OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Power of the Darkness - Witch of the Fire and Pain



The Power of the Darkness - Witch of the Fire and PainMoje nová povídka o Leně Hepburn, čarodějce, která se spolu se svojí Temnou tetičkou stěhuje do nového města. Nové místo jí má pomoci s volbou mezi Světlem, Temnotou nebo neutralitou. Zároveň potká Chrise, čaroděje, který je přesvědčen, že pro něj neexistuje žádná naděje. Jak to všechno dopadne? Přeji pěkné čtení. :)

Power of the Darkness- Witch of the Fire and Pain

 

Prolog

Jmenuji se Lena Mikaela Hepburn. Kořeny rodu Hepburnů se táhnou už od začátku lidstva samotného. Nejsme lidé. Alespoň ne úplně obyčejní. Každý má talent na něco jiného, každý je jinak silný. Největší rozdíl mezi námi ovšem je v tom, kdo se přikloní ke straně dobra, zla nebo zůstane neutrální.

Vždy vítězí sluhové Zla. Tato cesta je podstatně jednodušší, odevzdáte duši a užíváte si. Být Dobrý je ovšem mnohem těžší. Vaším úkolem je zastavit Zlo, které je převážně mocnější než vy. Nejnáročnější cestou bývá označována neutralita. Bývají to ti nejmocnější. Do určité doby. Poté padnou. Zlo může Neutrálním ukradnout duši a ti se pak stávají krutými monstry naprosto lhostejnými k lidskému utrpení. Můj otec byl neutrální až do konce života jako jeden z mála, naproti tomu moje matka podlehla Zlu pár dní poté, co jsem se narodila. Síly Zla využily její oslabení a ukradly jí duši. Otec duši mé matky hledal, ale nikdy ji nenašel. Nakonec odešel i on. Zůstala mi pouze teta, tátova sestra, ale vzhledem k tomu, že mě stejně vychovala ona, protože táta hledal po celém světě matčinu duši, zase tak moc se nezměnilo. Až na ten pocit, že se váš táta už nikdy nevrátí domů. Nikdy se nezeptá, co je nového. Nikdy se na vás už neusměje. Pocit ztráty.

Každopádně se tetička rozhodla, že potřebuji změnu. Z čehož vyhází? Stěhujeme se! Kam? Do malého zapadlého městečka Lowell v Indianě. Měl by tam být klid a mír, což podle tetičky potřebuju. Ale i když mi nevěří, jsem v pořádku. Vážně.

Jmenuji se Lena Mikaela Hepburn. Jsem čarodějka. Moje matka byla Smrt. Můj otec byl Hledač. A mé nadání… je bolest. Jaké je šance, že nepadnu a nepovstanu jako Temná?

Kapitola I.

Lena:

Náš dům vypadal opuštěně. Když byste se podívali doprava, neviděli byste nic kromě stepí táhnoucích se široko daleko. Když byste se podívali doleva, uviděli byste les jako z pohádek. Zelený, svěží a zdravý. Uprostřed vašeho bádání stojí náš domek. Je dřevěný s jednou menší věží na pravé straně a velkými venkovními schody.

Tetička se na mě skrze sluneční brýle usměje, což vypadá asi tak, jako kdyby lvice pozvedla jeden koutek vzhůru. A když zmiňuji pojem lvice, mám tím opravdu na mysli tu velkou kočkovitou šelmu. Moje tetička Anastasia je opravdu vysoká a neuškodilo by jí mít pár kilo navíc. Její horní polovinu těla zakrývají husté zrzavé vlasy, hotová hříva, zbytek zakrývá až na zem dlouhý černý kabát. Jo, moje tetička působí řádně strašidelně. Přidejte k tomu ještě ty špičaté zuby a svítící zelené oči a utíkáte skrz ten mírumilovný lesík domů. Ne, že byste měli šanci uniknout. Moje tetička je Lovec. Nebudu vám lhát, patří k Temným, zvolila si. Využívá svoji volbu však trochu neobvykle. Zatímco normální Temný se živí z duší kohokoliv, moje teta papá jenom duše Temných, takže díky tomu jsou počty Temným v našem okolí výrazně (a pravidelně) snižovány.

„Bude se ti tady líbit,“ zamumlá směrem ke mně a nese si svůj černý kufřík směrem k domu. Očividně se jí tady zalíbilo, což se ovšem nedá říct o mně. Ten dům stojí na hranicích Temna a Dobra a mně z toho začíná vážně bolet hlava.

Ne, že by mě mohlo něco doopravdy bolet. Mé nadání je bolest a oheň, tudíž dokážu bolest naprosto ovládat. Pokud to sama nedovolím, popřípadě mi to nezpůsobí vyšší čaroděj s nadáním pro bolest, tak neucítím nic. Dokáži bolest způsobit, vstřebat, ale i odstranit.

Mé nadání pro oheň je o dost menší. Dokáži ho ovládat, když je někde poblíž, ale nikdy jsem ho zatím nevytvořila.

Povzdechu si, pozvednu svůj kufřík a jdu za tetičkou.

Dalo by se říct, že jsem jejím opakem. Nejsem nejmenší, ale na její obří výšku teda opravdu nemám. Svou postavu bych popsala jako vypracovanou a šlachovitou. Mohu se pyšnit trochu většími vnadami, na což jsem náležitě pyšná, ne že bych je vystavovala na odiv na každém rohu.

A co se týče mého obličeje? Moje oči jsou zářivě jantarové. Nemám špičaté zuby a nepapám duše. Nezdědila jsem ani rudé vlasy, kterými oplývaly jak má tetička, tak můj otec. Ne, místo toho mám naprosto specifické vlasy. Po mé matce. Bílé jak od Pervolu s nádechem fialkové. Nikdy jsem si je ničím nebarvila, zkrátka takové vždy byly. Vlastně vždycky ne. Když jsem byla menší, zářily pouze bělotou, až když jsem začala používat své nadání, chytily ten nafialovělý odstín.

Schod pod mou vahou zaprotestoval, ignorovala jsem ho a vešla za tetičkou do chodby. Vypadalo to tady méně děsivě, než jsem očekávala.

Možná to nakonec nebude tak strašné.

Chris:

Nudím se. Mark je už zase někde s Eliz, Mike s Jeremym závodí na motorkách, kdo si dřív rozbije držku, a Nathan už zase hraje karty. A já sedím u baru s vodkou a nudím se. Opět.

Od té doby, co jsme minulý rok přemohli Ashe (poté, co vstřebal duše čarodějek z Evropy, kterých bylo asi sto, nebylo zase tak jednoduché ho přemoct), jsme nějak zpohodlněli. Nejdřív se od nás odpojil Mark. Ts, samozřejmě! Trávil příliš „málo“ času s Eliz, takže se na nás zkrátka vybodl. Mike s Jeremym se začali věnovat naplno motocrossingu, na jejich obranu, mluvili o tom už docela dost dlouho. No a Nathan? Ten po pár týdnech nudění se spolu se mnou a vodkou se raději rozhodl nudit se u karet.

Pozitivum je, že za dva dny začíná škola. Ano, nevěřil bych, že to někdy řeknu. Já! Takový odpůrce školního řádu. Nicméně tenhle stereotyp mě ničí. Nastupujeme do čtvrťáku a potom někteří z nás půjdou na vejšku. Jenže já jako prvorozený mám povinnost jít společně s ostatními na trošku jinou universitu. Universitu pro Temné, Světlé i ty neutrální. Pro ty, kteří si ještě stranu nezvolili. Se svým telepatickým a telekinetickým nadáním a uměním ovládat počasí mám slušnou šanci stát se dost silným Světlým až do konce života. Nejsem si však jistý, že toto, co ode mě očekává rodina, je mým životním údělem. Oba mí starší bratři skončili jako Světlí, vlastně celá má rodina je Světlá. Kromě mého otce. Který je mrtvý.

Díky mně. A právě díky tomu mám pocit, že na cestu Světlého je už trochu pozdě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Power of the Darkness - Witch of the Fire and Pain:

5. Trisha
03.04.2016 [15:04]

Zaujimave! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Ealex přispěvatel
03.05.2015 [9:43]

EalexDíky:) Přidám ji, co nejdříve :)

3. Nikol
03.05.2015 [9:14]

Vypadá to dobře, určitě si přečtu další kapču Emoticon Emoticon

2. Ealex
02.05.2015 [21:02]

Díky :) Emoticon

02.05.2015 [20:13]

NightmareZajímavé. Nápad je originální a navíc skvěle píšeš. Určitě pokračuj. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!