The emptiness III.kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Je to lepší, nebo horší? Co ještě nevím sama o sobě? ► Kdo jsem?

31.01.2013 (22:00) • Dixee • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 490×

„Dobré ranko, Talis,“ přivítala mě Kate při chystání snídaně.

„Dobré ráno.“

„Jak ses vyspala?“ zeptala se Kate, plně zaujatá svou prací.

„Dobře. Děkuji,“ odpověděla jsem, ale trochu nejistě, protože jsem popravdě moc nespala.

„Takže… máš ráda volské oko?“ zeptala se Kate

„To si piš, že jo!“

Pak nastává ta trapná chvíle ticha, které totálně nesnáším. Přemýšlím, ale nenapadá mě žádné téma pro konverzaci u snídaně, která teda opravdu nádherně voněla.

„Ták,“ řekla Kate spokojeně „Dobrou chuť.“

„Dobrou chuť.“

Celou snídani přemýšlím, na ten divný pocit, který jsem zažila včera večer. Bylo to všechno zvláštní, že se mě Kate ujala, když mě vlastně ani nezná. No, a proč má svobodná žena dětský pokoj, který ještě ke všemu byl tak krásně vybavený? Nic mi tu nedává smysl. Nevím, jestli se Kate zeptat teď, nebo jindy. Nerada bych se jí nějak dotkla.

„Nad čím uvažuješ?“ zeptala se Kate a tím mé myšlenky ukončila. Nebudu jí přece říkat všechno, co mě teď napadlo. Tak jsem prostě zazmatkovala a řekla:

„Ehm... no… napadá mě, jestli bych se třeba někdy nemohla jít podívat na ty koně,“ vypadlo ze mě to první, co mě napadlo, a napjatě čekám, jestli mi to projde.

„Já myslím, že to nebude problém,“ odpověděla Kate. „A když mi pomůžeš dneska na zahradě, tak bych měla pro tebe takové malé uvítací překvapení.“

Co jí na to mám říct? Něco takového jsem s mámou měla jen o Vánocích.

„Ráda ti pomůžu.“

Na zahradě…

Nevím, na co jsem více zvědavá, jestli na to překvapení, nebo na Kateininu zahradu. Plná nedočkavosti se rychle vrhám do práce. Měla jsem za úkol vytrhat plevel kolem záhonku s květinami. Koně mi u toho vesele běhají. Jen po očku je nenápadně pozoruju a už jen kvůli tomu mě ta práce začala bavit.

Po dlouhém čase práce se vracíme společně zpět do domu a jdu se převléknout. Nevím, co cítím více. Jestli oběd v troubě, nebo sebe. Zaujalo mě ale něco jiného, než jsem vešla do pokoje. Na stole leží dopis. Otevřela jsem ho a myslela jsem, že mě trefí šlak. Kate mi zaplatila na celé prázdniny ježdění a práci s koňmi. Po absolvování bych měla dostat osvědčení a už jezdit kdekoli. Co jiného jsem mohla dělat, než lítat po domě jako střelená a řvát. Myslím, že ani Kate to moc nepřekvapilo.

„Děkuji fakt moc!“ řekla jsem a celá šťastná objala Kate.

„Nemáš za co, ale teď už by ses měla jít fakt převléct,“ řekla Kate a usmála se. „Za chvíli bude oběd, tak tě zavolám.“

„Dobře,“ zavolala jsem na Kate jen z pokoje.

Celou dobu jsem nemohla odtrhnout oči od pohledu na louku plnou nádherných zvířat a už jsem se nemohla dočkat na zítřek. Kdybyste mě viděli, tak si myslíte, že jsem závislačka a čučím s otevřenou pusou na obrazovku. Tohle mi připadalo lepší. Po chvíli na mě volá Kate a já utíkám po schodech dolů do kuchyně.

„Děkuji za oběd,“ řekla jsem Kate, zatímco ještě dodělávala poslední přípravy.

„Není zač, zlato,“ mávla rukou Kate a usmála se

A co nastává? Ano. Opět ta trapná chvíle ticha. Ale už mi to prostě nedalo a zeptala jsem se:

„Kate? Víš, nějak mi to nesedí.“

„Ten oběd? Nemusíš to dojídat, jestli nechceš,“ skočila mi Kate do řeči

„Ne. Je výborný. Chci říct, že mi nesedí to, co se děje.“

„Co tím chceš říct?“ skočila mi zase Kate do řeči.

„No. Nechápu, proč ses mě ujala, když mě vlastně ani neznáš, proč mi platíš jízdy na koni a proč máš, jakožto svobodná žena, dětský pokoj?“

Na její tváři najednou zmizel úsměv a má zase ten vážný pohled.

„Čekala jsem, že se na to zeptáš,“ řekla Kate s povzdychem. „Pravda je, že nejsem svobodná, a mám syna. Nebo teda měla jsem,“ pokračovala Kate smutně.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se

„To samé, co tobě. Můj syn zmizel. Už jsou to čtyři roky. Podezření padlo na mého manžela a po čase se ukázalo, že to on ho unesl. Nikdy se nám jeho ani syna nepodařilo najít. Proto jsem se tě ujala, protože vím, jaké to je,“ dokončila Kate a málem se rozplakala.

Nemám odvahu se jí dále na něco ptát, když tu náhle pokračovala:

„Je toho mnohem více a souvisí to i s tebou. Věř mi jen to, že kdyby ty informace pro tebe byly důležité, tak ti je řeknu. Teď ještě není ten správný čas.“

Tím mi to Kate moc neusnadnila. Co přede mnou tají?

Autor: Dixee, v rubrice: Povídky » Na pokračování