OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The mysterious world_7

07.12.2011 (17:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1031×

Kapitola 7. Vítejte!

  Pevně ji tiskl pažemi a odmítal jí pustit. Co na tom, že kolem sebe kopala, bouchala ho zaťatými pěstmi do hrudi, nebo že kolem sebe prskala a nadávala, jako podrážděná kočka. Uvnitř sebe věděl, že to za chvíli přejde a ona se zhroutí. Potřebovala to ze sebe jen dostat. Prosto stisk ještě zesílil.

  Jako by byl věštec, Regan najednou ochabla a zabořila mu tvář do hrudi. Hladil jí po vlasech a šeptal slova, která podle její reakce, měla konejšivý dopad.

  Opřel se o zeď stále s Regan v náručí a díval se na tu spoušť. Dámské záchody byly na padrť a to jen kvůli dívčinu vzteku. Když sem vešel, po tom, co ho zavolala prodavačka benzínky, že jejich kamarádka ničí veřejný majetek, tak kulil oči. Netušil, že v jejím malém těle je taková síla. I když vztek je velký hnací motor, připustil.

  Spike kamarádku odtáhl na délku paží a podíval se do uplakané tváře. Už v něm nebyly stopy po vzteku, jen mokré slané stezky.

  „Regan? Je to lepší?“ Palci jí stíral slzy a povzbudivě se na ni usmál, když se na něj podívala velkými zelenými kukadly. Párkrát zamrkala, jakoby si musela sama pro sebe přeformulovat otázku, aby jí rozuměla, než přikývla.

  „Dobře. Tak se nějak uprav, ať můžeme zase vyrazit, jo? Už tam skoro budeme,“ mrkl na ni a naposledy jí pohladil po vlasech. Dveře klaply a Regan osaměla. Sebrala tašku ze země a došla před nerozbité zrcadlo. Bez toho, aby se na sebe podívala do zrcadla, otočila kohoutkem a opláchla si studenou vodou obličej. Opřela se rukama o umyvadlo a koukla na svůj odraz v zrcadle.

  Blonďaté vlasy teď měla rozházené do všech stran, že připomínaly lví hřívu. Zelené oči kopírovaly v zrcadle její pohyby a studovaly její tvář. Povzdechla si a vodu vypla. Vytáhla pár papírových ručníků z plastové krabice vedle umyvadla a otřela si tvář.

  Z tašky vyndala hřeben a rozčesala si vlasy, pak je stáhla gumičkou na temeni hlavy. Vynikly tak její náušnice i malé tetování na straně krku.

  S hlasitým povzdechem otevřela dveře a vylezla ven. Očima přejela po benzínce a omluvně se podívala na prodavačku a jednu malou holku, kterou vyděsila, když praštila do kabinky. Raději rychle vystřelila z malé budovy a spěchala k autu. Otevřela dveře od auta a doslova vpadla dovnitř.

  Spike se Zanem se na ní podívali s vykulenýma očima, ale nekomentovali její vpád.

  Zabouchla dveře a pobídla Spike, aby vyjel.

  Když konečně dojeli do Jacksonvillu, Regan se tiskla na sklo okýnka, aby z města zahlédla co nejvíce. Vánoční výzdoba byla v některých oknech a ve výlohách obchodů. Po chodnících se procházeli maminky s dětmi, muži a páry zahaleni do teplého oblečení.

  „To je tu taková zima? V Chicagu bylo ještě teplo,“ zamumlala Regan, pohled jí těkal od místa k místu.

  „V tomhle městě je možný všechno,“ prohodil v odpověď Zane. Sledoval dívku, jak s dětinskou radostí těká pohledem po městě a usmívá se nad maličkostmi.

  „Všechno?“

  „No, je tu škola pro mágy a občas se něco zvrhne, může to mít vliv na počasí, reakce lidí či zvířat. Je to různý. Každopádně je to potom velkej malér, když začne v létě sněžit. Pak musíme vymazat celému městu z hlavy tu chvíli, kdy si toho všimli. Naštěstí je blízko ústav,“ zasmál se. Regan po něm hodila zamračený pohled, přesto se nedokázal smát. Dokonce se k němu přidal i Spike.

