OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Válka nesmrtelných - 4. Kapitola

14.12.2012 (19:00) • AndieEtNon • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 671×

Válka Nesmrtelných

4.Kapitola

Už nebyl žádný čas na nějaký stud, na to jsem neměla ani pomyšlení. Thomas svoje polibky posunul níž, líbal mě na krku, dekolt, a než jsem se nadála, byla jsem bez podprsenky. Zmocnil se mých prsou, laskal mi bradavky a já byla v jednom ohni. Pod jeho dotyky, polibky jsem vzdychala a prohýbala se. Rukama jsem ho laskala ve vlasech, když své polibky posunul na bříško. Postupoval pomalu až k lemu kalhotek. Tam se zastavil. Podíval se mi do očí. Nevím, co v mých mohl vidět, ale já v těch jeho viděla všechnu tu touhu. Když mi prstem přejel přes kalhotky přesně uprostřed, prudce jsem zavzdychala. Tomu se usmál. Popadla jsem ho za ramena a prudce si ho přitáhla zpátky a začala ho znovu líbat. Rukou mi znovu sjel až dolů a stáhl mi kalhotky. Hladil mě po zadečku, po stehnech, cítila jsem ho všude. Pak zajel rukama mezi má stehna a rukou pořád stále výš a výš.

Když do mě vniknul nejdřív jedním prstem, pak přidal další, neudržela jsem se a vykřikla. Cítit ho uvnitř mě, nedá se to popsat… Takhle mě přivedl k mému prvnímu orgasmu. Ale to nebyl zdaleka konec.

Pohled Thomase

Pomalu jsem do ní vnikl. Bolestně stiskla víčka k sobě, ale během sekundy byla znovu v pořádku. Připravil jsem ji na to, věděl jsem jak… Nebyla to moje první dívka, ale tak nějak jsem doufám, že bude ta poslední. Začal jsem se v ní pomalu pohybovat a ona mi zkřížila nohy za zády. Vycházela mi vstříc. Líbal jsem ji, jak jsem jen mohl. Když potom zaklonila hlavu, líbal jsem ji na krku a zrychlil. Věděl jsem, že se blíží jak její, tak i můj vrchol. Přidal jsem poslední přírazy a oba jsme vybuchli v ohňostroji slastné extáze. Cítil jsem, jak se její lůno stahuje ve vlnách orgasmu a jak těžce dýchá. Pomalu jsem z ní vyklouznul a lehl si vedle ní. Přitom jsem vzal deku, která byla na konci postele, a oba nás jí přikryl. Když jsem si lehl, Charlott mi opřela hlavu o rameno a slastně přivřela oči. Muselo to pro ni být hodně vyčerpávající.

Zvedla ještě hlavu, políbila mě a se slovy: „Děkuji,“ mi usnula v náručí. Chvíli jsem ji pozoroval a pak taky usnul.

Pohled Charlott

Když jsem se probudila, proběhlo mi před očima všechno, co se stalo, a hned jsem se začala usmívat. Celé tělo mě trošku bolelo, ale bylo to nic ve srovnání s prvními tréninky tady. Podívala jsem se na hodiny, které byly na stěně, a nemohla jsem uvěřit svým očím. Bylo půl deváté. Určitě už je spousta lidí v tělocvičně a my měli už být taky na tréninku. Podívala jsem se na Thomase, který ještě spal a bylo mi hrozně líto, že ho budu muset vzbudit. Vypadal tak nádherně, andělsky. Tvář měl uvolněnou a tvářil se spokojeně.

„Thomasi, vstávej. Musíme jít na trénink.“ Pomalu rozlepil oči a já ho pohladila po tváři, tak, jak to on dělá mně. Místo jakéhokoliv pozdravu mě políbil. Když se polibky staly náruživějšími, oba bychom chtěli pokračovat, ale byla jsem to já, kdo to ukončil.

„Musíme jít,“ řekla jsem se smíchem.

„Dobře,“ řekl naoko uraženě a vstal. Rychle jsme se oblékli a během několika mála minut jsme byli u tělocvičny, ve které jsme měli dnešní večerní trénink.

„Kde jste byli?!“ ozval se naštvaný hlas Lenyho (jednoho z našich vedoucích, teď zastupoval Johnyho).

„Pane, omluvte nás prosím. Byl jsem hledat Třináctku, protože nepřišla na náš trénink, a našel ji, jak si vyspává v jedné z vedlejších  místností v třetím okresu.“ Thomas to sice hodil na mě, ale naštěstí to pomohlo a Leny nám řekl, ať jdeme rovnou cvičit. Prvně jsme se trochu protáhli a pak se dali do boje.

„Já, že jsem zaspala?“ zeptala jsem se smíchem.

„Měl jsem mu snad říct, jak to bylo doopravdy?“ zasmál se a já toho využila. Bouchla jsem ho pěknou silou do ramene, až ho to vyvedlo z rovnováhy. Zakymácel se a já na něj skočila. Tím jsem nás oba povalila k zemi.

Počítala jsem a najednou se začal cukat, přišpendlila jsem ho celou vahou, až jsem měla hlavu vedle jeho.

„Tohle nezvládneš,“ řekl posměšně, ale bylo na něm poznat, že se zpod mě jen tak nedostane.

„Ne? 5…4...3…2…1… Jó, já jsem to dokázala!“ vykřikla jsem a pustila ho. Toho samozřejmě hned využil a povalil mě pod sebe, ale to už bylo jedno. Tam venku už by byl mrtvý.

„Juchú!“ výskala jsem. Thomas nade mnou jenom zavrtěl hlavou a pak mě před zraky všech políbil. Nastala minuta ticha, kdy mi přišlo, že všichni přestali bojovat.

„Co-to?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Teď už je zbytečné cokoliv tajit,“ řekl a objal mě.

Tábor Warshe, prosinec 2015

Upřímně můžu říct, že prvních několik týdnů poté, co se všichni dozvěděli, že jsme spolu, bylo hodně rušných. Samé otázky, narážky. Ale když se měsíce vyměnily, už to bylo pro všechny normální. Na trénink nás ale rozdělili, prý abychom se nešetřili. Já teď trénovala s Markem, vysoký blonďák, který je celkem pěkný. Thomas to ze začátku hodně těžce rozdýchával, protože i on dostal jako spolubojovníka teď kluka, a to, že já budu taky trénovat s klukem, se mu vůbec nelíbila. Žárlil.

Když konečně byl John stabilizovaný a schopný mluvit, překvapilo mě, že mi poslal vzkaz, ve kterém mě žádal, abych se k němu stavila. Rozhodně jsem nemarnila a hned toho odpoledne, kdy mi poslal vzkaz, jsem se rozhodla, že za ním ještě ten den zajdu.

Stála jsem před dveřmi jeho „pokoje“, pokud se to tak dalo vůbec nazvat. Zevnitř se ozývalo pípání spousty přístrojů a já se děsila toho, co uvidím. Bála jsem se, že znovu uvidím toho zkrvaveného muže, který mě tam na zemi prosil o pomoc, i když jsem věděla, že teď už mu je dobře.

Pomalu jsem otevřela dveře a pohled, který se mi naskytnul, mě docela, ale jistě…

Autor: AndieEtNon (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Válka nesmrtelných - 4. Kapitola: