OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tvůj hřích si Tě najde !!! 11. díl

30.07.2009 (12:02) • Janee • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 759×

Cestou jsme se zastavili na oběd. Ani nevím, co jsem jedla. Moje myšlenky byli úplně jinde. Ztratila jsem matku a našla otce. Neměla bych být aspoň proto trochu šťastná? Mámu už nic nebude trápit. Neměla bych jí to přát? Neměla bych plakat nad její ztrátou, měla bych být ráda, že to peklo pro ni už skončilo?

V mysli mi stále ležela scéna s Henrym. Napadl mě naprosto šílený nápad. Zabiju ho. Kdo zjistí, že jsem to byla já? Už jsem se přesvědčila jak je policie neschopná. Pomalu se mi v hlavě začal rýsovat plán. Připadal jsem si šílená. Jedna část na mě křičela., že tohle by si máma nepřála, že jsem blázen, blázen, blázen! Druhá ale do pečlivých detailů vypracovávala plán a přesvědčovala mě, že si to zaslouží.

„Haló, Eliz, vnímáš?“ Kris mi mávala rukou před obličejem. Odtrhla jsem oči od prázdného talíře.

„Co je?“ vůbec jsem svůj hlas nepoznávala, připadal mi mrtví, bez života.

„Už jdeme pojď.“ Jako bez života jsem vstala a vlekla se za nimi.

Lehla jsem si na postel a zabořila obličej do polštáře. Ani jsem se neobtěžovala se vysléci. Můj plán byl už téměř hotový. Jen stačilo vybrat správný okamžik. Ale jaký je správný okamžik? Dnes? Zítra? Za deset let? Pevně jsem zavřela víčka. Chtěla jsem myslet na něco jiného. Z představy, že uvidím, jak se Henryho tělo kácí k zemi, jak se jeho krev mísí s prachem a hlínou, jak na mě koukají jeho vytřeštěné oči, jsme cítila zvrácenou radost. Vymění me si role. Já budu ten, na čí dobrotě záleží, já budu ten, kdo rozhodne, jestli zemře dnes a nebo zítra. Já budu ten, kdo se bude dívat jak ten druhý krvácí a budu cítit zvrácené uspokojení.

Cítila jsem jak se mi na tváři rýsuje šílený úsměv. Představa, že Henry bude mrtvý, že zemře mou rukou, a já mu budu moci oplatit všechny ty roky, mě naplňovala zvláštní radostí a klidem. Stane se ze mě jeho noční můra.

Zvedla sjem se z postele a oblékla si volné tepláky a tílko. Vyšla jsem směrem k tělocvičně. Když jsem odbočovala za poseldní roh, vrazila jsem do Sebovi náruče. Můj výraz ho překvapil. Naklonil hlavu na jednu stranu a zkoumal můj výraz. Zvědavě nadzvedl obočí. Jen jsem pokrčila rameny a políbila ho. Pak jsem překonala pár metrů do tělocvičny, kde zrovna cvičil Jack s Eliz.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem Eliz a svezla se na žíněnku. Pozorovala jsem je, jak spolu bojují. Připadalo mi to, spíš jako tanec, než jako boj. Po chvíli nerozhodného boje se ke mně otočili.

„Už tě Shane něco učil?“ mrkla na mě Eliz.

„Něco málo jo. Cvičila jsem s ním jenom den.“

Eliz se postavila naproti Jackovi a společně mi ukazovali, jak nejlépe odzbrojit nebo zneškodnit útočníka.Pak jsem to zkusila já. Když jsem se na to dívala, připadalo mi to lehčí. Strávila jsem s nimi v tělocvičně zbytek dne. Občas za námi někdo přišel a chvíli sledoval, jak nám to jde. Dali mi pěkně zabrat. V životě jsem se necítila opotřebovaněji. Dala jsem si sprchu a pak hupsla rovnou do postele a přemýšlela, jestli Seb dneska dojde. Moc jsem po něm toužila. Nezklamal mě, a přišel.

Vlezl si za mnou pod peřinu a přitáhl si mě.

„Eliz říkala, že ti to jde.“ Zašeptal mi do ucha. Jen jsem pokrčila rameny a přitiskla se k němu.