  „Jak je to daleko?“ Spike se soustředil na řízení, protože by mu mohlo pod auto skočit dítě a nedej bože, co by se potom dělo.

  „Už jen kousek. Škola je trochu stranou, aby se nebudil divný dojem.“ Spike přikývl a dál se soustředil na cestu.

  Konečně vyjeli z hlavní silnice, kde se to nejvíce hemžilo lidmi. Zane ho navigoval, ale když zajeli k temným uličkám, přišlo to jak Regan tak Spikovi divné.

  „Eh, co tady děláme?“ Přestože byl den a dostatek světla, Regan se otřásla. Cihlová zeď, oplzlý muž, nevábné doteky-

  „Potřebuju jen něco vyzvednout. Pro školu.“ Zane se na Regan usmál a vystoupil z auta. Když dveře bouchly, Regan sebou trhla.

  „Reg? Jsi v pohodě?“ Usmála se, když použil její přezdívku. Od všech ostatních jí vadilo, když ji tak někdo říkal, měla své důvody, ale u Spika to nevadilo.

  „Jo, jasně.“ Čekali pár minut. Přestože bylo něco po čtvrté odpoledne, slunce začalo klesat a noc přebírala vládu nad městem. V šeru, kdy ještě nesvítily lampy, a Regan pochybovala, že v této části města vůbec něco funguje, bylo špatně vidět, proto sebou Spike s Regan trhli, když se prudce otevřely dveře a do auta vlezl Zane.

  „Tak, můžeme vyjet,“ napjatě se usmál a pobízel Spike k větší rychlosti.

  „Děje se něco?“

  „Ne, všechno je v pohodě… Tady doprava.“ Pár minut jeli mlčky, jen Zane uděloval pokyny, kudy má Spike jet.

  Právě projížděli řídkým lesem, který byl vykácený jen proto, aby bylo vidět dobře na cestu. Už o pár metrů dál byly stromy uskupeny na sebe tak, jak to dovolovalo okolí. Každých patnáct metrů, byla malá lampa, která byla jediná, krom světel auta, co osvětlovala hrbolatou cestu.

  „Nedivte se, když vás uvedou k ředitelovi a on vám oznámí, že už nepojedete zpět do Chicaga. Počítejte i s tím, že vaše věci budou v pokoji, kde budete. Hold, ste tu již jako studenti,“ oznámil Zane.

  „A co nějaký zkoušky, nebo něco?“ Spike prudce zabrzdil. Regan málem nalítla hlavou do jeho sedadla, kdyby ji Zane nechytil.

  „Ty-vole co děláš!?“ Dívka si prudce odhrnula vlasy z obličeje a mračila se na Spika, jak jen to šlo.

  „Srna!… Eh, nebo něco takovýho,“ zhluboka oddychoval a snažil se prokouknout přes kapotu, pod kola.

  „Lidi, naučte se, prosím, kontrolovat svý emoce.“ Nebylo divu, že tu bylo nepříjemně. Ze Spike tryskaly studené vlny a z Regan zase poněkud teplé.

  Regan se Zanem vylezli z auta, protože Spike byl ještě jaksi v šoku. Obešli auto a nakoukli pod přední kola. Na levém světle byla krev a před autem ležela malá srnka. Dívka zatajila dech.

  Zane poklekl u srny a povzdechl si. Stačil však jeden jediný pohled na Regan a bylo mu jasné, co musí udělat.

  Zavřel oči a položil dlaň na místo, kde ještě před několika sekundami tlouklo srdce, z ruky mu začala vycházet jemná stříbrná záře, která postupně nabírala na intenzitě.

  Regan se zatajeným dechem pozorovala tu scénu před sebou, nechtěně se jí před očima zjevilo něco úplně jiného…

  Po tváři jí přejelo něco jemného a teplého. Otevřela oči. Muž jí přejížděl prsty po tváři, prsty, ze kterých vycházelo slabé stříbrné světlo. Když přejel po rtu, teplo zintenzivnilo a ucítila slabí tlak. To stejné i na obočí a tváři.

  „Cos to udělal?“

  Z myšlenek jí vytrhlo až to, když Zane odskočil od srnky, která se najednou zvedla ze země a postavila se na vratké nohy. Zmateně se rozhlédla kolem a potom nemotornou chůzí odběhla hloub do lesa.

  Regan ještě několik vteřin hleděla zamyšleně za srnou, která zmizela někde hluboko v lese.

  „Regan?“ Otočila se na Zena, který ji zamyšleně pozoroval. Natáhl k ní ruku a čekal, dokud ji nepřijme. Při dotyku jejich prstů jí přejel mráz přes prsty až k rameni. Ucukla rukou a se skloněnou hlavou rychle zapadla do auta.

  „Teď zastav.“ Spike uposlechl Zena a zlehka sešlápl brzdu. Auto zastavilo a Zane vylezl z auta. Regan se Spikem ho pozorovali se zvednutým obočím.

  Natáhl ruku, ze středu dlaně mu vytryskl proud modré energie. Když narazil na ochrannou průhlednou stěnu, zezelenal. Ve stěně se vytvořil otvor, Zane pokynul volnou rukou Spikovi, aby projel.

  Současně s autem prošel stěnou i Zane. Když byli za ní, Zane pomalu vstřebával energii zpět do sebe, dokud se stěna zase neuzavřela. Nasedl zpět do auta.

  Spike zastavil před bránou velké pevnosti a Regan nestačila koukat. To nebyl hrad, to byla opravdu pevnost, jak z dob králů a všeho tady toho, pomyslela si.

  Když vylezli ven z auta, vzali si tašky a vyšli vstříc veliké obrněné, železné bráně. Došli až před ní, Regan natáhla fascinovaně ruku a dotkla se malých železných vláken, kterými byla brána propletená.

  „Je to speciální kov a není to železo, jak si myslíš,“ mrkl na ni, jako by četl myšlenky. A co když jo? Tady je přece možný všechno. „Vlastně je z toho kovu postavená většina hradeb z našeho světa. Školy, úřady, pevnosti pro vyšší či Arcimágy. Je toho spousta.“ Pokrčil rameny a zatlačil do těžkých křídel brány. Jak se rozevíraly, pableskovala na nich modrá a zelená energie. S tlumeným buchse křídla brány zavřela.

  S taškou přes rameno prošli menší bránou, která se otevřela sama, přímo do pevnosti.

  „Áh, tady ste! Už sme Vás očekávali.“ Regan málem nadskočila, když se ozval hlas. Měla pocit, že slyšela Spike tlumeně vykřiknout. Otočila se směrem, odkud hlas vycházel, a spatřila menšího muže kolem šedesáti let. Měl krásné hluboké oči, jako tmavá čokoláda a nesly v sobě tolik moudrosti, že k tomu neznámému pocítila respekt. Jó, to je teda novej pocit!, pomyslela si a dál studovala muže.

  Semišové sako a k tomu tmavé kalhoty s černými polobotkami. To sako by na někom jiném vypadalo směšně, ale k němu se to prostě hodilo. Bíle vlasy, které mu odstávaly od hlavy a které vypadaly, že by potřebovaly učesat, se pokoušel dostat do culíku, ale stejně trčely ven. Menší strniště na tváři a ožehlé obočí.

  Musela se usmát, ten muž vypadal… no, neměla slova na to, aby ho popsala.

  „Omlouvám se, jestli sem Vás vylekal, mí drazí,“ usmál se mile. „Však, vítejte na-“ Regan si na pár vteřin pomyslela, že řekne: Vítejte na škole čar a kouzel v Bradavicích. Ovšem nic takového se nestalo. „-naší škole.“ Na pár chvil se odmlčel a díval se Zaneovi do očí. „Prosím, následujte mne do mé pracovny. Jen si něco ověříme a vyzkoušíme pár vašich dovedností. Vše bude probíhat lehce, jako jindy.“ Spike měl pocit, že si mužík v saku tleskl rukama, když domluvil. Odváděl je kamenno-dřevěnou chodbou hlouběji do pevnosti. Jejich kroky se rozléhaly všude možně.

Kapitola 6. ¤ Shrnutí ¤ Kapitola 8.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious world_7: