OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Váš soused zabiják

09.02.2010 (17:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1223×

,,No jó mami neboj budu tam včas. Jó dobře, vezmu si něco hezkého na sebe. Hm pa už musím končit."

,,Ahoj Liz, tady jsou ty fotky. Problémy s matkou?"

,,Dík Amy. Jo to víš, dneska mam jít k rodičum na večeři, maj novýho souseda, tak mě s nim chtěj seznámit a prej je to fešák. Určitě to bude tlustej a plešatej účetní. Znáš to ne?"

,,Jo to znám a je to děsný, minule mi máma chtěla dohodit syna nějaký její kámošky a když jsem řekla že nemám zájem, tak spustila to svoje: ,,Ale holčičko, takhle se nikdy nevdáš, já v tvém věku už měla dvě děti, už bych taky chtěla vnoučata."

,,Jo každá máma je stejná, moje to s těmahle věcma zkouší taky."

,,Tak si tu večeři užij."

,,Hm díky, pak ti to budu vyprávět."

,,No s tím počítám, tak pa."

,,Ahoj."

Tak už mam fotky a teď jenom zanesu článek šéfredaktorovi a hurá domu. Né a pak hurá k rodičum na večeři. Sakra! Abych se představila. Jmenuji se Lissa Carterová, ale přátelé mi říkají Liz. Je mi 28 let, pracuji jako redaktorka pro New York time a mám taky hodně starostlivou matku, která se rozhodla, že mi vybere manžela. Sice nevím proč, já se svou dokonalou postavou, dlouhými blond vlasy a zelenýma očima bych to určitě zvládla sama. No možná bych nezvládla najít muže, který by mé matce Mary vyhovoval.

,,Ahoj Dane, tady je ten článek i s fotkami."

,,Jé díky Liz. Co děláš dneska večer?"

Jo to je celej Dan, můj šéfredaktor, kterej se mě snaží už rok sbalit. Sem ráda, že máme šéfa, kterej na nikoho neřve a přes to má ve všem pořádek, je s ním sranda, prostě to není žádnej morous, ale já ho pořád odmítam. Neříkám, že není hezkej, to teda je a moc. Jeho vysportovaná postava, modrý oči a černý vlasy na ramena, nenechají žádnou ženskou chladnou. Jo byla by to dobrá partie. Je mu 36 let, je sexy, má vlastní byt a auto, ale nevím proč, prostě ho beru pořád jako kamaráda a navíc si nechci něco začínat se šéfem, to by nedopadlo dobře.

,,No víš, mam jít k rodičům na večeři, ale jestli potřebuješ, abych zůstala v práci, tak ji můžu zavolat a…"

,,Ne, já jen… jen jestli by jsi si nešla se mnou někam sednout, ale už něco máš, tak nic, to je v pohodě."

,,Hm. Tak někdy jindy Dane. Pa."

,,Ahoj Liz."

Jo někam si sednout, ten by byl rád, kdybych si mu sedla na klín, ale je roztomilej, na to kolik mu je, tak se pořád chová jako puberťák, kterej chce pozvat holku na rande. No takže práce hotová a teď, jak řekla mamka si musim vzít něco hezkýho na sebe. Nasednu do svého černého Dodge Vipera a hurá domu prošustrovat skříň. Stejně vím jak to dopadne. Budu stát u narvaný skříně a spustim to svý ,,Já nemam nic na sebe," a když konečně něco slušnýho najdu, tak se kouknu na hodiny a zjistim, že mám bejt za pět minut na místě. No doufam, že to teď tak nebude. O té večeři vím už dva dny, tak jsem si pro jistotu koupila dvoje nový šaty, troje kalhoty, tři sukně a čtyři trička, ať si mám z čeho vybírat.

Cestou domů jsem přemýšlela, co by se asi k čemu hodilo. No co, chci vypadat hezky, třeba se teď matka strefila, sice o tom pochybuju, ale možný je všechno. Díky bohu nebyly zácpy a tak jsem domu dojela brzy. Mám aspoň víc času na zkrášlování. Otevřela jsem hlavní vchodové dveře, nastoupila do výtahu a zmáčkla tlačítko tři. Celou cestu výtahem jsem se snažila najít v kabelce klíče. Marně, někdy mám dojem, že bych si ke kabelce potřebovala pořídit mapu, ale to asi každá žena, no vždyť každá potřebujeme řasenku, lesk na rty, rtěnku, pudr, zrcátko, propisku, mobil, kapesníky, peněženku, celozrnnou tyčinku a další nezbytné věci. Když už konečně se mi po pěti minutách podaří klíče najít a chystám se odemknout, tak cinkne výtah a z něj se vyvalí malá bílá kulička, teda vlastně bílý trpasličí špic mojí sousedky Adele Pomfretové a jako obvykle se ke mně její špiclík Bernie přižene a začne po mě skákat a vesele vrtět ocasem.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Váš soused zabiják: