The Killing Past (8. část) • OurStories.cz ~ naše povídky

Blíží se Halloween. Asher a Dee se spolu sejdou v kavárně, oba chtějí prodiskutovat nově zjištěné informace o případu, který jim nedá spát. A detektiv Bodhi si jejich schůzku v kavárně nenechá ujít.

18.11.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 52×

Delilah

S Asherem mám dnes sraz v kavárně. Při poslední návštěvě tohoto božsky vonícího místa, ze kterého se mi sbíhají sliny, jsem zjistila, že po mně jde detektiv Bodhi. Dneska si chci dopřát svou zaslouženou kávu v klidu a nic mi v tom nezabrání. Chci být na veřejnosti a mít pocit aspoň trochu normálního života. Od doby, co jsem znovu byla na stanici, uběhly tři dny. Neznám žádné nové zprávy o tom člověku, kterého našli, když jsme posledně seděla s Ethanem ve výslechové místnosti. Ani on sám se mně nebo Asherovi neozval. Ale nečekám, že by to snad vzdal, ba naopak. Obávám se, že se něco chystá. Před bouří je vždy ticho.

Když odcházím na schůzku do kavárny, všimnu si dole u vchodu, že na mě ve schránce čeká pošta. Původně chci nechat výběr schránky, až se vrátím, ale zvědavost mě přemůže. Otevřu ji klíčkem a vypadne na mě další obálka. Tenká a uvnitř prázdná, jen je na ní psáno zítřejší datum a adresa opuštěného baráku na samém okraji města. V části, do které nikdo nejezdí a ve které skoro nikdo nebydlí. Dneska je třicátého říjná, zítra je Halloween, vzpomněla jsem si na Jaye, jak ten svátek miloval, mně už spíš nahání strach. Jak příhodné, že zrovna na Halloween mě někdo láká na takové místo. Duchů se nebojím, ale toho, kdo tam může číhat ano.

Cestou do kavárny přemýšlím, zda se o tom mám zmínit Asherovi. Ale rozhodnu se před ním nemít tajnosti. Avšak mě sám předběhne, sotva se usadíme ke stolu s kávou, už mi po stole posílá tu samou obálku, se stejným datem i místem. Zamrazí mě z toho v zádech. Teď už do toho nejsem zapletená sama, někdo do toho chce zatáhnout i Ashe.

„Někdo mi to musel během včerejška hodit do schránky.“ Sáhnu do kabelky a hodím svou obálku na tu jeho. Asher zavrčí, doslova. „To se mi nelíbí, Dee. Někdo nás tam chce nalákat.“ Hlavou se mu honí tytéž myšlenky, které momentálně okupují i můj mozek. Někdo se o to snaží.

„Ale kdo?“ vyslovím nahlas to, co nás jistě oba tíží. Ten nový hráč v celém tomhle příběhu se mi nelíbí.

„Kdo myslíš?“ Nechápavě na něj koukám a Asher se nakloní přes stůl blíž ke mně. „Musím ti něco říct. Zjistil jsem, že tě Bodhi sleduje. Když jsi mi řekla, že to jeho auto ti přijde povědomé, tak jsem zapátral. Sleduje tě už týden.“ V hlavě se mi rozsvítí a dílky skládačky pomalu začínají zapadat do sebe.

„Pane bože, to byl on u toho hřbitova.“ A já bláhová si myslela, že to druhé auto zaparkované u hřbitova patřilo vrátnému. Musel to být Ethan, koho jsem slyšela mezi těmi stromy.

„Tak tam jsi ho viděla?“ Přikývnu a zmocní se mě špatný pocit, který mi vůbec nedělá dobře. Bodhi mě sleduje. Čeho tím chce docílit?

„Je to divný, nejdřív tě sleduje. Pak se snaží být milý a zvát tě na kávu. Najednou se ukáže, že je to detektiv, obviní tě z vraždy nebo minimálně z účasti a zatáhne tě do vyšetřování,“ odmlčí se a napije se kávy. Využiju té chvíle.

„Máš pravdu, je to divné.“

„Objeví se u tebe doma po tom vloupání a prošacuje ti byt, pak mě postaví mimo službu. Něco mi na něm nesedí.“ Asher má pravdu, je na něm něco záhadného. Co když tím, koho vlastně Bodhi hledá, je on sám?

„Mimo službu tě postavil, protože jsi horlivý a nedokážeš udržet ruce v klidu,“ uvedu na pravou míru. Tento akt jeho prapodivného chování mu jako jediný nemůžu vytýkat. Asher by jistě udělal to samé na jeho místě. „Proč jsi ho praštil?“ Do teď jsem neměla možnost se ho na to zeptat, ale přejde mou otázku bez povšimnutí.

„To pořád nevysvětluje, proč z něj mám divný pocit.“

„Chceš snad říct, že je to on?“ Rukou se chytím za hrudník. Před chvíli mi hlavou proběhla ta samá otázka, ale slyšet to nahlas je zcela něco jiného. Mohl by za tím vším stát zrovna Bodhi?

„Netuším, ale přijde mi to podezřelé. A teď další obálka lákající nás na opouštěné místo, adresována nám oběma.“

„Tak bychom to měli zjistit.“ Pohlédnu na obálky na stole, plná pocitu odhodlání. Asher následuje můj pohled, napřímí se a ostře na mě vyjede.

„To nemyslíš vážně!“ Nechápu, jak se mu povedlo u toho ztišit hlas do šepotu. Překvapením mi vyjede obočí vzhůru.

„Jak jinak to zjistíme?“ odvětím mu s klidným hlasem.

„Rozhodně ne tak, že půjdeme do jámy lvové.“ Hluk za mými zády mě přiměje se otočit, dav postávajících lidí čekajících na objednávky se rozestoupí a udělá tak prostor nově příchozím. Sebrance policistů, v jejichž hlavním čele jde Bodhi. Upírá na mě z té dálky svůj plamenný pohled, který se mi propaluje do mozku. To nevypadá vůbec dobře. Vyplašeně se podívám na Ashera, rychle shrne obálky ze stolu a strčí si je do kapsy. Ani jemu se to nelíbí. Hodí nohu přes nohu a tváří se nanejvýš nezaujatě.

Bodhi se samozřejmě zastaví u našeho stolu. Jak nečekané. Nestačím k němu ani vzhlédnout. „Delilaho Sorenová, zatýkám vás za vraždu Davida Fishera,“ spustí Bodhi zvesela. Koho že? Svým nechápavým pohledem mu dávám najevo, že nemám nejmenší tušení, o kom to tu mluví.

„Co prosím?“ Doufám, že mi to zopakuje.

„Vstaňte,“ přikáže mi. „Na místě činu se našla vaše DNA.“

„Ashere!“ Zpanikařím, ale postavím se. Vidím, jak Ethanovi cukají koutky.

„Cokoliv řeknete, může být u soudu použito proti vám. Máte právo na obhájce, pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen,“ recituje Bodhi zákonem daná slova.

„To už přeháníte, Bodhi! Děláte si prdel?“

„Zavřete hubu, Garrette. Vaše DNA se tam našla taky.“ Sepne mi silně ruce za zády, nebere si žádné servítky, nasadí mi želízka a zamkne je, přehodí mě jednomu ze seržantů, který mé tělo zachytí na poslední chvíli, a přejde k Asherovi. Přečte mu stejná práva jako teď mně. Všichni v kavárně na nás koukají. Hanbou se propadám do země. Do pekla. Vyvedou nás jednoho po druhém ven, každého posadí do jiného policejního auta a odvezou nás na stanici. Jedu s jedním ze strážníků a Asher s Ethanem. Cestou se obávám, aby Asher zas něco nevyvedl, už takhle ho Ethan posadil mimo službu. Nedej bože, aby jej třeba zavřel do vězení za maření výkonu spravedlnosti. Snažím se na zadním sedadle natočit tak, abych viděla na Bodhiho auto. Jediné, co stihnu zahlédnout, než odbočíme do zatáčky, je Ethan vystupující z auta a otevírající zadní část vozu.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování