OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Upírské nebezpečí. 10.kapitola



Upírské nebezpečí. 10.kapitolaStefan se vrátil do Mystic Falls. Na koho narazí? A co prožívá Violet a Diego? Kapitolka je kratší než jsem zamýšlela, ale snad se bude líbit.

Stefan seděl na betonové, špinavé a studené zemi a přemýšlel. Uběhlo již několik týdnů od smrti Adama. Stefan to pomalu vydýchával, ale zatím se na Damona nemohl ještě ani podívat. Pár dní pobýval v Richmondu, ale jinak byl celou dobu schovaný v Mystic Falls. Našel se starší část města, kde jsou velmi staré, neudržované a skoro rozpadné domy a tam se schoval. Nikdo ho neobtěžoval, nikdo ho nehledal. Ani za Elenou nešel, protože měl v živé paměti její rozhovor s Violet. Nechtěl nic věděl. Pro něho bylo jen to, že mu jeho bratr zabil dva nejlepší kamarády.


Pohled Stefana

Na okenní římse přistál kos a já ho sledoval. Vlastně jsem mu záviděl. Nemá žádné starosti, nic ho netíží. Já nevím, zda jsem vůbec schopen se na Damona podívat. Hajzl! Parchant! Zbabělec!

Náhle jsem zaslechl zvuk. Někdo byl dole, slyšel jsem kroky. Postavil jsem se, připraven k útoku. A pak se objevila dívka. Výšku asi sto šedesát centimetrů si nahrazovala vysokými podpadky, oblečená do upnutých černých kalhot a tmavé džínové bundy. Špinavě blond vlasy měla rozpustěné asi po lopatky a její zelené oči byly plné otazníků.

„Co tu děláš?“ Vypálila na mě.

„Přemýšlím tu,“ odvětil jsem. „A co ty?“

„Tohle je můj dům.“ Oznámila mi. „Porušil si zákon, vlezl si do cizího domu. Tomu se říká vloupání.“

„Ale, slečinka je nějak informovaná.“

„Tss, cucáku, ty máš co říkat. Určitě jsem starší než ty. Je mi pětadvacet, kolik je tobě?“

Tahle otázka mě zaskočila. Když ne tedy dívka, tak tahle žena byla velmi zvláštní. Která ženská na světě by nebyla polichocena, že vypadá mladší než je? A která ti dobrovolně řekne svůj věk, aniž by tě nějak blíž znala? Dokonce i Violet je na svůj věk trochu citlivá, i když jí je oficiálně pořád patnáct. Zaujala mě a proto jsem odpověděl.

„Sedmnáct. Promiň, že jsem ti vlezl do domu, ale myslel jsem, že nikomu nepatří.“

V tu se rozesmála. Dost zvláštním smíchem. Vycítil jsem, že není úplně upřímný a přitom působil jakoby od srdce.

„Čemu se směješ?“

„Teda, takhle se mi ještě nepodařilo nikoho nachytat. Tys mi vážně zbaštil, že to je můj dům?“ Říkala a ještě se smála.

Já se pousmál taky. Dobře mě nachytala.

„Aha. A co tu děláš?“

„Chodím jsem přemýšlet. Je tu úžasné ticho a nikdo sem nechodí.“ Podívala se na mě. „Teda, až na tebe.“

„Jo, přemýšlí se tu krásně.“

„Mimochodem,“ řekla a podala mi ruku, „jsem Nikita.“

„Stefan,“ řekl jsem přátelsky a přijal její ruku.

 

Pohled Violet

Nikdy, ale skutečně nikdy bych asi neřekla, že se  mi bude do Stefanovi stýskat. Ale má to svůj důvod, jmenuje se Elena. Není den, aby si na mě ve škole nepočkala a vyptávala se. Ale kdyby se alespoň neptala na věci, na které neznám odpověd´. Ale opravdu mám jen jedny nervy a když je středa a mě se už po dvacátý během tohoto týdne Elena zeptá, jestli nevim něco o Stefanovi, mám pocit, že vybouchnu. Dokonce jsem přemýšlela i o tom, že bych nechodila do školy během Stefanovi absence, ale to by bylo moc podezřelý, Elena by stejně přilezla a pak je ve škole kluk, který je zvláštně magický.

Nechápu, co se se mnou děje, ale ten kluk, Diego, je takový, nemám lepší slovo než zvláštní. Kdykoliv se potkáme, kouká na mě, taky ale nepopírám, že se na ten jeho rajcovní zadek občas nekouknu. Ale, co to se mnou dělá je divný. Když jsem se o tomto „problému“ zmínila Caroline, velmi jednoduše mi oznámila: „Seš zabouchnutá.“ Ale to je blbost. Já se nemůžu zamilovat. A určitě ne do člověka. Budu to muset probrat se Stellou.

Ráno jsem jí volala. Doufala jsem, že by mohla být alespoň ve státech, abychom si mohly popovídat. Stella byla sice v Evropě, ale měla čas, takže se náš hovor dost protáhl.

„Dobrý den, je tam někde slečna  Stella Zandowská?“ Napodobyla jsem mužský hlas. A Stella mi samozřejmě odpověděla po svém.

„Nikoli, velmi mě to mrzí, ale žádná Stella Zandowská zde nebydlí. Mohu jí ovšem předat vzkaz, pokud byste chtěla, slečno Salvatore.“

„Budete velmi laskava, slečno Zandowská, když jí vyřídíte, že tento hovor je na účet volaného,“ řekla jsem již normálním hlasem a se smíchem na trech.

„Hej!“ Ozvalo se hned. „Nemám peníze na to, abych platila hovory do Ameriky. Víš, jak je to drahý?“

„Ne, nemám ponětí. Ale ty taky nezavoláš!“

„Mám moc práce. A vůbec proč voláš? Jestli jde o Stefana, v Evropě určitě nebyl, zalarmovala jsem všechny své známé a nikdo ho neviděl.“

Povzdechla jsem si.

„Díky, to je užitečná informace. Ale kvůli tomu nevolám. Jde o mě. Poslyš, Stello, mám problém.“

„Co se stalo?“ Vyhrkla Stella.

„Nic vážného, jen…jde o kluka.“

„Nekecej, žes někoho ušukala k smrti?“

„Seš blbá! To už dávno nedělám! Dospěla jsem! Ale ne, poslouchej, je to vážný. Mám takový divný,“ odmlčela jsem si na chvíli, nevěděla jsem jak to správně nazvat, když pak ze mě vypadlo, „pocity.“

„Nechápu.“ Řekla Stella do sluchátka a já ji chápala. To, co jsem řekla, ani mě nedávalo moc smysl.

„Je možný, že bych se ... zamilovala?“

„Nekecej! Vil, ty ses zabouchla? Gratuluju!“

„NE!! Jen ty divný pocity.“

„Hele, Vil. Myslim si, že by ti vůbec neuškodilo se zase do někoho zamilovat. Vždyt´ už je to taková doba.  Nechápu, kdes vzala, že mu musíš být věrná i po smrti.“

„Ale já mu nejsem věrná. Vždyt´ spim s chlapama.“

„Violet, dovol, abych ti připomněla, že spát s někym a milovat někoho je dost výraznej rozdíl. Poslyš, pokud ses zamilovala, nedus to v sobě. Dlužíš si to! Vždy´ si kvůli němu toho vytrpěla tolik. A je alespoň pěknej ten kluk? Je to doufám kluk, že?“

„Jo, spolužák. Ale já nevim.“

„Violet, jako tvá nejlepší kamarádka mám povinnost ti říct: jdi do něj!“

„Hmm.“

„Hele, už musím, za chvíli přijde Tono a já se musím připravit.“

„Stell, kdo je Tono?“

„Někdy příště. Až budeš chodit s tim klukem. Pusu.“

A zavěsila.

S divnými pocity jsem se dobelhala do školy a samozřejmě potkala Elenu.

„Víš něco nového o Stefanovi?“ ptala se opět starostlivě a já na ni viděla, že opět nespala. Ty šílený kruhy pod očima už nemohla zakrýt ani make-upem.

„Poslyš, nic nového nevím. Stefan se vrátí, až si to srovná v hlavě. Věř mi, že je to daleko lepší, že když by tu zůstal a začal vyšilovat jako v roce 1912. To by dopadlo-půlka školy bez hlav.“ Dořekla jsem to a otřásla se. Při té představě se mi nedělalo nejlíp.

„Takže, Eleno,“ vzala jsem si bat´oh a podívala se Eleně do očí, „přijdeš domů a půjdeš si lehnout. A budeš spát až do zítřejšího rána. Jasný?“

„Ano.“

Spokojená jsem odcházela po chodbě a dobrá nálada se mi rvala do rtů. Musela jsem se usmívat. Zašla jsem za roh a BUM! Vrazila jsem do kluka.

To je on!

„Jé, pro-miň, moc se om-lou-vám.“ Vykoktala jsem ze sebe a nejradši bych si nafackovala.

On se na mě podíval skrz ty jeho krásný vlasy, které mu padaly do očí a usmál se.

„To nic, nejsem z cukru.“

„Fajn“ a vykouzlila jsem ještě jeden oslnivý úsměv. Pak jsem pokračovala v cestě.

 

Pohled Diega

Srdce mi bušilo jako šílené, když kolem mě prošla a pokračovala v cestě. Nemohl jsem si odepřít pohled na její krásný zadeček. Když mi zmizela z očí, vrátil jsem se do reality.

Sakra, chlape, vždyt´ na ni nemáš.

Ale?

Zase si povídáš sám pro sebe, víš to?

Do háje, chlape, seber se! Je to jen holka.

Ale je to sakra pěkná holka!

Ne! Je to jen Violet. Má spolužačka. A tečka.

Uf, přesvědčil jsem se, jo, je to jen Violet, má hezká, sexy spolužačka.

„Diego!“ Okřikl jsem se nahlas.

Náhle zazvonilo a já byl moc rád, že se tu se svým druhým Já, které bylo pro, abych po Violet hned skočil, už nemusím dohadovat a jít do třídy. Ale i přesto mi hodina angličtiny dala zabrat. Zvlášť, když mi každou chvíli vyskakoval v mysli její obličej.

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upírské nebezpečí. 10.kapitola:

2. Lucienne přispěvatel
25.03.2013 [16:13]

LucienneJééj, zabouchlá Violet! Zabouchlej Diego! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon No nejvíc mě dostalo, jakl si oba čuměli na zadek Emoticon Emoticon Emoticon Rajcovní zadek Emoticon Emoticon Emoticon A ty Diegovo rozhovory Emoticon Normálně, hoď mi v příští kapitolce nějakej delší pohled Diega, tyhle ochutnávky mi přestávají stačit. Prosííííím! Emoticon
Jinak - Stefan a Nikita. Překvapilo mě, že je jí už pětadvacet. Už ať to Stefan konečně vydejchá, vrátí se zpátky a pořádně to zašmodrchá. (Jakože já vím, že to udělá Emoticon)
Pěkná kapitolka, tak pohni svým zadkem, ať je tu brzo další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. AndieEtNon přispěvatel
25.03.2013 [13:46]

AndieEtNonwow, no tak to jsem zvědavá jak se nám to vyvrbí Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!