„Byl to dlouhý den, viď? Tak spi Elie.“ Políbil mě do vlasů a já nechala klesnout víčka. Během pár minut jsem se ponořila do překrásné říše snů.

Probudila jsem se ještě když Seb spal. Opatrně jsem vylezla z postele a oblékla se. Koukla jsem se na budík. Bylo osm hodin. Štvalo mě, že se musím dívat na hodiny a nemůžu vyhlédnout z okna, jestli už je den. Rychle jsem do sebe naházela snídani a spěchala do tělocvičny. Jako blesk z čistého nebe se předemnou objevila Sharon. Málem jsem do ní narazila.

„Copak, ty naše malá chudinko?“ řekla pobaveně Sharon a zastoupila mi cestu.

„Uhni!“

„Ale notak. Nebuď na mě zlá. Taky chci politovat našu malou chudinku. Když se tak na tebe dívám, vůbec se tomu chlapovi nedivím. A jestli tvá matka byla stejná jak ty, tak bych ju na jeho místě taky zabila. …..“ blábolila dál.

Zatínala jsem ruce v pěst a snažila se uklidnit. Snaží se mě jen vyprovokovat. Nic jiného! přesvědčovala jsem se. S každým slovem narostla má touha do nečeho praštit. Jako vhodný cíl se mi zdál Sharonin obličej. Napřáhla jsem ruku a dřív, než stačila zareagovat, ozvalo se tiché křupnutí ze středu jejího obličeje. Cítila jsem na ruce její teplou krev.

„Ty děvko!“ Rozkřikla se na mě Sharon a rukou si přidržovala na obličeji. Jen jsem se na ni usmála a pokračovala do tělosvičny. Ruku jsem si otřela do kalhot. S uspokojeným výrazem ve tváři jsem otevřela dveře do tělocvičny. Shane se tam bavil s Eliz. No, bavil, spíš se mi zdílo, že s ní flirtoval.

„Zdravím,“ řekla jsem. Kývli mi na odpověď. Ještě než jsem stačila dojít až k nim, vběhla Sharon se zakrváceným obličejem do tělocvičny a vykřikla na Shanea.

„Zlomila mi nos!“ Vrčela na mě. Shanae se k ní starostlivě vrhl a kouknul se ji na to. Odvedl ji na ošetřovnu, ale ještě předtím se na mě podíval. Jeho výraz hlásal: To si spolu ještě vyřídíme! Jen se za nimi zaklapli dveře, Eliz se začala smát a poplácala mě po rameni.

„Tak tohle si zasloužila už dávno. Doufám, že si to Abigail vyfotí.“ Smála se. „Dobrá rána.“ Až se Eliz přestala smát, začali jsme cvičit.

---------

„Elizabeth!“ Stála jsem u Shanea v kanceláři. Shane ke mně mluvil tichým tvrdým hlasem. Vzpomněla jsem si, že takhle se mnou mluvil ředitel školy, když jsem něco provedla. Nad tím jsem se musela usmát. Shane si toho všiml a to ho ještě víc popudilo.

„Nechceš mi říct, proč jsi jí zlomila nos?“ Jen jsem pokrčila rameny a přihlouple se usmívala. Ať si mě vyhodí, ta rána za to stála.

Nazlobeně přecházel po kanceláři a mračil se.

„Proč tak vyšiluješ? Jen jsem ji praštila, nic víc. Ona mi zase rozrazila obočí, taky jsem kvůli tomu nevyšilovala a vůbec, ona si začala. “ Vypadal jak rozzuřený býk.Zastavil se a povzdechl si. Sedl si do křesla a vzal si obličej do dlaní. Jen jsem tam stála a pozorovala ho.

„Sharon, ona není taková, teda chci říct, nikdy taková nebývala. Nevím proč je taková. Neměla to v životě lehký.“

„Jasně, chudinka.“ Ušklíbla jsem se, tohle vážně poslouchat nechci.

„Nechci tady žádné konflikty, je ti to jasný?“ Nasadil znovu kárající výraz.

„Možná bys to měl říct někomu jinýmu.“ Usmívala jsem se, pochopil, koho jsem myslela.

„Zmiz.“ zavrčel na mě.

Autor: Janee, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tvůj hřích si Tě najde !!! 11. díl: