OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The sun of our lifes : 9. kapitola - Co se škádlívá, rádo se mívá

05.02.2012 (14:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 409×

Tomáš seděl vedle Dominika pod svahem - čekali, až dorazí zbytek skupiny. Ne, že by jezdili rychleji než oni. Zaspali hned první den, takže dorazili na sjezdovku později.

Pozorovali dívku v zářivě tyrkysové bundě, jak ladně a rychle klouže na lyžích po sjezdovce. Měla jejich obdiv. A jela přímo k nim. Ani jednomu nedošlo, že v téhle bundě přijela do hor oblečená Ema. Samozřejmě, byla to ona. Prudce zabrzdila, ohodila je sněhem a bez pozdravu jim hned připomněla jejich pozdní příchod.

„Ach, kdo to jen měl včera ty připomínky, že se nebude jen sedět u baru? A že v devět je nástup u sjezdovky? Bože, kdybych si tak vzpomněla… Aha! Už to mám! Nebyli jste to vy dva?" ušklíbla se a zajela do fronty na kotvu. Zařadili se za ní.

Dominik se dal do řeči s nějakou snowboardistkou a nabídl se, že jí bude dělat společnost při cestě nahoru.

„Měla bys vědět, že ta láska už pominula."

Ema tu větu nechala bez povšimnutí a mlčela.

Tomáš se tedy zařadil k Emě. Když nahoře vystoupili a čekali na ostatní, hned, jak Ema předpokládala, začal Tom nadávat na vlek.

„Debilní kotva! To je pro prknaře nejhorší vlek na světě! Víš, jak to tlačí na… " Tomáš náhle nevěděl, jak slušně nazvat varlata.

„Zajisté myslíš nohy, že?"

„Jasně, nohy. Co jinýho taky," smál se. „Víš, že v těch kalhotech máš docela pěknej zadek?"

Ema na něj hodila jeden ze svých vražedných pohledů a začala ho mlátit hůlkami. Parta teenagerů vedle nich se jim začala hlasitě smát.

Zatímco zbytek skupiny už dorazil a domlouvali se, kdy se kde sejdou, Ema s Tomášem se prali, Dominik si namlouval slečnu, takže ani jeden nevěděl, jak domluva vlastně zněla. Za to samozřejmě dostali později trochu vynadáno.

Najednou se Tomáš rozjel a Ema za ním. Těsně před tím řekl: „Tak se předveď, jak umíš jezdit!", což brala Ema jako jasnou výzvu k závodu.

Ani jeden nevyhrál - dorazili dolů ve stejný okamžik a zabrzdili tím stylem, že do sebe nabourali. Závodili spolu podvědomě celý den. Jediný závod, který Tomáš vyhrál, byl v pití grogů.

***

„Blbečku, vystřel odsud! Vyžíváš se snad v dětský pornografii?" řvala Ema na Tomáše přicházejícího do pokoje, když se to nejmíň hodilo - byla jen ve spodním prádle. Zabouchla za ním dveře.

„Ne, ale kdo by se na tebe rád nekoukl," skrz dveře byl slyšet jeho smích. Ani ne za minutu ho pustila dovnitř.

„Jaký by ti to asi bylo, kdybych tě očumovala?"

„Hmm… celkem příjemný."

Pomyslela si cosi o idiotovi a odešla z pokoje.

„Ten společnej pokoj s nimi mám za trest, tati?" prohlásila při večeři naschvál tak, aby to všichni slyšeli.

„Vždyť tam máš i mne!" smál se otec.

„To je, jak když tam nejsi, když furt dřepíš u baru," za tuhle větu si zasloužila malý pohlavek a rozesmáté obličeje celé jídelny.

***

Nevěřil Tomášovi ani nos mezi očima, natož to, že u něj náklonost k jeho mladší sestře zmizela. Moc dobře si všiml, jak se na ni kouká. Ale útěchou mu bylo, že se na ni kouká jinak, ne jako na dívky, které po žhavé noci pošle ráno domů taxíkem a už je nikdy neuvidí.

„Půjdu taky spát, už toho mám pro dnešek dost," rozloučil se a odešel na pokoj. Alespoň zkontroluje ty dva, co tam dělají. Nečekal, že tam najde něco špatného.

Ema se mezitím zase prala s Tomášem. Tentokrát o její mobil, který se ocitl v nesprávných rukou - totiž v Tomášových. Kdyby je v tu chvíli někdo viděl, musí si myslet, že jsou to milenci. A to si samozřejmě pomyslel i Dominik, když je takhle přistihl.

„Děláš si ze mě srandu? Je jí patnáct!" začal a snažil se znít klidně. Moc mu to nešlo.

„Já vím."

„Jestli ji opícháš, zabiju tě!"

„Já vím."

Už se nedočkali žádné věty, na kterou by Tomáš mohl odpovědět jen „Já vím". Dominik sebou sekl na zem. Byl opilý, toho si všimli hned. Usnul. Na nich teď bylo, dostat ho do postele. To se jim nakonec i podařilo, ale měli oba trable s tím, co když něco řekne a vyjde z toho na povrch, že spolu mají bůhví co.

„On to tvýmu tátovi neřekne. Ví, že to bylo jen nevinný blbnutí. Nebude o tom mluvit ani s námi. A když o tom začne, řekneme, že se mu něco zdálo, že přišel, když jsme už oba spali."

Udělali to tak. Chovali se jako by nic a když si Dominik Toma vzal stranou, aby si s ním o tom promluvil, Tomáš ho přesvědčil, že je to hloupost.

***

„Že vás to furt baví, se o něčem dohadovat," podivil se jeden z malých chlapců, synů známých Emina otce, zrovna když se hádali o sůl.

„Já ji musím mít první, mám celou základku samý jedničky na vysvědčení."

„Vydělávám víc než ty."

„Na střední mě vezmou bez zkoušek."

„Jistě, protože je málo lidí. Já mám auto."

„Já přečetla víc knížek, než ty."

Tenhle spor vyřešil kdosi tak, že jim slánku zabavil. Nikdo na ně už neměl nervy.

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The sun of our lifes : 9. kapitola - Co se škádlívá, rádo se mívá: