The sun of our lifes : 11. kapitola - Vzpomínky • OurStories.cz ~ naše povídky

Kapitola se zabývá pouze Tomášem, vzpomínajícím, jak postupoval jeho vztah k Emě.
Věnováno Chensie, která obětovala svůj čas, aby zhodnotila mou povídku a tím mě donutila napsat tuhle kapitolu.

07.02.2012 (11:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 564×

Teploměr ukazoval -15°C, ale to Tomášovi nebránilo v ranní procházce. Došel na místo, kde včera dováděl s Emou a dětmi. Zapálil si po dlouhých měsících cigaretu - přestal, protože Ema neměla ráda kuřáky, i když si sama občas zapálila. Vzpomínal.

Kdy vlastně Emu prvně potkal?

Už ví... Bylo jí tenkrát asi deset let, ale už v tu dobu byla vyspělá a myslela, že po ní touží každý kluk. Měla dlouhé vlasy, asi tak do půli zad, na nose nasazené brýle, se kterými vypadala jako malá kopie nějaké právníčky. Přijela s jejím tátou, vystoupila z auta, pobrala asi deset tašek s jídlem a když Tomáš a několik dalších přispěchali na pomoc, jen jim řekla:

„V pohodě, já to zvládnu. Při pohledu na vaše anorektický ruce si připadám tlustá," a odešla. Už tenkrát si zvládla prosadit svou a nedělalo jí žádný problém usadit kohokoliv jedinou větou.

Tomáš nebyl jediný, kdo si asi v jejích třinácti letech všiml, že se zakulacuje na těch správných místech. Nebyl to typ dívky, do které by se bál strčit prstem, aby nespadla. Nebyla tlustá, ale nebyla ani anorekticky vyhublá. Byla svým zvláštním způsobem křehká, ale nechtěla to přiznat. A nepropadala ani emařským náladám, že je moc tlustá, hubená, malá, velká, ošklivá. Všichni se shodli a tom, že být v jejím věku, šílí po ní.

Jednou přijela s ostříhanými vlasy. Do té doby jí je každý záviděl, vypadala jak andílek. Teď jí to slušelo taky. Vždycky, za každé situace jí to slušelo. Vlasy dosahovaly sotva pod uši. Romana, její nevlastní matka, se málem rozbrečela, jak jí bylo líto těch vlasů. Nikomu neřekla, proč si je nechala ostříhat.

Pak se dlouho neukázala. Znovu přijela, když jí bylo čerstvě čtrnáct. Za tu dobu místní pozapomněli její vzhled i věk. Když se otevřely u Dominikova pokoje dveře a stála v nich, mysleli, že je to jedna z jeho mnoha slečen. Když Dominik vyskočil, oslovil ji Emo a objal ji, ostatní mohli jít hledat čelist do sklepa, kam jim spadla. Vypadala ještě krásněji, než kdy dřív, ale o to víc byla ostrá.

Jeden jejich kamarád, Petr, známý děvkař, na ni hned zkoušel jeho řečičky, které doposud zabraly na každého. Zkoušel to před jejím otcem, už značně napitým. Byl to pro ostatní div, jak se o Emu bál a tohle mu vůbec nevadilo. Emě ale zřejmě ano.

„Ještě jednou na mne šáhneš a garantuju ti, že mezi tvýma nohama se octne jedna část mého těla a pusa ani ruka to nebude," říkala to s úsměvem. On jí nevěřil. Myslel, že po něm touží každá dívka. Uvěřil, když Ema prudce zvedla koleno a zaryla mu ho přímo mezi nohy. Od té doby věděl, že po něm touží každá, kromě Emy.

Tahle vzpomínka vystřídala další, ve které pekli na zahradě prase a Ema se s nimi poprvé začala docela mile bavit. Jak byli překvapení, když ji rozesmáli a když si s nimi povídala o čemkoliv.

Ani vzpomínku na její patnáctiny nevynechal.

Znovu ji viděl scházet ladně ze schodů, v krátkých šatech, s krásou a postavou bohyně. Nikdy se mu už nevrátí ten pocit, jaký měl, když s ní později tancoval cha-chu. Mohl být u ní tak blízko, jak jen to šlo a jak jen chtěl a mohl se vymluvit na tanec.

A pak ta rána, když zjistil, že se taky vsadila. Nemohl jí nic vyčítat, vždyť na to neměl ani nejmenší právo.

Další rána. Tentokrát ale doslova, její otec ji uděřil a z obličeje se jí řinula krev proudem. Měl sto chutí ho uhodit taky. Byla tak křehká a něžná! Nikdo, kdo není bestie, by na ni nevztáhl ruku.

Druhý den ráno se probudil a bylo mu oznámeno, že Ema tu není. Měl o ni strach a byl tak naštvaný, že šel za Alešem, jejím otcem a řekl mu od plic, co si o něm myslí. Dominik se rozhodl, že se stěhuje, ale do týdne byl nazpátek. Když tam pak byl Tomáš na návštěvě, potají se dostal do Emina pokoje. Voněl stejně, jako ona. Byl až moc pěkně zařízený, na to, že to tu navštěvovala jednou za čtrnáct dní. Nic tu po sobě nenechala. Z polic zmizelo těch pár knížek, které si tu nechávala, fotky, ve skříni nezůstalo žádné oblečení, kromě huňatého županu, který se jí nejspíš nevešel do tašky. Zabořil do něj obličej. Voněl stejně, jako voněla ona, když přišla za nimi s něčím, s čím ji poslal otec, což bylo často, protože si z ní dělal služku.

Na posteli však ležela ještě jedna kniha, které si zprvu nevšiml. Vzal ji a pomyslel si, že Emu musí co nejdřív najít.

Neměl možnost se jen tak sebrat a odjet ji hledat někam do Prahy, ačkoliv by to rád udělal. Ale jednak na něm stála celá firma a jednak stejně nevěděl, kde by ji hledal. Až bude vědět, vezme si co nejdřív volno. Dlouho přemýšlel, jak má zjistit, kam chodí do školy. Už jen z nudy napsal do vyhledávače na internetu její jméno a ani nedoufal, že by se mohlo něco objevit. Ale objevilo - výsledky z celorepublikových olympiád v matematice, biologii, angličtině... Vždycky se umístila v první patnáctce.

„Miluju chytrou holku," zazubil se tenkrát Tomáš sám pro sebe a sám tomu nemohl uvěřit.

Další den se rozjel do Prahy a po cestě měl dost času na přemýšlení o nich dvou.

Miluje ji? Myslí, že ano. Miluje ona jeho? Samozřejmě, že ne. Nikdy nezažil tenhle pocit ztráty. Není to zas tak dlouho, co se neviděli, jen pár dní a on má pocit, jako by někde nechal půlku srdce. Co, půlku! Rovnou celé! A tak mu chyběl její smích, jehož představu mu kazila vzpomínka na její zakrvácený obličej. Chtěl ji chránit. Už nikdy nedovolit, aby jí někdo ublížil, té křehké, mladé dívence.

Díky navigaci její školu našel rychle, ale nejspíš tam byl příliš brzy. V kolik tak on mohl končit, když byl v jejím věku? Bože, je to tak dávno, že už to snad ani nemůže být pravda.

Čekal hodinu, ale nepřišlo mu to dlouho. Na ni by čekal třeba tisíc let, dokud by k němu necítila to samé, co on k ní. Konečně ji uviděl, když čekal opřený o auto. Všimla si ho, ale uhla pohledem. Měl pocit, že na ni zírají všichni kluci, kteří stáli v její blízkosti. Kdyby on byl v jejich věku, zíral by. Jenže zapomínal, že kluci v tomhle věku nacházejí spíš zalíbení v dvacetikilových modelkách z titulních stránek časopisů jejich maminek.

O čem se bavili, to už si nepamatoval. Jen věděl, že ji miluje a že bude nejlepší, když to nebude moc rozmazávat.

Vrátil se nazpátek do reality. Ona je jiná. Ona je jediná, kterou může milovat.

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování