pozici před jejími dveřmi a už schytá kulku. Vyrazím po schodech, ruce natažené. Mine mě kulka a skrčím se za zábradlí. Ohlídnu se a vidím toho zmrda se schovávat na protější straně. Vystrčí hlavu, chce po mně znovu vystřelit. Matteo na něj zespodu vystřelí, odláká tak jeho pozornost, čehož využiju. Stoupnu si, namířím mu na hlavu, jež halí kukla, a jednou ránou ukončím jeho život. Vetřelec přepadne přes zábradlí a spadne k Matteovým nohám, kde se dočista zlomí vejpůl. Vyběhnu nahoru, zkontroluju Juana. Drží se za rameno, z rány mu prýští krev, ale žije.

„Jsi dobrej?“

„Sì, capo. To zvládnu.“ Chlapácky ho poplácám po druhém rameni. U vchodových dveří se strhne mela. Vidím Mattea přikrčeného a schovávajícího se za komodou v hale. Po někom venku střílí. Sbíhám schody zase dolů, beru je po dvou, pomalu se přibližuji ke dveřím, načež na mě někdo vyskočí ze dveří přijímacího salónku a strhne mě k zemi. Narazím na studenou podlahu a hlavou se udeřím o dlaždici. Exploduje ve mně bolest, ale snažím se ji nevnímat. Krochna mi při tom pádu někam odpadne. Škrábu se na nohy, hledám Mattea, který se právě pere s jedním z útočníků, který se přikradl domem ze zadního vchodu. Můj soupeř na mě zaútočí, jeho hmatu se úspěšně vyhnu. Nechodil jsem na bojové umění pro nic za nic. Chvíli se se mnou pře, pak promění hru v neférový boj. Vytáhne nůž a snaží se mi jím zasadit ránu. Jeho úderům se úspěšně vyhýbám, až do chvíle, co udělá hmat, kterým mě překvapí. Klečím na kolenou, on za mými zády a nůž tlačí proti mé hrudi. Tlačím proti němu, vzpírám se a vyvíjím odpor, ale pozice nehraje v můj prospěch. Špička nože projede mým prsním svalem, ale stále se držím.

„Tak to udělej!“ zakřičím. Útočník si to pobere tak, že mluvím na něj a zatlačí na nůž o něco víc. Ve skutečnosti ale mluvím na Mattea, který už drží pistoli a vystřelí tomu zkurvysynovi mozek z hlavy. „Že ti to trvalo, cazzo,“ utrousím.

„Pokud sis nevšiml, sám jsem měl práci.“ Nad tím jen zakroutím hlavou. Ve skutečnosti si vedl dobře, ale to mu říkat nemíním. Hledám pistoli, nacházím ji pod komodou a natahuju po ní ruku.

„Bože.“ Upoutá mě její hlas za mými zády a otočím se. Stojí na pátém schodu schodiště, opět bledá, rukou se opírá o zábradlí a zuby nehty se snaží udržet na nohou. Kde je kruci Juan? Měl hlídat její dveře. Camilla vzhlédne ke vchodovým dveřím a v očích se jí odráží ryzí strach. Ohlédnu se po směru jejího pohledu a vidím jednoho z nich, s úlisným výrazem ve tváři a rukou napřaženou jejím směrem. Mozek mi vynechá, rychle se seberu ze země a běžím ke Camille. Na poslední chvíli před ni skočím, bokem mi projede palčivá bolest a spadnu ve stejnou chvíli, co se střílející protivník skácí ve dveřích. Zrak mi padne na Camillu, je bledá, navaluje se jí, ale žije. Na poslední chvíli si uvědomím, co přijde a svezu se po podlaze ke stěně, ruku si přitlačuji na ránu na boku, ze které se valí krev a vehementně se snažím vyhnout té spršce.

 -----------------------------------------------------------

*Fortunato – štěstí.

*Neanche tu le piaci – ani ona tě nemá ráda.

*Niente dura – nic nevydrží.

*Figlio – syn.

*Krochna – mafiánský slang pro pistole.

*Sì, capo – ano, šéfe.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Betrayal's Price - 8: