The sun of our lifes : 13. kapitola - Boj za odpuštění • OurStories.cz ~ naše povídky

V kapitole se konečně dozvíte, proč není Ema zrovna příjemný člověk.

24.02.2012 (17:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 531×

Stál v koupelně a zíral na svůj odraz v zrcadle, jak si přikládá na modřiny na obličeji led. Tomáš si na něj počkal u školy a nepěkně ho zřídil.

„Působí jako taková mrcha a přesto ji ten týpek bránil," prohodil k Michalovi, stojícímu ve dveřích.

„Mrcha?"

„Kámo, vždyť ji znáš... Příjde ti snad ona jako hodnej člověk?"

„Hm... Myslím, že by byla hodnej člověk, kdyby ji nepotkaly špatný věci."

„Pravda. Co si lidé pamatují, tak před třemi roky nikdo neznal milejší dívenku. Ale nedivím se jí. Zkus se vžít do její kůže... A na mne byla tak zlatá," Dan měl v očích slzy.

„Tak ji chvilku nech. Třeba si to v hlavě srovná a možná tě vyslechne. Co ti vlastně řekla? Že je konec, nebo něco podobnýho?"

„Ne, nic. Vyházela mi věci z okna a plakala. Kdyby na mě řvala, snad i kdyby do mě bodala nožem, nebolelo by to tolik, jako pohled na ni, když brečí."

***

„Děláš si srandu? Takže tvoje máma zjistila, že je bisexuální, našla si přítelkyni a s jejím bratrem měla tebe?" Ema skrývala úsměv nad touto zvláštně vtipnou situací.

„No, přesně tak. A ty si stěžuješ, že tvůj táta tancuje nahej na stole," zubil se Tomáš.

Seděli v autě na cestě do jednoho z nejbližších klubů. Emin otec už byl shovívavější a občas někam Emu pustil. Jako vždy jí to slušelo. Nevypadala ani jako děva z E55, ani jako úplná slušňačka. Tento střed bohužel málokterá dívka v jejím věku dokázala odhadnout a tak spadaly do té první skupiny.

„Proč jsi si nás vlastně nikdy nepřidala na facebooku?" otázal se Tomáš.

„Bože, facebook. Přišli bychom o poznávání se. Podíval by jsi se na můj profil, během deseti minut by jsi znal všechno moje oblečení z fotek, na kterých jsem označená, znal by jsi moje oblíbené filmy, koncerty, na kterých jsem byla, hudbu, kterou ráda poslouchám. Těch deset minut ti nahradí léta poznávání se, ale nenahradí ti pocit, kterej budeš mít, až mě dovezete do toho klubu a zjistíte, že Rytmusovi bych nejradši rozstřílela hlavu paintballovou pistolí. Nemám na facebooku lidi, které chci poznat."

„Říkal jsem vám, že určitě nemá ráda Rytmuse, já vám to říkal!"

***

„Máš nastavený SOS smsky?"

„Domčo, mám. Ale nemusíš se bát, pochybuju, že zrovna já bych se nedokázala někomu ubránit a hlavně pochybuju o tom, že by si se mnou někdo něco chtěl začít," odpověděla Ema.

„Tady u těch lidí nikdy nevíš."

Ema si sedla k baru a zůstala tam jen se svými myšlenkami. Myslela na Daniela. Nepřemýšlela, jen na něj myslela. Moc jí chyběl. Hned jak se odsud vrátí, musí se s ním sejít a všechno dát do pořádku. Milovala ho a v hlavě jasně viděla sebe a jeho, o pár let starší, jak běhají po rozkvetlé louce s dvěma dětmi. Tuhle představu měla zafixovanou už od té chvíle, co se poznali. Ale naplní se tenhle sen? Doufala, že ano.

„Neseď tu jak pecka, dej si něco k pití," poklepal jí na rameno Tom.

„Nemám náladu."

„Tak ti ji zlepšíme," obejdnal dva rumy s kolou.

„Víš, že bych neměla?"

„Koukni se na parket. Co vidíš?"

„Hromadu třináctek ožralých na mol."

„Tak vidíš. Kopni to tam a pojď tancovat."

„Na tohle? Ani mě nehne!" nechtěla, ale násilím ji dostali na parket. Tancovala na tu hudbu, kterou opovrhovala. Slova, která postrádají smysl, hudba, která přišla nesnesitelná jejím sluchovým orgánům.

***

Zahlédla v davu nenáviděný obličej. Nalhávala si, že se jí to zdálo, ale v hloubi duši věděla, že tu je. Muž, který jí změnil život od základů. Ten obličej se blížil, objevovala se i postava. Před očima se jí zatmělo, přišel zrovna, když kluci byli venku na cigáru.

„Ahoj, to je náhoda! Co tu děláš?" začal, jako by nic.

„Jsem tu s přáteli..." měla tisíc, ne, milion chutí do něj začít tlouct a kopat.

„Aha. No, já to tu teď vlastním... Už musím jít, tak se uvidíme později."

Nebyla schopna slova. Šla hledat Dominika a spol, ale nebyli k nalezení. Najednou jí někdo a ona hned věděla kdo, držel ruce u sebe a táhnul ji k toaletám, které byly hned vedle. Křičela, ale nikdo ji v tom hluku neslyšel. Nikdo ji nevnímal.

Škrábala, kousala, snažila se vymanit z pevného sevření. Mrštil s ní do jedné z kabinek, zamkl za sebou a poslední, co stihla udělat bylo nahmatat nepozorovaně na mobilu v kapse šatů tlačítko, které po zmáčknutí vyšle S.O.S smsku na předem zvolené číslo. Pak už slyšela jen svůj křik, dusící jeho ruka v jejích ústech, trhání krásných šatů a hedvábného prádla. Zavřela oči, po tváři jí stékaly slzy. Snažila se bojovat, ale neúspěšně.

***

„Počkej, Ema mi posílá tu smsku v případě nouze," Dominik vylezl zpod rozbitého auta, které se snažili narychlo opravit, aby se měli jak dostat domů.

Všichni se naráz rozeběhli do klubu a hledali místo, odkud byla vyslaná smska. Zavedla je na zamčené záchody. Okamžitě rozpoznali Emin pláč a něčí vzdechy.

„Ty hajzle!" zařval Tomáš a vykopl dveře. Otevřel se jim pohled na neznámého muže po padesátce, kterého dveře shodily na Emu, která na ně zírala vytřeštěnýma očima, z kterých čišelo zoufalství.

***

„Už je to pryč, neboj se," říkala jí maminka snad po sté.

„Zavolejte Daniela. Chci Daniela!" opakovala pořád Ema.

„Mohli bychom s váma na chvíli mluvit?" přišel Tomáš.

Odešli do vedlejší místnosti a hned parta kluků začala klást jednu otázku přes druhou. Emin otec tu nebyl. Prohlásil, že je to chyba Eminy matky a odjel.

„Co to je za chlapa?"

„Tak dobře... Asi by vám to stejně později řekla ona. Ale upozorňuju vás, budu brečet. Před několika lety jsem si našla přítele. Všechno bylo pohádkové - mé děti měl rád, byl pohledný a navíc měl peníze. Nemyslete si, že koukám jen po penězích. Ale tenkrát se mi vážně hodily. Byla jsem zase zamilovaná, šťastná. A když jsem byla v práci a on se nabídl, že Emu někam vezme, nebránila jsem tomu. Po několika měsících Ema sebrala všechnu odvahu a přišla se mi svěřit. Osahával ji."

„A to nemělo žádné následky?"

„Mělo by. Jenže jsme se s Emou dohodly, že se s ním nebudeme stýkat a nebudeme mu dělat problémy. Teď bych se za to nejradši zabila. Nemuselo k tomu vůbec dojít..." už vážně neměla daleko k pláči.

***

Cítila se zase pošpiněná a styděla se stejně, jako tenkrát. I přesto, že věděla, že on se má stydět, ne ona. Ani nepomyslela na to, že by se snad zabila. Nejen, že pořád měla ráda svůj život, ale chtěla se mu pomstít. Těch několik let za mřížemi, které dostane, jí rozhodně nestačily.

Teď už jen čekala na Dana. Těšila se, až uvidí jeho tvář. Všechno bude smazáno, všechno se začne od začátku.

A téhle chvíle se také dočkala. Ani ne za hodinu se ve dveřích objevil Daniel. Běžel rovnou k ní, padli si navzájem do náruče a víc nepotřebovali. Nezajímal je okolní svět. K čemu by potřebovali něco dalšího, když sami v sobě navzájem měli své štěstí?

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování